ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.695.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 695/2022-452
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné České dráhy, a. s. , se sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody 1222, identifikační číslo osoby 70994226, zastoupené Mgr. Tomášem Pekárkem, advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, proti povinné SOLAR CZECH SERVICE s. r. o. , se sídlem v Kroměříži, Masarykovo nám. 490/9, identifikační číslo osoby 26961881, zastoupené JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 843/4, pro odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 30 EXE 1514/2018, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 8. září 2021, č. j. 59 Co 140/2021-416, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1/ V záhlaví označené věci Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (dále „odvolací soud“), usnesením ze dne 8. 9. 2021, č. j. 59 Co 140/2021-416, potvrdil usnesení Okresního soudu v Kroměříži (dále „soud prvního stupně“) ze dne 18. 3. 2021, č. j. 30 EXE 1514/2018-384, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce (výrok I.); zároveň odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekuce je vedena pověřeným soudním exekutorem JUDr. Jiřím Bulvasem, Exekutorský úřad Praha 1, podle vykonatelného rozhodnutí Drážního úřadu, sekce stavební, oblast Praha, ze dne 5. 1. 2015, sp. zn. MP-SDP0528/14-7/Kr, č. j. DUCR-455/15/Kr (dále „exekuční titul“), za účelem vynucení povinnosti povinné společnosti odstranit dočasnou stavbu č. p. XY na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, čemuž se povinná brání návrhem na zastavení exekuce, v němž namítá, že exekuční titul nenabyl právní moci a není vykonatelný, neboť v nalézacím řízení nebylo jednáno s J. M. jakožto vlastníkem příjezdové komunikace a vnitropodnikových sítí.
3/ Odvolací soud aproboval skutkové a právní závěry soudu prvního stupně, zejména v tom směru, že J. M. nebyl ke dni vydání exekučního titulu nájemcem ani vlastníkem pozemku s příjezdovou komunikací či budov s inženýrskými (vnitropodnikovými) sítěmi, takže nemohl být ani účastníkem podkladového (nalézacího) řízení, resp. nebyl opomenutým účastníkem předmětného správního řízení; vlastnické právo měl jmenovaný nabýt kupní smlouvou ze dne 10. 3. 2007, která byla postižena absolutní neplatností (pro neurčitost předmětu převodu a rovněž z důvodu porušení inhibitoria podle §44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“). Námitka povinné spočívající v „nabytí vlastnického práva od nevlastníka v dobré víře“ je pro exekuční řízení „právně irelevantní“. Výrok o náhradě nákladů řízení odvolací soud zrušil jako nesprávný, protože exekuce neskončila zastavením a rozhodování o nákladech exekuce podléhá zvláštnímu režimu (§87 a násl. ex. řádu).
4/ Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož rozsah vymezila tvrzením, že „brojí proti napadenému usnesení co do výroku II“. Přípustnost dovolání spatřovala v tom, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. V této souvislosti odkázala na konkrétní nálezy Ústavního soudu zabývajícími se problematikou nabytí věci od nevlastníka, otázkou skutkových zjištění, jež jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, a řádným odůvodněním soudních rozhodnutí (s odkazem např. na nález ze dne 28. srpna 2018, sp. zn. I. ÚS 2238/17, nebo nález ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94). Navrhla, aby napadené usnesení odvolacího soudu a jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně dovolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5/ Oprávněná se k dovolání vyjádřila podáním ze dne 7. 2. 2022 a zdůraznila, že výrok II. usnesení odvolacího soudu je rozhodnutím o nákladech řízení, proti němuž není dovolání přípustné. Soudy obou stupňů dospěly ke správným právním závěrům, takže dovolání není přípustné i z tohoto důvodu (je-li patrné, že polemika dovolatelky směřuje k výroku I. napadeného usnesení).
6/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl o dovolání povinné podle zákona č. 99/ 1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz §36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.), přičemž dovolatelka nevystihla ani důvod dovolání (§241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.).
7/ Nezbytným předpokladem pro vymezení přípustnosti dovolání je formulace právní otázky, kterou odvolací soud napadeným rozhodnutím řešil a na jejímž vyřešení rozhodnutí závisí (tj. je pro výsledek řízení rozhodná). V posuzované věci dovolatelka v úvodu dovolání ohlašuje „otázky hmotného nebo procesního práva“, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ve zbývající části dovolání nicméně takové otázky neupřesňuje a toliko vyjadřuje nesouhlas se závěry o neplatnosti kupní smlouvy, ve vztahu k tomu s existencí inhibitoria a s odůvodněním napadeného usnesení, které považuje dovolatelka v bodech 5 až 9 za „nejasné, neúplné a nepřezkoumatelné“. Na základě tímto způsobem strukturovaného obsahu dovolání nelze konkrétní, napadeným usnesením odvolacího soudu řešenou otázku odvodit (rozpoznat), platí-li zároveň, že Nejvyšší soud není povolán k tomu, aby z řady dovolacích námitek povinné vybral jednu či některé z nich a za dovolatelku právní větu (věty) zformuloval (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2022, sp. zn. 20 Cdo 3403/2021).
8/ V obecné rovině platí, že správnost podkladového rozhodnutí nelze v exekučním řízení přezkoumávat (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, publikované pod číslem 4/2000 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2013, sp. zn. 20 Cdo 989/2013, a řada dalších rozhodnutí). S nepřezkoumatelností exekučního titulu do jisté míry související námitka povinné ohledně opomenutého účastenství třetí osoby (J. M.) ve správním řízení, z něhož exekuční titul vzešel (protože uvedené osobě nebyl exekuční titul doručen, není podle názoru dovolatelky pravomocný a vykonatelný), představuje oznámení vady nalézacího řízení, která - i kdyby existovala - se do exekučního řízení nepřenáší (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 935/2007). Pouze jako podpůrnou k této primární obraně povinné vůči vedené exekuci je nutno chápat polemiku dovolatelky týkající se důvodů, pro něž nebylo s J. M. ve správním řízení jednáno, tj. že v důsledku neplatnosti nabývacího titulu (kupní smlouvy) jmenovaný nebyl vlastníkem a nájemcem přístupové komunikace a „vnitropodnikových sítí“ ve spojení s odstraňovanou stavbou, apod. Tím spíše pak není z dovolání zřejmá otázka, na níž napadené usnesení závisí. Pro úplnost dovolací soud dodává, že povinnou zvolený předpoklad přípustnosti by měl být v souladu s dikcí §237 o. s. ř. spojován s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, nikoli Ústavního soudu, na jehož nálezy jakožto jediné dovolatelka odkázala.
9/ Veškerá argumentace dovolání evidentně směřuje proti meritornímu výroku I. napadeného usnesení, nikoli proti výroku II., jímž odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, z čehož je možné usuzovat na zřejmou nepřesnost ve vymezení rozsahu dovolání. Hodlala-li dovolatelka napadnout v rozporu s obsahem dovolání i tuto část výroku usnesení odvolacího soudu, jednalo by se - rovněž - o dovolání nepřípustné, v tomto případě podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
10/ Nejvyšší soud na základě shora vyslovených důvodů dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz §87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 6. 2022
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu