ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2125.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 2125/2022-152
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné FLAGITEX EUROPE a.s. se sídlem v Praze 9, Bryksova č. 763/46, identifikační číslo osoby 07859830, zastoupené JUDr. Janem Szewczykem, advokátem se sídlem v Praze 1, Veleslavínova č. 93/10, proti povinnému V. T. X. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Martou Klenovskou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Na Příkopech č. 902, pro 3 804 901,73 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 26 EXE 7804/2020, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. března 2022, č. j. 10 Co 35/2022-169, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudní exekutorky Mgr. Simony Kiselové, Exekutorský úřad Karviná, ze dne 14. 12. 2021, č. j. 171 EX 00722/20-144, kterým byl udělen příklep na nemovité věci specifikované ve výroku I. tohoto usnesení vydražiteli M. L., narozenému dne XY, bytem v XY (výrok I.), kterým byla stanovena lhůta k zaplacení nejvyššího podání 1 905 000 Kč do 2 měsíců ode dne doručení vyrozumění o právní moci usnesení o příklepu s tím, že na nejvyšší podání se započítává vydražitelem složená jistota 60 000 Kč (výrok II.), a kterým bylo povinnému uloženo, aby nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto usnesení, nebo ve lhůtě 15 dnů od doplacení nejvyššího podání, nastalo-li později, předmětné nemovité věci vyklidil (výrok III.). Odvolací soud uzavřel, že dražba nemovitých věcí proběhla v souladu se zákonem a v řízení nedošlo k takovým vadám, které by byly důvodem pro změnu usnesení o příklepu tak, že se příklep neuděluje, přičemž po rozhodnutí o udělení příklepu se již nelze zabývat cenou vydražených nemovitých věcí.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, neboť má za to, že dovolacím soudem dosud nebyla řešena právní otázka „zda je přípustná dražba nemovitostí, jejichž cena byla zjištěna sice formálně bezchybným znaleckým posudkem, ale v průběhu exekuce došlo fakticky k jejímu prudkému nárůstu?“. Namítá, že v poměrně krátké době mezi vypracováním znaleckého posudku a vydáním usnesení o udělení příklepu došlo k rychlému a prudkému nárůstu cen nemovitých věcí z důvodu „covidové krize“. V době, kdy dražba probíhala, tak cena nemovitých věcí stanovená znaleckým posudkem neodpovídala reálné ceně. Pokud by dražba proběhla na základě posudku, který by nemovité věci ocenil v souladu s novou ekonomickou situací, byl by její výsledek příznivější pro povinného i oprávněnou. Odvolací soud taktéž opomenul ústavní zakotvení nároků účastníků na jejich právo vlastnit majetek. Povinný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dražební jednání v rámci exekucí jsou jedním z nejvhodnějších způsobů zjištění objektivní hodnoty nemovitých věcí bez ohledu na výsledek ohodnocení v rámci znaleckého posudku, jelikož ten slouží „pouze“ ke stanovení výše nejnižšího podání. Dle oprávněné v inkriminované době nedošlo k nestandartnímu či prudkému nárůstu cen, který by mohl jakkoli ohrozit zákonnost provedené dražby. Navrhla, aby bylo dovolání povinného zamítnuto.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
5. Právní teorie a rozhodovací praxe soudů jsou sjednoceny v závěru, že zákonná úprava exekuce vedené prodejem nemovité věci je rozdělena do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. K těmto fázím náleží a) nařízení exekuce (vydání exekučního příkazu prodejem nemovité věci), b) určení výsledné ceny nemovité věci a jejího příslušenství (včetně ocenění závad a práv s věcí spojených), c) vydání usnesení o dražební vyhlášce, d) vlastní dražební jednání a e) rozvrhové řízení. Úkony soudu (soudního exekutora), účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o nichž již bylo (pravomocně) rozhodnuto; tak je tomu i u určení (výsledné) ceny nemovité věci (§336 a §336a odst. 1 o. s. ř.), které je závazné pro další exekuční fáze, primárně pro obsah dražební vyhlášky (§336b odst. 2 o. s. ř.) - z mnoha rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007, ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1535/2013, ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 606/2018, či ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 20 Cdo 2018/2021.
6. Soudní exekutor je tedy při rozhodování o příklepu vázán pravomocným usnesením určujícím výslednou cenu nemovitých věcí, stejně jako usnesením o dražební vyhlášce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2522/2017, ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007, a ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 511/2014). V této fázi exekučního řízení proto soudnímu exekutorovi nepřísluší přezkoumávat stanovenou výslednou cenu nemovité věci. Výjimkou z tohoto pravidla je situace, kdy od vydání usnesení o ceně došlo k natolik podstatné změně poměrů, z nichž exekutor (znalecký posudek, na jehož základě exekutor stanovil cenu nemovité věci) vycházel při ocenění nemovitých věcí tak, že by určená odhadní cena nemohla nadále obstát, např. z důvodu podstatného znehodnocení stavby živelní pohromou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1083/2005, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 20 Cdo 275/2013, ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1535/2013, či ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 511/2014). Žádnou námitku, z níž by bylo možné na takovou změnu poměrů usuzovat, však dovolatel nevznesl, v odvolání pouze zcela nekonkrétně poukazoval na změnu „stavebně technického stavu“ nemovitých věcí, změnu cen nemovitostí a skutečnost, že nemovité věci slouží k podnikání i k bydlení. Až v dovolání dovolatel uplatnil novou skutečnost (§241a odst. 6 o. s. ř.), že po vydání usnesení o ceně mělo dojít ke změně situace na realitním trhu následkem „covidové krize“. K této nové údajně existující skutečnosti však dovolací soud nemůže přihlédnout (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1775/2017, ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2750/2017, a ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3000/2017). Navíc ani z tohoto samotného obecného tvrzení neplyne, že by došlo k výjimečné výše uvedenou judikaturou předpokládané situaci, kdy by bylo nezbytné vydat nové usnesení o ceně. Dovolací soud se neztotožňuje s prohlášením dovolatele, že skokové navýšení ceny dražených nemovitých věcí následkem „covidové krize“ je situací „obecně známou“; bylo případně na dovolateli, aby sám exekutorce před vydáním usnesení o příklepu poskytl konkrétní indicie, že k zásadnímu navýšení obvyklé ceny dražených nemovitých věcí odůvodňující vydání nového usnesení o ceně zřejmě došlo. Po exekutorovi není přiměřené žádat, aby vždy vydával nové usnesení o ceně za situace, kdy od vydání původního usnesení o ceně do konání dražebního jednání uplynul necelý půlrok (v dané věci bylo usnesení o ceně předmětných nemovitých věcí vydáno dne 19. 7. 2021 pod č. j. 171 EX 00722/20-109 na základě znaleckého posudku ze dne 15. 10. 2020 vypracovaného znalcem Equity Solutions Appraisals s.r.o. se sídlem v Praze 1, Ovocný trh č. 573, a usnesení o příklepu bylo vydáno dne 14. 12. 2021 pod č. j. 171 EX 00722/20-144).
7. Uzavřel-li tedy odvolací soud, že „po rozhodnutí o příklepu se již nelze zabývat cenou nemovitosti, nelze zkoumat, zda nemovitost slouží také k bydlení a je nerozhodné, že oprávněná byla v jiném exekučním řízení částečně uspokojena, neboť i po částečném uspokojení oprávněné je nevymožená výše její pohledávky vysoká.“, je jeho závěr v dané situaci správný. Nedošlo totiž k naplnění dovolacím soudem definované výjimečné situace, která by odůvodňovala, aby se exekutor znovu zabýval cenou dražené nemovité věci skrze vydání nového usnesení o ceně. Argumentoval-li dovolatel v rámci odvolání tím, že původní znalecký posudek, z něhož usnesení o ceně vycházelo, nebyl věcně správný, protože nezohlednil, že nemovitost slouží též k bydlení a že byl rekonstruován, namítl věcnou nesprávnost usnesení o ceně, jedná se tedy o námitky, o které nelze opřít odvolání do usnesení o příklepu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 20 Cdo 2018/2021).
8. Protože je usnesení odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání povinného přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 9. 2022
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu