ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1523.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 1523/2022-126
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobce O. Z. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Tenkrátem, advokátem se sídlem v Berouně, Havlíčkova 132, proti žalovanému M. K., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1618/30, o zaplacení 98 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 16 C 200/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2022, č. j. 70 Co 415/2021-95, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 15. 9. 2021, č. j. 16 C 200/2020-73, uložil žalovanému zaplatit žalobci jednak 98 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 6. 2020 do zaplacení (výrok I.) a dále náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Rozsudek odvolacího soudu ve všech výrocích napadl žalovaný včasným dovoláním. Podle žalovaného je dovolání přípustné „… ohledně vyřešení procesního a hmotného práva ohledně toho, že ze strany žalovaného nedošlo k bezdůvodnému obohacení, tak jak dovodil Městský soud v Praze a že vina proč nebyla kupní smlouva naplněna byla na straně žalobce a realitní kanceláře.“. Dále uvedl, že „… postupem Obvodního soudu pro Prahu 7 i Městského soudu v Praze byly flagrantním a závažným způsobem porušeny základní principy spravedlivého procesu, neboť protiprávním postupem byla žalovanému odňata možnost prokázat, že žádné peníze ve výši 98.000,- Kč žalovaný nikdy neobdržel a že si je nechala realitní kancelář, která si je ponechala jako smluvní pokutu.“. Žalovaný má za to, že „… Nejvyšší soud ČR takovýto případ ještě neřešil. Byly nalezeny judikáty, které nelze na tuto kauzu aplikovat. V případě, že Nejvyšší soud ČR dospěje k závěru, že ano, jedná se o případy jiné a Nejvyšší soud je řešil rozdílně.“. Namítl nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a navrhl zrušení napadeného rozhodnutí, případně i rozsudku soudu prvního stupně, a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen pro každý jednotlivý dovolací důvod vymezit, kterou z podmínek přípustnosti považuje pro něj za splněnou. Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 4/2014“)]. Dovolatel musí s dostatečnou určitostí a srozumitelností formulovat právní otázku, kterou má v rozhodovací praxi za dosud nevyřešenou a kterou by měl dovolací soud vyřešit právě v souzené věci, jak pro účely přezkumu správnosti právního posouzení odvolacího soudu, tak pro futuro , při plnění své úlohy zajišťovat jednotu a zákonnost rozhodování [§14 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů] (srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3215/2008, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2478/2018, či ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení §237 o. s. ř. nepostačují (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, které je veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu – na https://nalus.usoud.cz ).
V daném případě dovolatel žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, kterou by měl dovolací soud vyřešit v souzené věci pro účely přezkumu správnosti právního posouzení odvolacího soudu, explicitně nevymezil. Z argumentace dovolatele je sice zřejmý jeho nesouhlas se závěry odvolacího soudu ve vztahu k posouzení odstoupení od kupní smlouvy žalobcem a ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně dovolatele, tyto však dovolatel podrobuje kritice ve vazbě na vlastní hodnocení okolností případu, což neumožňuje z argumentace dovolatele extrahovat konkrétní právní otázku, neboť nenapadá konkrétní právní závěr odvolacího soudu vyplývající ze skutkového stavu, z něhož odvolací soud vycházel, ale domáhá se komplexního posouzení věci. Vzhledem k tomu nelze než uzavřít, že dovolatel řádným způsobem naplnění předpokladů přípustnosti dovolání nevymezil.
Řádné vymezení předpokladu přípustnosti dovolání pak absentuje i ve vztahu k dovolatelem tvrzené námitce porušení práva na spravedlivý proces. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení základních práv a svobod může založit přípustnost dovolání, ale tato možnost nikterak nezbavuje dovolatele povinnosti vymezit předpoklady přípustnosti dovolání, a to mj. tím, že poukáže na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, od níž se odvolací soud odchýlil při řešení otázky vztahující se k ochraně základních práv a svobod, kterou musí dovolatel vymezit. Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sb., a dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. III. ÚS 3963/18).
Vytčené nedostatky obligatorních náležitostí posuzovaného dovolání již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.
Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu v rozsahu všech jeho výroků, tedy i v té části prvního výroku a ve druhém výroku, kterými bylo rozhodováno o nákladech řízení. Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání není přípustné proti výrokům o nákladech řízení.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. zčásti pro vady a zčásti pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 7. 2022
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu