ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.491.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 491/2020-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce: P. B. , narozený XY, bytem XY, proti žalované: M. M. , bytem XY, o 717 700 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 17 C 96/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 20. 12. 2019, č. j. 23 Co 414/2019-51, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 20. 12. 2019, č. j. 23 Co 414/2019-51, potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 11. 2019, č. j. 17 C 96/2019-45, jímž bylo pro absenci povinného zastoupení zastaveno řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 25. 3. 2019, č. j. 8 Co 456/2019-14, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu ze dne 20. 12. 2019 podal žalobce vlastnoručně psané dovolání těžce srozumitelného obsahu, aniž byl zastoupen advokátem. Soud prvního stupně žalobce již k ustanovení zástupce pro dovolací řízení nevyzýval.
Dovolacímu soudu je z rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet žalob, ve kterých požaduje náhradu majetkové škody nebo nemajetkové újmy, aniž by srozumitelně zformuloval důvod, na jehož základě peněžitou náhradu požaduje, a omezuje se většinou na tvrzení o trestné činnosti osob označených v podání. V řízeních zahájených takto neurčitými, popřípadě neodůvodněnými žalobami pak žalobce podává prakticky proti všem rozhodnutím opravné prostředky včetně dovolání, která jsou opět vesměs zjevně bezúspěšná.
Takové dlouhodobé a cílené počínání lze označit za obstrukční a sudičské; tento závěr učinil i Ústavní soud (srov. usnesení ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08) a rovněž i Nejvyšší soud, a to nejen v obecné poloze (např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016), nýbrž i konkrétně ve vztahu k osobě žalobce (např. v usnesení ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5655/2016, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 713/17).
Dovolací soud z uvedeného důvodu ustáleně dovozuje, že žalobce si musí být vědom své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, jelikož mu tato povinnost musí být známa z jiných řízení, v nichž byl mnohokrát bezúspěšně vyzýván k odstranění nedostatku povinného zastoupení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 914/2020, a ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2522/2020). Tento procesní postup je uznáván i Ústavním soudem, který v usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu konstatoval, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.
Žalobce tedy nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, proto Nejvyšší soud podle §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. dovolací řízení zastavil. Tomu s ohledem na výše uvedené nebrání ani okolnost, že jej soud v projednávané věci již znovu k odstranění nedostatku povinného zastoupení nevyzýval a nepoučil jej o negativních následcích při nesplnění této podmínky.
Z obsahu spisu vyplývá, že dovolatel nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. 29 ICdo 6/2012, uveřejněný pod číslem 65/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Pak by trvání na uvedeném pravidle nevedlo k dosažení účelu občanského soudního řízení a bylo v rozporu se zásadou jeho rychlosti a hospodárnosti.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 2. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu