ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1314.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 1314/2022-284
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D, v exekuční věci oprávněné B2 Kapital Czech Republic s. r. o. , sídlem v Praze 1, Rybná č. 682/14, identifikační číslo osoby 04191536, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, proti povinnému L. T. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Petrem Hasalou, advokátem se sídlem v Šumperku, Radniční č. 237/13, pro 151 340,03 Kč, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 22 EXE 167/2013, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. května 2021, č. j. 40 Co 201/2021-240, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. května 2021, č. j. 40 Co 201/2021-240, se v části, v níž je usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. ledna 2013, č. j. 22 EXE 167/2013-20, potvrzeno ohledně úroku z prodlení ve výši 29 % z nesplaceného smluvního úroku, zrušuje a vrací Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci k dalšímu řízení.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 23. ledna 2013, č. j. 22 EXE 167/2013-20, nařídil exekuci na majetek povinného k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 151.340,03 Kč se smluvním úrokem z částky 151.340,03 Kč ve výši 13,78 % p. a. ode dne následujícího po dni sepsání exekutorského zápisu, tj. od 9. 6. 2010 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 29 % p. a. z částky 151.340,03 Kč a z nesplaceného smluvního úroku z částky 151.340,03 Kč ve výši 13,78 % p. a. od 31. 7. 2010 do zaplacení, nákladů exekuce a nákladů oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny, a to podle vykonatelného exekutorského zápisu sepsaného Z. K., koncipientkou Mgr. Jiřího Nevřely, ze dne 3. června 2010, sp. zn. 054 EZ 8086/10, v němž bylo pokračováno zápisem sepsaným dne 8. června 2010 T. P., koncipientkou Mgr. Jiřího Nevřely, sp. zn. 054 EZ 8147/10 (dále též jen „exekutorský zápis“), a pověřil provedením exekuce soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu, Exekutorský úřad Přerov, který exekuci vedl pod sp. zn. 103 EX 65695/12. V současné době exekuci vede soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 EX 65695/12.
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 18. února 2021, č. j. 22 EXE 167/2013-214, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, když po provedeném dokazování dospěl k závěru, že výše sjednaného smluvního úroku a úroku z prodlení je přiměřená při zohlednění všech okolností uzavření úvěrové smlouvy ze dne 2. června 2008, jež byla podkladem pro sepis exekutorského zápisu, a to zejména nízký smluvní úrok a kontrakce mezi podnikateli. Námitce promlčení uplatněné ve smyslu ustanovení §408 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2013, dále též jen „obch. zák.“, soud prvního stupně nepřisvědčil, neboť exekuční řízení bylo zahájeno dne 21. prosince 2012, tedy bezesporu před uplynutím promlčecí doby, která byla exekutorským zápisem prodloužena na 10 let. K tomu dodal, že promlčecí doba po dobu tohoto exekučního řízení neběží, a to podle ustanovení §112 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012, dále též jen „o. s. ř.“, ve spojení s ustanovením §35 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012, dále též jen „e. ř.“.
K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 31. května 2021, č. j. 40 Co 201/2021-240, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že exekutorský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti, na jehož základě byla nařízena tato exekuce, splňuje zákonné náležitosti uvedené v ustanovení §77 a násl. exekučního řádu a bylo jím možné sjednat i dohodu s doložkou přímé vykonatelnosti ohledně budoucích úroků z prodlení a smluvních pokut vázaných na prodlení. Nicméně nemá hmotněprávní povahu, nelze tedy souhlasit s povinným, že by uzavřením exekutorského zápisu došlo k narovnání či novaci, která by měla za následek změnu povahy právního vztahu mezi oprávněnou a povinným, resp. jejich postavení, a proto se jejich právní vztah i nadále řídí obchodním zákoníkem. Stran přiměřenosti výše smluvního úroku a úroku z prodlení se odvolací soud s právním závěrem soudu prvního stupně plně ztotožnil, když povinným namítané ustanovení §369a odst. 4 obch. zák. nezakazuje dohodu stran odchylnou od zákonné výše úroku z prodlení ve prospěch věřitele a ke smluvenému úroku z prodlení ve výši 29 % se povinný zavázal dobrovolně (k tomu citoval nález Ústavního soudu ze dne 7. května 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07, ve kterém byla stanovena hranice úrokové sazby ve výši 182,5 % ročně, jež se již považuje za ústavně neakceptovatelnou), přičemž poznamenal, že smluvní úrok a úrok z prodlení nelze sčítat do jednoho úroku, neboť plní odlišné funkce. Ohledně povinným namítané nemožnosti sjednání úroku z prodlení ze smluvního úroku odvolací soud uvedl, že z exekutorského spisu vyplývá, že sjednaný úrok z prodlení běží pouze z jistiny vymáhané pohledávky. Námitku promlčení neshledal důvodnou, neboť promlčecí doba k uplatnění práv z předmětného exekutorského zápisu byla prodloužena na 10 let, proto by uplynula nejdříve dne 3. června 2020. Oprávněná ovšem podala dne 21. prosince 2012 návrh na zahájení exekučního řízení a k promlčení tak z povahy věci ve smyslu ustanovení §408 odst. 1 obch. zák. nemohlo dojít. K tomu dodal, že povinný přehlíží ustanovení §109 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ins. zák.“, v souladu s kterým po dobu insolvenčního řízení došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty. Skutečnost, že pohledávka ve výši, ve které byla oprávněnou přihlášena do insolvenčního řízení, byla zcela uhrazena, nepovažoval odvolací soud za relevantní, neboť příslušenství pohledávky v podobě úroků z přihlášené pohledávky vzniká i po úpadku dlužníka, a přestože se podle ustanovení §170 písm. a) ins. zák. v rámci insolvenčního zákona neuspokojuje, neznamená to, že věřitel ztrácí právo tyto úroky požadovat po skončení insolvenčního řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to v otázce:
· Platnosti úroku z úroků, při jejímž řešení odvolací soud pochybil, když v rozporu s např. rozsudkem velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 5/2006 (dále též jen „rozsudek sp. zn. 35 Odo 101/2002“), nerozhodl o zastavení exekuce alespoň v části sjednání úroku z prodlení ve výši 29 % z nesplaceného smluvního úroku z vymáhané pohledávky. Skutečnost, že odvolací soud zjistil z obsahu spisu soudního exekutora, že sjednaný úrok z prodlení běží pouze z jistiny vymáhané pohledávky, neřeší otázku platnosti tohoto smluvního ujednání;
· Právního vztahu mezi účastníky, tedy jestli se tento vztah řídí obchodním zákoníkem, nebo občanský zákoníkem, neboť ačkoliv původní vztah z úvěrové smlouvy se řídil obchodním zákoníkem, v exekutorském zápisu, jenž je svou povahou ujednáním o nahrazení původního závazku závazkem novým, byl povinný již identifikován toliko rodným číslem bez vztahu k původnímu podnikání;
· Promlčení, ke kterému podle povinného došlo ve smyslu ustanovení §408 odst. 1 obch. zák., jelikož „zákaz“ námitky promlčení se týká pouze pravomocně přiznaných pohledávek v soudním (rozhodčím) řízení, nikoliv exekutorského zápisu, který má jen formální charakter (k tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 280/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2012, sp. zn. 20 Cdo 1549/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2014, sp. zn. 21 Cdo 703/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2011, sp. zn. 20 Cdo 170/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2006, sp. zn. 21 Cdo 1892/2005). Podle povinného měl odvolací soud exekuci zastavit, jestliže dospěl k závěru, že promlčecí doba uplynula za 10 let od sjednání prodloužení promlčecí doby, tedy dne 3. června 2020.
· Neplatnosti smluvního ujednání v části sjednání smluvních úroků a úroků z prodlení pro rozpor s dobrými mravy, resp. obchodní poctivostí, k čemuž povinný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a uvedl, že úroky v celkové výši 42,78 % p. a., přičemž úrok z prodlení je počítán i ze smluvního úroku, tvoří několikanásobek (přibližně 3,5násobek) tehdejší jistiny a jejich nominální výše překračuje obvyklou bankovní úrokovou míru. K tomu dodal, že po dobu insolvenčního řízení nemohl mimo insolvenční splátky dobrovolně oprávněné platit ničeho, a tak nemohl nárůstu smluvního úroku a úroku z prodlení zabránit.
Povinný dále Nejvyššímu soudu předložil otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to:
· „ Je z pohledu otázky rozporu sjednaných úroků s dobrými mravy či obchodní poctivostí právně významné odlišovat a hodnotit zvlášť smluvní úrok a sjednaný úrok z prodlení nebo úroková zátěž překračující uznávané hranice nepřiměřeného úroku (např. z pohledu judikátu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) tvoří pro účely posouzení nepřiměřenosti jeden celek?
· Lze příslušenství pohledávky, zejm. smluvní úroky nebo úroky z prodlení za dobu po prohlášení úpadku dlužníka, které nelze dle §170 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, v insolvenčním řízení uspokojit, ve smyslu §109 odst. 3 insolvenčního zákona, považovat za „právo“, ohledně nějž neběží po dobu insolvenčního řízení promlčecí lhůty?
· Má přednost smluvní ujednaní o prodloužení promlčecí doby na 10 let přednost před ust. §408 odst. 1 obch. zák. („bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty“), resp. jedná se o kogentní ustanovení zákona?
· Je povinností exekučního soudu prvního stupně, popř. i soudu odvolacího, zastavit exekuční řízení z důvodu vznesení námitky promlčení, pokud promlčecí doba uplyne v průběhu řízení před soudem, a to ve smyslu judikátů Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 170/2009, sp. zn. 21 Cdo 703/2013 a sp. zn. 21 Cdo 1892/2005?
· Je povinností exekučního soudu zastavit exekuci i částečně, byť účastník řízení navrhl zastavení exekuce v celém rozsahu, popř. eventuálním či alternativním návrhem? “
S ohledem na výše uvedené navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 [srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále též jen „o. s. ř.“)]. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť z části týkající úroků ze smluvního úroku je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (viz níže), ohledně zbytku dovolání však přípustné není a to pro soulad s judikaturou (též viz níže).
Dovolatel v průběhu exekučního řízení (návrh na zastavení exekuce ze dne 9. března 2020, odvolání ze dne 25. března 2022) opakovaně namítal, že v čl. 2 bodu 4 exekutorského zápisu byl sjednán úrok z prodlení rovněž z nesplaceného smluvního úroku, který je však neplatný pro rozpor se zákonem (k tomu odkázal na rozsudek sp. zn. 35 Odo 101/2002).
Právní závěr vyslovený ve výše citovaném rozsudku, a to, že „ občanský zákoník ani obchodní zákoník neumožňují věřiteli požadovat po dlužníku příslušenství (úrok z prodlení) pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky; tím není dotčeno právo účastníků dohodnout se, že smluvené úroky se stanou součástí jistiny “, je v judikatuře Nejvyššího soudu dlouhodobě prosazován (např. usnesení Nejvyššího soud ze dne 26. února 2009, sp. zn. 23 Cdo 1788/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2012, sp. zn. 32 Cdo 286/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 29 ICdo 31/2012, v němž se Nejvyšší soud vyjádřil k platnosti předmětného právního závěru ve vztahu zákonu č. 89/2012 Sb.) a není důvod, aby se od něj Nejvyšší soud v projednávané věci odchýlil. Pokud tak byl v exekutorském zápisu, na jehož základě byla nařízena tato exekuce, sjednán úrok z prodlení i z příslušenství vymáhané pohledávky a strany právního vztahu si nedohodly, že smluvní úroky budou přirůstat k jistině vymáhané pohledávky (stanou se její součástí), rozhodl odvolací soud v rozporu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu, když částečně nezastavil exekuci v rozsahu úroku z prodlení ze smluveného úroku.
K námitce dovolatele, že odvolací soud (i soud prvního stupně) nesprávně posoudil právní vztah oprávněné s povinným vzniklý úvěrovou smlouvou ze dne 2. června 2008, dovolací soud uvádí, že soud druhého stupně postupoval v naprostém souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Exekutorský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti má jen formální charakter a dohodou v něm obsaženou závazkové právní vztahy nevznikají, nemění se a ani nezanikají (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 3600/2013). Nelze proto dovozovat, že by exekutorským zápisem došlo k nahrazení původního závazku vzniklého úvěrovou smlouvou a změnilo se právní postavení účastníků tohoto právního vztahu.
Rovněž při posouzení přiměřenosti výše úroku z prodlení a smluvního úroku odvolací soud postupoval zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Správně se neomezil jen na nominální výši úroků, ale rovněž zohlednil okolnosti uzavření smlouvy (k tomu např. viz nález Ústavního soudu ze dne 7. května 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 113/2009). Dovolací soud přitom neshledal rozpor napadeného usnesení odvolacího soudu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, na které dovolatel poukazuje a které se týkalo smlouvy o půjčce uzavřené podle obč. zák. s úrokem z prodlení ve výši 60 % p. a. Úrok z prodlení ve výši 29 % p. a. nelze při zohlednění okolností (relativně nízký smluvní úrok ve výši 13,78 % p. a., povinný v postavení podnikatele, zjevně motivační charakter úroku z prodlení, který byl sjednán až za situace, kdy povinný řádně úvěr nesplácel, přesněji řečeno – neuhradil oprávněné ničeho) považovat za šikanózní.
Dovolatel k otázce promlčení vymáhané pohledávky odkázal na usnesení (správně Krajského soudu v Hradci Králové) ze dne 25. února 2010, sp. zn. 38 Co 188/2009, v němž soud druhého stupně uvedl, že „ protože obchodní zákoník obsahuje v ustanoveních §387 až 408 kogentní a ucelenou úpravu promlčení, je v obchodních závazkových vztazích vyloučeno použití ustanovení občanského zákoníku o promlčení.“ , které nelze než shledat nepřípadným, neboť ani Okresní soud v Šumperku, ani Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, ustanovení občanského zákoníku v daném kontextu neaplikovaly. Nelze také souhlasit s námitkou povinného, že ustanovení §408 odst. 1 obch. zák. se vztahuje jen na pravomocně přiznané pohledávky v soudním (rozhodčím) řízení, jelikož tato dispozice se vyskytuje až v odst. 2 téhož ustanovení. Pokud součástí exekutorského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti je uznání dluhu povinným, dochází k prodloužení promlčecí doby na 10 let, v průběhu které byl-li podán návrh na výkon rozhodnutí (exekuční návrh), postupuje se podle ustanovení §408 odst. 1 věty třetí obch. zák. Napadené usnesení odvolacího soudu proto není v rozporu s povinným citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2014, sp. zn. 21 Cdo 703/2013, nýbrž odpovídá na otázku povinného, proč by odvolací soud exekuci nezastavil, i kdyby již v průběhu řízení promlčela. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2012, sp. zn. 20 Cdo 1549/2010, jakož i ze dne 22. února 2011, sp. zn. 20 Cdo 170/2009, přitom nejsou relevantní, neboť zde se nejednalo o stavení promlčecí doby podle ustanovení obč. zák.
Řešení otázky, zda smluvní úrok a úrok z prodlení posuzovat zvlášť, či dohromady, není v tomto případě podstatné, neboť i kdyby k nim odvolací soud přistupoval jako k jednomu celku, nebylo by možné je s ohledem na dané okolnosti a jejich výši považovat za nepřiměřené.
Na povinným předložené otázce, zda lze příslušenství pohledávky za dobu po prohlášení úpadku dlužníka, které nelze podle ustanovení §170 písm. a) ins. zák. v insolvenčním řízení uspokojit, ve smyslu ustanovení §109 odst. 3 ins. zák., považovat za „právo“, ohledně nějž neběží po dobu insolvenčního řízení promlčecí lhůty, napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, jelikož i v případě, kdy by vymáhaná pohledávka promlčela (nedošlo by ke stavení podle ustanovení §109 odst. 3 ins. zák.), k námitce promlčení by se ve smyslu již výše uvedeného nepřihlíželo.
Taktéž na otázce ohledně kogentnosti ustanovení §408 odst. 1 obch. zák. napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, nicméně o kogentním charakteru tohoto ustanovení není pochyb, přičemž takový závěr není nikterak v rozporu s napadeným usnesením.
S ohledem na výše uvedené (posouzení možnosti vymáhat úroky z prodlení ze smluveného úroku) dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu v rozsahu specifikovaném ve výroku I. tohoto usnesení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věty první o. s. ř.). Ve zbytku bylo dovolání pro soulad s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu jako nepřípustné odmítnuto (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 6. 2022
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu