ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.3809.2020.1
sp. zn. 22 Cdo 3809/2020-143
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně L. H. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Ivanou Erlebach Staňkovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Nad Krocínkou 477/13, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO: 69797111, za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně M. P., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Ivanou Erlebach Staňkovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Nad Krocínkou 477/13, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 299/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2020, č. j. 13 Co 40/2020-123, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.) – (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 10. 2019, č. j. 15 C 299/2017-94, zamítl žalobu na určení, že id. ½ pozemku parc. č. XY a id. ½ budovy č. p. XY, rodinný dům, vše zapsané u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště XY, na LV č. XY, pro k. ú. XY, obec XY (dále jen „předmětné nemovitosti“), byly ke dni smrti S. H., tj. ke dni 17. 3. 2005, ve společném jmění manželů L. a S. H. (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 6. 2020, č. j. 13 Co 40/2020-123, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Má za to, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť potvrzuje rozsudek soudu prvního stupně ze dne 9. 3. 2018, č. j. 15 C 299/2017-94, zatímco žalobkyní byl napaden rozsudek soudu prvního stupně ze dne 3. 10. 2019, č. j. 15 C 299/2017-94. Žalobkyni proto není jasné, který rozsudek odvolací soud potvrzuje. Rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodnutí odvolacího soudu jsou podle žalobkyně založena na nesprávném právním posouzení věci, jelikož oba soudy seznaly, že k vydržení předmětných nemovitostí žalobkyní a jejím manželem nemohlo dojít, jestliže kupní smlouva, kterou se jim předmětné nemovitosti prodávaly, nebyla registrována státním notářstvím. Posouzení věci soudy je podle dovolatelky založeno na přílišném formalismu a soudy nepřihlédly k individuálním skutečnostem této věci. Zásada vigilantibus iura scripta sunt by měla být soudy aplikována nediskriminačně pro obě strany sporu, neboť stát se na rozdíl od žalobkyně a jejího manžela o předmětné nemovitosti nikdy nestaral. Dále dovolatelka namítá vadu řízení týkající se koncentrace řízení a s tím spojené odmítnutí provedení pozdě tvrzených skutečností a navržených důkazů. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek soudu prvního stupně a rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání není přípustné, neboť žalobkyně nevymezila, v čem spatřuje předpoklad přípustnosti dovolání. Rovněž neuvedla žádnou otázku hmotného či procesního práva, kterou by se měl dovolací soud v dovolacím řízení zabývat. Navrhuje, aby bylo dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítnuto.
Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz )]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz ), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
V projednávané věci není dovolání přípustné již z toho důvodu, že žalobkyně v rozporu s právní úpravou jakož i judikaturou dovolacího soudu v dovolání řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Žalobkyně v dovolání nepokládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž rozhodnutí napadené rozhodnutí závisí, přičemž žádná právní otázka se nepodává ani z obsahu dovolání. Dovolatelka rovněž ani náznakem neuvádí konkrétní důvod přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř.
Dovolání představuje pouhou polemiku se závěry a postupem nalézacích soudů, která bez zákonných náležitostí nemůže vést k založení přípustnosti dovolání. Přípustnost dovolání nemohou samy o sobě založit ani tvrzené vady řízení. K nim může dovolací soud přihlédnout až za situace, že shledá z jiného důvodu dovolání přípustným [viz §242 odst. 3 o. s. ř. a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014 (obě dostupná na www.nsoud.cz )].
Dovolací soud se proto nemohl dovoláním žalobkyně po věcné stránce vůbec zabývat, neboť trpí vadami, pro které jej byl nucen bez dalšího odmítnout.
Jelikož dovolání žalobce trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 24. 1. 2022
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu