ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1246.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 1246/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněných 1) O. P. , narozeného dne XY, a 2) L. P. , narozené dne XY, oba bytem v XY, zastoupení Mgr. Petrem Šimkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Zahradní č. 1297, proti povinnému J. Ž. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Radkou Píšťkovou Záhorcovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Jiřího z Poděbrad č. 592, pro 344 606 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 Ex 29897/11, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, ze dne 24. června 2021, č. j. 60 Co 132/2021-245, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 24. června 2021, č. j. 60 Co 132/2021-245, potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov (dále též jen „soudní exekutor“), ze dne 14. dubna 2021, č. j. 203 Ex 29897/11-215, jímž soudní exekutor rozhodl o určení ceny ve výroku specifikované nemovité věci (dále též jen „předmětná nemovitá věc“). Odvolací soud uvedl, že soudní exekutor rozhodoval v souladu s ustanovením §336a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále též jen „o. s. ř.“) a vycházel přitom ze znaleckého posudku, jenž byl zpracován ustanoveným znaleckým ústavem v souladu se zákonem, splňuje veškeré zákonem stanovené náležitosti a soudu nepřísluší jakkoli přezkoumávat správnost jeho odborných závěrů, neboť hodnotit může toliko jejich přesvědčivost co do úplnosti ve vztahu k zadání, jejich logické odůvodnění a soulad s ostatními provedenými důkazy. Znalecký ústav v posuzovaném případě dodržoval uložené zadání znaleckého posudku, vycházel z obvyklé ceny nemovitých věcí, porovnával nemovité věci ve srovnatelné lokalitě, přesvědčivě a logicky zdůvodnil, jak k ceně dospěl. Odvolací soud proto uzavřel, že nemá pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku a odvolání povinného považoval za nedůvodné.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný v celém rozsahu dovoláním, ve kterém namítal, že předmětná nemovitá věc má být oceněna nižší částkou, než jaká byla stanovena soudním exekutorem, protože předmětná nemovitá věc byla určena jako poldr při povodních, nelze zde zemědělsky hospodařit a nelze ji využít ani jako stavební pozemek. Soudní znalec, pověřený vypracováním znaleckého posudku, své závěry nedostatečně odůvodnil, nevybral přesvědčivě porovnatelné vzorky a nevypořádal se s odlišným bodováním BPEJ. Znalecký posudek podle dovolatele neobsahuje náležité a přezkoumatelné odborné posouzení všech posuzovaných skutečností, a nemohl tak být způsobilým podkladem pro určení obvyklé ceny předmětné nemovité věci. Potvrdil-li odvolací soud usnesení soudního exekutora, odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, např. od usnesení ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 21 Cdo 732/2006, podle kterého musí znalecký posudek obsahovat náležité a přezkoumatelné odborné posouzení všech posuzovaných skutečností. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť především neobsahuje vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle §241a odst. 3 se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v odchýlení odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, avšak žádnou právní otázku k řešení neuvádí, neboť ve svém dovolání toliko rozporuje hodnocení důkazů provedených odvolacím soudem a soudním exekutorem, především způsob vyhotovení a závěry znaleckého posudku, a skutkové závěry odvolacího soudu, což však přípustnost dovolání bez dalšího založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Samotné hodnocení důkazů přitom nelze se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů, zakotvené v §132 o. s. ř., úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. 25 Cdo 4250/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2016, sp. zn. 21 Cdo 664/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. února 2015, sp. zn. 25 Cdo 4293/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2017, sp. zn. 23 Cdo 2948/2017). Odvolací soud provedl rozsáhlé dokazování a mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy dovolací soud neshledal žádný extrémní rozpor. Hodnocení důkazů nevykazuje žádné znaky libovůle.
Nedostatek vymezení dovolacího důvodu již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
V dovolacím řízení nelze pro výše uvedené nedostatky pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 5. 2022
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu