ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.574.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 574/2022-332
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, PhD., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného J. Ž. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Michalem Skoumalem, advokátem se sídlem v Brně, Drobného č. 306/34, proti povinnému J. S. , narozenému dne XY, bytem ve XY, zastoupenému JUDr. Zdeňkou Tučkovou, advokátkou se sídlem ve Velké Bíteši, Sadová č. 531, pro 2 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 EXE 815/2018, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 5. října 2021, č. j. 72 Co 185/2020-300, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 5. 10. 2021, č. j. 72 Co 185/2020-300, změnil usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 29. 1. 2020, č. j. 13 EXE 815/2018-186, v jeho výroku II v té jeho části, jíž byl zamítnut návrh povinného ze dne 6. 1. 2019 na zastavení exekuce v rozsahu vymáhané částky 80 000 Kč, tak, že exekuce nařízená na základě pověření Okresního soudu v Třebíči ze dne 30. 11. 2018, č. j. 13 EXE 815/2018-15, se i v této části zastavuje (výrok I), a ve zbývající části výrok II usnesení soudu prvního stupně (jímž byl zamítnut návrh povinného ze dne 6. 1. 2019 na zastavení exekuce) potvrdil (výrok II).
Proti výroku II usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Nejvyšší soud dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na §237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné a vzájemně se vylučující předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3332/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2839/2019). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. 1. 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014).
Těmto požadavkům dovolatel, ač zastoupen advokátkou, nedostál, neboť se s požadavkem přípustnosti dovolání dostatečně nevypořádal, když pouze uvedl, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda dohoda o narovnání – byť vtělená do notářského zápisu – je neplatná ve svém celku (v tomto daném případě ohledně tvrzené ústní půjčky 600 000 Kč na úhrady exekutorům), když podstatná výchozí tvrzení dohody o narovnání se v důkazním řízení prokáží jako zjevně nepravdivá a z hlediska oprávněných, v jejichž prospěch notářský zápis slouží, jako vědomě nepravdivá“, aniž by však konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. a zvolil některý ze čtyř rozdílných předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5328/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 5475/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3032/2016). Podstatou dovolání povinného je polemika se závěry odvolacího soudu stran nepravdivosti a „vědomé nesprávnosti“ vykonávaného exekučního titulu (notářského zápisu), resp. dohody o narovnání do něj vtělené, a nesouhlas s „hodnocením notářského zápisu jako listinného důkazu“, avšak předpokladem přípustnosti se ve vztahu k těmto námitkám vůbec nezabývá. Se zřetelem k tomu, že dovolatel nepoukazuje na jakoukoli konkrétní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, a to alespoň v rovině právních závěrů dovolacího soudu, nelze se z celého textu dovolání dobrat toho, že by předpoklad přípustnosti dovolání byl pro posuzovanou věc založen.
Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovolání povinného není přípustné, Nejvyšší soud je v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 3. 2022
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu