ECLI:CZ:NS:2022:23.ICDO.3.2022.1
KSPH 68 INS XY
68 ICm XY
sp. zn. 23 ICdo 3/2022-467
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce M. H. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Veronikou Altnerovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6, Eliášova 266/3, PSČ 160 00, proti žalované SNART-T s.r.o. , se sídlem v Praze 3, Žižkov, Husitská 344/63, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 26753189, zastoupené JUDr. Michalem Paulem, advokátem, se sídlem v Praze, Benešovská 1897/24, PSČ 101 00, o popření pohledávky věřitele přihlášeným věřitelem, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 68 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka T. Z., nar. XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS XY, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2021, č. j. 68 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 68 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 10. 2020, č. j. 68 ICm XY, zamítl žalobu žalobce na určení, že žalovaná nemá za dlužníkem pohledávku ve výši 2 326 063,01 Kč, přihlášenou v insolvenčním řízení dlužníka T. Z., nar. XY, bytem XY, vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS XY (výrok pod bodem I), určil, že pohledávka žalované ve výši 8 097 959,06 Kč přihlášená v insolvenčním řízení dlužníka T. Z., nar. XY, bytem XY, vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS XY, není po právu (výrok pod bodem II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body II a III (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovolatelka se domáhá, aby Nejvyšší soud vyřešil otázku existence / neexistence smlouvy o půjčce. Žalovaná namítá, že osobou, která tvrdí, že k uzavření žádné smlouvy nedošlo, je žalobce, tj. osoba, která nebyla účastníkem žádné ústní smlouvy o půjčce, přičemž dlužník a věřitel shodně konstatují, že smlouvu o půjčce uzavřeli. Podle dovolatele pak nelze na základě tvrzení účastníka řízení, který nebyl subjektem smlouvy o půjčce, konstatovat, že žádná taková smlouva uzavřena nebyla. Za klíčové považuje dovolatelka vyřešení otázky, zda došlo k předání předmětu půjčky, resp. zda k takovému předání mohlo dojít. Žalovaná v dovolání odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2367/2020. Žalovaná dále uváděla, jaká skutková zjištění soudů jsou nelogická, jaké skutečnosti soudy pominuly, a co lze z provedených důkazů dovodit.
Závěrem žalovaná uvedla, že napadené rozhodnutí bylo odvislé od zcela chybného vyřešení otázky hmotného práva a toto se odchýlilo od ustálené rozhodovací praxe soudů a dovolatel je navíc z dostupné judikatury přesvědčen, že tento případ je natolik specifický, že je pravděpodobné, že dosud nebyla dovolacím soudem řešena.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že by mělo být odmítnuto, neboť žalovaná nenastínila soudu otázku hmotného nebo procesního práva a své dovolání směřuje primárně k řešení skutkových otázek.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti a zda je přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle odstavce 2 dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 6 o. s. ř. nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolání není přípustné.
Žalovaná svým dovoláním zpochybňovala zjištěný skutkový stav, resp. způsob zjišťování skutkového stavu ze strany soudů a dovolacímu soudu nepředložila k řešení žádnou právní otázku, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí záviselo.
Dovolací soud je přitom vázán skutkovým stavem, který zjistil soud prvního stupně, případně soud odvolací. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem; uplatněním způsobilého dovolacího důvodu přitom není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 23 Cdo 517/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4182/2018). Pouhý odlišný názor dovolatele na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani z něj vycházející právní posouzení odvolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 777/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2912/2017, a ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4586/2017).
Odvolací soud měl v řízení za prokázané, že finanční situace původní věřitelce neumožňovala poskytnutí půjček v tvrzené výši a také nebylo doloženo jejich předání. Naopak bylo prokázáno, že žalobce a jeho původní manželka v období, kdy měly být půjčky poskytnuty za účelem koupě a rekonstrukce nemovitosti č. p. XY v XY měli z poskytnutých úvěrů zajištěnu úhradu kupní ceny i ceny za provedenou rekonstrukci. Poskytnuté úvěry byly žalobcem a jeho manželkou v celém rozsahu splaceny. V řízení nebylo prokázáno, že by původní věřitelka konkrétně předala jakoukoliv částku ať matce dlužníka či jeho sestře nebo přímo dlužníkovi.
Pokud žalovaná v dovolání namítá, že soudy měly některým důkazům přikládat vyšší váhu než jiným, jedná se o námitky týkající se hodnocení důkazů jako činnosti soudů vedoucí ke zjišťování skutkového stavu.
Na výše uvedeném závěru ničeho nemění ani odkaz žalované na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 021, sp. zn. 20 Cdo 2367/2020, kterým byla odmítnuta dovolání oprávněných z důvodu, že dovolatelé předkládají vlastní skutkovou verzi a jejich námitky směřují „pouze“ do vad řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. 2. 2022
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu