ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1275.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 1275/2021-610
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného P. S. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Londýnská 674/55, proti povinné obci Stachy , se sídlem Stachy 200, zastoupené JUDr. Tomášem Samkem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pražská 140, pro vymožení povinnosti zdržet se rušivého jednání, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 EXE 4337/2015, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 10. 2020, č. j. 24 Co 992/2020-564, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Prachaticích usnesením ze dne 26. 6. 2020, č. j. 6 EXE 4337/2015-521, zcela zastavil exekuci prováděnou podle pověření Okresního soudu v Prachaticích, č. j. 6 EXE 4337/2015-11, ze dne 22. 12. 2015 (výrok I). Zamítl návrh na částečné zastavení exekuce podle výše uvedeného pověření v doplnění ze dne 20. 1. 2020, ve způsobu provádění podle exekučního příkazu soudního exekutora Mgr. Jana Vedrala, sp. zn. 140 EX 00649/15-029, ze dne 16. 6. 2017, uložením pokuty povinné ve výši 15 000 Kč, a to za porušení povinnosti zdržet se rušivého jednání spočívajícího zdržet se po 22. hodině obtěžování hlukem pronikajícím z objektu č. p. XY a z pozemku č. XY, zapsaných na listu vlastnictví č. XY, pro obec XY, katastrální území XY, vedeno u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, do domu č. p. XY zapsaného na listu vlastnictví č. XY pro obec XY, katastrální území XY a na pozemek č. parcely XY, zapsáno na listu vlastnictví č. XY pro obec XY, katastrální území XY, vedeno Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, která byla porušena dne 18. 3. 2017 od 22:00 hodin do brzkých ranních hodin tím, že hosté rušili svým hlučným chováním, například vytáčením motorů aut, hlasitými výkřiky často s vulgárním obsahem doprovázených výbuchy smíchu a hlasitou hudbou z projíždějících aut, noční klid (výrok II). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a právo na náhradu nákladů exekuce nepřiznal ani soudnímu exekutorovi (výrok IV).
2. Okresní soud rozhodoval o dvou návrzích povinné na zastavení exekuce. V prvním případě se povinná domáhala částečného zastavení exekuce s odůvodněním, že uložená pokuta je podle §72 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále též jen „ex. řád“, nepřiměřená (návrh ze dne 27. 6. 2017 doplněný dne 20. 1. 2020). Tvrdila, že učinila opatření, která obtěžování hlukem eliminují, proto k obtěžování oprávněného nedochází. Současně povinná navrhla zastavení exekuce z důvodu, že exekuční titul je materiálně nevykonatelný.
3. Okresní soud dospěl k závěru, že exekuční titul, kterým je v souzené věci rozsudek pro uznání ze dne 30. 9. 2014, č. j. 2 C 133/2014-109, jímž bylo povinné uloženo zdržet se jednání popsaného výše, je vykonatelný, neboť povinná musela vědět z osmnácti stránkové žaloby, kde byl popsán skutkový a právní stav věci a byly předloženy listinné důkazy, jak dochází k obtěžování oprávněného. Tím, že se povinná nevyjádřila v soudem stanovené zákonné třicetidenní lhůtě, uznala popisovaný skutkový stav a musela vědět, jaká má učinit opatření, aby k obtěžování oprávněného ve smyslu exekučního titulu nedocházelo. Z tohoto důvodu nemohlo dojít k zastavení exekuce tak, jak povinná navrhovala, a proto se soud zabýval každým návrhem na zastavení exekuce samostatně.
4. V případě prvního návrhu dospěl k závěru, že doplnění nájemní smlouvy o dva dodatky, v nichž povinná upozorňuje nájemce na existenci exekučního titulu a žádá ho o jeho dodržování s upozorněním na možnou odpovědnost, nelze považovat za dostačující, jestliže obtěžování hlukem mělo podle žaloby trvat deset let. Podle názoru okresního soudu měla obec daleko důsledněji vykonávat kontrolní činnost, např. i osobním dohledem jednotlivých zastupitelů obce. Soud považuje pokutu ve výši 15 000 Kč uloženou soudním exekutorem za přiměřenou. Z uvedeného důvodu návrh povinné na částečné zastavení exekuce týkající se exekučního příkazu soudního exekutora Mgr. Jana Vedrala zamítl.
5. Pokud jde o druhý návrh na zastavení exekuce, dospěl okresní soud k závěru, že od roku 2017 žádné stížnosti na eventuální hluk z provozu pohostinství podány nebyly, proto není nutné nadále v exekučním řízení pokračovat. Okresní soud tak exekuci podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zcela zastavil.
6 . Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení Okresního soudu v Prachaticích ve výroku I a II změnil tak, že exekuci prováděnou podle pověření téhož soudu č. j. 6 EXE 4337/2015-11, ze dne 22. 12. 2015, zcela zastavil (výrok I). Oprávněnému uložil zaplatit povinné na nákladech řízení 15 064,87 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jejího zástupce (výrok II). Soudnímu exekutorovi nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce (výrok III). Dospěl k závěru, že exekuční titul je materiálně nevykonatelný, neboť z rozsudku nevyplývá míra obtěžování, která je v daném místě přiměřená poměrům, míra obtěžování, k němuž v konkrétní věci dochází a jakého obtěžování se má povinná zdržet. V tomto směru odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3532/2006 a ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1199/2004. Na rozdíl od okresního soudu dále dovodil, že tyto skutečnosti nelze dovozovat z žaloby, exekuční titul není možné takto doplňovat, případně okolnosti, které neobsahuje, zjišťovat z nalézacího řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3989/2007.
7. Oprávněný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, v němž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť odvolací soud posoudil materiální vykonatelnost exekučního titulu v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Namítá, že odvolací soud vyvodil nesprávný závěr „vzhledem k ustálené judikatuře Nejvyššího soudu ČR, jde-li o úlohu odůvodnění vůči závaznému výroku rozsudku obecně“. Uvedl, že v judikátech Nejvyššího soudu je zásah odůvodnění do výkladu práv a povinností stanovených rozsudečným výrokem přísně limitován ve prospěch materiální vykonatelnosti rozhodnutí. V tomto směru odkázal a citoval z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 243/2003, sp. zn. 20 Cdo 2770/2007, sp. zn. 20 Cdo 3386/2006, sp. zn. 20 Cdo 2021/2007 a sp. zn. 20 Cdo 1119/2004. Podle jeho názoru odvolací soud svévolně vyňal v bodu 11 svého usnesení pouhá dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu bez náležitého odůvodnění svého závěru. Odkázal rovněž na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 74/06.
8. Současně oprávněný namítal „nesprávnost závěru odvolacího soudu vzhledem k ustálené judikatuře Nejvyššího soudu ČR, jde-li o úlohu odůvodnění vůči závaznému výroku rozsudku s ohledem na specifickou povahu vydaného rozsudku“. Za nesprávnou považuje úvahu, že rozsudek pro uznání neobsahuje míru obtěžování, která je v daném místě přiměřená poměrům, jakého obtěžování se má povinný zdržet a jaký hluk je místním poměrům nepřiměřený. Vytýká odvolacímu soudu, že zcela pominul judikaturu dovolacího soudu, která se týká rozsudku pro uznání, a proto posoudil věc odchylně, aniž by své úvahy vysvětlil. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3498/2012 dodal, že požadavek zkráceného odůvodnění rozsudku pro uznání reflektuje jeho zvláštní charakter, je-li jím obligatorně rozhodováno v případě uznání nároku či v případě, že nastane fikce uznání nároku, bez ohledu na výsledek řízení, nejsou skutkové ani právní závěry soudu pro jeho vydání podstatné. Podle jeho názoru měl mít odvolací soud i vzhledem k rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 91/96, které stanovuje povinnost soudu za splnění zákonných podmínek tento typ rozsudku vydat, na zřeteli, že za takové situace se nečiní na základě uznání nároku žádná skutková zjištění, ani je soud nehodnotí. Uznáním nároku tvoří skutková tvrzení žalobce skutkový rámec pro právní závěr soudu.
9. Konečně oprávněný „doplňkově, a to pouze pro případ, že by Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že odvolací soud považuje exekuční titul za materiálně nevykonatelný vzhledem k neurčitosti a nesrozumitelnosti výroku, byť takový závěr není výslovně v usnesení o úplném zastavení exekuce vyjádřen“, namítá, že odvolací soud se měl přednostně v zájmu vykonatelnosti rozhodnutí zabývat „především rozborem rozsudečného výroku samého a až poté rozsudkem v rámci svého odůvodnění“. Připomněl, že ani soudu prvního stupně nečinil výklad výroku rozsudku po obsahové stránce potíže. Povinná si byla vědoma, že neměla rušit noční klid, když doba nočního klidu je upravena podle přestupkového zákona, rovněž hluk je definován jako jakýkoliv zvuk, který vyvolává nepříjemný nebo rušivý vjem nebo má škodlivý účinek (ČSN 011600 „Akustika“), nebo každý zvuk, který člověka ruší, obtěžuje, nebo působí škodlivě na jeho zdraví (LIBERKO, 2005: 5). Hluk definuje i Ministerstvo zdravotnictví ČR. Hluk představuje vždy zvuky obtěžující, přičemž intenzita z hlediska obtěžujícího charakteru není rozhodná. Hluk na rozdíl od včel a jejich chovu je neutrální imisí, a proto také nevyžaduje další konkretizaci při výkonu rozhodnutí. Proto samotné mechanické přijetí pokynu vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3532/2006 bez určení podstatných odlišností v každém případě je nesprávné.
10. Oprávněný proto navrhl, aby dovolací soudu usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
11. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř.
12. Dovolání není důvodné.
13. Podle §153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.
14. Podle §157 odst. 3 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.
15. Podle §1013 odst. 1 zákona č 89/2012 Sb. (dále též jen „ o. z.“) vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.
16. V usnesení ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1258/2005 (srovnej též usnesení Nejvyššího soudu z 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003 a obdobně JUDr. Vladimír Kůrka, JUDr. Ljubomír Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, 2004, str. 310) vyslovil Nejvyšší soud závěr, že jednou ze základních náležitostí materiální vykonatelnosti rozhodnutí je, aby v něm byl vymezen rozsah a obsah povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí nařízen. Je tomu tak proto, aby vykonávací orgán (v daném případě soud) věděl, co vlastně má být vynuceno, a aby nemusel teprve v průběhu vykonávacího řízení zjišťovat, co je obsahem uložené povinnosti. Exekučnímu soudu tedy přísluší posoudit, zda rozhodnutí k výkonu navržené ukládá povinnému povinnosti, jež lze vskutku vykonat, tedy např. zda uložená povinnost odpovídá možným způsobům exekuce, zda tato povinnost je konkretizována dostatečně určitě apod., a ačkoli musel mít nalézací soud na zřeteli totéž, nelze vyloučit, že soud exekuční dospěje k jinému závěru a pro nedostatek (materiální) vykonatelnosti předloženého titulu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítne (…). Při zkoumání materiální vykonatelnosti rozhodnutí vychází soud z obsahu rozhodnutí, především z jeho výroku, případně i z odůvodnění, avšak pouze za účelem výkladu výroku, tedy k odstranění případných pochybností o obsahu a rozsahu výrokem uložené povinnosti; výrok titulu nelze jakkoli doplňovat či opravovat.
17. Neobsahuje-li exekuční titul všechny předpoklady materiální vykonatelnosti uvedené v §261a odst. 1 o. s. ř., může podle něj být exekuce nařízena jen v případě, že chybějící údaje nebo údaje v něm uvedené nepřesně, nesrozumitelně nebo (a o takový případ jde v souzené věci) neurčitě lze doplnit nebo nahradit postupem podle §261a odst. 2 a 3 o. s. ř. Není-li možné z exekučního titulu náležitosti materiální vykonatelnosti uvedené v §261a odst. 1 dovodit ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti nebo ke způsobu exekuce, nemůže takový titul být způsobilým podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí (k tomuto srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3682/2010, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, a ze 25. 6. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3305/2010)
18. V souzené věci, kde exekučním titulem je rozsudek pro uznání, bylo povinné výrokem I. uloženo zdržet se po 22:00 hodině obtěžování hlukem, pronikajícím z objektu čp. XY a z pozemků č. parc. XY zapsaných na LV XY pro obec XY a k. ú. XY vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY do domu čp. XY zapsaného na LV č. XY pro obec XY a k. ú. XY na pozemek č. parc. XY zapsaného na LV č. XY pro obec XY a k. ú. XY vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště XY.
19. Obsahuje-li rozsudek pro uznání jen důvody, pro které byl vydán, musí nalézací soud zvláště pečlivě zkoumat, zda lze žalobní návrh převzít do výroku rozsudku z hlediska jeho vykonatelnosti. Aby totiž exekuční soud mohl posoudit, zda došlo k porušení povinnosti stanovené v rozsudku v případě imisí, musí být v rozsudku uvedeno, co lze ještě považovat za míru přiměřenou místním poměrům a co nikoliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3532/2006, a ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1438/2017). Jestliže v dané věci rozsudek pro uznání nevymezuje míru přiměřenou místním poměrům, a ta není vymezena ani v žalobě, nelze rozsudek vykonat.
20. Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a dovolateli přednesená argumentace není způsobilá zpochybnit jeho správnost, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
21. Dovolací soud rozhodl podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3, věty první i o nákladech dovolacího řízení. Povinné, která by měla ve smyslu těchto ustanovení právo na jejich náhradu, však (dle obsahu spisu) žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. ledna 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu