ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1289.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 1289/2022-572
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Contipro a. s. , se sídlem v Dolní Dobrouči 401, identifikační číslo osoby 60917431, zastoupené doc. JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou se sídlem na Praze 1, V Jámě 699/1, proti povinné Patron ca, s. r. o. , se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Thámova 402/4, identifikační číslo osoby 27113078, zastoupené Mgr. Petrem Sedlatým, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, pro nepeněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 34 E 18/2019, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. ledna 2021, č. j. 39 Co 330/2020-471, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky doc. JUDr. Dany Ondrejové, Ph.D.
Odůvodnění:
1) Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) k odvolání povinné potvrdil usnesením ze dne 6. 1. 2021, č. j. 39 Co 330/2020-471, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále „ soud prvního stupně“ či „obvodní soud“) ze dne 31. 7. 2019, č. j. 34 E 18/2019-33, který uložil povinné v rámci výkonu rozhodnutí, nařízeného usnesením obvodního soudu ze dne 27. 6. 2019, č. j. 34 E 18/2019-25, ukládáním pokut k vymožení povinnosti zdržet se užívání označení s vyobrazením javorového listu s nápisem „Premium Quality“ a „Born in Canada“ v souvislosti s výrobkem ALAVIS TM MAXIMA Triple Blend Extra Silný podle výroku I. vykonatelného usnesení (nařízeného předběžného opatření podle §74 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále „o. s. ř.“) Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2019, č. j. 2 Nc 1024/2019-69 (dále „exekuční titul“), další pokutu ve výši 200 000 Kč.
2) Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že povinná nadále porušuje exekučním titulem stanovenou povinnost, ačkoli jí byla obvodním soudem v rámci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí již uložena podle §351 o. s. ř. pokuta ve výši 100 000 Kč. Ukládá-li exekuční titul povinnost zdržet se konkrétního jednání, je nutné požadovat, aby povinná odstranila závadný stav, což v posuzovaných poměrech znamenalo odstranit na svých výrobcích nežádoucí označení takovým způsobem, aby je jiná osoba (kupující) nemohla jednoduše zpřístupnit. Prostým přelepením nežádoucího označení proto povinná závadný stav odstranit nemohla. Výši další pokuty soudy stanovily s ohledem na podnikatelskou povahu povinné, jež v mezidobí od uložení první pokuty neučinila žádná opatření k nápravě.
3) Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu §237 o. s. ř. spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí vyřešení právních otázek, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešeny, popř. při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu , přičemž rozhodné otázky vymezila následujícím způsobem:
a/ zda „přelepení sporných označení, jejichž užívání je povinná povinna se zdržet ve smyslu nařízeného předběžného opatření, na obalu výrobku za situace, kdy předmětný obal výrobku byl vyroben před účinností předběžného opatření, lze považovat za splnění uložené povinnosti“;
b/ zda „oprávněná, která je výrobcem či distributorem výrobku, který není uveden na trhu, není aktivně legitimována, neboť nemůže být v soutěžním vztahu s povinnou“, a
c/ zda „v případě, že povinná učiní opatření ke splnění uložené povinnosti, o kterých bude následně obecnými soudy rozhodnuto, že jsou nedostatečná, musí být tato skutečnost zohledněna při stanovení výše uložené pokuty“.
4) Dovolatelka poukázala na požadavek přiměřenosti ukládaných pokut, který Nejvyšší soud vyslovil v usnesení ze dne 18. března 2014, sp. zn. 21 Cdo 4289/2013, a rovněž na předpoklad řádného odůvodnění této výše (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 1985/2017). Nejsou-li jí provedená opatření dostačující, znamená to, že by jediným možným splněným uložené povinnosti bylo úplné zastavení prodeje výrobků, což by bylo zcela likvidační a v zásadním rozporu a nepoměru s uloženou povinností. Přelepením došlo k úplnému zakrytí sporných označení, čímž se však obecné soudy nikterak nezabývaly a své úvahy založily na hypotetické možnosti či snaze spotřebitelů přelepené plochy (etikety) odstranit. Dovolatelka učinila „dle svého nejlepšího vědomí příslušné kroky“ pro splnění uložené povinnosti, což by se mělo projevit alespoň na výši uložené pokuty.
5) V převážné části dovolání se dovolatelka vymezovala vůči exekučním titulem uložené povinnosti (podle jejího názoru nelze na základě předběžného opatření vyhodnotit označení výrobku jako „nekalosoutěžní“), komentovala způsob odstranění sporných nápisů na výrobku („přelepky jsou vyrobeny z vysoce kvalitního materiálu včetně lepidla“, takže povinná splnila exekučním titulem uloženou povinnost již ke dni zahájení řízení o výkon rozhodnutí) a jednání oprávněné označila za odporující dobrým mravům. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu a jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, současně požadovala, aby dovolací soud odložil vykonatelnost, popř. právní moc napadeného usnesení.
6) Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání označila dovolatelkou formulované otázky za nezpůsobilé založit přípustnost dovolání. Napadené usnesení odvolacího soudu považuje za správné a řádně odůvodněné. Ve vztahu k námitkám směřujícím proti výši uložené pokuty dovolatelka neupřesnila, na základě jakého konkrétního důvodu považuje výši pokuty za nepřiměřenou.
7) Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) o dovolání povinné rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno účastníkem řízení (viz §255 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
8) Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi vysvětlil, že dochází-li k nařízení soudního výkonu rozhodnutí ukládajícího povinnost k nezastupitelnému plnění, je součástí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí i výrok o uložení pokuty za (oprávněným prozatím jen tvrzené) porušení povinnosti k tomuto plnění (§351 odst. 1 o. s. ř.). Při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezjišťuje, zda (v jakém rozsahu) povinný vymáhanou povinnost dobrovolně splnil, popř. zda ve smyslu §351 odst. 1 o. s. ř. „jinou“ povinnost porušil nebo se jí nepodrobil (v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí). Okolnosti takové povahy mohou být hodnoceny jen v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, které předpokládá provádění dokazování (srov. §268 odst. 1 písm. g/, h/, §269 odst. 1 o. s. ř.). Námitku, že povinnost zdržet se určitého chování nebo chování jiného strpět neporušil, nemůže proto povinný úspěšně uplatnit v odvolání proti rozhodnutí, jímž byl výkon rozhodnutí nařízen, avšak ani proti rozhodnutí, jímž byla uložena další pokuta, ale právě jen návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2005, sp. zn. 20 Cdo 876/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 20 Cdo 2101/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. října 2020, sp. zn. 20 Cdo 2679/2020).
9) Z citované judikatury dovolacího soudu je tudíž nepochybné, že na řešení otázky ad a) ohledně (ne)splnění povinnosti zdržet se užívání sporných označení uložené povinné exekučním titulem napadené usnesení odvolacího soudu ve smyslu §237 o. s. ř. nezávisí, není-li ve fázi nařízení výkonu rozhodnutí pro vydání a „věcnou“ správnost napadeného usnesení o uložení (další) pokuty jakkoli významné tvrzení povinné, že vymáhanou povinnost splnila přelepením příslušných částí obalu výrobku.
10) V rozsahu otázky ad b/ dovolatelka předestřela pouhou oponenturu vůči věcné správnosti exekučního titulu, k níž však soud při výkonu rozhodnutí není oprávněn přihlížet (a není tedy ani oprávněn přezkoumávat, zda ve věci bylo rozhodnuto v souladu se zákonem, např. ve smyslu tvrzeného nedostatku aktivní legitimace oprávněné a její obchodně-soutěžní povahy vůči povinné); obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud ve vykonávacím řízení vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod č. 62/2004 Sb. rozh. obč., ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod č. 58/2005 Sb. rozh. obč., ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, a ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007).
11) Ve vztahu k otázce ad c), tj. přezkumu výše pokuty uložené podle §351 o. s. ř., je třeba se zřetelem k ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu poznamenat, že se exekuční soud zabývá pouze tím, zda byla pokuta k vynucení nepeněžitého plnění ve věci výkonu rozhodnutí (v exekuční věci) uložena v přiměřené výši, která závisí na okolnostech projednávaného případu; přihlédne především k povaze vymáhané povinnosti, popř. její majetkové hodnotě, a k osobním a majetkovým poměrům povinného. Soud je povinen vystihnout výši pokuty, která bude způsobilá jednak přiměřeně, tak i efektivně nutit povinného, aby povinnost uloženou vykonávaným rozhodnutím splnil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 1985/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. října 2020, sp. zn. 20 Cdo 2679/2020).
12) V posuzované věci odvolací soud shora citované závěry dovolacího soudu respektoval, neboť uložení další pokuty na úrovni dvojnásobku pokuty původní adekvátně odůvodnil potřebou razantnějšího donucení povinné k řádnému plnění povinnosti uložené exekučním titulem, odkazem na její podnikatelskou činnost a zdůrazněním jejího dosavadního pasivního přístupu. Dovolatelka ostatně žádné okolnosti, pro které považuje výši uložené pokuty za nepřiměřenou, nekonkretizovala, takže je zřejmé, že svými námitkami fakticky požaduje, aby dovolací soud rozhodl oproti soudu odvolacímu jinak, tj. aby na základě totožných judikatorních závěrů úsudek odvolacího soudu přehodnotil, čímž předpoklad přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř založit nelze. Současně na základě argumentace povinné nelze dovozovat, že by oprávněná podala tzv. šikanózní návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, či že by vydání exekučního titulu odporovalo dobrým mravům nebo základním principům právního státu.
13) Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14) Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení a k Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě pro rozhodnutí dovolacího soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16) není návrh dovolatelky na odklad právní moci (vykonatelnosti) napadeného usnesení (§243 o. s. ř.) opodstatněný, přičemž Nejvyšší soud v tomto případě zvláštní zamítavé rozhodnutí nevydává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. 20 Cdo 2481/2017).
15) Podle výsledku dovolacího řízení Nejvyšší soud uložil dovolatelce povinnost zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč (§243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.), zahrnující odměnu advokátky oprávněné ve výši 1 500 Kč (§7 bod 4, §9 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, dále „AT“) za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání - §11 odst. 1 písm. k/ AT), náhradu hotových výdajů advokátky v paušální výši 300 Kč (§13 AT) a 21 % daň z přidané hodnoty, vypočtenou ze součtu odměny a náhrady (§137 odst. 3 o. s. ř., zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu