ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2791.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 2791/2020-85
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: P. B. , narozený dne XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Janem Kvapilem, advokátem se sídlem Sakařova 1631, 530 03 Pardubice, proti žalované: Generali Česká pojišťovna a. s. , IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o 15 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 2 C 12/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 3. 2020, č. j. 19 Co 276/2020-24, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10. 3. 2020, č. j. 19 Co 276/2020-24, potvrdil usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 23. 1. 2020, č. j. 2 C 12/2020-16, jímž tento soud vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně příslušnému. Soudy takto rozhodly v řízení, v němž se žalobce domáhá vůči žalované zaplacení 15 000 000 Kč a umožnění euthanasie.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že již dříve vyřešená otázka procesního práva týkající se místní příslušnosti má být dovolacím soudem posouzena jinak. Jako dovolací důvod uvádí dovolatel nesprávné právní posouzení věci. Namítá porušení jeho práva garantovaného mu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod s tím, že místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 1, respektive jeho soudci, v minulosti opakovaně zcela nedůvodně zamítali nebo odmítali jím podané žaloby, proto tento soud nepovažuje za nestranný a nezávislý. Listina základních práv a svobod je norma vyšší právní síly než občanský soudní řád, jehož ustanovení musí být vykládána právě v souladu s normami ústavními. Namítá rovněž, že jelikož se domáhá i náhrady za způsobenou zdravotní a psychickou újmu, je vedle obecného soudu žalovaného, příslušným rovněž soud podle §87 písm. b) o. s. ř. Soudy nižších stupňů však na posouzení oprávněnosti místní příslušnosti Okresního soudu v Prachaticích rezignovaly, neboť žalobce nevyzvaly k doplnění žaloby ohledně okolností rozhodných pro posouzení místní příslušnosti na výběr dané. Navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobce není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Při řešení otázky, zda je Okresní soud v Prachaticích, u něhož byla žaloba podána, soudem místně příslušným, postupoval odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti na výběr dané podle §87 písm. b) o. s. ř. soud zkoumá z údajů obsažených v žalobě, neboť jiný pramen v době zahájení řízení nemá k dispozici (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 22. 1. 1975, sp. zn. 1 Cz 6/75, uveřejněný pod číslem 29/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sbírka“, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1136/2017, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 96/04). Žalobce přitom v žalobě neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy, došlo v obvodu Okresního soudu v Prachaticích. Za těchto okolností nelze závěru odvolacího soudu, že místně příslušným je obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje, ničeho vytknout. Nejvyšší soud neshledal v argumentaci dovolatele dostatečný potenciál k tomu, aby věc posoudil po právní stránce jinak než v dosavadní judikatuře.
Námitka dovolatele ohledně porušení jeho práva na spravedlivý proces s tím, že má pochybnosti o možné podjatosti soudců soudu, jemuž byla věc postoupena, rovněž nezakládá přípustnost dovolání, neboť touto otázkou se odvolací soud ve svém rozhodnutí nezabýval a neučinil ohledně ní žádný závěr (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky). Avšak ani případná nedůvěra žalobce v soud prvního stupně nemůže být při určení místní příslušnosti zohledněna, neboť pro posouzení místní příslušnosti stanoví zákon objektivní a jednoznačná pravidla v §84 až §89a o. s. ř., která nelze obcházet subjektivními názory účastníků. Je-li nedůvěra účastníka k soudu podložena skutečnostmi takové povahy a intenzity, že vyvolávají důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců, pak je třeba postupovat podle §14 a násl. o. s. ř. o vyloučení soudců a přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 32 Nd 56/2018).
V dovolání uplatněné námitky nezakládají přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., a proto Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 2. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu