ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.880.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 880/2022-1475
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2022 o dovolání obviněného J. Ch. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 11 To 175/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 162/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Příbrami rozhodl rozsudkem ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 3 T 162/2019, tak, že obviněného J. Ch. uznal vinným pod bodem 5) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem 6) přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku, za což jej odsoudil podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců. Podle §81 odst. 1, §84, §85 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let s dohledem probačního úředníka. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věcí, specifikovaných ve výroku rozsudku. Uvedený soud rozhodl rovněž o vině a trestu obviněného P. B.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
5) obviněný J. Ch.
v přesně nezjištěné době nejméně v době od září 2017 do října 2017 v obci XY u kruhového objezdu u kotelny v úmyslu získat finanční prospěch, ačkoliv si byl své nelegální činnosti vědom, neoprávněně prodal psychotropní látku metamfetamin (pervitin), která je zařazena do Seznamu číslo 5 "Psychotropní látky" přílohy číslo 5 k Nařízení vlády číslo 463/2013 Sbírky o seznamech návykových látek k zákonu číslo 167/1998 Sbírky o návykových látkách ve znění pozdější novelizace v množství nejméně 2 gramy a to:
- v přesně nezjištěné době nejméně v době od září 2017 do října 2017 v obci XY u kruhového objezdu u kotelny, osobě M. M., narozené XY, nejméně ve 2 případech neoprávněně prodal nejméně 1 gram látky metamfetamin vždy za částku 1.400,- Kč při jedné předávce, kdy celkem M. M. neoprávněně prodal nejméně 2 gramy látky metamfetamin za částku nejméně 2.800,- Kč,
6) obviněný J. Ch.
od dosud neupřesněné doby nejméně dne 25.9.2018 v 06:30 hodin v ulici XY v XY, okres Příbram, v bytové jednotce úmyslně neoprávněně přechovával pro svoji potřebu kbelík a igelitový sáček obsahující zelenou sušinu o celkové hmotnosti 82,0 gramů, z toho toxikomansky využitelný podíl o hmotnosti 68,0 gramů, z toho 3,75% hmotnostních v přepočtu 2,55 gramů látky Δ 9 -THC, morfologicky odpovídající omamné a psychotropní látce Cannabis (konopí) zapsané v příloze Seznamu číslo 3 „Omamné látky“ přílohy číslo 3 podle Nařízení vlády číslo 463/2013 Sbírky o seznamech návykových látek k zákonu číslo 167/1998 Sbírky o návykových látkách ve znění pozdější novelizace a látka Δ 9 -THC je zařazena do Seznamu číslo 5 „Psychotropní látky“ přílohy číslo 5 podle Nařízení vlády číslo 463/2013 Sbírky o seznamech návykových látek k zákonu číslo 167/1998 Sbírky o návykových látkách ve znění pozdější novelizace,
od dosud neupřesněné doby nejméně do dne 25.9.2018 15.10 hodin v areálu bývalého muničního skladu ve zděné budově bez čísla popisného stojící na parcele číslo stavební XY zapsaného na listu vlastnictví XY pro obec XY, okres Příbram, úmyslně neoprávněně přechovával pro svoji potřebu plastovou láhev s modrým víčkem s nápisem „Relax“ a 2 kusy skleněných nádob se žlutým uzávěrem s etiketou „Okurky Znojmia“ obsahující zelenou sušinu o celkové hmotnosti 213,21 gramů, z toho toxikomansky využitelný podíl o hmotnosti 182,33 gramů, z toho 4,70% hmotnostních v přepočtu 8,50 gramů látky Δ 9 -THC morfologicky odpovídající omamné a psychotropní látce Cannabis (konopí) a dále malou skleničku s modrým víčkem Hello obsahující zelenou sušinu o celkové hmotnosti 10,15 gramů, z toho 15,09% hmotnostních v přepočtu 1,53 gramů látky Δ 9 -THC, morfologicky odpovídající omamné a psychotropní látce Cannabis (konopí) zapsané v příloze Seznamu číslo 3 „Omamné látky“ přílohy číslo 3 podle Nařízení vlády číslo 463/2013 Sbírky o seznamech návykových látek k zákonu číslo 167/1998 Sbírky o návykových látkách ve znění pozdější novelizace a látka Δ 9 -THC je zařazena do Seznamu číslo 5 „Psychotropní látky“ přílohy číslo 5 podle Nařízení vlády číslo 463/2013 Sbírky o seznamech návykových látek k zákonu číslo 167/1998 Sbírky o návykových látkách ve znění pozdější novelizace.
3. Krajský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 11 To 175/2022, tak, že odvolání obviněného J. Ch. podle §256 tr. řádu zamítl. Dále znovu rozhodl o trestu obviněného P. B.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti výše označeným rozsudkům soudů nižších stupňů podal obviněný J. Ch. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný konkrétně namítá nesprávné právní posouzení otázky určení zákonného soudce pro nařízení příkazů k provedení domovních prohlídek.
5. Dovolatel v podrobnostech uvedl, že důkazní situace byla soudy obou stupňů posouzena podle nezákonně nařízených domovních prohlídek, neboť příkazy k domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor vydal soudce nezákonně určený na základě chybného a zmatečného rozvrhu práce, podle kterého nebylo možno určit zákonného soudce. K důkazům pořízeným nezákonným způsobem nesměly podle dovolatele soudy obou stupňů přihlížet a pokud tak učinily, řízení proběhlo v rozporu s právem na spravedlivý proces. Podle dovolatele stěžejní důkazy proti němu byly opatřeny dvěma způsoby; jednak sledováním osob a věcí podle §158d tr. řádu v prostoru garáže v areálu "XY" v okrese Příbram, jednak domovními prohlídkami a prohlídkami jiných prostor podle §83 a §83a tr. řádu. Dovolatel specifikoval povolení a příkazy, na jejichž základě byly sledování a prohlídky prováděny a uvádí, že od počátku namítá, že o nařízení sledování podle §158d tr. řádu, i o domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor podle §83 a §83a tr. řádu rozhodl nezákonný soudce. U sledování podle §158d tr. řádu krajský soud rozhodl o nezákonnosti takto pořízených důkazů, odmítl však nezákonnost uznat u příkazů k prohlídkám, ačkoli se zde objevuje naprosto stejná chyba. Důkazy vedoucí k uznání viny u trestného činu podle §284 tr. zákoníku přitom byly podle dovolatele pořízeny výlučně na základě příkazů k prohlídkám. V této souvislosti citoval část odůvodnění kasačního rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 2. 12. 2021, kde tento soud konstatoval, že rozvrh práce u soudu I. stupně nedává jednoznačnou odpověď na otázku, kdo byl zákonným soudcem k vydání povolení podle §158d tr. řádu. Odvolací soud mj. konstatoval, že z pouhého jmenného výčtu tří soudců nelze určit, zda se jedná o rotační systém vyřizování této agendy nebo o příslušnost jen jednoho soudce a jeho případný zástup. Za této situace nelze uzavřít, že povolení podle §158d tr. řádu bylo vydáno zákonným soudcem. Obviněný v návaznosti na prokázanou chybu v rozvrhu práce namítal, že i domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor byly nařízeny nezákonným způsobem, okresní i krajský soud však tuto námitku odmítly. Obviněný dále citoval část odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2022, kde odvolací soud konstatoval, sice nelze ověřit, kdo byl příslušným soudcem k vydání příkazu ke sledování osob a věcí dle §158d tr. řádu, nicméně tento úkon založil do budoucna příslušnost k rozhodování o dalších úkonech přípravného řízení v této věci právě Mgr. Boudníkovi. Podle odvolacího soudu při vydání příkazů k prohlídkám již nebyla porušena zásada zákonného soudce, neboť již bylo zcela předvídatelné, kdo jím bude. Tento právní názor dovolatel považuje za chybný a obtížně akceptovatelný, neboť se jednak krajský soud mýlí "v otázce stanovení příslušnosti soudu dle bodu 4 na str. 6 Rozvrhu práce OS Příbram", a jednak krajský soud tvrdí, že "nezákonné založení příslušnosti v prvním případě (§158d tr. řádu) se stává zákonnou v druhém případě (§83 a §83a tr. řádu)". Dovolatel upozornil, že ve věci bylo provedeno celkem šest domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor, přičemž první až pátá prohlídka byla povolena v neděli 23. 9. 2018 v 38. kalendářním týdnu soudcem Mgr. Boudníkem, šestá prohlídka byla povolena stejným soudcem v úterý 25. 9. 2018 v 39. kalendářním týdnu. Dále tvrdí, že v procesním spise chybí důkaz o tom, kdy byly návrhy okresního státního zastupitelství doručeny soudu. Současně zpochybňuje časové údaje uvedené v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu o doručení návrhů soudu v pátek dne 21. 9. 2018 v 10.35 hod. a v úterý dne 25. 9. 2018 v 13.05 hod. Otázka volby zákonného soudce je v rozvrhu práce neprosto podceněna, pochopit lze podle dovolatele pouze to, že podstatnou skutečností je hodina doručení návrhu soudu. Dovolatel tvrdí, že z pohledu rozvrhu práce nelze jednoznačně určit osobu soudce, který byl ve dnech 21. 9. či 25. 9. 2018 příslušný k povolení domovních a jiných prohlídek. Následně detailně rozebírá "výstavbový konstrukt" rozvrhu práce v kontextu se seznamem dosažitelnosti a vytýká, že soudy nedoplnily dokazování tabulkou dosažitelnosti odděleně vedenou u předsedy soudu. Ačkoli na jiném místě dovolání tvrdí, že soudce příslušného k povolení prohlídek nelze z rozvrhu práce určit, následně dospívá k závěru, že primárním soudcem, který měl rozhodovat o nařízených domovních prohlídkách, byly soudkyně Vlasta Cízlová a Michaela Kalná, které vykonávaly službu v pátek dne 21. 9. 2018, resp. v úterý dne 25. 9. 2018. Současně polemizuje s argumentací odvolacího soudu, na základě které dospěl odvolací soud k závěru, že soudcem příslušným k rozhodnutí o prohlídkách byl Mgr. Boudník, a znovu uvádí, že rozvrh práce nedává jasnou a přezkoumatelnou odpověď na to, který soudce byl dne 21. 9. 2108 a 25. 9. 2018 příslušným a zákonným soudcem v pracovní době, a proto je rozvrh práce nesprávný a nezákonný.
6. Dovolatel poukázal na význam rozvrhu práce z hlediska realizace ústavního práva na projednání věci zákonným soudcem, a zopakoval, že stejná chyba, která vedla k nezákonnosti důkazu podle §158d tr. řádu, vznikla i u důkazu spočívajícího v prohlídkách domovních či jiných prostor, když o nich rozhodl soudce, u kterého nelze ověřit, zda byl zákonný. Za protiústavní označuje argumentaci odvolacího soudu, podle které soudce, který jednou rozhodl v jedné věci v přípravném řízení, se stává zákonným soudcem i pro všechna další rozhodnutí přípravného řízení, když obdobné pravidlo rozvrh práce podle dovolatele stanoví pro jiné situace, a to pouze ve věci návrhů na potrestání se zadrženou osobou. Zopakoval, že soudce Mgr. Boudník svoji domnělou původní příslušnost založil nezákonně. Dovolatel připouští, že argumentace krajského soudu by byla přijatelná v případě, že by uvedené pravidlo bylo v rozvrhu vepsáno výslovně pro všechny úkony trestního řízení, nikoli pouze pro úkony ve věci návrhů na potrestání se zadrženou osobou. Pokud toto pravidlo v rozvrhu není, znamená to, že příslušným zákonným soudcem je vždy jiná konkrétní osoba soudce. Současně připustil, že tento závěr může vypadat absurdně. Dovolatel uzavřel, že rozhodnutí soudů jsou věcně chybná, protože vina obviněného byla konstatována na základě nezákonného důkazu.
7. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Praze, jakož i rozsudek Okresního soudu v Příbrami, zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
8. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) k dovolání obviněného J. Ch. uvedl, že námitky dovolatele, kterými bylo vytýkáno porušení ústavního práva na zákonného soudce vzhledem k nerespektování rozvrhu práce ve věci činného soudu, Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí považoval za relevantně uplatněné na základě rozšiřujícího výkladu §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu s tím, že jde o případ, kdy soud nebyl náležitě obsazen. Ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu při tom dopadá pouze na nenáležité obsazení soudu rozhodujícího ve věci samé, nikoli na rozhodování soudu v přípravném řízení. Dovolatel primárně nevytýká porušení nějakého ustanovení trestního řádu (např. že by vůbec nebyly splněny podmínky §82 odst. 1, 2 tr. řádu pro provedení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků) a nevytýká ani nerespektování některého ustanovení rozvrhu práce. Těžiště jeho námitek spočívá v tvrzení, že předmětný rozvrh práce je nesprávný, nezákonný, zmatečný a že podle něho nelze osobu zákonného soudce spolehlivě určit. Takovéto námitky směřující proti kvalitě rozvrhu práce Okresního soudu v Příbrami, na jejichž základě by bylo možno zpochybnit zákonnost prakticky jakéhokoli rozhodnutí soudce tohoto soudu učiněného v přípravné řízení za platnosti předmětného rozvrhu, nelze podle názoru státního zástupce podřadit pod žádný dovolací důvod.
9. Státní zástupce dodal, že pokud dovolatel mimo kritiky kvality rozvrhu práce uvádí, že se "krajský soud mýlí v otázce stanovení příslušnosti soudu podle bodu 4 na str. 6 Rozvrhu práce OS Příbram", je tato námitka nejasná a zmatečná. Příslušnost soudu pro rozhodování v přípravném řízení nestanoví rozvrh práce, ale §26 tr. řádu, přičemž dovolatel nezmiňuje, v čem by toto ustanovení mělo být porušeno. Podle názoru státního zástupce proto dovolací námitky obviněného J. Ch. dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v dříve ani nyní platném znění obsahově neodpovídají. Pro případ odlišného názoru dovolacího soudu nicméně uvedl, že námitky dovolatele nejsou důvodné ani z věcného hlediska. Odvolací soud správně poukázal na bod 4. rozvrhu práce Okresního soudu v Příbrami, kde je uvedeno, že "V téže věci přípravného řízení o návrzích napadlých v pracovní době rozhoduje nebo činí úkony soudce zařazený na trestním úseku, který již učinil některý z úkonů uvedených v §30 odst. 2 tr. řádu, rozhodoval o předběžném opatření podle §88b a násl. tr. řádu, nebo byl přítomen při provádění rekognice nebo výslechu svědka jako neodkladných úkonů podle §§104b a §158a tr. řádu, vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §§88, 88a tr. řádu nebo příkaz ke sledování osob a věcí dle §158d tr. řádu…". Z tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že soudce, který v určité trestní věci učinil některý z úkonů přípravného řízení v tomto ustanovení uvedených, je příslušný i k provádění všech dalších úkonů přípravného řízení, pokud příslušný návrh u soudu napadl v pracovní době. Není zřejmé, na základě jakých úvah a myšlenkových postupů dospívá dovolatel k závěru, že toto pravidlo platí pouze pro úkony ve věci návrhů na potrestání se zadrženou osobou. Je nepochybné, že o příkazech k domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor a pozemků rozhodoval soudce Mgr. Boudník poté, kdy již vydal v téže trestní věci povolení ke sledování osob a věcí podle §158d tr. řádu. K rozhodování o prohlídkách tedy nebyl určen svévolně a účelově, ale předvídatelným způsobem na základě jednoznačného a logického pravidla, podle kterého soudce, který již v určité věci nějaký úkon přípravného řízení vykonal, rozhoduje i o úkonech dalších, pokud příslušný návrh u soudu napadne v pracovní době. Zákonnost rozhodování o domovních a jiných prohlídkách nelze zpochybnit jen z toho důvodu, že odvolací soud následně s větším časovým odstupem zpochybnil postup, na základě kterého byl soudce Mgr. Boudník určen k rozhodování podle §158d tr. řádu. Odvolací soud zpochybnil jednoznačnost a transparentnost některých ustanovení rozvrhu práce, netvrdil však, že by snad Mgr. Boudník byl k rozhodování podle §158d tr. řádu určen svévolně a účelově, např. pro předpokládanou "vstřícnost" tohoto soudce k orgánům činným v přípravném řízení trestním. K tomu dodal, že ústavní princip zákonného soudce je především ochranou proti účelovému a libovolnému obsazení jednajícího soudu ad hoc, a nelze jej zaměňovat za procesní prostředek, jímž by mělo být ex post zvráceno již vydané rozhodnutí.
10. Pro úplnost státní zástupce dodal, že důkazy získané při domovních a jiných prohlídkách byly relevantní pouze pro závěr o vině přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku. Neměly žádný význam pro výrok o vině podstatně závažnějším přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ze kterého byl dovolatel usvědčen výpovědí svědka M. M. z přípravného řízení. Pokud by se Nejvyšší soud s názory výše uvedenými neztotožnil a shledal dovolání důvodným, není důvodu, aby napadená rozhodnutí byla rušena v celém rozsahu, jak se toho domáhá dovolatel v petitu dovolání.
11. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl, přičemž ponechal na úvaze Nejvyššího soudu, zda tak učiní podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, tj. proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, nebo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, tj. proto, že jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265r odst. 1 písm. c) tr. řádu).
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu.
13. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
14. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [ve znění účinném do 31. 12. 2021], na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. řádu).
15. Nejvyšší soud předně konstatuje, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku nereflektoval na skutečnost, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke změně právní úpravy řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dosavadní písmena g) až l ) §265b odst. 1 tr. řádu se označují jako písmena h) až m). Uvedená změna ve svých důsledcích také znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
16. Dovolací důvod zakotvený do 31. 12. 2021 v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [nyní uváděný pod písm. h)] se týkal toho, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nebylo možné přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž bylo napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto byl též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav byl pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkaly právního posouzení skutku, bylo možné vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
17. Nejvyšší soud však připouštěl, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupoval k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil, což Nejvyšší soud následně akceptoval, taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
18. Vzhledem k tomu, že obviněný v rámci dovolání sice uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, ale ve skutečnosti namítá nezákonnost provedených důkazů, jeho dovolací námitky lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (obviněný namítá, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech).
IV. K meritu věci
19. Obviněný v rámci podaného dovolání opětovně zpochybňuje zákonnost provedených důkazů, konkrétně domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků, kdy těžiště jeho námitek spočívá v tom, že příkazy k těmto prohlídkám byly vydány nezákonným soudcem. Nejvyšší soud připomíná, že obviněný zpochybňoval zákonnost a procesní použitelnost těchto důkazů opakovaně již v průběhu trestního řízení, kdy otázkou zákonnosti příkazů k domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor a pozemků se zabývaly jak soud I. stupně (viz body 39.,40. odůvodnění rozsudku), tak i soud odvolací (viz body 13., 14. odůvodnění rozsudku) a oba soudy dospěly k závěru, že příkazy k domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor a pozemků byly vydány zákonným soudcem. Nejvyšší soud shledal závěry nižších soudů správnými a ohledně otázky zákonnosti příkazů k domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor a pozemků se zcela ztotožnil i s názorem státního zástupce ve vyjádření k dovolání, na který lze plně odkázat. Obviněný v rámci podaného dovolání z větší části pouze opakuje své námitky, které uplatnil již v rámci řádného opravného prostředku (odvolání) a s nimiž se vypořádal Krajský soud v Praze jako soud odvolací. Po přezkoumání spisového materiálu včetně rozvrhu práce Okresního soudu v Příbrami pro rok 2018 Nejvyšší soud dodává k dovolacím námitkám následující.
20. Z rozvrhu práce Okresního soudu v Příbrami pro rok 2018 bylo zjištěno, že dosažitelnost soudců je upravena na str. 5-6. V bodě 1) na str. 5 je stanovena dosažitelnost k rozhodování dle §88 a 158d tr. řádu (v pracovní i v mimopracovní době) tak, že jsou zde uvedeni Mgr. Miloslav Boudník, Mgr. Michaela Kalná, JUDr. Soňa Protivová. Krajský soud v Praze dospěl ke správnému závěru, že z takto stanovené dosažitelnosti pouhým jmenným výčtem tří soudců nelze jednoznačně určit, který z těchto soudců byl v předmětné době příslušným k vydání povolení dle §158d tr. řádu, neboť není zcela jasné, zda se jedná o rotační systém či příslušnost jednoho soudce k vyřizování této agendy a jeho zástup. Nelze však souhlasit s tvrzením dovolatele, že naprosto stejná chyba se objevuje i u příkazů k domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor a pozemků dle §83 a §83a tr. řádu, jelikož příslušnost soudce k této agendě je upravena na jiném místě rozvrhu práce a jiným způsobem. V bodě 2) rozvrhu práce je stanovena obecně dosažitelnost soudce pro úkony a rozhodování v přípravném řízení, rozhodování o zatčených osobách a o předběžných opatřeních tak, že dosažitelnost trvá vždy po dobu jednoho týdne a vykonávají ji v rozsahu pracovního úvazku zde vyjmenovaní soudci (JUDr. Renata Klatovská, Mgr. Miloslav Boudník, JUDr. Soňa Protivová, JUDr. Jaroslav Špička, JUDr. Vlasta Cízlová a Mgr. Michaela Kalná), a to podle rozpisu služeb v seznamu vedeném u předsedy soudu, přičemž službu konající soudce rozhoduje a činí úkony o návrzích přípravného řízení jemu došlých v mimopracovní době a o osobách, jejichž zatčení mu bylo oznámeno v mimopracovní době. V ostatních případech činí rozhodnutí a úkony soudce zařazený na trestním úseku, který v daném týdnu je příslušným pro rozhodování ve zjednodušeném řízení o návrzích na potrestání se zadrženou osobou. Dosažitelnost soudců pro rozhodování o návrzích na potrestání se zadrženou osobou je upravena zvlášť v bodě 4) na str. 6 rozvrhu práce. Rozvrh práce pak na str. 6 obsahuje zvláštní ustanovení, že "V téže věci přípravného řízení o návrzích napadlých v pracovní době rozhoduje nebo činí úkony soudce zařazený na trestním úseku, který již učinil některý z úkonů uvedených v §30 odst. 2 tr. řádu, rozhodoval o předběžném opatření podle §88b a násl. tr. řádu, nebo byl přítomen při provádění rekognice nebo výslechu svědka jako neodkladných úkonů podle §§104b a §158a tr. řádu, vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §§88, 88a tr. řádu nebo příkaz ke sledování osob a věcí dle §158d tr. řádu nebo udělil souhlas k otevření či záměně zásilky podle §§87a, 87b tr. řádu, nebo ke sdělení informací podle §8 odst. 5 tr. řádu. O návrzích došlých v mimopracovní době rozhoduje nebo činí úkony soudce, určený k tomu zvláštním rozpisem služeb."
21. Návrhy Okresního státního zastupitelství na vydání příkazů k domovním prohlídkám a k prohlídkám jiných prostor a pozemků byly doručeny Okresnímu soudu v Příbrami dne 21. 9. 2018 v 10,35 hod a dne 25. 9. 2018 v 13,05 hod, což vyplývá z připojených spisů Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 2 Nt 1711/2018, 2 Nt 1712/2018, 2 Nt 1713/2018, 2 Nt 1714/2018, 2 Nt 1715 /2018 a 2 Nt 1716/2018. Jelikož všechny tyto návrhy byly soudu doručeny v pracovní době, je vyloučeno, aby o těchto návrzích rozhodovaly soudkyně Vlasta Cízlová (21. 9. 2018) a Mgr. Michaela Kalná (25. 9. 2018), neboť obecná dosažitelnost soudce pro úkony a rozhodování v přípravném řízení a na ni navazující tabulka na str. 32 rozvrhu práce (Příloha č. 1 – Rozpis dosažitelnosti pro T) se týká úkonů a návrhů došlých v mimopracovní době. Na tyto konkrétní návrhy však nedopadá ani ustanovení v bodě 2) rozvrhu práce, týkající se obecné příslušnosti soudce pro úkony a rozhodování v přípravném řízení v ostatních případech, tj, v pracovní době, neboť rozvrh práce obsahuje speciální, shora citované ustanovení, o příslušnosti soudce k rozhodování v téže věci přípravného řízení o návrzích napadlých v pracovní době, dle kterého rozhoduje nebo činí úkony soudce zařazený na trestním úseku, který již učinil některý ze zde taxativně vyjmenovaných úkonů, mj. který vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §§88, 88a tr. řádu nebo příkaz ke sledování osob a věcí dle §158d tr. řádu. Jelikož Mgr. Miloslav Boudník vydal v této věci již příkaz ke sledování osob a věcí dle §158d tr. řádu, stal se příslušným pro další rozhodování v této věci, a to bez ohledu na fakt, že důkaz sledováním osob a věcí nebylo možné ze shora uvedených důvodů procesně použít. Podstatná je skutečnost, že Mgr. Miloslav Boudník byl podle rozvrhu práce Okresního soudu v Příbrami zákonným soudcem k vyřizování této agendy, tj. k rozhodování dle §88 a §158d tr. řádu, avšak ze znění rozvrhu práce nebylo možné z důvodu jeho neurčitosti jednoznačně stanovit, zda byl tento soudce konkrétně příslušným i k vydání příkazů podle §88 a podle §158d tr. řádu v této trestní věci. Příslušnost konkrétního soudce k dalším úkonům v téže věci přípravného řízení o návrzích napadlých v pracovní době je však upravena v rozvrhu práce zcela jednoznačně. Ostatně i sám dovolatel připouští přijatelnost tohoto závěru (resp. argumentace krajského soudu, s níž se Nejvyšší soud ztotožnil) v případě, že by toto pravidlo bylo v rozvrhu práce stanoveno výslovně pro všechny úkony trestního řízení a nikoli pouze pro úkony ve věci návrhů na potrestání se zadrženou osobou. Nelze totiž přisvědčit argumentaci dovolatele, že zmíněné pravidlo se týká pouze dosažitelnosti soudců pro rozhodování o návrzích na potrestání se zadrženou osobou a tudíž se nejedná o obecné pravidlo platné pro přípravné řízení. Nejvyšší soud připouští, že grafická úprava zmíněného rozvrhu práce může vyvolat dojem, že předmětné pravidlo spadá pod bod 4) rozvrhu, upravující dosažitelnost soudců pro rozhodování o návrzích na potrestání se zadrženou osobou. Z obsahu rozvrhu práce i ze samotného textu na str. 6 je však zcela zřejmé, že předmětné pravidlo (3. odstavec na str. 6) je obecným ustanovením, upravujícím rozhodování v přípravném řízení. O skutečnosti, že dosažitelnost soudců pro rozhodování o návrzích na potrestání se zadrženou osobou je upravena pouze v 1. odstavci na str. 6 rozvrhu, svědčí i následující 2. odstavec, který již upravuje zástup v případě vyloučení soudce s určenou dosažitelností pro rozhodování v přípravném řízení.
22. Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud shrnuje, že nelze souhlasit s námitkami dovolatele, že Mgr. Miloslav Boudník nebyl zákonným soudcem k vydání příkazů k domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor a pozemků a proto nelze prohlídky použít jako důkaz. Naopak Nejvyšší soud přisvědčil argumentaci a závěrům soudů nižších stupňů ohledně procesní použitelnosti těchto důkazů, neboť při vydání příkazů k domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor a pozemků nebyla porušena zásada zákonného soudce, ani právo obviněného na spravedlivý proces.
23. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného J. Ch. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. 12. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková