ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.3471.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 3471/2021-123
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně Fast Forward s.r.o. , se sídlem v Brně, Slatina, Šlapanická 1352/14, identifikační číslo osoby 26256258, zastoupené JUDr. Pavlem Čapčuchem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 492/18, proti žalované M. Š. , se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Jakubem Urbánkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Hošťálkova 852/46, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Generali České pojišťovny a.s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, zastoupené Mgr. Ondřejem Buchou, advokátem se sídlem ve Stříbře, Kostelní 840, o zaplacení částky 134 350 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 141/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, č. j. 62 Co 100/2021-92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.
Odůvodnění:
Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala zaplacení částky 134 350 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody vzniklé v důsledku nesprávné právní rady žalované. Žalobkyně konkrétně tvrdila, že v důsledku nesprávné právní rady žalované způsobila škodu společnosti OMEGA PHARMA a.s. (identifikační číslo osoby 25388827), která tuto škodu vůči žalobkyni vymáhala v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 40/2016. Škoda vzniklá žalobkyni pak představovala náklady řízení, které v uvedeném řízení musela vynaložit.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 9. 2020, č. j. 17 C 141/2019-63, žalobu na zaplacení částky 134 350 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky řízení (výrok II a III napadeného rozsudku).
Rozsudek odvolacího soudu napadla v celém rozsahu žalobkyně dovoláním, ve kterém namítla, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že náklady vynaložené žalobkyní v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 40/2016 nelze považovat za škodu. Dle žalobkyně uvedené náklady splňují definici škody, tak jak jí vymezila judikatura Nejvyššího soudu (např. v usnesení ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1158/2004), neboť jejich zaplacením se zmenšil její majetek. Dále namítla, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody. Žalobkyně v tomto ohledu poukázala na to, že odvolací soud vycházel z nesprávné premisy, že se řízení vedeného pod sp. zn. 11 C 40/2016 účastnila dobrovolně, a že tak došlo k přetržení příčinné souvislosti. Žalobkyně se však dle svého názoru musela uvedeného řízení účastnit, neboť měla důvodnou pochybnost o oprávněnosti pohledávky společnosti OMEGA PHARMA a.s., přičemž by se jejím dobrovolným zaplacením vystavovala riziku, že by toto plnění následně nebylo hrazeno společností Generali Pojišťovna a.s. (identifikační číslo osoby 61859869), s níž měla žalovaná sjednané pojištění odpovědnosti za škodu.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozsudek odvolacího soudu je věcně správný a je plně v intencích ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odchýlení se od této praxe žalobkyně dle žalované v dovolání řádně nevysvětlila. Vzhledem k tomu navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl.
K dovolání žalobkyně podala vyjádření dále vedlejší účastnice, která rovněž je toho názoru, že napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2022, 25 Cdo 2195/2020), a dovolání by proto mělo být jako nepřípustné odmítnuto.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a osobou k tomu oprávněnou (§241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolací soud rovněž shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř.
Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Namítá-li žalobkyně, že v nynějším případě nedošlo k přetržení příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody, pak opomíjí, že zjišťuje-li se v řízení o náhradu škody, zda protiprávní úkon škůdce, případně právem kvalifikovaná okolnost, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, jde o posouzení otázky existence příčinné souvislosti, jež je otázkou skutkovou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, nebo ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005). Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde tedy o otázku skutkových zjištění. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. již výše uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006).
Zkoumat, zda je závěr odvolacího soudu o existenci příčinné souvislosti v souzené věci správný (zda je skutečně opodstatněn), by tedy znamenalo podrobit dovolacímu přezkumu správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů, ten však v dovolacím řízení zpochybnit nelze. Odvolací soud přitom v napadeném rozhodnutí podrobně vysvětlil, že příčinou vzniku tvrzené škody (představované náhradou nákladů řízení) nebylo primárně protiprávní jednání žalované, nýbrž skutečnost, že žalobkyně a žalovaná nebyly v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 40/2016 úspěšné (srov. bod 22 rozsudku odvolacího soudu). Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, a ze dne 26. 1. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2736/2014).
Na posouzení další otázky, zda žalobkyní vynaložené náklady řízení lze považovat za škodu, rozhodnutí odvolacího soudu výlučně nestojí, neboť odvolací soud své rozhodnutí též založil na závěru, že nebyla naplněna příčinná souvislost mezi protiprávním jednání žalované a žalobkyní tvrzenou škodou v podobě vynaložených nákladů řízení. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyni se závěr odvolacího soudu o neexistenci příčinné souvislosti v dovolacím řízení nepodařilo zpochybnit. Existence příčinné souvislosti přitom představuje jeden ze tří základních předpokladů odpovědnosti za škodu. V případě, že tento předpoklad není naplněn, odpovědnost za škodu nemůže nastat. Vzhledem k tomu ani odlišné vyřešení otázky, zda žalobkyni vznikla škoda, by se nemohlo v poměrech žalobkyně nijak projevit, což činí její dovolání i v tomto rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolací soud následně uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnosti, které jí ukládá toto rozhodnutí, mohou se žalovaná a vedlejší účastnice domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 21. 9. 2022
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu