ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1693.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 1693/2022-144
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné OPR-Finance s. r. o. se sídlem v Praze 4, Hvězdova č. 1716/2b, identifikační číslo osoby 01381300, zastoupené JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1535/4, proti povinné H. P. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Janem Pacovským, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Čelakovského sady č. 433/10, pro 95 400 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64 EXE 531/2021, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2022, č. j. 35 Co 391/2021-69, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 1. 2022, č. j. 35 Co 391/2021-69, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 9. 2021, č. j. 64 EXE 531/2021-30, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, jejímž provedením byl pověřen dne 11. 3. 2021 JUDr. Miloslav Zwiefelhofer, Exekutorský úřad Praha 3. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že exekučním titulem v projednávané věci je rozsudek pro zmeškání Okresního soudu Praha-západ, ze dne 8. 12. 2020, č. j. 36 C 286/2020-18, kterým byla povinné uložena povinnost zaplatit oprávněné 95 400 Kč s příslušenstvím, a že právním důvodem vzniku vymáhané pohledávky oprávněné je dohoda o narovnání ze dne 19. 4. 2019, ve které si oprávněná a povinná sjednaly rozsah a povahu sporných práv plynoucích z předcházející smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené mezi oprávněnou a povinnou dne 24. 10. 2017. Dospěl k závěru, že vymáhané plnění bylo oprávněné přiznáno vykonatelným exekučním titulem ve formě rozsudku pro zmeškání na základě dohody o narovnání ze dne 19. 4. 2019 a že jeho exekuce nevede ke zjevné nespravedlnosti a není ani v rozporu se základními principy demokratického právního státu. Jako zjevně nespravedlivé či v rozporu se základními principy demokratického právního státu není možné podle odvolacího soudu shledat ani samotné plnění přiznané exekučním titulem na základě dohody o narovnání ze dne 19. 4. 2019, když povinná v rámci úvěru čerpala částku 94 000 Kč a nyní má zaplatit „něco přes 100 000 Kč“. Z těchto důvodů odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci není dán důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 občanského soudního řádu.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost zakládá na řešení právních otázek, zda může být uzavřena dohoda o narovnání ohledně absolutně neplatného právního jednání, které v důsledku své neplatnosti ex tunc nevyvolává žádné právní následky, zda je dohoda o narovnání absolutně neplatná z důvodu, že nepřípustně obchází zákon, zda lze listinu nadepsanou jako dohoda o narovnání, považovat za narovnání, pokud z jejího textu nevyplývá, že důvod nebo výše dluhu byla mezi účastníky sporná nebo pochybná, resp. že by mezi účastníky existovaly sporné nebo pochybné právní poměry, a zda je podmínkou zastavení exekučního řízení podle §268 občanského soudního řádu vyčerpání řádných opravných prostředků v předcházejícím nalézacím řízení. Namítá, že dohoda o narovnání ze dne 19. 4. 2019 měla narovnat vztahy plynoucí ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 10. 2017. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě o úvěru byl sjednán úrok v nepřiměřené výši 240 % p. a. a RPSN byla v rozmezí 368 % až 637 %, byla smlouva o úvěru absolutně neplatná z důvodu nemravné výše úrokových sazeb, proto nebylo možné na jejím základě platně uzavřít ani dohodu o narovnání, neboť smlouva o úvěru nemohla založit vztahy, které by mohly být sporné nebo pochybné, a které by bylo možné účinně narovnat. Dohoda o narovnání ze dne 19. 4. 2019 je rovněž absolutně neplatná z důvodu, že obchází smysl a účel zákona a nebyla sjednána v dobré víře. Smyslem dohody o narovnání je odstranění spornosti práv mezi stranami, avšak v projednávané věci spornost práv mezi stranami neexistovala a hlavním účelem dohody o narovnání bylo obejití zákona a náprava původního absolutně neplatného závazku mezi stranami. Dohoda o narovnání proto nenaplňuje ani zákonné znaky ve smyslu §1903 občanského zákoníku. Z textu dohody o narovnání ze dne 19. 4. 2019 nevyplývá, že důvod nebo výše dluhu byly mezi účastníky pochybné, resp. že by mezi nimi existovaly sporné nebo pochybné právní poměry. Dohoda o narovnání ze dne 19. 4. 2019 je ve své podstatě prostým dodatkem k absolutně neplatné smlouvě o úvěru ze dne 24. 10. 2017; odvolací soud přitom pochybil, když tuto dohodu posuzoval pouze podle toho, jak byla nadepsána a nikoliv podle jejího pravého obsahu. Povinná konečně nesouhlasí se závary soudů nižších stupňů, že své námitky měla uplatnit v předcházejícím nalézacím řízení. Z exekučního řádu ani z ustálené judikatury Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 3194/18) se vyčerpání řádných opravných prostředků jako podmínka úspěšnosti návrhu na zastavení exekuce nepodává. Dovolatelka z těchto důvodů navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Oprávněná se ve svém vyjádření ztotožnila se závěry odvolacího soudu a namítá, že dovolání povinné není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. S odkazem na judikaturu dovolacího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1089/2005, sp. zn. 30 Cdo 21/2011) namítá, že závěr povinné, že neexistentní závazek nelze nahrazovat, neboť z povahy věci není co nahrazovat, je nesprávný a nerespektuje uvedenou judikaturu dovolacího soudu. Povinná ve svém dovolání odkazuje na rozhodovací praxi, která stojí na odlišných skutkových okolnostech a není proto přiléhavá; opírá-li své dovolání o spekulace stran motivace či postupu oprávněné při uzavírání dohody o narovnání a zneužití postavení povinné jako slabší strany, jde o nepravdivá skutková tvrzení. Oprávněná dále namítá, že podle ustálené judikatury dovolacího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1720/2019) není vyjádření spornosti či pochybnosti určitých práv a povinností nezbytnou náležitostí dohody o narovnání a jeho absence proto nemůže sama o sobě založit neplatnost dohody o narovnání. Měla-li povinná výhrady ke smlouvě o úvěru či k dohodě o narovnání, měla je uplatnit v předcházejícím nalézacím řízení; v řízení o zastavení exekuce tyto námitky uplatňovat nelze, neboť přezkum věcné správnosti exekučního titulu je v exekučním řízení vyloučen. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinné odmítl.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“ – a dospěl k závěru, že dovolání povinné není přípustné.
5. Nejvyšší soud již dříve vyslovil závěr, že exekuční řízení je ovládáno zásadou, podle níž exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost ani zákonnost exekučního titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 (uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002 (uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003 (uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV a nález Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15).
6. Judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, dovolatelkou zmíněný nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18) ve zcela výjimečných případech připouští zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) za použití ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., kdy by výkon rozhodnutí (exekuce) vedl ke zjevné nespravedlnosti či byl v rozporu se samotnými principy demokratického státu. Při zkoumání, zda exekuční titul netrpí zásadními vadami, přitom není relevantní pouze to, zda a jak efektivně hájil povinný svá práva v nalézacím řízení. Zastavení řízení z důvodu zásadních vad exekučního titulu tak není za každých okolností podmíněno vyčerpáním řádných opravných prostředků v předcházejícím nalézacím řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 20 Cdo 4044/2019, ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2512/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 20 Cdo 520/2022).
7. Dovolatelka ve svém dovolání formuluje čtyři formálně oddělené právní otázky, avšak podstatou dovolání je právní názor dovolatelky, že v daném případě má dojít k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože plnění, které jí bylo uloženo exekučním titulem, je v natolik příkrém rozporu s hmotným právem, že jeho nucená realizace je v rozporu se základy demokratického právního státu. Bylo-li by tomu tak, lze na základě již shora uvedené existující rozhodovací praxe dovolacího soudu uzavřít, že exekuci je vskutku na místě za takových zcela výjimečných okolností zastavit. Není-li však takových výjimečných okolností, je naopak nezbytné respektovat oddělenost nalézacího a vykonávacího řízení s tím, že vykonávací řízení zásadně slouží k realizaci plnění uloženého exekučním titulem ve formě rozhodnutí a nikoliv k věcnému přezkumu exekučního titulu.
8. V projednávané věci oprávněná poskytla povinné podle dohody o narovnání peněžní prostředky v celkové výši 90 600 Kč, celková dlužná částka měla ke dni uzavření dohody o narovnání činit 100 233 Kč a povinná se v dohodě o narovnání zavázala oprávněné zaplatit 100 170 Kč formou 21 pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 770 Kč měsíčně, splatných vždy do konce příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem dubnem 2019, a to na určený účet oprávněné. V případě prodlení povinné s úhradou jakékoliv měsíční splátky, byla oprávněná oprávněna vyzvat povinnou k uhrazení celé zbývající dlužné částky ve lhůtě alespoň 30 dnů ode dne doručení výzvy. Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 8. 12. 2020, č. j. 36 C 286/220-18, byla následně povinné uložena povinnost zaplatit oprávněné 95 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 95 400 Kč za dobu od 26. 2. 2020 do zaplacení, a dále povinnost zaplatit oprávněné náhradu nákladů řízení, z důvodu nesplnění závazků plynoucích z dohody o narovnání a o splátkovém kalendáři ze dne 24. 4. 2019. Povinná zaplatila pouze 4 770 Kč; oprávněná učinila závazky povinné splatné najednou dopisem z 15. 1. 2020 z důvodu dlouhodobého prodlení. Splatnost všech závazků nastala 25. 2. 2020.
9. Dovolatelka neuvádí relevantní argumenty, pro které by dovolací soud měl dospět k závěru, že v posuzovaném případě exekuční titul ve formě rozsudku pro zmeškání trpí skutečně závažným deficitem. Z tvrzení povinné nijak neplyne, že ona sama by byla plněním povinnosti uložené rozsudkem pro zmeškání zásadně poškozena tak, aby bylo odůvodněno mimořádné zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve smyslu shora uvedené judikatury dovolacího soudu. Z okolností uváděných dovolatelkou není jasné, zda povinnost k plnění měsíčních splátek ve výši 4 770 Kč byla nebo je pro povinnou s ohledem na jejípoměry a postavení zjevně neúnosná a likvidační. Dovolatelka neobjasnila, co jí bránilo v uplatnění jejích námitek ohledně údajné neplatnosti původní úvěrové smlouvy a na ni navazující dohody o narovnání pro nesoulad s dobrými mravy již v nalézacím řízení, jež vůči ní vyústilo ve vydání rozsudku pro zmeškání. V projednávané věci tedy bez dalšího není na místě učinit závěr, že by exekuční soud skutečně měl prostor pro přezkoumání věcné správnosti exekučního titulu s výsledkem, že jím uložené plnění je natolik nepřiměřené a pro dovolatelku tíživé a extrémně nespravedlivé, že by nucená realizace povinnosti z exekučního titulu byla v poměrech demokratického právního státu nepřijatelná (srov. i s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1418/2022). Dovodil-li proto odvolací soud, že v daném případě nebylo přiměřené usoudit, že nucená realizace plnění uloženého dovolatelce exekučním titulem ve formě rozsudku by měla být shledána jako rozporná se zásadami demokratického právního státu, je jeho rozhodnutí v souladu se shora uvedenou judikaturu dovolacího soudu, podle níž zastavení exekuce pro údajný rozpor plnění uloženého exekučním titulem s hmotným právem (§268 odst. 1 písm. h/ občanského soudního řádu) je namístě jen zcela výjimečně.
10. Z uvedeného se podává, že dovolání povinné není přípustné, Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 7. 2022
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu