ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2764.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 2764/2022-180
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Zoxo Financial s.r.o. , se sídlem v Plzni, Guldenerova č. 547/4, identifikační číslo osoby 24185141, zastoupené Mgr. Petrem Vlachem, advokátem se sídlem v Plzni, Guldenerova č. 547/4, proti povinným 1) M. G. , narozené dne XY, bytem XY, a 2) V. G. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupených Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Veverkova č. 2707/1, pro 660 356,81 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinných na odklad a zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 27 EXE 219/2021, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. března 2022, č. j. 13 Co 326/2021-127, takto:
Dovolání povinných se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech dne 12. dubna 2021, č. j. 27 EXE 219/2021-25, pověřil soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchu, Exekutorský úřad Přerov (dále též jen „soudní exekutor“) vedením exekuce na majetek povinných pro vymožení pohledávky ve výši 660 356,81 spolu s úrokem ve výši 20 % ročně z částky 660 356,81 jdoucím od 20. března 2021 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení, to vše podle usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. září 2020, č. j. 7 C 87/2020-75, jímž soud schválil smír účastníků (oprávněné jako žalobce a povinných jako žalovaných), na základě něhož se povinní zavázali zaplatit oprávněné společně a nerozdílně částku 1 500 000 Kč ve splátkách, a to tak, že částku ve výši 800 000 Kč zaplatí do 30ti kalendářních dnů od právní moci výroku I usnesení a částku ve výši 700 000 Kč pak formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 10 000 Kč splatných vždy do posledního dne kalendářního měsíce počínaje druhým kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém je schválen tento soudní smír, a součástí smíru učinili účastníci ujednání, že při prodlení se zaplacením kterékoliv splatné splátky se stane bez dalšího splatný celý neuhrazený zůstatek dluhu a to prvním dnem po dni splatnosti splátky, se kterou budou žalovaní (povinní) v prodlení (dále též jen „exekuční titul“).
Povinní v podáních ze dne 4. května 2021 a 20. května 2021 navrhli odklad a zastavení exekuce, s tím, že vymáhanou částku nedluží, jelikož splatnost celé vymáhané pohledávky ještě nenastala. Povinní uvedli, že dobrovolně plní podle exekučního titulu, a exekuční návrh tak byl podán nedůvodně.
Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 6. října 2021, č. j. 27 EXE 219/2021-86, zamítl návrh povinných na zastavení exekuce, na odklad exekuce i na částečné zastavení exekuce v rozsahu vedeném podle exekučního příkazu soudního exekutora ze dne 28. dubna 2021, č. j. 203 Ex 08117/21-42, kterým byly postiženy účty povinných u Fio banky, a. s., č. 2001925434/2010 a č. 2901956957/2010, a dále v rozsahu vedeném podle exekučního příkazu soudního exekutora ze dne 27. dubna 2021, č. j. 203 Ex 08117/21-40, kterým byl postižen účet povinných u MONETA Money bank, a. s., č. 1522075020/0600. Soud po provedeném dokazování uvedl, že povinní měli podle exekučního titulu uhradit jako první splátku dluhu nejpozději dne 10. října 2020 částku ve výši 800 000 Kč. Povinní uhradili dne 12. října 2020 částku ve výši 681 402,01 Kč. Již při platbě této první splátky dluhu se tedy povinní dostali do prodlení nejen co do výše první splátky dluhu, nýbrž i co do lhůty její splatnosti. Tímto prodlením se proto prvním dnem po dni splatnosti první splátky, tedy dnem 11. října 2020, stal bez dalšího splatný celý neuhrazený zůstatek z celkového dluhu 1 500 000 Kč. Pokud povinní do dne zahájení exekučního řízení uhradili částku 830 520,29 Kč (další částka 130 000 Kč byla uhrazena až po zahájení exekučního řízení dne 19. března 2021), nelze označit exekuční návrh oprávněné podaný dne 17. března 2021, tedy po více než pěti měsících poté, kdy nastala splatnost celého dluhu, za předčasný, ani dluh za dosud nesplatný. Soud na základě uvedeného neshledal žádný důvod pro odklad nebo celkové či částečné zastavení exekuce, a návrh povinných proto zamítl.
K odvolání povinných Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. března 2022, č. j. 13 Co 326/2021-127, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud uvedl, že účastníci si v exekučním titulu sjednali plnění dluhu povinných za oprávněnou z titulu uzavřené úvěrové smlouvy ve splátkách, kdy byla stanovena doba plnění jednotlivých splátek, ale zároveň i doba splatnosti celé pohledávky určením poslední splátky, přičemž součástí ujednání o plnění ve splátkách bylo i ujednání o tom, že nezaplacením jedné ze splátek nastává celá splatnost celého dluhu najednou a tímto okamžikem, tj. prodlením se zaplacením kterékoliv splátky, se stal exekuční titul co do zbytku dluhu vykonatelným. V důsledku prodlení povinných s úhradou již první splátky nastala splatnost celého zůstatku dluhu najednou. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem, že v důsledku prodlení povinných již s první splátkou nastala splatnost celého dluhu najednou dne 11. října 2020 v částce 1 500 000 Kč s příslušenstvím. A pokud povinní do dne zahájení exekučního řízení, tj. ke dni 17. března 2021, uhradili na pohledávku oprávněné podle uvedeného exekučního titulu toliko 830 520,29 Kč přičemž oprávněná platby poukázané povinnými poté, kdy nastala splatnost celého dluhu najednou, zohlednila jak v návrhu na zahájení exekučního řízení, tak následně sdělením soudnímu exekutorovi, exekuce pro zůstatek dluhu je proti povinným vedena důvodně a námitky povinných, že exekuční návrh je předčasný a že dluh není dosud splatným s ohledem na výše uvedené neobstojí a není dán důvod pro zastavení exekuce ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Usnesení odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, jehož přípustnost spatřovali v odchýlení odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu „ohledně přípustnosti nařízení exekuce za situace, kdy se dlužník ocitne v prodlení s plněním jediné splátky svého dluhu vůči věřiteli dle splátkového kalendáře, a tuto uhradí se zpožděním, ovšem ještě před okamžikem podání návrhu na nařízení exekuce oprávněným“. Podle povinných v okamžiku podání exekučního návrhu neexistoval dluh ani vykonatelné rozhodnutí, dle kterého by bylo možné exekuci zahájit a dále ji provádět, jelikož povinní svůj dluh dobrovolně plnili, platby přitom realizovali i v době pandemické situace a coby starobní důchodci, v rozhodné době nebyli v prodlení s úhradou, dokonce uhradili částku vyšší, než která byla v době podání návrhu na zastavení exekuce splatná, a oprávněný proto neměl nárok na to, se výkonu rozhodnutí, resp. exekuce vůbec domáhat a jeho exekuční návrh byl návrhem předčasným. Návrh na nařízení exekuce je proto možné považovat za rozporný s dobrými mravy, neboť je veden úmyslem způsobit újmu a nezastavením exekučního řízení se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2000, sp. zn. 30 Cdo 1244/99 či nálezu Ústavního soudu ze dne 1. dubna 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18. Zároveň povinní namítali, že oprávněný se může návrhem na nařízení exekuce pro úhradu celého zůstatku dluhu v případě sjednané ztráty výhody splátek domáhat pouze do splatnosti nejblíže příští splátky, tedy v tomto případě tak oprávněný mohl učinit toliko do konce listopadu 2020, tohoto práva však nevyužil a návrh na exekuci podal až v březnu 2021, nevyužil tak svého práva plynoucí mu z ujednání o ztrátě výhody splátek a návrhem z března 2021 se mohl domáhat toliko úhrady částky, rovnající se součtu splátek splatných do podání exekučního návrhu. Dospěl-li odvolací soud k odlišnému závěru, odchýlil se například od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 2600/2014. Povinní navrhli, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rovněž podali návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, s tím, že neprodlenou exekucí by hrozila dovolatelům závažná újma, neboť povinnost k úhradě dlužné částky dle prováděné exekuce by pro povinné byla likvidační.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu byla podána oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud již dříve uvedl, že při plnění dluhu ve splátkách může být součástí podmínek splatnosti jednotlivých splátek i určení, že pro nesplnění některé splátky je věřitel oprávněn žádat celý zbytek pohledávky najednou. Splatnost celé pohledávky (tzv. ztráta lhůt nebo ztráta výhody splátek) nenastává přímo ze zákona, ale záleží na věřiteli, zda toto právo uplatní, tedy zda vyzve dlužníka k zaplacení celého zbytku, popř. zda podá u soudu žalobu na plnění. V každém případě může své právo uplatnit pouze do splatnosti nejbližší další splátky. Pokud tak neučiní a dlužník řádně a včas příští splátku zaplatí, může věřitel vymáhat jen nezaplacenou jednu splátku. Svého práva však může využít kdykoli při vynechání některé z dalších splátek. V takovém případě je zesplatnění celého dluhu právem oprávněného, nikoli povinností. Bylo-li však ve smlouvě obsahující ujednání o plnění ve splátkách dohodnuto, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu, nejedná se o dohodu o ztrátě výhody splátek a v takovém případě se nezaplacením některé ze splátek (v termínu, který byl dohodnut) celý dluh stává splatným (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. února 2006, sp. zn. 33 Odo 1630/2005, ze dne 19. února 2009, sp. zn. 25 Cdo 5331/2007, ze dne 10. listopadu 2009, sp. zn. 21 Cdo 4750/2007 nebo usnesení ze dne 19. října 2006, sp. zn. 20 Cdo 237/2006). Od těchto závěrů nemá dovolací soud důvod se odchylovat.
Protože v projednávané věci – jak výše uvedeno – bylo mezi účastníky ujednáno vrácení půjčky ve splátkách a zároveň bylo dohodnuto, že „nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu“, odvolací soud správně dovodil, že nezaplacením jedné ze splátek se celý dluh stal splatným a tím okamžikem se exekuční titul stal vykonatelným, a podání exekučního návrhu oprávněnou proto nebylo předčasné, ale rovněž ani opožděné, protože účastníci si nedohodli ztrátu výhody splátek, a oprávněná tak nebyla povinna žádat celý zbytek pohledávky pouze do splatnosti nejbližší další splátky. Odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a jeho postupu nelze nic vytknout, přičemž rozhodnutí uvedená dovolateli v dovolání nejsou v projednávané věci přiléhavá, neboť jejich závěry se vztahují právě k problematice ztráty výhody splátek, o kterou se v dané věci nejedná. S ohledem na výše uvedené jsou irelevantní i další námitky dovolatelů týkající se jejich vysokého věku či covidové pandemie, dovolací soud pro úplnost dodává, že v napadeném rozhodnutí neshledal žádný zásah do ústavních práv dovolatelů.
Dovolatelé dále navrhli odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto nezabýval návrhem dovolatelů na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
Vzhledem k výše uvedenému dovolací soud dovolání povinných podle §243c odst. 1 o. s. ř jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 10. 2022
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu