ECLI:CZ:NS:2022:21.CUL.10.2022.1
sp. zn. 21 Cul 10/2022-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka, o návrhu navrhovatele J. Š., narozeného dne XY, bytem v XY, na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené u Obvodního soudu v Praze 6 pod sp. zn. 34 EXE 1420/2016, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2022, č. j. 30 UL 6/2022-4, takto:
I. Řízení o odvolání navrhovatele J. Š. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2022, č. j. 30 UL 6/2022-4, se zastavuje .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 5. 2022, č. j. 30 UL 6/2022-4, zamítl návrh navrhovatele ze dne 12. 4. 2022 na určení lhůty k „určení způsobu nápravy – vrácení neoprávněně exekvovaného majetku“.
Proti tomuto usnesení podal navrhovatel „blanketní odvolání“ podáním ze dne 25. 11. 2022.
Proti rozhodnutí soudu o návrhu na určení lhůty nejsou přípustné opravné prostředky [§174a odst. 9 věta druhá zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) – dále jen „zákon o soudech a soudcích“].
S tím, že proti rozhodnutí soudu o návrhu na určení lhůty nejsou přípustné opravné prostředky, tedy ani odvolání, koresponduje skutečnost, že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí soudu o návrhu na určení lhůty zákon o soudech a soudcích ani zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „občanský soudní řád“ nebo „o. s. ř.“), neupravuje.
Rozhodl-li tedy v projednávané věci Městský soud v Praze o zamítnutí návrhu na určení lhůty k „určení způsobu nápravy – vrácení neoprávněně exekvovaného majetku“, není tu soud, jenž by byl podle zákona o soudech a soudcích ani podle občanského soudního řádu funkčně příslušný k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí.
Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Je-li podáno odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, je Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné pod č. 85 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2020, sen. zn. 29 NSCR 93/2020).
Protože zde není soudu, který by byl – jak výše uvedeno – funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2022, č. j. 30 UL 6/2022-4, Nejvyšší soud řízení o tomto podání navrhovatele zastavil (§104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení §174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích na náhradu případných nákladů řízení právo.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 12. 2022
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu