ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2498.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 2498/2021-442
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobkyně Dimri Construction & Development (B. A. S. T 1) s. r. o. , se sídlem v Praze 4, U Kamýku 284/11, identifikační číslo osoby 27455475, zastoupené JUDr. Monikou Rutland, advokátkou se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 6, proti žalované obci Bašť , se sídlem v Bašti, Obecní 126, identifikační číslo osoby 00240036, zastoupené Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem v Brně, Burešova 615/6, o 100 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 5 C 259/2016-375, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, č. j. 21 Co 27/2021-400, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021, č. j. 21 Co 27/2021-400, a usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 9. 12. 2020, č. j. 5 C 259/2016-375, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu Praha-východ k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 5 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23. 6. 2016 do zaplacení a uložení povinnosti žalované učinit veškeré kroky nezbytné ke změně platného územního plánu obce Bašť účinného od 5. 5. 2016 tak, aby ve vztahu k pozemkům parc. č. st. 59/2, parc. č. 401/3, 423/1, 423/2, 423/3, 423/4, 424/6, 430 a 636, všechny v katastrálním území Bašť (dále jen „předmětné pozemky“ nebo „lokalita Na Dlouhých“), podmínky jejich využití odpovídaly podmínkám dle předchozího územního plánu.
2. Tvrdila, že nabyla vlastnické právo k předmětným pozemkům, s výjimkou pozemku parc. č. 430, na základě kupní smlouvy ze dne 20. 12. 2006. Spolu s vlastnickým právem přešlo na žalobkyni i pravomocné územní rozhodnutí Obecního úřadu v Líbeznicích, stavebního úřadu ze dne 5. 4. 2005, č. j. 097-05-02, na stavbu 92 rodinných domů, 7 bytových domů, tenisového kurtu a souvisejících inženýrských sítí (dále jen „projekt výstavby“). Dne 12. 8. 2009 došlo k uzavření smlouvy o spolupráci mezi žalobkyní a žalovanou, v níž žalovaná deklarovala zájem na stavbě 217 rodinných domů a 2 komerčních budov v lokalitě Na Dlouhých, a to v co nejkratší době. Na žádost žalované uzavřela žalobkyně v srpnu 2009 kupní smlouvu, kterou nabyla pozemek par. č. 430 v k. ú. Bašť za kupní cenu 6 452 520 Kč. Dne 3. 2. 2014 zastupitelstvo žalované schválilo územní opatření o stavební uzávěře, které bylo následujícího dne vydáno a kterým byla znemožněna výstavba či jakékoli územní nebo stavební řízení v lokalitě Na Dlouhých. Dne 4. 4. 2016 přijalo zastupitelstvo žalované nový územní plán, kterým došlo k přeřazení pozemků lokality Na Dlouhých z ploch zastavitelných do ploch územní rezervy. V důsledku porušení povinností žalované a vydání stavební uzávěry vznikla žalobkyni škoda v celkové výši 225 827 000 Kč představovaná jednak ušlým ziskem za období od 19. 2. 2014 do 5. 5. 2015 ve výši 167 837 000 Kč, jednak škodou spočívající ve snížení hodnoty předmětných pozemků ve výši 57 990 000 Kč.
3. Podáním ze dne 16. 4. 2019 žalobkyně navrhla rozšíření žaloby o částku 95 000 000 Kč s tím, že nadále požaduje zaplacení částky 100 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23. 6. 2016 do zaplacení. Z celkové částky připadá 57 990 000 Kč na náhradu škody způsobené na majetku žalobkyně, především na škodu spočívající ve snížení hodnoty jeho nemovitostí, zbývající částka pak na náhradu ušlého zisku. Usnesením ze dne 5. 9. 2019, č. j. 5 C 259/2016-82, soud prvního stupně změnu žaloby připustil.
4. Při jednání soudu prvního stupně dne 26. 6. 2020 vzala žalobkyně žalobu zpět co do požadavku na uložení povinnosti žalované učinit veškeré kroky nezbytné ke změně platného územního plánu obce Bašť účinného od 5. 5. 2016, žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby vyslovila souhlas a soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 7. 2020, č. j. 5 C 259/2016-112, řízení v tomto rozsahu zastavil. Dále soud prvního stupně žalobkyni vyzval, aby upřesnila svá tvrzení obsažená v žalobě ohledně toho, jakou škodu žalobkyně uplatňuje vůči žalované, v jaké konkrétní výši, jak k této výši dospěla a jako následek kterého konkrétního jednání žalované s tím, že pokud uvedenému nevyhoví, bude soud prvního stupně žalobu hodnotit jako neurčitou.
5. Podáním ze dne 10. 7. 2020 žalobkyně doplnila žalobní tvrzení. Uvedla, že uplatňuje nároky na náhradu újmy na jmění ve smyslu §2894 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), přičemž povinnost žalované nahradit žalobkyni újmu vyplývá z porušení smluvní povinnosti dle §2913 odst. 1 o. z., porušení dobrých mravů dle §2909 o. z., a žalobkyně uplatňuje též nároky na náhradu za omezení vyplývající ze stavební uzávěry vydané žalovanou podle §102 odst. 1 stavebního zákona. Popsala, v čem spatřuje porušení smluvní povinnosti a dobrých mravů a jaké následky měla stavební uzávěra. Podle žalobkyně v důsledku porušení smluvní povinnosti vznikla žalobkyni újma v podobě snížení hodnoty předmětných pozemků ve výši 64 442 550 Kč, když v původním vyčíslení snížení hodnoty pozemků nebylo zohledněno ocenění pozemku parc. č. 430 v k. ú. Bašť, a újma spočívající v ušlém zisku z plánované výstavby ve výši 167 837 000 Kč. V důsledku porušení dobrých mravů žalobkyni vznikla újma v podobě zbytečně vynaložených prostředků ve výši 5 000 000 Kč na zastoupení při jednání se žalovanou a pořízení dokumentace pro územní rozhodnutí a ve výši 6 452 550 Kč na nákup pozemku parc. č. 430 v k. ú. Bašť. V důsledku vydání stavební uzávěry vznikla žalobkyni újma spočívající v marném vynaložení prostředků na pořízení dokumentace k žádosti o vydání územního rozhodnutí, vyjednávání Smlouvy o prodeji části práv k vodárenskému systému s obcí Panenské Břežany a ke znehodnocení pozemků žalobkyně, které nebylo a nadále není možné použít pro výstavbu. Žalobkyně podle §102 odst. 1 stavebního zákona uplatňuje 5 000 000 Kč za přípravu podkladů pro vydání územního rozhodnutí, 102 281 250,70 Kč za nákup předmětných pozemků s výjimkou pozemku parc. č. 430 v k. ú. Bašť, 6 452 550 Kč za nákup pozemku parc. č. 430 v k. ú. Bašť a 35 337 510,20 Kč za újmu spočívající ušlém zisku v důsledku posunutí návratnosti investice žalované na nákup předmětných pozemků po dobu trvání stavební uzávěry. Nárok na náhradu újmy ve formě snížení hodnoty pozemků z důvodu porušení smlouvy se dle žalobkyně překrývá s nárokem na náhradu podle §102 odst. 1 stavebního zákona v částce 64 442 550 Kč a nárok na náhradu újmy ve formě zmenšení majetku žalobkyně s ohledem na marné provedení přípravy výstavby na pozemcích ve směru pořízení dokumentace pro územní rozhodnutí z důvodu porušení smlouvy a jednání v rozporu s dobrými mravy se překrývá s nárokem na náhradu podle §102 odst. 1 stavebního zákona v částce 5 000 000 Kč. Ze shora uvedených nároků se žalobkyně domáhá pouze jejich části v celkové výši 100 000 000 Kč.
6. Při jednání dne 24. 7. 2020 soud prvního stupně účastnicím sdělil, že dle doplnění žaloby se žalobkyně domáhá nároků, které opírá o skutkově odlišné děje, vyčísluje jednotlivé nároky na vyšší částky, než kterých se žalobou domáhá, a není zřejmé, ze kterých jednotlivých částek se žalovaná částka skládá. Usnesením ze dne 7. 8. 2020, č. j. 5 C 259/2016-130, soud prvního stupně vyzval žalobkyni, aby doplnila tvrzení o uvedení, v jaké výši podanou žalobou uplatňuje vůči žalované újmu vzniklou v příčinné souvislosti se skutkem spočívajícím v porušení závazku žalované ze smlouvy o spolupráci, v jaké výši podanou žalobou uplatňuje vůči žalované újmu vzniklou v příčinné souvislosti se skutkem spočívajícím v tom, že dle žalobkyně jednala žalovaná v rozporu s dobrými mravy a udržovala žalobkyni v domnění, že hodlá splnit své závazky ze smlouvy o spolupráci a umožnit provedení výstavby, v jaké výši podanou žalobou uplatňuje vůči žalované újmu vzniklou v příčinné souvislosti se skutkem spočívajícím v tom, že dne 4. 2. 2014 žalovaná vydala veřejnou vyhlášku, kterou na pozemky žalobkyně vložila stavební uzávěru, a v jaké výši podanou žalobou uplatňuje vůči žalované újmu vzniklou v příčinné souvislosti se skutkem spočívajícím v tom, že došlo ke změně určení pozemků žalobkyně k zastavení. Soud prvního stupně žalobkyni poučil o tom, že pokud ve stanovené lhůtě nebude podání žalobkyně doplněno a v řízení pro tento nedostatek nebude možné pokračovat, soud podání odmítne.
7. Žalobkyně podáním ze dne 16. 9. 2020 doplnila svá tvrzení s tím, že v příčinné souvislosti s porušením závazku žalované ze smlouvy o spolupráci uplatňuje újmu ve výši 64 000 000 Kč, v příčinné souvislosti s jednáním žalované v rozporu s dobrými mravy uplatňuje újmu ve výši 11 000 000 Kč a v příčinné souvislosti s vydáním veřejné vyhlášky dne 4. 2. 2014, kterou vložila na pozemky žalobkyně stavební uzávěru, uplatňuje nad rámec újmy shora vymezené 25 000 000 Kč. Dále uvedla, že újma z porušení závazku žalované ze smlouvy a újma vzniklá porušením dobrých mravů vznikla nejen z těchto důvodů, ale rovněž v důsledku uvalení stavební uzávěry. V tomto rozsahu tedy žalobkyni vznikla stejná újma, avšak z několika samostatných skutkových dějů, a tedy odpovědnost žalované za újmu v tomto rozsahu vyplývá z několika samostatných právních důvodů. V příčinné souvislosti se skutkem spočívajícím v tom, že došlo ke změně určení pozemků žalobkyně k zastavení žalobkyně újmu, samostatně neuplatňuje, přičemž stejné jednání představuje porušení závazku ze smlouvy o spolupráci z 12. 9. 2009 a související újma je zahrnuta do vyčíslení nároku z porušení smlouvy.
8. Při jednání dne 9. 12. 2020 soud prvního stupně žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení v rozsahu vymezeném usnesením ze dne 7. 8. 2020, č. j. 5 C 259/2016-130, a poučil žalobkyni o tom, že pokud ve stanovené lhůtě nebude podání žalobkyně doplněno a v řízení pro tento nedostatek nebude možné pokračovat, soud podání odmítne.
9. Usnesením ze dne 9. 12. 2020, č. j. 5 C 259/2016-375, soud prvního stupně podání žalobkyně adresované soudu dne 5. 8. 2016, ve znění podání adresovaného soudu dne 16. 4. 2019 a doplnění adresovaných soudu ve dnech 10. 7. 2020, 16. 9. 2020 a 9. 12. 2020, odmítl (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok II).
10. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně sice označila jednotlivé nároky tak, aby jejich součet činil žalovanou částku 100 000 000 Kč, k odstranění vad žaloby však nedošlo, neboť absentují rozhodná skutková tvrzení. V situaci, kdy žalobkyně předpokládala realizaci určitého projektu, přičemž bylo vydáno opatření obecné povahy o stavební uzávěře, kterým byla realizace tohoto projektu zmařena, může se žalobkyně případně domáhat různých nároků, přičemž z žalobních tvrzení musí být zřejmé, co konkrétně je předmětem sporu a co konkrétně má být projednáno. Soud prvního stupně se obsáhle zabýval právní kvalifikací jednotlivých částek, poukázal na nekonzistentnost v tvrzeních žalobkyně a shledal tvrzení žalobkyně nedostatečnými pro určení, jaké nároky žalobkyně by měly být předmětem řízení, což činí žalobu neprojednatelnou.
11. Odvolací soud v záhlaví označeným rozhodnutím změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se podání adresované soudu prvního stupně dne 5. 8. 2016, ve znění podání adresovaného soudu dne 16. 4. 2019 a doplnění adresovaných soudu ve dnech 10. 7. 2020, 16. 9. 2020 a 9. 12. 2020 neodmítá a o nákladech řízení mezi účastníky se nerozhoduje.
12. Odvolací soud vyšel z toho, že v žalobě postačí vylíčit rozhodující skutečnosti v takovém rozsahu, aby bylo zcela jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout (zde odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, publikované pod č. 4 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998). Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní žalobce vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (zde odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, jež je veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. 6. 2000 – na https://www.nsoud.cz ). Pokud jde o tzv. právní důvod žaloby, zákon nevyžaduje, aby jej žalobce v žalobě výslovně uváděl, když právní posouzení věci je záležitostí soudu (zde odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Odon 154/97, publikované pod č. 17 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998). Umožňují-li skutková tvrzení posoudit nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobcem navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobce dovolává, je povinností soudu uplatňovaný nárok takto posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden, či nikoliv (zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2002 sp. zn. 25 Cdo 643/2000 , publikovaný pod č. 178 v časopise Soudní judikatura, ročník 2002). Co podatel svým podáním sleduje, představuje nejčastěji tzv. žalobní petit. Žalobní petit nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen vždy učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Žalobce uvede, čeho se žalobou domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně a jednoznačně označí (tak, aby ji bylo možné z obsahu bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Žalobní petit může obsahovat i několik požadavků, jak má soud o věci rozhodnout. Žalobce může požadovat, aby bylo rozhodnuto o více nárocích (jde o tzv. objektivní kumulaci). Má-li podatel vymezit, které věci se podání týká, má se tím na mysli vymezení předmětu řízení po skutkové stránce tak, aby bylo možné odlišit uplatňovaný nárok od jiných řízení a posoudit překážku věci zahájené či překážku věci pravomocně rozsouzené. Rozhodující skutečnosti je tedy třeba vymezit tak, aby byl individualizován uplatněný nárok. Pokud žalobce neuvede v návrhu všechna tvrzení, která jsou podstatná pro posouzení věci podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, za předpokladu, že žalobce vylíčil ty rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce, neboť povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně (zde odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1834/2013). Podle odvolacího soudu již ze žaloby samotné, tím spíše po jejím prvním a druhém doplnění žalobkyní na základě výzvy soudu prvního stupně, je zcela zřejmé, čeho se žalobkyně domáhá a na základě jakých skutkových tvrzení. Pokud jde o petit žaloby, z žalobních tvrzení je zcela jasné, že se žalobkyně domáhá zaplacení částky celkem 100 000 000 Kč, jakožto náhrady újmy (škody) za znehodnocení pozemků a ušlý zisk ve výši 64 000 000 Kč a za náhradu marně vynaložených nákladů na přípravu výstavby a koupi dodatečných pozemků ve výši 11 000 000 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení částky 25 000 000 Kč jakožto újmy způsobené tím, že dne 4. 2. 2014 žalovaná vydala veřejnou vyhlášku, kterou na pozemky žalobkyně vložila stavební uzávěru. Újma měla vzniknout žalobkyni jednak porušením smlouvy o spolupráci, která byla mezi účastnicemi uzavřena, žalovanou a dále jejím jednáním v rozporu s dobrými mravy, přičemž odkazovala rovněž na ustanovení §102 odst. 1 stavebního zákona, i když není zcela zřejmé, zda požadovala náhradu i na základě tohoto ustanovení. Podle odvolacího soudu žaloba doplněná následnými podáními žalobkyně, má podstatné náležitosti a není důvod postupovat podle ustanovení §42 a 43 o. s. ř., obzvláště za situace, kdy již před soudem prvního stupně proběhlo několik jednání a v jejich rámci došlo i k přednesení žaloby. Případné shledání nedostatečnosti žalobních tvrzení má vést k poskytnutí poučení žalobkyni podle §118a odst. 1 o. s. ř., nikoli k odmítnutí žaloby. Pro úplnost odvolací soud uvedl, že i když žalobkyně v žalobě uváděla, že jí vznikla újma v částkách mnohem vyšších, avšak žalobou požaduje částku nižší, nelze v tom shledat vadu. Je na žalobkyni, jak vysokou částku bude požadovat a soud je pak jejím návrhem vázán a nemůže jít nad tento návrh.
II. Dovolání a vyjádření k němu
13. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že odvolací soud se při řešení žalovanou vymezených otázek odchýlil ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované žalovanou specifikovanými rozhodnutími. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že žalovanou uvedená rozhodnutí na danou situaci nedopadají, žalovaná uvedla, že jí vymezené otázky nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny. Navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení změnil a sám rozhodl tak, že se rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzuje, popř. aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
14. Podle žalované se odvolací soud při řešení (první) otázky „Je žalobkyně v případě, že uplatňuje žalobou nároky z více skutkových základů, povinna jednoznačně vymezit jaká část žalované částky je uplatňována z kterého skutkového základu (jakému samostatnému nároku odpovídá)?“ a (druhé) otázky „Pokud to žalobkyně neučiní, je na místě žalobkyni poučit podle §43 odst. 1 o. s. ř.?“, odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 32 Odo 1173/2004, ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2259/2008, a ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2596/2018. Odvolací soud se dále odchýlil při řešení (třetí) otázky „Pokud žalobkyně vysvětlí v reakci na výzvu podle §43 odst. 1 o. s. ř. skutkový základ jednotlivých složek svého nároku tak, že sice provede určité rozdělení, ale její vysvětlení je rozporuplné a k řádnému vymezení nároků nedojde, je skutkový stav řádně specifikován a žaloba je projednatelná?“, (čtvrté) otázky „Je na místě postupovat podle §43 odst. 2 o. s. ř. a žalobu odmítnout?“ a (páté) otázky „Může soud sám dotvářet rozdělení jednotlivých nároků a skutkových stavů za žalobce?“, od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, publikovaného pod č. 4 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. 32 Odo 1173/2004, ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 25 Cdo 825/2009, ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 318/2013, ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2413/2017 a ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2596/2018.
15. Žalovaná nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že již ze žaloby samotné, tím spíše po jejím prvním a druhém doplnění, je zcela jasné, čeho se žalobkyně domáhá. Podle žalované stanovit výši nároku, o kterém se řízení vede, přísluší pouze žalobci a soud nemůže určit, jaká část z celkově žalované částky připadá na každý z nároků. Z podání žalobkyně ze dne 16. 9. 2020 lze podle žalované snad dovodit, že žalobkyně na základě toho, že byla žalovanou vydána stavební uzávěra, uplatňuje náhradu škody ve výši 100 000 000 Kč, když z toho vypočítala ušlý zisk ve výši 64 000 000 Kč a náhradu marně vynaložených nákladů na přípravu výstavby a koupi dodatečných pozemků ve výši 11 000 000 Kč. Pokud ovšem jde o částku 25 000 000 Kč, není ani z doplnění žaloby zřejmé, o jakou škodu se jedná. Vymezení toho, že ke škodě došlo v důsledku porušení smlouvy či jednáním v rozporu s dobrými mravy, je právním hodnocením skutkového děje, nikoli jeho skutkové vymezení. Sama žalobkyně přitom v podání ze dne 16. 9. 2020 nesrozumitelně spojuje nároky, které současně považuje za zcela samostatné nároky vycházející z různých skutkových i právních okolností. Nárok na zaplacení 25 000 000 Kč tak není dle žalované skutkově vymezen, neboť není zřejmé, v čem má újma spočívat. Z hlediska vymezení škody není oddělen nárok na náhradu škody za znehodnocení pozemků a na náhradu ušlého zisku, když je uváděna pouze souhrnná částka 64 000 000 Kč. Ve vztahu k nároku na náhradu marně vynaložených nákladů na přípravu výstavby a koupi dodatečných pozemků není řádně specifikováno rozdělení částek, když je pouze uváděna souhrnná částka 11 000 000 Kč, navíc bez jasného vymezení, zda ke způsobení škody došlo vydáním stavební uzávěry, nebo vydáním územního plánu. Dle žalované je třeba současně zohlednit, že žalobkyně v podaném odvolání ze dne 31. 12. 2020 uvádí, že pro projednávanou věc nemá posouzení nároků z nezákonného rozhodnutí význam, protože žaloba se v žádné své části neopírá o nezákonnost rozhodnutí žalované, a že ve vztahu k územnímu plánu se neopírá o jeho veřejnoprávní aspekty a neuplatňuje případné související nároky vyplývající z jeho nezákonnosti či titulu zásahu do vlastnictví podle čl. 11 Listiny. Podle žalované je tak těžko uchopitelné, co je vlastně ve vztahu k územnímu plánu žalobkyní namítáno, jaký je tedy skutkový základ žaloby a jaký nárok je vůči ní vlastně uplatňován.
16. Žalobkyně se k dovolání vyjádřila s tím, že v žalobním návrhu vylíčila rozhodující skutečnosti v takovém rozsahu, že je zcela jasné, čeho se domáhá a na základě jakých skutkových tvrzení. Neurčitost nebo nesrozumitelnost žaloby nelze spatřovat v tom, že žalobkyně uplatňuje více žalobních nároků, které se opírají o několik samostatných okruhů skutkových okolností a vychází z několika samostatných právních důvodů, které by mohly být předmětem samostatných žalob, ani v tom, že žalobkyně uplatňuje pouze část svých nároků za žalovanou a požaduje částku nižší, než je celková újma, která jí vznikla. Žalobkyně je přesvědčena, že jednoznačně vymezila žalobní návrhy, včetně jejich vymezení konkrétními částkami. Je zcela zřejmé, o jaké konkrétní skutkové okolnosti se opírají jednotlivé žalované částky, které ve svém souhrnu tvoří 100 000 000 Kč. Až do změny v obsazení soudu prvního stupně nebylo na straně soudu prvního stupně ani na straně žalované žádné pochybnosti o určitosti žalobních tvrzení nad rámec prostého vyčíslení jednotlivých uplatněných nároků. K doplnění žalobních tvrzení byla žalobkyně vyzvána usneseními soudu prvního stupně č. j. 5 C 259/2016-112 a č. j. 5 C 259/2016-130 především k rozdělení žalobního nároku ve vztahu k jednotlivým skutkům a právním důvodům, o které se opírají jednotlivé nároky, které ve svém souhrnu tvoří celkový žalobní nárok. Těmto výzvám žalobkyně bezezbytku vyhověla podáními ze dne 10. 7. 2020 a 16. 9. 2020. V těchto dvou doplňujících podáních se nejednalo o nově vymezený skutkový základ žaloby, ale pouze o bližší vysvětlení jednotlivých skutkových okolností, o které se opíral již původní žalobní návrh ze dne 5. 8. 2016. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by odvolací soud dotvářel rozdělení a bližší specifikaci žalobních nároků, neboť odvolací soud pouze pro účely odůvodnění svého usnesení rekapituloval a parafrázoval, jakých žalobních nároků se žalobkyně domáhá a o jaká tvrzení tyto žalobní nároky opírá. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
III. Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
18. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
19. Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. je i to, že otázku vymezenou v dovolání odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, nebo ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. 32 Cdo 777/2014).
20. Na řešení druhé žalovanou vznesené otázky není napadené rozhodnutí založeno, neboť odvolací soud shledal vymezení jednotlivých žalovaných nároků jednoznačným a neměl tak důvod zvažovat potřebu poučení dle §43 odst. 1 o. s. ř. Napadené rozhodnutí nezávisí ani na řešení otázky třetí a čtvrté, když odvolací soud rozdělení nároků neshledal rozporným, vymezení nároků považoval za řádné a není tak naplněn předpoklad, z něhož žalovaná vycházela při formulování těchto otázek. Pro napadené rozhodnutí nebylo určující ani řešení páté otázky, neboť odvolací soud při rozdělení nároků vycházel z tvrzení žalobkyně a možností rozdělit žalované nároky jinak, než učinila žalobkyně, se nezabýval.
21. Dovolání shledal dovolací soud přípustným ve vztahu otázce první, zda je žalobce, uplatňuje-li žalobou nároky se samostatným skutkovým základem, povinen vymezit jakou peněžitou částku požaduje z každého jednotlivého nároku zaplatit, neboť při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
22. Dovolání je důvodné.
23. Podle §42 odst. 4 o. s. ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.
24. Podle §79 odst. 1 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
25. Podle §153 odst. 2 o. s. ř. soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
26. V žalobním petitu (údaji o tom, čeho se žalobce domáhá), který představuje základní náležitost žaloby podle ustanovení §79 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř., musí být vymezení práv a jim odpovídajících povinností provedeno přesně a srozumitelně, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje, a pokud navrhuje, aby bylo rozhodnuto o více peněžních nárocích se samostatným skutkovým základem, musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž musí uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Neučiní-li tak, nemůže soud jednat o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003 sp. zn. 25 Cdo 1310/2003, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2226/2018).
27. Uplatněné nároky přitom mají samostatný skutkový základ, jsou-li skutečnosti rozhodné pro posouzení jejich opodstatněnosti rozdílné (třebaže se odvíjejí od téže události) a vykazují-li právní způsobilost samostatného uplatnění v soudním řízení (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1291/2015, ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 855/2018, ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2033/2018, ze dne 14. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 533/2019, a ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3055/2020).
28. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 100 000 000 Kč jako náhrady za negativní dopady jednání žalované do majetkové sféry žalobkyně.
29. Z žalobních tvrzení je zřejmé, že žalobkyni měly vzniknout újmy spočívající ve snížení hodnoty předmětných pozemků o 64 442 550 Kč, v ušlém zisku z plánované výstavby ve výši 167 837 000 Kč, v ušlém zisku ve výši 35 337 510,20 Kč v důsledku posunutí návratnosti investice žalované na nákup předmětných pozemků po dobu trvání stavební uzávěry, a v (marně) vynaložených nákladech ve výši 5 000 000 Kč na zastoupení při jednání se žalovanou a pořízení dokumentace pro územní rozhodnutí, ve výši 102 281 250,70 Kč na nákup předmětných pozemků s výjimkou pozemku par. č. 430 v k. ú. Bašť a ve výši 6 452 550 Kč na nákup pozemku parc. č. 430 v k. ú. Bašť.
30. Tyto jednotlivé újmy představují nároky se samostatným skutkovým základem, neboť pro posouzení jejich opodstatněnosti jsou rozhodné odlišné skutečnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1291/2015). Souhrn jednotlivých tvrzených újem (nároků) přitom představuje částku výrazně převyšující žalovanou částku 100 000 000 Kč.
31. Žalobkyně (v intencích výzev soudu prvního stupně) rozdělila žalovanou částku 100 000 000 Kč ve vztahu k jednotlivým příčinám, které dle jejího názoru vedly k negativním dopadům do její majetkové sféry, na částky 64 000 000 Kč, 11 000 000 Kč a 25 000 000 Kč. Rozdělení ve vztahu k jednotlivým nárokům však neprovedla a není zřejmé, jaká část žalované částky 100 000 000 Kč připadá na jednotlivé žalobkyní vymezené nároky, tj. jakou konkrétní část (částku) z každé jednotlivé tvrzené újmy (nároku) v řízení požaduje po žalované zaplatit.
32. Pokud tedy odvolací soud dovodil, že rozdělením žalované částky na 64 000 000 Kč jakožto újmy za znehodnocení pozemků a ušlý zisk, 11 000 000 Kč na náhradu za marně vynaložené náklady na přípravu výstavby a koupi dodatečných pozemků a 25 000 000 Kč na újmu způsobenou veřejnou vyhláškou, kterou na pozemky žalobkyně byla vložena stavební uzávěra, žalobkyně dostatečně určitě vymezila předmět řízení, není jeho posouzení správné.
33. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
34. Podle §43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.
35. Podle §43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
36. Ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř. ukládá soudu povinnost pokusit se odstranit nedostatky žaloby spočívající v její nesrozumitelnosti, neurčitosti či absenci stanovených náležitostí, předtím než žalobu odmítne. Usnesení, kterým je účastník vyzván k odstranění žaloby podání, musí obsahovat údaje o tom, v čem je žaloba nesrozumitelná, neurčitá nebo neúplná, dále poučení , jak je třeba opravu nebo doplnění provést, a konečně poučení o následcích, pokud v soudem stanovené lhůtě výzvě nevyhoví. Tuto svou povinnost soud splní jen v případě, že účastníka konkrétně poučí, jak je třeba opravu provést (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 4542/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1604/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 26 Cdo 3648/2020).
37. Odmítnutí žaloby ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. nelze spojovat s vadou žaloby (byť objektivně existující), na kterou soud neupozornil nebo ohledně které nepodal konkrétní poučení o způsobu jejího odstranění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 186/2002, uveřejněné pod č. 1/2004 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4103/2016).
38. Žalobkyně nevymezila, jaká část žalované částky připadá na jednotlivé jí uplatněné nároky se samostatným skutkovým základem, tj. kolik z každé tvrzené újmy v řízení požaduje po žalovaném v celkové požadované částce 100 000 000 Kč. Uvedený nedostatek činí žalobu neprojednatelnou a představuje vadu, která brání pokračování v řízení. Soud prvního stupně žalobkyni postupem podle ustanovení §43 o. s. ř. k odstranění tohoto nedostatku nevedl, neboť jeho výzvy sice směřovaly k tomu, aby žalobkyně žalovanou částku rozdělila, ovšem nikoli ve vztahu k jednotlivým uplatněným nárokům se samostatným skutkovým základem, ale ve vztahu k jednáním žalované, které žalobkyně považovala za příčiny vzniku jí tvrzených újem. Jestliže odvolací soud nezjednal nápravu postupem podle ustanovení §219a odst. 1 písm. a) a §221 odst. 1 písm. a) o. s. ř., zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
39. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.).
40. Podle §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. V poměrech projednávané věci tak v dalším řízení soud prvního stupně postupem podle §43 o. s. ř. vyzve žalobkyni, aby doplnila své podání, které je ve smyslu §43 o. s. ř. dosud neurčité a uvedla, jaká část žalované částky 100 000 000 Kč dle jejích tvrzení připadá na jednotlivé tvrzené újmy spočívající ve snížení hodnoty předmětných pozemků o 64 442 550 Kč, v ušlém zisku z plánované výstavby ve výši 167 837 000 Kč, v ušlém zisku ve výši 35 337 510,20 Kč v důsledku posunutí návratnosti investice žalované na nákup předmětných pozemků po dobu trvání stavební uzávěry, a v (marně) vynaložených nákladech ve výši 5 000 000 Kč na zastoupení při jednání se žalovanou a pořízení dokumentace pro územní rozhodnutí, ve výši 102 281 250,70 Kč na nákup předmětných pozemků s výjimkou pozemku par. č. 430 v k. ú. Bašť a ve výši 6 452 550 Kč na nákup pozemku parc. č. 430 v k. ú. Bašť.
41. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 20. 9. 2022
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu