ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.470.2022.1
sp. zn. 21 Cdo 470/2022-329
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka, v právní věci žalobce M. J. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Martinem Krtilem, advokátem se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou č. 334/4, proti žalované B.-H. se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené Mgr. Michaelem Buchlovským, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná č. 987/11, o 454 100 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 20 C 9/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. srpna 2021, č. j. 30 Co 193/2021-295, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2021, č. j. 30 Co 193/2021-295, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013)].
Dovolatel sice formálně předesílá, že dovolání je přípustné proto, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení „…se odvolací odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu, popř. která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena…“, avšak tento obecný předpoklad nijak fakticky nekonkretizuje.
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem;
má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy,
je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak.
Pakliže dovolatel namítá „…zcela nezákonné provedení dokazování v odvolacím řízení….“, že odvolací soud „…neměl žalovanou znovu poučovat podle ustanovení §118a o. s. ř. …“ [námitky uvedené pod bodem a) obsahu dovolání] a že „…senát odvolacího soudu tendenčními a napovídajícími otázkami právního zástupce žalované nabádal k upravení skutkových tvrzení…“ [námitka uvedená pod bodem e) obsahu dovolání], přehlíží, že tyto námitky nejsou dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (způsobilým založit přípustnost dovolání), ale mohly by (kdyby byly důvodné) představovat tzv. jinou vadu řízení, ke které však dovolací soud může přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné; uvedený předpoklad však v projednávané věci naplněn není. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3028/2018).
V části, v níž dovolatel zpochybňuje skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, nesouhlasí s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a předestírá opačné skutkové závěry [že „…výpovědi svědků T. a N. jsou zcela tendenční a nelze jim přikládat právní význam…“, že „…nemohou obstát jako důkaz toho, že byly uzavřeny nějaké tři dohody o snížení mzdy…“ – srov. námitky uvedené pod bodem b) obsahu dovolání – , že odvolací soud „… se nevypořádal s výpovědí svědkyně M. T.…“ – srov. námitka uvedená pod bodem c) obsahu dovolání – , že „… odvolací soud zcela chybně hodnotil provedené důkazy… a není reálné, aby žalobce který odmítl uzavřít dohodu písemně a vrátil dohodu nepodepsanou, uzavřel tři ústní dohody…“ – srov. námitka uvedená pod bodem c) obsahu dovolání], uplatnil jiný dovolací důvod, než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
Dovolací soud přitom neshledal extrémní rozpory mezi závěry odvolacího soudu o skutkovém stavu věci a provedenými důkazy ani znaky nepřípustné libovůle při hodnocení provedených důkazů. Odvolací soud srozumitelně a z hlediska formální logiky nikoliv nesprávně vysvětlil, z jakých důkazů při zjištění skutkového stavu vycházel, které důkazy posoudil jako hodnověrné a které naopak nikoliv a z jakého důvodu (srov. bod 22. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15), se tak v posuzovaném případě nejedná.
Poslední námitka dovolatele, uvedená pod bodem e) obsahu dovolání („…žalobci není zřejmé, z jakých podkladů a proč byla vypracována tabulka, která se nachází na č. listu 9 napadeného rozsudku…“), jednak napadá procesní postup odvolacího soudu (k tomu viz výše) a jednak (zřejmě) směřuje k otázce přezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly
– podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly
– podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (srov. bod 29. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) se zcela jednoznačně podává, z jakého důvodu odvolací soud nevycházel z posudku předloženého žalobcem, a dále z jakých podkladů vycházel při stanovení výpočtu výše mzdy, která žalobci náležela v rozhodném období (podle skutkových zjištění o dohodě o výši mzdy v tom kterém období); odůvodnění je zcela jednoznačně srozumitelné a použití „tabulky“ nikterak nevybočuje z obvyklosti způsobu odůvodňování soudních rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Dovolatel v dovolání navrhl odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu ve výroku o nákladech řízení. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatele na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2022
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu