ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2821.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 2821/2021-337
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobce B. V. , narozeného XY, bytem XY, proti žalovaným 1) E. K. , narozené XY a 2) T. K. , narozenému XY, oběma bytem XY, o odstranění traverz a vybudování společné kanalizační přípojky, o žalobách na obnovu řízení a žalobách pro zmatečnost, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 5 C 322/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. 9. 2020, č. j. 5 C 322/2013-298, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2021, č. j. 25 Co 49/2021-312, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. 9. 2020, č. j. 5 C 322/2013-298, se zastavuje .
II. Dovolací řízení se zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 15. 9. 2020, č. j. 5 C 322/2013-298, odmítl podání žalobce ze dne 6. 3. 2019, ze dne 15. 3. 2020 a ze dne 17. 3. 2020, která byla podle svého obsahu mimo jiné žalobami na obnovu řízení a žalobami pro zmatečnost proti všem rozhodnutím učiněným ve věcech vedených Okresním soudem Praha-východ pod sp. zn. 5 C 258/2004 a pod sp. zn. 5 C 322/2013 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 22 Cdo 418/2020-284, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 3. 2021, č. j. 25 Co 49/2021-312, výše uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení soudu prvního stupně i proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. V dovolání současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“). Žalobce svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b o. s. ř. ve spojení s §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006).
Dovolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu – na https://nalus.usoud.cz ). K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud, a to v obecné poloze například v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a konkrétně ve vztahu k osobě žalobce například v usneseních ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3634/2019, ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 27 Cdo 739/2019, ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1654/2020, ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3224/2020, nebo ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021 (jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz ). Shodný závěr pak Nejvyšší soud ve vztahu k žalobci učinil i v této věci v usnesení ze dne 29. 11. 2017, č. j. 22 Cdo 4950/2017-223, v němž nebyly shledány důvody pro to, aby byl žalobci pro dřívější dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů.
Dovolací soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků za toto dovolání a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní postup žalobce ve shodě s §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. K tomuto zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle §41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží [srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016].
Byť tedy žalobce v dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení, k těmto jeho žádostem dovolací soud nepřihlížel a usnesením ze dne 6. 10. 2021, které bylo žalobci doručeno dne 15. 10. 2021, jej vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení a současně jej poučil o tom, že dovolací řízení bude zastaveno, nebude-li ve stanovené lhůtě soudní poplatek zaplacen. Výše popsané důvody, které vedly dovolací soud k tomu, že k žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku za dovolací řízení nepřihlédl, byly uvedeny v odůvodnění zmíněného usnesení. Na výzvu k zaplacení soudního poplatku za dovolání žalobce reagoval opětovnou žádostí o osvobození od soudního poplatku a „přiznání bezplatné právní pomoci“ a námitkou podjatosti rozhodujícího senátu. Na soudním poplatku za dovolání ve stanovené lhůtě (ani později) žalobce ničeho nezaplatil. Z důvodů uvedených již výše Nejvyšší soud nepřihlíží ani k opakované žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků za dovolání. O námitce podjatosti pak rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 11. 2021, č. j. 24 Nd 581/2021-333, tak, že soudci JUDr. Mgr. Marek Del Favero, Ph.D., Mgr. Jiří Němec a JUDr. Pavel Příhoda nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí této věci.
Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. §7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl soudem vyzván, Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích. Není přitom rozhodné, že žalobce nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem, neboť zastavení dovolacího řízení pro neodstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení přichází v úvahu jen tehdy, když byl zaplacen soudní poplatek z dovolání, nebo když nelze zastavit dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSCR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalobce do dovolání vtělil též „požadavek dle §243 osř. na odkladný účinek“, tedy žádost podle §243 o. s. ř. o odložení vykonatelnosti, resp. právní moci napadených usnesení. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud nerozhodoval o tomto návrhu, jenž jako akcesorický sdílí osud dovolání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 1. 2022
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu