ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1381.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 1381/2022-275
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. S. , nar. XY, bytem XY, Spojené státy americké, zastoupené JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem Lublaňská 673/24, 120 00 Praha 2, proti žalovaným 1) J. S. , nar. XY, bytem XY, s adresou pro doručování, XY, a 2) T. S. , nar. XY, bytem XY, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 20 C 48/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2021, č. j. 12 Co 233/2021-226, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 11. 2021, č. j. 12 Co 233/2021-226, výrokem I potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 20 C 48/2018-192, kterým byla výrokem I. zamítnuta žaloba na určení, že výlučným vlastníkem bytu č. 2036/14, nacházejícího se v 5. NP budovy č.p. XY, stojící na pozemku parc. č. XY, a k němu přináležejícímu spoluvlastnickému podílu o velikosti id. 973/15540 na společných částech budovy č.p. XY stojící na pozemku parc. č. XY a dále spoluvlastnickému podílu o velikosti id. 973/15540 na pozemku parc. č. XY, vše v k.ú. XY, obec XY, zapsanému v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště XY, je žalobkyně, a výrokem II. zamítnuta žaloba na určení, že smlouva kupní o převodu vlastnictví jednotky uzavřená dne 29. 5. 2015 mezi žalobkyní, jako prodávající na straně jedné, a žalovanými, jako kupujícími na straně druhé, na jejímž základě byl Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště XY ve vkladovém řízení č. j. V-41467/2015-101 proveden vklad vlastnického práva k bytu č. 2036/14, nacházejícímu se v 5. NP budovy č. p. XY, stojící na pozemku parc. č. XY, a k němu přináležejícímu spoluvlastnickému podílu o velikosti id. 973/15540 na společných částech budovy č. p. XY stojící na pozemku parc. č. XY a dále spoluvlastnickému podílu o velikosti id. 973/15540 na pozemku parc. č. XY, vše v k.ú. XY, obec XY, je neplatná, a jehož výroky III. a IV. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; výrokem II a III rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně nepřisvědčil žalobkyni, že kupní smlouvu uzavřenou dne 29. 5. 2015 žalobkyní, zastoupenou na základě plné moci svým švagrem B. S., s oběma žalovanými uzavřela v omylu vyvolaném lstí žalovaného 1) ve smyslu §584 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Bylo prokázáno, že žalobkyně měla v úmyslu uzavřít kupní smlouvu ohledně prodeje předmětného bytu za sjednanou kupní cenu se žalovanými a její zmocněnec podle její vůle smlouvu podepsal. Odvolací soud přihlédl k tomu, že žalobkyně souběžně v jiném civilním řízení uplatňovala sjednaný nedoplatek kupní ceny, tudíž i z jejího následného chování vyplývalo, že smlouva zachycovala její vůli prodat předmětný byt žalovaným, čehož bylo na základě předmětné kupní smlouvy dosaženo a vlastnické právo tak přešlo z předmětné smlouvy na kupující (žalované). Pokud žalobkyně namítala, že v původní smlouvě, uzavřené dne 24. 3. 2015, nebylo žádné ujednání o smluvních pokutách, a jestliže do následně uzavřené nové smlouvy ze dne 29. 5. 2015 byla vtělena žalovaným 1) navíc ustanovení o smluvních pokutách, jejichž výše nebyla na první pohled ze smlouvy zřejmá, odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že v části, stanovující smluvní pokuty, je smlouva pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu §580 odst. 1 o. z. neplatná. Jelikož tato ustanovení smlouvy jsou však oddělitelná od zbytku kupní smlouvy a smluvní strany si dohodly, že případná neplatnost jakéhokoliv ustanovení nezakládá neplatnost celé smlouvy (§576 o. z.), odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že neplatnost smlouvy v ustanoveních o smluvní pokutě nezakládá neplatnost celé kupní smlouvy a ve zbytku zůstává kupní smlouva platná a účinná. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1251/2002) odvolací soud odůvodnil, že se na straně žalobkyně nejedná o omluvitelný omyl, jestliže zmocněnec žalobkyně nevěnoval dostatečnou pozornost obsahu smlouvy při podpisu smlouvy a z nedbalosti nevyužil možnosti ověřit si skutečnosti rozhodné pro uskutečnění zamýšleného právního úkonu. Odvolací soud neshledal, že by se v dané věci jednalo na straně žalobkyně o omyl, který by se týkal její rozhodující vůle uzavřít s žalovanými kupní smlouvu o převodu předmětného bytu za sjednanou kupní cenu a v této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2987/2000), řešící otázku právní podstaty omylu ve vůli jednajícího. Pokud žalobkyně namítala, že žalovaný 1) byl v souvislosti s uzavřenou kupní smlouvou pravomocně odsouzen za trestný čin podvodu, odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3/2020, konstatoval, že jednání jedné ze stran při uzavírání smlouvy naplňující znaky podstaty trestného činu podvodu nečiní smlouvu absolutně neplatnou jen proto, že jednající jím spáchal trestný čin nebo že obecně šlo o jednání podvodné. Odvolací soud s ohledem na uvedené proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje ve vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, a sice zda v případě omylu vyvolaného lstí ve smyslu ustanovení §584 odst. 2 o. z. je nezbytné, aby byl tento omyl omluvitelný a pro případ, že by i omyl vyvolaný lstí ve smyslu ustanovení §584 odst. 2 o. z. musel být omluvitelný, spatřuje přípustnost dovolání rovněž ve vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a to např. jeho rozsudku ve věci sp. zn. 29 Cdo 4851/2016, ve kterém dovolací soud konstatoval, že „omluvitelný omyl je jen takový omyl, k němuž došlo přesto, že jednající (mýlící se) osoba postupovala s obvyklou mírou opatrnosti (že vyvinula obvyklou péči), kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat k tomu, aby se takovému omylu vyhnul.“ Pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2987/2000, kterým odvolací soud též odůvodnil své rozhodnutí o posouzení namítaného omylu žalobkyně při uzavírání kupní smlouvy, na řešení věci nedopadá, pak přípustnost dovolání staví i na otázce, v rozhodovací praxi dovolacího soudu podle dovolatelky dosud neřešené, a to, zda jednající jedná v omylu, který by byl právně významný pro jednání o kupní smlouvě, jestliže ujednání o drakonické smluvní pokutě je vtěleno bez vědomí a vůle jednajícího do kupní smlouvy. Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud se vůbec neměl zabývat tím, zda byl omyl žalobkyně omluvitelný či nikoliv, neboť v případě omylu vyvolaného lstí to není nezbytné. I kdyby však omyl vyvolaný lstí by musel být ve smyslu §584 odst. 2 o. z. omylem omluvitelným, má za to, že se z její strany o omyl omluvitelný jednalo a namítá, že odvolací soud při hodnocení omylu žalobkyně nepřihlédl k celé řadě podstatných okolností, zejména k průběhu celého procesu kontrakce předmětné kupní smlouvy, okolnosti, že účastníci kontrakce jsou příbuzní, mezi nimiž bývá obvykle míra opatrnosti nižší, časovému tlaku, který žalovaný 1) vyvíjel na zmocněnce žalobkyně v souvislosti s podpisem smlouvy, a k faktu, že v souvislosti s předmětnou smlouvu byl žalovaný 1) pravomocně odsouzen za trestný čin podvodu, čímž se odchýlil od závěrů Nejvyššího soudu, plynoucího z jeho rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 4851/2016, podle něhož je třeba obvyklou míru opatrnosti mýlící se osoby hodnotit se zřetelem k okolnostem konkrétního případu. Má za to, že lstivým vtělením smluvních pokut žalovaným 1) do kupní smlouvy došlo k zásadní změně sjednaných podmínek prodeje nemovitosti ve prospěch žalovaných, a zdůraznila, že za těchto podmínek by nikdy takovou smlouvu neuzavřela. Tímto prizmatem měl podle dovolatelky odvolací soud na věc nazírat, což se nestalo, a nesprávně zhodnotil právní významnost omylu žalobkyně. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání žalobkyně podal vyjádření žalovaný 1), v němž navrhl odmítnutí dovolání, jako zjevně bezdůvodného. Je přesvědčen, že v řízení bylo prokázáno, že cílem žalobkyně bylo byt žalovaným prodat, při uzavírání kupní smlouvy žalobkyně nejednala v omylu, kdy i z dalšího jednání a postupu žalobkyně po uzavření kupní smlouvy je zřejmé, že smlouvu považovala žalobkyně za platnou.
Vyjádření k dovolání podala též žalovaná 2), která navrhla zamítnutí dovolání, neboť má za to, že soudy věc právně posoudily správně. Zdůraznila, že ustanovení o pokutě na úmysl žalobkyně prodat byt nemělo žádný vliv, a že případný omyl tedy nebyl právně významný.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas, osobou oprávněnou, účastnicí řízení (§240 odst. 1 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“), která je řádně zastoupena advokátkou (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval přípustností podaného dovolání.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky případného omylu žalobkyně při uzavírání předmětné kupní smlouvy neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud s ohledem na skutková zjištění, která nemohou být ani předmětem dovolacího přezkumu, vyšel ze závěru, že v řízení byly prokázány okolnosti prokazující vůli žalobkyně prodat předmětný byt žalovaným, a správně uvedenou právní otázku posoudil s přihlédnutím k závěrům Nejvyššího soudu řešící právní podstatu omylu ve vůli jednajícího o kupní smlouvě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2987/2000 – dostupný na www.nsoud.cz ), jestliže neplatná ujednání o smluvní pokutě byla s ohledem na smluvní ujednání účastníků a ustanovení §576 o. z. oddělitelná od zbytku jinak platně uzavřené kupní smlouvy. Odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu posoudil otázku omluvitelnosti omylu žalobkyně při uzavírání kupní smlouvy, resp. jejího zmocněnce při podpisu kupní smlouvy, který podle skutkových zjištění při podpisu kupní smlouvy nevěnoval dostatečnou pozornost obsahu jednotlivých ustanovení smlouvy, a správně proto dovodil, že se na straně žalobkyně nejedná o omluvitelný omyl při uzavírání kupní smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1251/2002 - dostupný na www.nsoud.cz , podle něhož o omluvitelný omyl, kterým je pravidelně omyl jednající osoby týkající se skutkových okolností, nepochybně nejde, byl-li omyl jednající osoby zaviněn její nedbalostí při využití možnosti ověřit si skutečnosti rozhodné pro uskutečnění zamýšleného právního úkonu). Dovolací soud rovněž neshledal, že by se odvolací soud při posouzení věci odchýlil od dovolatelkou poukazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4851/2016, – dostupného na www.nsoud.cz , že by nehodnotil obvyklou míru opatrnosti mýlící se osoby se zřetelem k okolnostem konkrétního případu. Odvolací soud též v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu posoudil vliv skutečnosti prokázaného trestního jednání žalovaného 1) na platnost kupní smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3/2020 – dostupný na www.nsoud.cz ).
Zakládá-li dovolatelka přípustnost dovolání i na právních otázkách, které vycházejí z jejího vlastního závěru, že omyl žalobkyně při uzavírání smlouvy byl vyvolán lstí, zakládá tyto otázky na vlastních skutkových závěrech, z nimž však odvolací soud nedospěl. Nejvyšší soud přitom již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4171/2017, ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018, či ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1002/2020 – dostupných na www.nsoud.cz ). Je-li dovolací soud vázán skutkovými závěry odvolacího soudu, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. tedy nemůže podle uvedené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu založit právní otázka, která je založena na vlastních skutkových závěrech dovolatelky a na vlastním hodnocení provedených důkazů (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3484/2018 – dostupné na www.nsoud.cz ).
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné ani pro řešení otázek, které dovolatelka označila jako otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené.
Není-li tedy, s ohledem na výše uvedené, dovolání žalobkyně přípustné, Nejvyšší soud její dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 6. 2022
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu