ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2796.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 2796/2022-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného města Znojmo , se sídlem ve Znojmě, Obroková č. 1/12, identifikační číslo osoby 00293881, proti povinným 1) V. D. , narozenému dne XY, bytem ve XY, a 2) Z. D. , narozené dne XY, bytem tamtéž, oba zastoupeni JUDr. Kateřinou Husákovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Dvořákova č. 3538/10, pro uspokojení nepeněžité povinnosti – odstranění stavby, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2022, č. j. 26 Co 87/2021-128, takto:
Dovolání povinných se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 11. února 2021, č. j. 16 EXE 1083/2020-115, zastavil exekuci prodejem nemovitých věcí povinných (výrok I.), zamítl návrh povinných na zatavení exekuce provedením odstranění stavby – zahradní chaty (výrok II.), zamítl návrh povinných na zatavení exekuce provedením odstranění stavby – zahradní chaty ve vztahu k povinné 2) (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). Výrok II. soud odůvodnil tím, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je soud v exekučním řízení vázán exekučním titulem a až na mimořádné výjimky ústavněprávního charakteru není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, přičemž ani případné vady nalézacího řízení se do exekučního řízení nepřenášejí. Důvodem pro zastavení exekuce tak podle soudu nemůže být povinnými namítaná skutečnost, že se změnily okolnosti, za kterých bylo vydáno rozhodnutí o odstranění stavby.
Krajský soud v Brně, k odvolání povinných, usnesením ze dne 22. dubna 2022, č. j. 26 Co 87/2021-128, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve výroku II. a IV. (první výrok) a výrok III. změnil tak, že se tento výrok vypouští (druhý výrok). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v exekučním řízení není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán, je povinen z něj vycházet a případné vady nalézacího řízení se do exekučního řízení nepřenášejí. Odvolací soud proto uvedl, že namítají-li povinní vady exekučního titulu z důvodu nesprávného postupu, vydání nesprávného rozhodnutí správními orgány („věc se měla řešit odstraněním přestavku, nikoliv odstraněním celé stavby“), exekučnímu soudu nepřísluší posuzovat věcnou správnost exekučního titulu ani se zabývat otázkou, zda nebylo nalézací řízení stiženo procesními vadami. K námitkám povinných proto odvolací soud přihlédl pouze v návaznosti na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, podle níž je důvodem pro zastavení exekuce stav, za kterého je provedení exekuce v rozporu s principy spravedlnosti, právního státu či odporuje účelu exekuce. Odvolací soud však dospěl k závěru, že v nyní řešeném případě se o takovou situaci nejedná a výrok II. soudu prvního stupně potvrdil. Výrok III. soudu prvního stupně odvolací soud považoval za nadbytečný.
Usnesení odvolacího soudu napadli oba povinní dovoláním, v němž uvedli, že jsou si vědomi judikatury Nejvyššího soudu, podle níž není exekuční soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, formulovali však otázku, zda exekuční soud není oprávněn zkoumat správnost exekučního titulu ani za předpokladu, že je v rozporu s ústavním pořádkem, k čemuž odkázali na nález Ústavního soudu ze dne 10. dubna 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, podle něhož exekučnímu soudu přísluší se zabývat zásadními vadami exekučního titulu, k nimž mimo jiné patří i jeho rozpor s ústavním pořádkem.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002 , uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003 , uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008 , a ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007 ). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV, nebo nález ze dne 3. dubna 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15).
Judikatura Ústavního soudu (např. nález ze dne 10. dubna 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, na který dovolatelé odkazují), ve zcela výjimečných případech přikazuje soudům zohledňovat mimořádné okolnosti dané věci, jejichž existence je s to odůvodňovat zastavení exekuce za použití ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., to však nic nemění na skutečnosti, že stále platí zásada, podle které obecné soudy v exekučním řízení nejsou oprávněny přezkoumávat správnost exekučního titulu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. července 2019, sp. zn. III. ÚS 3700/17, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2019, sp. zn. 20 Cdo 2559/2019).
Je třeba respektovat rozdíly mezi nalézacím a vykonávacím řízením s tím, že prostor pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se vytváří jen tehdy, když „nespravedlnost“ plnění exekučního titulu je již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, ze dne 12. listopadu 2019, sp. zn. 20 Cdo 3459/2019, nebo bod 16. nálezu Ústavního soudu ze dne 10. ledna 2018, sp. zn. II. ÚS 502/17).
Odvolací soud se námitkami povinných stran přezkumu věcné správnosti exekučního titulu z hlediska ústavního pořádku zabýval a podle názoru Nejvyššího soudu dospěl ke správnému závěru, že v nyní řešené věci se oproti očekávání dovolatelů mimořádné okolnosti srovnatelné s okolnostmi, jež vyplývají z judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16 či již shora citovaný nález ze dne 10. dubna 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18), nepodávají. Zásada zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu proto nemůže být v této věci prolomena.
Protože odvolací soud postupoval zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (a též Ústavního soudu), přičemž není žádný důvod, aby byla daná právní otázka dovolacím soudem vyřešena jinak, Nejvyšší soud dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolatelé v dovolání dále navrhují odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem povinných na odklad právní moci rozhodnutí odvolacího soudu nezabýval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 10. 2022
JUDr. Zbyněk Poledna v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Jana Ševčíková