ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.3451.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 3451/2022-1131
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobkyně: P. F. , narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Jaroslavem Ortmanem, advokátem se sídlem Husovo náměstí 65, Hořovice, proti žalovanému: B. L. , narozený XY, bytem XY, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 136/2021, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2022, č. j. 16 Co 127/2022-478, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 7. 2022, č. j. 16 Co 127/2022-478, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2022, č. j. 61 C 136/2021-431, jímž byla odmítnuta žaloba doručená soudu dne 3. 9. 2021, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobkyně ani přes opakované výzvy soudu k opravě a doplnění žaloby neodstranila její vady tak, aby byla projednatelná, aby obsahovala dostatečná, souvislá a logicky navazující tvrzení a aby z ní bylo zřejmé, jaké a jakým způsobem stanovené částky se domáhá. Absence náležitého vymezení předmětu řízení co do skutkových okolností i co do předmětu řízení je důvodem k odmítnutí žaloby podle §43 o. s. ř.; vady žaloby nebyly odstraněny ani prostřednictvím podaného odvolání.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a že právní otázka doposud nebyla řešena dovolacím soudem a současně má být řešena jinak. Uvedla dále, že soud pochybil při svém postavení nezávislého a nestranného orgánu státní moci, dávajícího všem stranám sporu stejnou možnost k prosazení jejich práv. Zdůraznila svůj požadavek na náhradu škody ve výši minimálně pět milionů korun a skutkové okolnosti, jež má pro danou věc za podstatné, a označila za nepravdivý závěr, že neopravila a nedoplnila svá podání. Vytkla soudům, že nedodržely zásadu ústnosti a jednaly v její nepřítomnosti, a navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), neobsahuje však zákonem požadované údaje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16 (a na ně navazující usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. III. ÚS 3808/17, a ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 1098/19), a nemůže tak obstát ani jeho volná parafráze, k níž se v dané věci uchýlila dovolatelka.
Z povahy věci současně vyplývá, že u konkrétní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání – splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3470/2020, či ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2966/2022). Dovolací soud přitom není oprávněn si důvod přípustnosti vymezit sám, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1142/2019). I z judikatury Ústavního soudu se pak podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje, aby Nejvyšší soud posoudil splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Schází-li v dovolání vymezení, v čem účastník spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (§237 o. s. ř.), není Nejvyšší soud oprávněn dovolání věcně přezkoumat, jinak by porušil ústavně zaručené právo druhé strany na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18).
Potřebný údaj nelze dovodit ani z dalšího obsahu dovolání (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017 sp. zn. II ÚS 1966/16); dovolatelka v této věci pouze povšechně kritizuje postup soudů nižších stupňů a připomíná některé skutkové okolnosti, aniž by formulovala jakoukoli konkrétní právní otázku týkající se výkladu hmotného či procesního práva ve smyslu §237 o. s. ř. či označila judikaturu, od níž se měl odvolací soud odchýlit či jež by měla být v souvislosti s dovoláním napadeným usnesením revidována. Nejasnost vymezení otázky je podtržena i tím, že dovolatelka zmiňuje současné naplnění tří vzájemně se vylučujících eventualit přípustnosti dovolání. S ohledem na tuto vadu Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 a §243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2022
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu