ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.837.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 837/2022-489
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné IFIS investičního fondu, a. s. , se sídlem v Brně, Čechyňská č. 419/14a, identifikační číslo osoby 24316717, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská č. 361/16, proti povinnému 1) P. L. , narozenému dne XY, bytem v XY, a povinnému 2) M. K. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem se sídlem v Brně, Arne Nováka č. 3/4, pro 3 742 887,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 55 EXE 1348/2013, o dovolání povinného 2) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2021, č. j. 26 Co 317/2019-472, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2021, č. j. 26 Co 317/2019-472, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 31. května 2019, č. j. 55 EXE 1348/2013-343, výroky I. a II. rozhodl o částečném zastavení exekuce vůči povinnému 1) a povinnému 2) a výrokem III. zamítl návrh na zastavení exekuce ve zbývajícím rozsahu. Soud přistoupil k částečnému zastavení exekuce v rozsahu, ve kterém zastavení exekuce navrhla vedle povinného 2) i oprávněná, a dále rozhodl, že po povinných nelze vymáhat smluvní úrok z prodlení z dlužných částek, neboť exekuční titul, kterým je v projednávané věci notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, neobsahuje údaj, do kdy je povinná osoba povinna platit sjednané úroky z prodlení, a dané ujednání tak nevyhovuje požadavkům materiální vykonatelnosti. Jako důvodnou naopak neshledal námitku nedostatku formálních náležitostí notářského zápisu, neboť oproti tvrzení povinného 2) je dostačující, byla-li totožnost účastníků zjištěna z platného úředního průkazu. Soud se rovněž neztotožnil s námitkou povinného 2), že jako ručitel nemá povinnost plnit vedle hlavního dlužníka jako spoludlužník, ale následně až po hlavním dlužníkovi. Z notářského zápisu zřejmě vyplývá, že ručitel se zavázal zaplatit předmětnou pohledávku, pokud tak v termínu splatnosti neučiní povinná a v daném případě je zcela nepochybné, že povinná doposud nezaplatila předmětnou pohledávku oprávněné ani na základě písemných výzev.
K odvolání povinného 2) Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. října 2020, č. j. 26 Co 317/2019-369, potvrdil prvostupňové usnesení v napadeném výroku III. Oproti tvrzení povinného 2) dospěl odvolací soud k závěru, že při sepisu notářského zápisu byla totožnost účastníků zjištěna zákonným způsobem, a že exekuční titul dostatečně vymezuje rozsah, ve kterém mají jednotliví povinní plnit. Pokračování v exekuci nebrání ani skutečnost, že dlužník z úvěrové smlouvy se nachází v úpadku, neboť v daném případě exekuce není vedena na majetek dlužníka, ale na majetek ručitelů. Povinný 2) v odvolání dále namítal, že exekuční titul je vadný, neboť pohledávka ke dni sepisu notářského zápisu neexistovala. Podle odvolacího soudu byl tímto uplatněn „nový“ návrh na zastavení exekuce, o němž odvolacímu soudu nepříslušelo rozhodnout, a uvedenou námitkou se proto při rozhodování o odvolání nezabýval.
Nejvyšší soud k dovolání povinného usnesením ze dne 16. března 2021, č. j. 20 Cdo 581/2021-394, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. října 2020, č. j. 26 Co 317/2019-369, zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení, neboť odvolací soud tím, že se odmítl zabývat tvrzením odvolatele ohledně neexistence pohledávky ke dni sepisu notářského zápisu s poukazem na to, že jej odvolatel neuplatnil již v návrhu na zastavení exekuce, postupoval v rozporu se zásadou úplné apelace v exekučních věcech, a tedy v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Krajský soud v Brně proto ve věci rozhodoval znovu - usnesením ze dne 29. listopadu 2021, č. j. 26 Co 317/2019-472, v němž usnesení soudu prvního stupně v jeho napadeném výroku III. opět potvrdil. Odvolací soud vycházel z následujícího skutkového stavu:
Dne 9. dubna 2010 uzavřelo UNIBON – spořitelní a úvěrní družstvo jako věřitel se společností ANDRA AGENCY s. r. o. jako dlužníkem písemnou smlouvu o úvěru č. 0016300201. Smlouva byla uzavřena dle §497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinný do 31. prosince 2013 (dále též jen „obchodní zákoník“ nebo „obch. zák.“). Věřitel se jí zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 9 000 000 Kč, a to po splnění kumulativně vymezených podmínek s tím, že k vyplacení úvěru dojde do pěti pracovních dnů ode dne doručení žádosti o čerpání úvěru. Z úvěrové smlouvy dále vyplývá, že dlužník se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky v dohodnutých splátkách nejpozději do 31. prosince 2012. Závazky dlužníka byly (mimo jiné) zajištěny ručitelským závazkem povinného 2) ze dne 9. dubna 2010. V průběhu odvolacího řízení oprávněná předložila výpis z úvěrového účtu vystavený společností UNIBORN – spořitelní a úvěrní družstvo, z něhož vyplývá, že k vyplacení částky 9 000 000 Kč dle úvěrové smlouvy č. 0016300201 dlužníkovi (ANDRA AGENCY s. r. o.) došlo dne 13. dubna 2010. Povinný potvrdil, že dlužníkovi byly na základě předmětné úvěrové smlouvy finanční prostředky vyplaceny.
Exekučním titulem v dané věci je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný dne 9. dubna 2010 notářkou JUDr. Danou Skružnou pod sp. zn. N 194/2010, NZ 177/2010. Účastníky notářského zápisu byly UNIBON – spořitelní a úvěrové družstvo jako věřitel, ANDRA AGENCY s. r. o. jako dlužník a dále M. K. [zde povinný 2)], P. L., a L. L. jako ručitelé. Označení účastníci uzavřeli před notářem dle §71a a §71b zákona č. 358/1992 Sb., notářský řád, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „notářský řád“) „dohodu o uznání dluhu, dohodu o splátkách a souhlasu s vykonatelností notářského zápisu“. V článku „Za prvé“ účastníci shodně prohlásili, že UNIBON – spořitelní a úvěrní družstvo a společnost ANDRA AGENCY, s. r. o. uzavřely dle §497 a násl. obch. zák. dne 9. dubna 2010 smlouvu o úvěru pod reg. č. 0016300201, na základě které se věřitel zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky ve výši 9 000 000 Kč s tím, že bylo dohodnuto, že poskytnuté peněžní prostředky budou úročeny úrokovou sazbou v celkové výši 10 % p.a. V článku „Za druhé“ dlužník, tj. společnost ANDRA AGENCY, s. r. o. prohlásil, že svůj dluh vyplývající z předmětné smlouvy o úvěru, který činí k datu 9. dubna 2010 9 000 000 Kč a sjednaný úrok vůči věřiteli uznává co do důvodu a výše. Článek „Za třetí“ obsahuje závazek dlužníka vrátit věřiteli poskytnuté peněžní prostředky do 31. prosince 2012 podle rozepsaného splátkového kalendáře s tím, že v tomto článku byly dále upraveny podmínky placení sjednaného úroku z poskytnutých peněžních prostředků. Článek „Za sedmé“ obsahuje prohlášení M. K. [zde povinného 2)] a věřitele UNIBON – spořitelní a úvěrní družstvo, že 9. dubna 2010 bylo podepsáno prohlášení o ručitelském závazku, a to v souladu s ustanovením §303 a násl. obch. zák., ve kterém se M. K. zavázal, že v souladu s podmínkami ručitelského prohlášení uspokojí pohledávku osoby oprávněné vůči osobě povinné vyplývající ze smlouvy o úvěru z 9. dubna 2010 uzavřené mezi UNIBON – spořitelní a úvěrní družstvo a společností ANDRA AGENCY, s.r.o., na jejímž základě poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky 9 000 000 Kč, které se dlužník zavázal vrátit osobě oprávněné a zaplatit úroky za podmínek a v termínech stanovených ve smlouvě o úvěru. Tento článek rovněž obsahuje prohlášení M. K. jako ručitele, že uspokojí pohledávku osoby oprávněné ze smlouvy o úvěru, pokud tak v termínu splatnosti neučiní osoba povinná, a to ani dodatečně v přiměřené lhůtě stanovené osobou oprávněnou v písemné výzvě osobě povinné. Tento článek rovněž upravuje prohlášení M. K., že svůj závazek vyplývající z prohlášení o ručitelském závazku, který činí k datu 9. dubna 2010 9 000 000 Kč a sjednaný úrok, uznává co do důvodu a výše. V článku „Za jedenácté“ pak M. K. jako ručitel dal výslovné svolení k tomu, aby notářský zápis byl ve smyslu ustanovení §71 písm. a) - §71 písm. c) notářského řádu a §274 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „občanský soudní řád“ nebo „o. s. ř.“) vykonatelný, pokud osoba povinná nesplní svoji povinnost řádně a včas.
Odvolací soud mimo jiné ke zjištěnému skutkovému stavu uvedl, že není pochyb o tom, že v době uzavření dohody se svolením k vykonatelnosti (9. dubna 2010) již existoval závazek, ohledně kterého byla dohoda činěna, tento však ještě nebyl naplněn (k čerpání úvěru došlo až 13. dubna 2010). Významným pro právní posouzení věci z hlediska ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., tedy, zda má oprávněná podle hmotného práva na vymáhané plnění nárok, není okolnost, že předmět úvěru nebyl věřitelem dlužníkovi poskytnut ke dni sepisu notářského zápisu, nýbrž to, že věřitel svůj závazek z úvěrové smlouvy splnil a finanční prostředky dlužníkovi skutečně vyplatil. Skutečnost, že v článku „Za sedmé“ notářského zápisu (sepsaného dne 9. dubna 2010) je výslovně uvedeno, že věřitel „poskytl“ dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 9 000 000 Kč, ač ve skutečnosti finanční prostředky byly věřitelem poskytnuty až dne 13. dubna 2010, nepovažoval soud za podstatnou a podle jeho názoru by bylo zcela formalistické nepřiznat notářskému zápisu při splnění veškerých vyžadovaných náležitostí vykonatelnost jen proto, že předmět smlouvy o úvěru byl poskytnut jindy, než jak je v označeném článku uvedeno. Ohledně námitky povinného 2), že notářský zápis nemůže být vykonatelným exekučním titulem, neboť dohoda o svolení k vykonatelnosti byla uzavřena současně s uznáním dluhu, který v daném okamžiku neexistoval, odvolací soud uzavřel, že nic nebránilo tomu, aby povinný 2) jako ručitel svolil k vykonatelnosti notářského zápisu pro vymožení dluhu vyplývajícího ze závazkového právního vztahu, byť finanční prostředky nebyly v daném okamžiku dlužníkovi vyplaceny.
Odvolací soud dále uvedl, že aby exekuce na majetek povinného 2), který převzal ručitelský závazek za závazky dlužníka, mohla být nařízena a byla-li již nařízena, aby mohla být provedena, bylo třeba, aby oprávněná ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „exekuční řád“ nebo „e. ř.“) prokázala kvalifikovanými listinami (§43 odst. 2 e. ř.), že splnila podmínky, na něž je poskytnutí předmětu plnění vázáno, tedy aby prokázala, že věřitel splnil závazek z úvěrové smlouvy, že dlužník se ocitl v prodlení, že povinný 2) nesplnil svůj ručitelský závazek řádně a včas, byť byl věřitelem k poskytnutí plnění písemně vyzván. Oprávněná doložila listinu osvědčující, že věřitel plnil dle smlouvy o úvěru a vyplatil dlužníkovi 9 000 000 Kč (výpis z úvěrového účtu, že k vyplacení částky 9 000 000 Kč došlo dne 13. dubna 2010). Dále doložila písemné výzvy k plnění ze dne 11. října 2011 a ze dne 27. října 2011 adresované povinnému 2) jako ručiteli, včetně dokladů o jejich doručení. V návaznosti na tvrzení oprávněné povinný 2) potvrdil, že finanční prostředky ze smlouvy o úvěru byly dlužníkovi skutečně vyplaceny, že povinný 2) jako ručitel byl věřitelem informován o tom, že dlužník své závazky nesplnil a zároveň byl jako ručitel písemně vyzván k úhradě dluhu. Za daného stavu – při shodném tvrzení obou stran – lze považovat splnění „podmínek“ pro vedení exekuce za prokázané. Nebylo třeba, aby oprávněná podmínky dokládala kvalifikovanou listinou ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 e. ř. (listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem).
K námitce povinného 2) zpochybňující skutečnost, že předmětný notářský zápis má povahu veřejné listiny z důvodu nedostatečného ověření totožnosti účastníků notářského zápisu, odvolací soud uvedl, že cílem ustanovení §64 notářského řádu je zajistit, aby byly řádně identifikovány osoby, které se zúčastnily notářského zápisu v postavení, jež zákon definuje. Zároveň ustanovení §63 písm. e) notářského řádu notáři ukládá, aby v notářském zápisu uvedl, jak byla totožnost uvedených osob ověřena. Samotné ustanovení §64 notářského řádu stanoví dva způsoby ověření totožnosti v těchto případech. Jedním je platný úřední průkaz a druhým potvrzení dvěma svědky. Nic bližšího ohledně postupu při „prokazování totožnosti“ jedním nebo druhým způsobem zákon notáři neurčuje. Jde-li o výklad tohoto zákonného ustanovení, poukázal odvolací soud na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na usnesení ze dne 3. října 2001, sp. zn. 21 Cdo 1012/2000, a ze dne 28. ledna 2009, sp. zn. 20 Cdo 1972/2007. V prvním z nich Nejvyšší soud uzavřel, že ke způsobilosti exekučního titulu nepostačí, je-li v notářském zápise uvedeno, že totožnost účastníků byla prokázána „předepsaným“ či „zákonným“ způsobem, ale že musí obsahovat výslovné označení způsobu, jak notář zjistil totožnost účastníků, tj. že v něm musí být výslovně uveden některý ze způsobů, kterým se podle §64 notářského řádu prokazuje pro účely sepsání notářského zápisu totožnost účastníků a kterým z nich byla při sepsání notářem totožnost účastníků skutečně prokázána. V druhém citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud zdůraznil, že ke způsobilosti zápisu být exekučním titulem nepostačí, aby zápis obsahoval dikci, že totožnost účastníků byla prokázána „platným průkazem“, ale že zápis musí obsahovat výslovnou formulaci, že šlo o platný průkaz úřední. V žádném z uvedených, ani v kterémkoli jiném svém rozhodnutí Nejvyšší soud naopak k výkladu ustanovení §63 písm. e) a §64 notářského řádu nevyslovil názor, že by zápis musel obsahovat údaje identifikující konkrétní úřední průkaz totožnosti. V tomto ohledu dále odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2019, sp. zn. 21 Cdo 4385/2018, a na usnesení Ústavního soudu ze dne 23. května 2019, sp. zn. IV. ÚS 1253/19. Odvolací soud neshledal důvod odchýlit se od závěrů vyslovených v označených rozhodnutích, jak bez přesvědčivé argumentace požadoval povinný 2).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný 2) dovoláním, jehož přípustnost dovozuje ze skutečnosti, že se podle jeho názoru odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky existence dluhu povinného v době sepsání notářského zápisu o jeho uznání a svolení k jeho přímé vykonatelnosti a dále že by měla být dovolacím soudem jinak posouzena otázka dostatečnosti naplnění náležitostí stanovených pro sepsání notářského zápisu jakožto veřejné listiny.
K první otázce dovolatel uvádí, že podle judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 23. ledna 2019, sp. zn. 20 Cdo 3387/2018, ze dne 29. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 3137/2008, a ze dne 3. října 2001, sp. zn. 21 Cdo 1012/2000) lze uznat pouze dluh, který ke dni jeho uznání existuje, naopak nelze uznat dluh pod podmínkou, že teprve vznikne. Má-li tedy být obsahem notářského zápisu svolení k vykonatelnosti peněžitého dluhu, je notářský zápis podle §71a odst. 2 notářského řádu podmíněn existencí peněžitého dluhu. Podle názoru dovolatele vzniká úvěrovanému peněžitý dluh až čerpáním úvěru, tj. převzetím peněz od úvěrujícího. Ke dni 9. dubna 2010 však v rozporu s tím, co je uvedeno v části „Za sedmé“ notářského zápisu, dluh úvěrovaného (ANDRA AGENCY, s. r. o.) neexistoval, neboť k tomuto dni úvěrující (UNIBON – spořitelní a úvěrní družstvo) úvěrovanému žádnou peněžní částku neposkytl, k čerpání úvěru totiž došlo až dne 13. dubna 2010. Dovolatel zdůrazňuje, že není rozhodující, zda ke dni sepsání notářského zápisu existovala platná (úvěrová) smlouva, ale zda existoval dluh, který měl povinný 2) uznat a svolit k jeho přímé vykonatelnosti. Byť lze podle dovolatele ručením zajistit i závazek, který vznikne v budoucnu, v tomto případě nebylo ručitelské prohlášení formulováno jako ručení za budoucí dluh, ale jako ručení za dluh, který již ke dni 9. dubna 2010 existoval. Totéž platí i o uznání dluhu a o svolení s jeho přímou vykonatelností.
K druhé otázce dovolatel uvádí, že prokázání totožnosti účastníků notářského zápisu ve smyslu §64 notářského řádu by mělo obsahovat výslovné označení způsobu, jak notář zjistil totožnost účastníků. Má-li být totožnost jednající osoby ověřována platným úředním průkazem, musí být podle názoru dovolatele z textu notářského zápisu zřejmé, o jaký úřední průkaz se jedná. Podle dovolatele by tato otázka měla být dovolacím soudem vyřešena jinak, než jak je vyřešena v usneseních dovolacího soudu ze dne 3. října 2001, sp. zn. 21 Cdo 1012/2000 a ze dne 28. ledna 2009, sp. zn. 20 Cdo 1972/2007.
Dovolatel z výše uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno účastníkem řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení otázky kvalifikovaného prokázání skutečností podle §43 odst. 2 e. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Nejvyšší soud předně uvádí, že, co se týče druhé dovolatelem formulované otázky, na základě předložené argumentace Nejvyšší soud neshledal žádný důvod se odchýlit od závěrů přijatých ve své shora citované ustálené rozhodovací praxi. Tato otázka proto nezakládá přípustnost dovolání.
Podle ustanovení §40 odst. 1 písm. d) e. ř., je exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu.
Podle ustanovení §43 odst. 1 e. ř. jestliže je to, co ukládá exekuční titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného nebo omezené doložením času, lze pověřit soudního exekutora k provedení exekuce jen tehdy, prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas.
Podle ustanovení §43 odst. 2 e. ř. v případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o vykonatelnosti exekučního titulu připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, z níž je patrné, že se splnila podmínka, že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas.
Podle ustanovení §71a odst. 2 notářského řádu notářský zápis o právním úkonu, ve kterém účastník jednostranně uzná peněžitou pohledávku vyplývající z již založeného závazkového právního vztahu, může obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Takový notářský zápis o právním úkonu musí obsahovat i výši pohledávky, dobu plnění, označení osoby, jejíž pohledávka má být splněna, a skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá.
Podle ustanovení §71b odst. 1 notářského řádu notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní.
Podle ustanovení §71b odst. 2 notářského řádu dohoda účastníků musí obsahovat a) označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (osoby povinné), b) označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (osoby oprávněné), c) skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, d) předmět plnění, e) dobu plnění, a f) prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu.
Podle ustanovení §71b odst. 3 notářského řádu dohoda účastníků může obsahovat též podmínky nebo doložení času, popřípadě vzájemné povinnosti oprávněné osoby, na jejichž splnění je poskytnutí předmětu plnění vázáno.
Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v tom, že notářský zápis je exekučním titulem podle §40 odst. 1 písm. d) e. ř. [obdobné ustanovení obsahuje i §274 písm. e) o. s. ř.], jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech v §71a až 71c notářského řádu (resp. §71b notářského řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012), tj. jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačen právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti. Právním důvodem plnění se rozumí rozhodné skutečnosti, na nichž se plnění zakládá; tyto skutečnosti nemusí být v dohodě vylíčeny do všech podrobností, ale postačuje takové vyznačení právního důvodu plnění, z něhož je zřejmé, na čem se plnění zakládá (tj. proč má povinná osoba poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění). Svolením k vykonatelnosti se pak rozumí takové prohlášení (projev vůle) povinné osoby, z něhož vyplývá, že povinná osoba souhlasí s tím, aby notářský zápis byl (v případě, že v určené době neposkytne osobě oprávněné řádně a včas stanovený předmět plnění) bez dalšího titulem pro výkon rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2707/2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2016, sp. zn. 20 Cdo 4357/2015).
Dovolatel odkazuje zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2019, sp. zn. 20 Cdo 3387/2018, podle něhož zvláštními náležitostmi notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného podle §71a odst. 2 notářského řádu, obsahujícího jednostranné právní jednání, kterým je uznání dluhu, jsou navíc označení právního důvodu dluhu, věřitele a povinnost účastníka zaplatit dluh ve lhůtě. Uznání dluhu je jednostranným právním jednáním dlužníka, adresovaným osobě oprávněné, které zakládá vyvratitelnou právní domněnku trvání dluhu v okamžiku jeho uznání. Z toho plyne, že dlužníku musí být peněžní prostředky poskytnuty a není možno dluh uznat pod podmínkou, že vznikne.
Dovolatel však přehlíží, že (na rozdíl od případu řešeném v jím citované judikatuře) v nyní řešeném případě předmětný notářský zápis splňuje požadavky, které na něj klade ustanovení §71b notářského řádu, tedy jde o notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zavázal splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolil, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní.
Soudní praxe se ustálila v závěru, že notářský zápis sepsaný podle §71b notářského řádu obsahuje dohodu oprávněné a povinné osoby, která nemá hmotněprávní povahu (nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv a povinností účastníků právního vztahu); její opodstatnění tkví výlučně v exekučních poměrech. Dohoda sepsaná formou notářského zápisu vyjadřuje „smír“ mezi věřitelem a dlužníkem o jejich vzájemných právech a povinnostech, jehož účelem (a cílem) je umožnit věřiteli domoci se splnění dluhu výkonem rozhodnutí bez předcházejícího (nalézacího) soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2005, sp. zn. 20 Cdo 207/2004, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2014, sp. zn. 33 Cdo 2714/2013). Hmotněprávní úkon nepatří k obsahovým náležitostem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. To však neznamená, že by v něm obsažen být nemohl.
Dále dovolací soud přijal v usnesení ze dne 11. února 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněném pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení ze dne 4. ledna 2016, sp. zn. 20 Cdo 4761/2015, právní závěr, že podle ustanovení §71a odst. 1 (což dopadá i na ustanovení §71b) notářského řádu lze uzavřít dohodu osoby oprávněné a osoby povinné ohledně budoucí pohledávky vyplývající ze závazkového právního vztahu ji splnit, a není vyloučeno, aby povinná osoba svolila k vykonatelnosti notářského zápisu ve vztahu k budoucí pohledávce oprávněného vyplývající ze závazkového právního vztahu. Notářský zápis přitom může obsahovat i jednostranný právní úkon povinného o uznání budoucího dluhu, který je úkonem hmotněprávním (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Obsahuje-li tedy v nyní řešeném případě notářský zápis jednostranný právní úkon povinného 2) o uznání dluhu či o uznání budoucího dluhu, jde o úkon hmotněprávní, který nemá pro tuto exekuční věc význam. Tento jednostranný právní úkon totiž nemá vliv na závěr, že samotná dohoda o splnění závazku se svolením k přímé vykonatelnosti v obou notářských zápisech, je bez dalšího způsobilým exekučním titulem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2016, sp. zn. 20 Cdo 4357/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 3968/2016).
Předmětem dovolání je dále zejména skutečnost, že v článku „Za sedmé“ notářského zápisu sepsaného dne 9. dubna 2010, který je v dané věci exekučním titulem, je s odkazem na úvěrovou smlouvu uvedeno, že věřitel poskytl dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 9 000 000 Kč, avšak tyto prostředky v době sepisu notářského zápisu ve skutečnosti ještě dlužníkovi poskytnuty nebyly (k tomu mělo dojít až o 4 dny později). Odvolací soud k této skutečnosti uvedl, že by bylo zcela formalistické nepřiznat notářskému zápisu (při splnění veškerých náležitostí) vykonatelnost jen proto, že předmět smlouvy o úvěru byl dlužníkovi poskytnut jindy, než uvádí notářský zápis.
Nejvyšší soud s tímto závěrem v zásadě souhlasí, avšak je třeba dodat, že v tomto případě není bez právního významu, kdy k faktickému poskytnutí úvěru (předání peněz) došlo. Uváděl-li by totiž notářský zápis, že peněžní prostředky byly poskytnuty např. 7. dubna 2010, přičemž ve skutečnosti by byly poskytnuty 8. dubna 2010 (tedy stále před sepisem notářského zápisu či nejpozději při jeho sepisu), bylo by možné bez dalšího uzavřít, že jde o formalitu bez většího dopadu na daný případ. Jinak je tomu ovšem v případě, kdy notářský zápis chybně uvádí, že v době jeho sepisu již peněžní prostředky již byly dlužníkovi, přičemž ve skutečnosti k čerpání úvěru došlo až (několik dni) po jeho sepisu. V takové situaci je třeba dovodit, že vykonatelnost notářského zápisu je vázána na splnění odkládací podmínky spočívající v poskytnutí peněžních prostředků v budoucnu (byť tak není text notářského zápisu formulován). Splnění takové podmínky je potom třeba prokázat tzv. kvalifikovaným způsobem podle §43 odst. 2 e. ř.
V tomto ohledu odvolací soud na jednu stranu správně uvedl, že aby exekuce na majetek povinného 2) mohla být nařízena, a byla-li již nařízena, aby mohla být provedena, bylo třeba, aby oprávněná ve smyslu §43 odst. 1 e. ř. prokázala kvalifikovanými listinami podle §43 odst. 2 e. ř., že splnila podmínky, na něž je poskytnutí předmětu plnění vázáno, tj. mimo jiné že věřitel splnil závazek z úvěrové smlouvy (poskytl úvěr), na druhou stranu však odvolací soud dodal, že za daného stavu – při shodném tvrzení obou stran – lze považovat splnění podmínek pro vedení exekuce za prokázané a nebylo třeba, aby oprávněná dokládala splnění podmínek kvalifikovanou listinou ve smyslu §43 odst. 2 e. ř. V tomto závěru se ovšem odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2016, sp. zn. 20 Cdo 4761/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 2968/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněné pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, byť se poslední citované rozhodnutí vztahuje ke znění notářského řádu účinného do 30. června 2009). Má-li tedy být v nyní řešeném případě exekuce provedena, je třeba danou skutečnost prokázat kvalifikovaným způsobem podle §43 odst. 2 e. ř.
Usnesení odvolacího soudu proto spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadené usnesení bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §243f odst. 4 o. s. ř.) a podle ustanovení §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 4. 2022
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu