ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.3676.2021.1
sp. zn. 21 Cdo 3676/2021-533
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce YUSUFELI s. r. o. se sídlem v Ostravě-Porubě, Jana Šoupala č. 1597/3, IČO 28563131, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem MJur, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové č. 767/62, proti žalovaným 1) Mgr. Ing. Pavle Buxbaumové se sídlem v Uničově, Masarykovo náměstí č. 37, IČO 72536772, jako insolvenční správkyni dlužníka K. S., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Markem Štenclem, advokátem se sídlem v Novém Malíně č. 240, 2) JUDr. Kateřině Martínkové, LL.M. , se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sokolská třída č. 966/22, IČO 66220521, jako insolvenční správkyni dlužnice K. S., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Ladislavem Popkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída č. 966/22, 3) MORAVOLEN HOLDING a. s. se sídlem v Šumperku, Krátká č. 2863/2, IČO 25551426, zastoupenému JUDr. Jiřím Žákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Masarykovo nám. č. 3125/11, a 4) M. L. , narozenému dne XY, bytem v XY, o neplatnost veřejné dražby, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 10 C 79/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. února 2021, č. j. 69 Co 254/2020-432, takto:
Dovolání žalobce se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 2. 2021, č. j. 69 Co 254/2020-432, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je (z hlediska uplatněného dovolacího důvodu) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že soud může ve výjimečných případech – při jinak doložených předpokladech pro vyhovění návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. – zamítnout „prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř.“ návrh, aby do řízení vstoupil na místo žalobce nabyvatel práva, že takový postup je na místě například tehdy, kdyby bylo možné podle toho, co v řízení vyšlo najevo, dovodit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle ustanovení §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou, tj. aby se žalobce vyhnul případné povinnosti k náhradě nákladů řízení spojené s neúspěchem ve věci (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod č. 46/2012 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 743/2015). V ústavní rovině přijal (mimo jiné s odkazem na již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 46/2012 Sb. rozh. obč.) obdobný závěr Ústavní soud, jenž zdůraznil v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení §2 o. s. ř. (zda nedošlo k účelovému postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy). Ústavní soud (a také Nejvyšší soud například v usnesení ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3911/2018) vysvětlil, že obecné soudy by měly svou pozornost soustředit i na jiné ze spisu se podávající, resp. úředně dostupné okolnosti, například na nezřetelný důvod postoupení žalované pohledávky, na patrný nedostatek typického „komerčního“ motivu postoupení (jestliže postupník je současně ovládající společností postupitele, je-li nejasný jeho majetkový a obchodní substrát atd.), a na tomto vůbec podezřelém základě by se pak měly zabývat otázkou, jaké nepříznivé důsledky – procesním uznáním tvrzeného postoupení žalované pohledávky – mohou pro dané řízení nastat. Nejvyšší soud potom ve své rozhodovací praxi dovodil, že zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi podle §107a o. s. ř. může podle okolností nasvědčovat například předchozí postup dané strany v průběhu řízení (srov. například již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012), délka a složitost soudního sporu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) nebo postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013).
Nejvyšší soud dále ve své judikatuře dovodil, že k možnosti soudu uzavřít, že návrh žalobce na singulární sukcesi podle §107a odst. 1 o. s. ř. je zneužitím práva, které má vést k tomu, aby pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení se stala reálně nevymahatelnou, je třeba naplnění dvou předpokladů; jednak musí být zjevné, že strana žalující bude v řízení neúspěšná, a proto lze očekávat, že jí bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, jednak musí být zřejmé, že nový žalobce (postupník) nebude schopen splnit svoji případnou povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalovaného. Naplnění obou těchto předpokladů nemusí být postaveno zcela najisto; rozhodný je v tomto směru stav v době rozhodování soudu. Jistota o nich nemůže ani být naprostá, protože nelze zcela vyloučit, že během řízení vyjdou najevo skutkové okolnosti, pro které žalobce bude ve sporu úspěšný, případně že osoba, která má do řízení vstoupit na základě návrhu podle §107a odst. 1 o. s. ř., se v budoucnosti stane schopnou nést případnou povinnost k náhradě nákladů řízení, bude-li jí uložena. Postačuje proto, je-li v době, kdy soud rozhoduje o návrhu podle §107a odst. 1 o. s. ř., důvodné podezření, že k postoupení (k jinému převodu) pohledávky nebo jiného práva došlo právě proto, aby případný procesní neúspěch strany žalující nevedl k úspěšnému vymožení přisouzené náhrady nákladů řízení. Míru pravděpodobnosti, že podání návrhu na postup podle §107a odst. 1 o. s. ř., případně postoupení pohledávky na jiný subjekt, který posléze podá žalobu o její splnění, je zneužitím práva výše popsaným způsobem, soud poměřuje s možnou újmou žalovaného na právu na náhradu nákladů řízení. Závěr Nejvyššího soudu v rozhodnutí uveřejněném pod č. 46/2012 Sb. rozh. obč., podle kterého prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, nepostačuje k zamítnutí návrhu podle §107a odst. 1 o. s. ř., je třeba pojímat tak, že závěr o možném zneužití návrhu podle §107a odst. 1 o. s. ř. za účelem, aby se strana žalující vyhnula případně uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení, nemůže být jen hypotetický, ale musí být odůvodněn konkrétními okolnostmi, jež vyplývají z obsahu spisu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1041/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 32 Cdo 4037/2019).
Posuzoval-li tedy odvolací soud návrh žalobce podle ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. z pohledu zneužití práva, které by mohlo vést k tomu, že by se pohledávka žalovaných na náhradu nákladů řízení stala reálně nevymahatelnou, a uzavřel-li v projednávané věci, že návrh žalobce podle §107a odst. 1 o. s. ř. je zneužitím práva, přičemž soustředil svou pozornost i na jiné úředně dostupné okolnosti [že v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 Co 400/2018, taktéž v řízení o určení neplatnosti dobrovolné dražby, žalobce Xedus Credit s. r. o. postupoval svou pohledávku na stejnou obchodní společnost Perugino s. r. o., která vznikla koncem roku 2018, že ve sbírce listin nejsou kromě notářského zápisu – zakladatelské listiny založeny žádné jiné (další) listiny, které by zpřístupnily informace o tom, zda tato společnost vyvíjí podnikatelskou činnost a má nějaký majetek, pohledávky či závazky, že za účelem zjištění skutečností o tom, zda disponuje vstupující subjekt movitým či nemovitým majetkem a je prokazatelně ekonomicky aktivní, byl postupník vyzván, aby Krajskému soudu v Ostravě (ke sp. zn. 71 Co 400/2018) předložil daňová přiznání a účetní závěrky, že na tuto výzvu do doby rozhodování odvolacího soudu nereagoval, a nepotvrdil tak předpoklad o tom, že v případě povinnosti k náhradě nákladů řízení protistraně z těchto příjmů či hmotného majetku bude možné takovou pohledávku uhradit] a přihlédl též k předchozímu postupu žalobce v řízení, jakož i k tomu, že žalovaní „vznáší v řízení relevantní námitky vůči aktivní legitimaci žalobce“, postupoval tak v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (skutečnosti zjištěné soudy v projednávané věci a vyplývající z obsahu spisu poskytovaly odvolacímu soudu dostatečný základ pro závěr o důvodném podezření o zneužití úpravy procesního nástupnictví podle §107a o. s. ř. žalobcem). Nelze též přehlédnout, že se v projednávané věci z obsahu spisu nepodává ani ekonomický důvod postoupení práva žalobcem na obchodní společnost Perugino s. r. o. (samostatné ujednání o ceně za postoupení nebylo společně se smlouvou o postoupení práva soudu předloženo) [srov. například též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3820/2020].
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že považoval námitky žalovaných vůči aktivní legitimaci žalobce za relevantní, a poukazuje-li v této souvislosti na to, že v mezidobí soud prvního stupně ve věci rozhodl a (byť žalobu zamítl) uzavřel, že aktivní legitimace žalobci svědčí, pak přehlíží, že – jak již bylo uvedeno výše – rozhodný je v tomto směru (posuzuje-li soud, zda okolnosti v projednávané věci nenasvědčují zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi podle §107a o. s. ř.) stav v době rozhodování soudu o návrhu podle §107a odst. 1 o. s. ř. a že pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (§243f odst. 1 o. s. ř.). Skutečnosti, které případně následně (po vydání dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu) vyšly najevo během řízení u soudu prvního stupně, ani tvrzení dovolatele, že soud prvního stupně v následně vydaném rozhodnutí o věci samé uzavřel, že aktivní legitimace žalobci svědčí, tak pro rozhodnutí o dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu ze dne 23. 2. 2021, č. j. 69 Co 254/2020-432, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. 7. 2020, č. j. 10 C 79/2019-413, kterým byl zamítnut návrh žalobce ze dne 30. 6. 2020 na vstup obchodní společnosti Perugino s. r. o. do řízení na místo žalobce, nejsou významné.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 7. 2022
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu