ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.29.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 29/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny, a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného R. O. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Luisem Velázquezem, advokátem se sídlem v Praze, Na Kozačce č. 1212/4, proti povinnému K. O. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Davidem Černým, advokátem se sídlem v Praze, Petrská č. 1136/12, za účasti vydražitelky CZECH CREDIT FINANCIAL s.r.o. , se sídlem v Praze 8, Rajmonova č. 1198/13, identifikační číslo osoby 03155650, o exekuci rozdělením společné věci, vedené u soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha, Exekutorský úřad Praha 2, pod sp. zn. 132 EX 905/19, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. října 2021, č. j. 16 Co 341/2021-122, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. října 2021, č. j. 16 Co 341/2021-122, potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha, Exekutorský úřad Praha 2 (dále též jen „soudní exekutor“), ze dne 7. září 2021, č. j. 132 EX 905/19-105, kterým soudní exekutor udělil v elektronické dražbě příklep vydražitelce CZECH CREDIT FINANCIAL s.r.o. , se sídlem v Praze 8, Rajmonova č. 1198/13, identifikační číslo osoby 03155650 (dále též jen „vydražitelka“), na nemovitých věcech, specifikovaných ve výroku daného usnesení (dále též jen „nemovité věci“), za nejvyšší podání ve výši 10 225 000 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro změnu usnesení o příklepu, protože při nařízení dražebního jednání ani při provedení dražby nedošlo k porušení zákona. Jako nedůvodnou shledal námitku povinného, že nemovité věci byly nesprávně oceněny, protože uvedené nelze namítat po právní moci usnesení o určení ceny nemovité věci. Jako relevantní soud neshledal ani námitky povinného, že mu soudní exekutor před dražbou nesdělil výši nákladů exekuce, ani tvrzení, že nenařízení prohlídky nemovitých věcí mělo vliv na počet zájemců o dražbu. Odvolací soud přisvědčil odvolateli v tom, že povinnost k vyklizení měl soudní exekutor s ohledem na charakter dané věci uložit oběma účastníkům řízení, ale uvedené pochybení nemůže být důvodem pro změnu napadeného usnesení.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost spatřoval podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož dovolací soud dosud neřešil otázku hmotného a procesního práva, a to otázku „porušení základních procesních zásad při specifickém výkonu rozhodnutí ukládajícímu prodej společné nemovité věci a rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky dle ustanovení §348 o. s. ř.“ . Dovolatel namítal porušení svých procesních práv ze strany odvolacího soudu tím, že mu nebylo umožněno dobrovolně splnit rozhodnutí soudu, a že povinnost vyklidit společnou nemovitou věc byla uložena toliko povinnému, ale oprávněnému nikoli, a dále namítal procesní vadu dražby, protože jeden z dražitelů byl zvýhodněn před ostatními tím, že mu oprávněný umožnil prohlídku nemovitých věcí. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu i soudního exekutora zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu byla podána oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §336k odst. 4 o. s. ř. odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona. Ze stejných důvodů změní odvolací soud i usnesení o předražku. Ustanovení §219a se nepoužije.
K porušení zákona při nařízení dražebního jednání podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu dochází např. tehdy, jestliže dražební vyhláška byla vydána, ačkoliv usnesení o ceně dosud nenabylo právní moci, jestliže dražební vyhláška neobsahovala všechny stanovené výroky, popřípadě některý z výroků byl v ní uveden v rozporu se zákonem, což vedlo (mohlo vést) k tomu, že účastník neuplatnil do zahájení dražebního jednání svá práva. Při provedení dražby je zákon porušen například tím, že soud neumožnil dražit všem oprávněným dražitelům, jestliže neudělil příklep dražiteli, jehož předkupní právo bylo prokázáno a který učinil stejné nejvyšší podání jako vydražitel, jestliže soud neumožnil přítomným při dražbě podat námitky proti příklepu, jestliže soud neodročil jednání, ačkoliv tak učinit měl, neboť nebyly splněny podmínky k provedení dražby. Konkrétní porušení zákona při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby musí být navíc v příčinné souvislosti s udělením příklepu vydražiteli - k příklepu by nedošlo, pokud by se soud takových porušení v dané věci vyvaroval (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2006, sp. zn. 20 Cdo 2345/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007).
Namítal-li povinný, že mu nebylo umožněno dobrovolně splnit rozhodnutí soudu, a že povinnost vyklidit společnou nemovitou věc byla uložena toliko povinnému, odvolací soud postupoval zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, dospěl-li k závěru, že uvedeným jednáním nemohlo dojít k porušení zákona při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby, přičemž dovolací soud neshledal žádný důvod pro překonání výše uvedené ustálené judikatury. Dovolání v této otázce proto není přípustné.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani výhrada dovolatele směřující do vad řízení. Podle §237 o. s. ř. může přípustnost dovolání založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní. Dovolací soud je proto oprávněn zabývat se eventuálními vadami řízení pouze u přípustného dovolání. Aby se určitou procesní vadou mohl dovolací soud zabývat, musela by být splněna podmínka plynoucí z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř., případně by taková vada sama musela představovat dovolací důvod. Namítal-li proto dovolatel procesní vadu dražby, protože jeden z dražitelů byl zvýhodněn před ostatními tím, že mu oprávněný umožnil prohlídku nemovitých věcí, uvedená námitka přípustnost dovolání založit nemůže (srov. shodně např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. července 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 7. listopadu 2014, sp. zn. 32 Cdo 1891/2014, ze dne 14. listopadu 2014, sp. zn. 32 Cdo 2015/2014, a ze dne 24. září 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014). Nadto dovolací soud dodává, že, přípustnost dovolání nemůže být takto založena i proto, že na řešení této otázky napadené rozhodnutí nespočívá a odvolací soud tuto otázku vůbec neřešil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, či ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013).
Vzhledem k tomu, že dovolání povinného není přípustné, Nejvyšší soud jej podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 1. 2022
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu