ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2383.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 2383/2022-183
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně JR - účetnictví, s.r.o. , se sídlem 739 95 Nýdek č. p. 590, IČO 26815800, zastoupené JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem Václavské nám. 846/1, 110 00 Praha 1, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, IČO 47116617, o zaplacení 210 698 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 135/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze dne 13. 4. 2022, č. j. 62 Co 340/2021-153, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení žalobou požadované částky na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne 15. 4. 2016 o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou poskytováním odborných služeb v oboru činnosti účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence. Návrh odůvodnila vznikem škodní události způsobené výkonem její činností podle smlouvy o podmínkách poskytování účetní a daňové pomoci svému klientovi - společnosti Oikopolis s.r.o. v rámci poskytování služeb na základě oprávnění k výkonu podnikatelské činnosti. Žalovaná uplatněný nárok neuznává s tím, že předmětná pojistná smlouva nekryje tu část podnikatelské činnosti žalobkyně, v jejímž rámci žalobkyně způsobila svému klientovi škodu.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 4. 2022, č. j. 62 Co 340/2021-153, výrokem I potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 3. 8. 2021, č. j. 7 C 135/2020-88, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 8. 2021, č. j. 7 C 135/2020-94, kterým byla žaloba o zaplacení 210 698 Kč s příslušenstvím zamítnuta a žalobkyni uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 1 200 Kč; výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud při přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně v dané věci vyšel ze stejných skutkových závěrů, z nichž vyšel soud prvního stupně na základě provedených důkazů pojistnou smlouvou č. 8603085547 podepsanou dne 15. 4. 2016 s počátkem pojištění 16. 4. 2016, předešlou pojistnou smlouvou č. 7720286821 podepsanou 15. 4. 2008 a jejími dodatky, všeobecnými pojistnými podmínkami P-100/09 a zvláštními pojistnými podmínkami P 610/05, ze kterých bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou 15. 4. 2016 pojistnou smlouvu č. 8603085547, podle níž se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni vzniklé škody z její podnikatelské činnosti spočívající v poskytování činnosti účetních poradců, vedení účetnictví (zapsané v obchodním rejstříku). Oba soudy vzaly zároveň za nesporné, že žalobkyně měla uzavřenou smlouvu se společností Oikopolis s.r.o., podle níž se žalobkyně zavázala pro tuto společnost realizovat poradenství daňové, ekonomické – organizační, vedení účetnictví, zpracování mezd, vykazování položek do státních statistických výkazů, vedení předepsaných evidencí podle požadavku finančních úřadů, statistiky a orgánů státní správy, zpracování daňových potvrzení. Soudy dále vyšly ze skutečnosti, že na základě pravomocných rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku Místku a Krajského soudu v Ostravě byla žalobkyně uznána povinnou uhradit společnosti Oikopolis s.r.o. škodu ve výši 151 000 Kč s příslušenstvím, která ji vznikla tím, že uvedená firma byla povinna uhradit na základě pravomocného rozhodnutí Celního úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 13. 6. 2016 pokutu ve výši 150 000 Kč a 1 000 Kč na náhradě nákladů řízení za nesplnění povinnosti podle celního zákona, jestliže celnímu úřadu nebyly uvedeny pravdivé údaje o obchodu firmy uvnitř společenství mezi Českou republikou a ostatními státy Evropské unie podle vyhlášky č. 201/2005 Sb., o statistice vyváženého a dováženého zboží a způsobu sdělování údajů o obchodu mezi Českou republikou a ostatními členskými státy Evropských společenství (účinné do 29. 7. 2016), když podle smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a uvedenou firmou Oikopolis s.r.o. se žalobkyně stala zpravodajskou jednotkou ve smyslu celního zákona. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že tato zpravodajská činnost žalobkyně nebyla však pojištěnou činností, protože tato činnost, za kterou byla uložena firmě Oikopolis s.r.o. pokuta, není součástí obsahové náplně pojištěné činnosti, tedy činnosti účetních poradců a vedení účetnictví, tak jak je uvedena v příloze 2 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění do 30. 6. 2016.
Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně správně mlčky na daný skutkový stav aplikoval a contrario ustanovení §2861 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého z pojištění odpovědnosti má pojištěný právo, aby za něho pojistitel v případě pojistné události nahradil poškozenému škodu, popřípadě i jinou újmu, v rozsahu a ve výši určené zákonem nebo smlouvou, vznikla-li povinnost k náhradě pojištěnému (odst. 1), a podle jehož odst. 2 poškozenému vzniká právo na plnění proti pojistiteli, jen bylo-li to ujednáno, anebo stanoví-li tak jiný zákon. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně správně ze skutkových zjištění dovodil, že činnost, za kterou byla uložena firmě Oikopolis s.r.o. pokuta, není součástí obsahové náplně pojištěné činnosti žalobkyně, tedy činnosti účetních poradců a vedení účetnictví ve smyslu obsahu přílohy 2 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění do 30. 6. 2016, na níž má žalobkyně živnostenské oprávnění. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nelze interpretovat výkon činnosti žalobkyně tak, že vedení účetnictví zahrnuje též její zmocnění k zpravodajské povinnosti, resp. vyhotovování a předávání výkazů podle vyhlášky č. 201/2005 Sb., neboť by se jednalo o nepřípustné rozšiřování její základní profesní činnosti, pro kterou byla pojistná smlouva sjednána. Odvolací soud konstatoval, že pokud portfolio služeb žalobkyně, jako účetní firmy, přesahovalo rámec běžné činnosti vedení účetnictví a daňové evidence, bylo na žalobkyni, aby na činnosti nad rámec této základní profesní činnosti sjednala pojištění odpovědnosti i této další s klienty sjednané provozované činnosti. Odvolací soud proto uzavřel, že žalobkyně nemůže být k výplatě uplatněného pojistného plnění věcně aktivně legitimována a z tohoto důvodu zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že jej považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, a to otázky, zda lze pod činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence ve smyslu nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění do 30. 6. 2016, podřadit též činnost spočívající ve vykazování položek do státních statistických výkazů. Důvod dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení této otázky oběma soudy. Dovolatelka namítá, že soudy nesprávně vyložily obsah činnosti účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence ve smyslu nařízení vlády č. 278/2008 Sb., neboť je přesvědčena, že vykazování položek do státních statistických výkazů je natolik s uvedenou činností provázána, že je nezbytné ji pod tyto činnosti podřadit a v důsledku toho by se mělo na činnost vykazování položek do státních statistických výkazů vztahovat i sjednané pojištění s žalovanou. Poukazuje zejména na skutečnost, že vymezení obsahové náplně činnosti účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence v uvedeném vládním nařízení je demonstrativní, je-li výčet činností uveden slovem “zejména“, a proto je podle jejího názoru obsahem uvedené činnosti i vykazování položek do státních statistických výkazů, jakožto činnosti, která přímo vychází a čerpá z vedení účetnictví; věcně tedy s činností účetních poradců souvisí. Dovolatelka poukázala též na účel sjednání pojistné smlouvy, kdy jejím záměrem bylo, aby byla pojištěna na všechny činnosti, které v rámci své profesní činnosti pro své zákazníky (včetně společnosti Oikopolis s.r.o.) poskytuje, a zdůraznila, že vykazování položek do státních statistických výkazů není v pojistné smlouvě vyloučeno z pojistné činnosti, není-li tato činnost uvedena ve výlukách pojištění. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání žalobkyně podala žalovaná vyjádření, v němž navrhla odmítnutí dovolání, jakožto dovolání nepřípustného anebo aby dovolání bylo zamítnuto jako nedůvodné, neboť je přesvědčena, že oba soudy posoudily žalobkyní uplatněný nárok věcně správně.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací podle §10a o. s. ř., po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem - účastnicí řízení, která je řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), posuzoval přípustnost podaného dovolání.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání není přípustné.
Dovolatelka předestírá otázku hmotného práva, zda lze pod činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence ve smyslu nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění do 30. 6. 2016, podřadit též činnost spočívající ve vykazování položek do státních statistických výkazů.
Podstata vyřešení nastolené otázky tkví v tom, co za pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou poskytováním odborných služeb v oboru činnosti účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence považovaly strany pojistné smlouvy, které daný výraz v pojistné smlouvě použily. Dovolatelkou formulovaná právní otázka tak směřuje k výkladu předmětu pojištění pojistné smlouvy podle §555 a násl. o. z.
Podle §555 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu (odstavec 1). Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy (odstavec 2).
Podle §556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odstavec 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odstavec 2).
Podle §557 o. z. připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.
Podle §558 o. z. v právním styku s podnikatelem se výrazu připouštějícímu různý výklad přisoudí význam, jaký má v takovém styku pravidelně. Není-li však druhá strana podnikatelem, musí ten, kdo se toho dovolává, prokázat, že druhé straně musel být takový význam znám (odstavec 1). V právním styku podnikatelů se přihlíží k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně, anebo v daném odvětví, ledaže to vyloučí ujednání stran nebo zákon. Není-li jiné ujednání, platí, že obchodní zvyklost má přednost před ustanovením zákona, jež nemá donucující účinky, jinak se může podnikatel zvyklosti dovolat, prokáže-li, že druhá strana určitou zvyklost musela znát a s postupem podle ní byla srozuměna (odstavec 2).
Interpretaci výkladových pravidel obsažených v §555 a násl. o. z. poskytl dovolací soud již např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, ve kterém uvedl, že ustanovení §555 odst. 1 o. z. formuluje východisko výkladu jakéhokoliv právního jednání; podstatný je jeho obsah, nikoliv např. jeho označení či pojmenování. Základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje ustanovení §556 odst. 1 věty první o. z. Soud tedy nejprve má zkoumat, jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Ochrana dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje, aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování úmyslu jednajícího přitom soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání. Pro výklad právního jednání je tedy určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v §556 odst. 1 větě druhé o. z. Ustanovení §556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2706/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4861/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 61/2021, všech dostupných na www.nsoud.cz ). Nejvyšší soud již též mnohokrát judikoval, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran (§555 odst. 1, §556 odst. 1 o. z.), jde o skutkové zjištění (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4982/2008 a v něm dalších odkazovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3156/2020, dostupných na www.nsoud.cz ).
Odvolací soud, ač výslovně neuvedl v odůvodnění rozsudku odkaz na ustanovení zákona o výkladových pravidlech, výklad smluvního ujednání předmětné smlouvy o tom, zda pod pojištěnou činnost účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence lze podřadit i činnost spočívající ve vykazování položek do státních statistických výkazů, ve skutečnosti provedl. Odvolací soud dospěl k závěru, že předmět pojištěné profesní činnosti žalobkyně - vedení účetnictví a vedení daňové evidence - nelze vykládat tak, že zahrnuje též pojištění činnosti spočívající ve vykazování položek do státních statistických výkazů. Odvolací soud výslovně uvedl, že by se jednalo o nepřípustné rozšiřování základní profesní činnosti žalobkyně, pro kterou byla pojistná smlouva sjednána. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud uvedenou právní otázku řešil v souladu s výkladovými pravidly uvedenými v ustanovení §555 odst. 1 a §556 odst. 1 o. z., jestliže při výkladu právního jednání účastnic při uzavření pojistné smlouvy posuzoval, zda ve vztahu k obsahu předmětné pojistné smlouvy o pojištění činností spojených s výkonem vedení účetnictví a daňové evidence mohlo být žalované, jako pojistitelce, ze všech okolností zřejmé, že pod pojištěnou činnost spadá i vykazování položek do státních statistických výkazů, tj. v daném případě i zpravodajská činnost žalobkyně vykonávaná pro její smluvní partnery podle celního zákona, k níž ji tito smluvní partneři zmocnili. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud učinil ve smyslu §555 odst. 1 a následně podle §556 odst. 1 o. z. správný výklad obsahu smluvního ujednání účastnic o předmětu pojištěné profesní činnosti žalobkyně, neboť žalovaná, jako pojistitelka, nemohla předpokládat, že by součástí pojištěné činnosti z profesní odpovědnosti podnikatelské činnosti žalobkyně za vedení účetnictví a daňové evidence měla být i zpravodajská činnost vůči veškerým státním orgánům, jak se žalobkyně nad rámec své podnikatelské činnosti v oboru účetnictví a vedení daňové evidence zavázala ve smlouvách se svými smluvními partnery. Odvolací soud správně konstatoval, že pokud portfolio služeb účetní firmy žalobkyně přesahovalo rámec běžné činnosti vedení účetnictví a daňové evidence, bylo na žalobkyni, aby na činnosti nad rámec této základní profesní činnosti sjednala pojištění odpovědnosti i této další s klienty sjednané provozované činnosti. Odvolací soud učinil tedy správný závěr, že zahrnutí zmocnění ke zpravodajské povinnosti vůči státním úřadům mimo oblast účetnictví a vedení daňové evidence, dané žalobkyni jejími klienty nad rámec běžné profesní činnosti účetní firmy, by bylo nepřípustným rozšiřováním pojištěné odpovědnosti ze základní profesní činnosti vedení účetnictví a daňové evidence. Nebylo-li tedy sjednáno pojištění profesní odpovědnosti žalobkyně nad rámec jejího pojištění profesní odpovědnosti z poskytované činnosti účetních poradců a vedení účetnictví a daňové evidence, nemůže být žalobkyní uplatněný nárok na plnění důvodný, jak oba soudy správně uzavřely.
Právní závěr odvolacího soudu je tedy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč podle §1 odst. 3 písm. a) a §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle §151 odst. 3 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou ji ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 13. 12. 2022
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu