ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.3497.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 3497/2022-176
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Společenství vlastníků Rybná 17, Praha 1 , se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Rybná 683/17, identifikační číslo osoby 27430782, zastoupeného Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1215/32, proti povinné A. R. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Zuzanou Kalivodovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Stodůlecká 928/5, pro nepeněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 237/2021, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2022, č. j. 14 Co 270/2022-149, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. 10. 2021, č. j. 14 Co 352/2021-98, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále rovněž „soud prvního stupně“ či „obvodní soud“) ze dne 16. 6. 2021, č. j. 49 EXE 237/2021-21, ve výroku o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce. Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) usnesením ze dne 29. března 2022, č. j. 20 Cdo 602/2022-116, uvedená rozhodnutí k dovolání povinné zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud oproti soudům obou stupňů neshledal formulaci výroku exekučního titulu - „rozsudku pro uznání“ vydaného obvodním soudem dne 20. 1. 2020, č. j. 23 C 116/2019-13 (dále „exekuční titul“) - zcela jednoznačnou, poněvadž přinášela pochybnosti o rozsahu a obsahu povinné uložených prací, nebylo-li patrné, v jakém stavu byl „původní nátěr fasády celého parteru stavby“ … “do ulice Rybná“, jak vypadaly původní nátěry nově natřených mříží a oken (především jaká byla jejich barva, případně zda se jedná o vnitřní či vnější části oken a mříží), jaké konkrétní „stavební úpravy“ měly být odstraněny a okno jakého rozměru, barvy či dalších vlastností „přímo z ulice Rybná“ mělo být osazeno. Interpretační vodítko takto formulovaného výroku rozsudku neposkytovalo ani odůvodnění exekučního titulu, které se zaměřovalo povětšinou na procesní podmínky vydání tzv. rozsudku pro uznání a vzhledem k tomu neobsahovalo důkazní zjištění. Tvrzení žaloby (uvedená v odůvodnění rozsudku) byla rovněž ve vztahu k nárokovanému plnění nepostačující („… žalovaná dne 1. 7. 2016 svévolně provedla několik neoprávněných stavebních úprav společných částí domu …“), a pro výklad výroku exekučního titulu je proto bez dalšího nebylo možno využít. Argumentace odvolacího soudu vycházející z neupřesněného stavu budovy, který „tu byl předtím, než povinná dne 1. 7. 2016 provedla příslušnými orgány nepovolené a ostatními vlastníky neodsouhlasené stavební úpravy společných částí domu“, nemohla zmíněné pochybnosti ohledně materiální vykonatelnosti exekučního titulu rozptýlit.
2/ Z průběhu předcházejícího exekučního řízení nebylo zcela zřejmé, uvedl dále Nejvyšší soud, zda odvolací soud a soud prvního stupně pro účely rozhodnutí o návrhu povinné na zastavení exekuce přihlédly k celému obsahu spisu vyhotovenému v nalézacím řízení (vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 116/2019), resp. zda vůbec měly takový spis k dispozici (dovolacímu soudu předložen nebyl). Nejvyšší soud proto soudu prvního stupně uložil doplnit zjištění, zda žaloba neobsahovala i další skutková tvrzení či přílohy, z nichž by bylo možné dobrat se upřesnění výroku podkladového rozhodnutí, a odstranit tak shora zmíněné pochybnosti o obsahu a rozsahu výrokem exekučního titulu uložených povinností.
3/ Soud prvního stupně posléze vydaným usnesením ze dne 17. 5. 2022, č. j. 49 EXE 237/2021-128, zastavil exekuci vedenou pověřeným soudním exekutorem Mgr. Ing. Janem Vránou, Exekutorský úřad Praha 3, pod sp. zn. 218 EX 9/21, pro vymožení povinnosti povinné „ odstranit nový nátěr fasády celého parteru stavby č. p. 683 v katastrálním území Staré Město do ulice Rybná a uvést jej do původního stavu, odstranit nový nátěr mříží a oken do jednotky č. 683/1 vymezené v budově č. p. 683, postavené na pozemku č. parc. 657 v katastrálním území Staré Město, a uvést jej do původního stavu, odstranit stavební úpravy domu č. p. 683 v katastrálním území Staré Město, které byly provedeny za účelem zřízení nového vstupu do jednotky č. 683/1 vymezené v budově č. p. 683, postavené na pozemku č. parc. 657 v katastrálním území Staré Město, přímo z ulice Rybná a nahradit jej původním oknem “ (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o nákladech exekuce (výrok III.). Po opětovně provedeném dokazování a rozboru spisové dokumentace vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 23 C 116/2019 zjistil, že spis neobsahuje v podobě příloh (žaloby, rozhodnutí vydaných ve správním řízení a fotografií parteru domu před a po provedení neoprávněných stavebních úprav) upřesnění výrokem exekučního titulu uložených povinností, čímž není jednoznačně specifikován obsah plnění, tj. vymezení původního stavu stavby (barva původního nátěru fasády parteru stavby, mříží oken, přesných rozměrů původního okna včetně použitých materiálů), jakož i to, jakým způsobem má odstranění nátěru a stavebních úprav a uvedení do „původního stavu“ proběhnout. Exekuční titul proto není materiálně vykonatelný, a nelze-li exekuci v souladu s ustanovením §261a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), a ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), provést, musí být zastavena podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
4/ Odvolací soud usnesením ze dne 9. 8. 2022, č. j. 14 Co 270/2022-149, k odvolání oprávněného i povinné usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení exekuce potvrdil (výrok I.), současně změnil výrok soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů exekuce a odvolacího řízení (výroky III. až V.). Při aprobaci skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně podotkl, že rovněž z řízení o odstranění stavby, vedených před Úřadem městské části Praha 1 a Magistrátem hl. m. Prahy, nebo z (k žalobě připojeného) výpisu z katastru nemovitostí a dvou černobílých fotografií nelze odstranit pochybnosti ohledně rozsahu a obsahu povinné exekučním titulem uložených prací. Za účelem zjištění přesných rozměrů původního okna by bylo nutné provést dokazování, které je však exekučnímu soudu při posuzování vykonatelnosti exekučního titulu zapovězeno.
5/ Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu §237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu i Ústavního soudu, popř. na vyřešení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, jež výslovně formuluje následujícím způsobem:
A/ Odvolací soud postupoval nesprávně, když se věcně nevypořádal s odvolacími námitkami oprávněného (zde oprávněný shledává rozpor např. s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2218/2017 či s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1589/07);
B/ Odvolací soud nemohl rozhodnout o materiální nevykonatelnosti exekučního titulu, když z obsahu nalézacího spisu je původní stav společných částí domu na základě doložené fotodokumentace jednoznačně patrný (zde oprávněný shledává rozpor s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 602/2022 vydaným v této věci či s usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3400/14; tato konkrétní otázka procesního práva pak podle oprávněného nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena);
C/ Požadavky odvolacího soudu na absolutní specifikování nepeněžité povinnosti v exekučním titulu je třeba považovat za přepjatě formální (zde oprávněný spatřuje rozpor s např. s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 či sp. zn. I. ÚS 50/03).
6/ Odvolací soud se podle názoru dovolatele řádně nevypořádal s námitkou, že původní přílohou žaloby nebyly jen dvě černobílé fotografie, z nichž soud prvního stupně při zkoumání obsahu spisu, resp. žaloby, nesprávně vycházel, nýbrž i fotografie barevné, na nichž byl jednoznačně patrný původní stav společných částí domu, včetně barvy fasády parteru či nátěru oken a mříží, stejně tak barva, umístění a velikost původního okna do ulice Rybná, a rovněž stav společných částí domu po provedení neoprávněných zásahů. Oba nižší soudy proto jen formalisticky trvaly na naprosté individualizaci jednotlivých povinností, ačkoliv obsah a rozsah povinností lze zjistit z fotografií, které jsou způsobilé upřesnit výrok podkladového rozhodnutí. Tím soudy podle dovolatele porušily jeho právo na spravedlivý proces a odchýlily se např. od nálezu Ústavního soudu ze dne 4. září 2018, sp. zn. IV. ÚS 2607/17, nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1589/07, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2218/2017 či sp. zn. 30 Cdo 1238/2013). Skutečnost, že výrok exekučního titulu není možné specifikovat podrobněji, zapříčinilo jednání povinné, která si byla nepochybně dobře vědoma rozsahu jí provedených nepovolených úprav, jakož i stavu společných částí domu před jejich provedením. Není rovněž chybou oprávněné, že nalézací soud jí formulovaný návrh výroku (žalobní petit) nijak neupravil a sám jej považoval za materiálně vykonatelný.
7/ Nejvyšší soud jako soud dovolací o dovolání oprávněného rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (§36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (srov. §243a odst. 1 o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné.
8/ Dovolatelem předestřená oponentura vůči napadeným rozhodnutím soudů obou stupňů je založena na tvrzení, že se soud prvního stupně nezabýval všemi přílohami žaloby založenými ve spisu obvodního soudu pod sp. zn. 23 C 116/2019, ačkoli měl k dispozici (krom černobílých fotografií, z nichž vycházel) rovněž dvě barevné fotografie, z nichž by bylo možno jednoznačně upřesnit výrok exekučního titulu a rozptýlit tak pochybnosti o obsahu a rozsahu výrokem exekučního titulu uložených povinností (jak ve svém zrušujícím rozhodnutí požadoval Nejvyšší soud). Tímto způsobem směřuje argumentace dovolatele pouze do oblasti skutkových zjištění soudů a způsobu jimi prováděného a hodnoceného dokazování, na základě čehož nelze bez dalšího založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014) či vystihnout řádný dovolací důvod (viz např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sb. rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 2546/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014). Uplatňuje-li však dovolatel uvedenou námitkou (posuzováno podle obsahu) jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř., nepředkládá v této souvislosti Nejvyššímu soudu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo.
9/ Nad rámec výše řečeného je třeba zmínit, že dovolání svým obsahem převážně polemizuje se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2022, č. j. 20 Cdo 602/2022-116, jimiž byly soudy obou stupňů v důsledku kasační pravomoci dovolacího soudu v dané věci vázány (§243g odst. 1 ve spojení s §226 o. s. ř.). Provedl-li soud prvního stupně i soud odvolací dostatečné a pokynům Nejvyššího soudu odpovídající dokazování ohledně rozsahu výrokem exekučního titulu uložených povinností, přihlédl-li k veškerému obsahu spisové dokumentace a odůvodnil-li otázku materiální (ne)vykonatelnosti exekučního titulu pro nepeněžité plnění ve shodě s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sb. rozh. obč., ze dne 30. června 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, ze dne 25. června 2012, sp. zn. 20 Cdo 3305/2010, nebo ze dne 16. srpna 2012, sp. zn. 20 Cdo 3682/2010, na něž bylo odkazováno ve shora specifikovaném kasačním usnesení Nejvyššího soudu), nenabízí se v dovolacím řízení žádný důvod pro „věcné“ přezkoumání napadeného rozhodnutí.
10/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo nemá a povinné v dovolacím řízení (podle obsahu spisu) žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 12. 2022
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu