ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.736.2020.1
sp. zn. 25 Cdo 736/2020-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: P. B. , narozený XY, bytem XY, proti žalované: K. B. , bytem XY, o 460 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 108/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2019, č. j. 11 Co 362/2019-104, takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení se zamítá .
II. Dovolací řízení se zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 11. 2019, č. j. 11 Co 362/2019-104, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 7. 2019, č. j. 4 C 108/2017-96, jímž bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce o ustanovení zástupce, odmítnuta žaloba ze dne 17. 10. 2016 podaná k Okresnímu soudu v Pardubicích a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce vlastnoručně psané dovolání těžce srozumitelného obsahu, aniž byl zastoupen advokátem. Na výzvu soudu podle §241b odst. 2 ve spojení s §241 o. s. ř. reagoval další žádostí o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by dovolatel byl zastoupen, a nebyly předloženy ani žádné jiné listiny, které by prokazovaly zastoupení nebo právnické vzdělání dovolatele. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen. Odvolací soud věc předložil Nejvyššímu soudu, aniž by o další žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení rozhodl. Nejvyšší soud s ohledem na princip rychlosti a hospodárnosti řízení sám o této žádosti rozhodl tak, že jí nevyhověl, neboť dovolatel nesplňuje podmínky pro ustanovení zástupce, a to z obdobných důvodů uvedených například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4997/2017. Opačný postup, tj. že by spis byl vrácen odvolacímu soudu, aby o žádosti o ustanovení zástupce rozhodl sám, by totiž evidentně vedl k neúčelnému prodlužování řízení. Zároveň Nejvyšší soud žalobce již k doložení plné moci udělené zástupci sám nevyzýval, neboť je mu z rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet žalob, ve kterých požaduje náhradu ať již majetkové škody nebo imateriální újmy, aniž by srozumitelně zformuloval důvod, na jehož základě peněžitou náhradu požaduje, a omezuje se většinou na tvrzení o údajné trestné činnosti osob, vůči nimž své požadavky směřuje. V řízeních zahájených takto neurčitými, popřípadě neodůvodněnými žalobami pak žalobce podává opravné prostředky včetně dovolání, která jsou opět vesměs zjevně bezúspěšná.
Závěr, že takové dlouhodobé a cílené počínání lze označit za obstrukční a sudičské, učinil i Ústavní soud (srov. usnesení ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08), jakož i Nejvyšší soud, a to nejen v obecné poloze (např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016), nýbrž i konkrétně ve vztahu k osobě žalobce (např. usnesení ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5655/2016, proti němuž podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 713/17).
Dovolací soud proto ustáleně dovozuje, že žalobce si musí být vědom své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, jelikož mu tato povinnost musí být známa z jiných řízení, v nichž byl mnohokrát poučován a bezúspěšně vyzýván k odstranění nedostatku povinného zastoupení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 914/2020, a ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2522/2020).
Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i Ústavním soudem, který v usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu konstatoval, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.
Z uvedeného vyplývá, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto podle §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. dovolací řízení zastavil.
Dovolatel nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. 29 ICdo 6/2012, uveřejněný pod číslem 65/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě dovolací soud k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Trvání na uvedeném pravidle by tak bylo v rozporu s účelem občanského soudního řízení i se zásadou jeho rychlosti a hospodárnosti.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 2. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu