ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.1893.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 1893/2022-387
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce P. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 153, proti žalované ZETEN spol. s r.o., se sídlem v Blovicích, Husova 276, IČO 48361330, zastoupené JUDr. Markem Neustupným, advokátem se sídlem v Mariánských Lázních, U Mlékárny 290, o vyklizení pozemku a odstranění stavby, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 11 C 12/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 4. 2021, č. j. 13 Co 247/2020-308, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388 Kč k rukám Marka Neustupného, advokáta se sídlem v Mariánských Lázních, U Mlékárny 290, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 13. 4. 2021, č. j. 13 Co 247/2020-308, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih (soud prvního stupně) ze dne 2. 7. 2020, č. j. 11 C 12/2019-246, kterým zamítl žalobu na vyklizení pozemku p. č. st. XY a části pozemku č. parc. XY, označenou jako pozemek p. č. XY v geometrickém plánu č. XY zpracovaném Š. V., J., v katastrálním území XY, a odstranění budovy bez čísla popisného a evidenčního, stojící na pozemku parc. č. st. XY v katastrálním území XY, a rozhodl o náhradě nákladů soudního řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatel brojí proti závěru odvolacího soudu, že žalobě na vyklizení pozemku a odstranění stavby nelze vyhovět, neboť se jedná o oprávněnou stavbu trvalého charakteru. Právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem však zpochybňuje prostřednictvím skutkových námitek a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Ostatně skutková zjištění odvolacího soudu nevykazují jakýkoliv významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu, odvolací soud (soud prvního stupně) provedl všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry řádně odůvodnil.
Namítá-li dovolatel, že nájemní smlouva je pro neurčitost vymezení předmětu nájmu neplatná, přehlíží, že tento závěr učinil odvolací soud jen „podpůrně“ (tzv. argument „navíc“), když uzavřel, že ani případná neplatnost smlouvy by nic nezměnila na poměrech mezi ním a žalovanou (vlastnicí stavby na pozemku žalobce) a nezaložila by mu právo domáhat se odstranění stavby či vyklizení zastavěného pozemku. Navíc odvolací soud vyložil obsah smlouvy o nájmu ze dne 20. 12. 2011 v souladu s §35 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“ (podle kterého je třeba postupovat při posuzování platnosti smlouvy s ohledem na datum jejího uzavření), a jeho závěr, že nájemní smlouva je platná (zejména s ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, jakou část pozemku může žalovaná užívat), je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Otázka výkladu smluv podle §35 obč. zák. je v právní teorii i v soudní praxi (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1720/2008, uveřejněný pod č. 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2605/2007, uveřejněný pod číslem 19/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) ustálená. Neurčitost může být odstraněna výkladem, právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Přednost má přitom výklad upřednostňující platnost smlouvy, neboť opačný závěr by byl v rozporu s principy právního státu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4831/2010, či nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněný pod č. 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Odvolací soud při výkladu obsahu smlouvy o nájmu tato uvedená výkladová pravidla plně respektoval a své závěry náležitě odůvodnil.
Vytýkal-li dovovatel odvolacímu soudu, že měl vycházet z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4304/2011, je třeba přisvědčit odvolacímu soudu, že toto rozhodnutí vychází z jiného skutkového stavu (právní titul k pozemku, z něhož vyplývalo oprávnění ke zřízení stavby, byl dočasného charakteru) a na danou věc tudíž nedopadá. Pro úplnost je možno dodat, že zřídil-li na pozemku stavbu stavebník, který byl vlastníkem pozemku v době výstavby, a šlo tak o stavbu oprávněnou, nepřichází do úvahy odstranění stavby ani tehdy, jestliže po vybudování stavby dojde k oddělení vlastnického režimu pozemku a stavby. Vlastník pozemku se proto nemůže domáhat odstranění stavby (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 828/2017, uveřejněný pod číslem 54/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Na posouzení otázky, zda je vyklizení v rozporu s dobrými mravy, jakož i otázky vyklizení movitých věcí, napadené rozhodnutí nespočívá, neboť odvolací soud se jimi s ohledem na výše uvedené závěry o nedůvodnosti žaloby nezabýval.
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu (soudu prvního stupně), že jejich rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná a rozhodnutí odvolacího soudu i překvapivé, nevymezuje žádnou otázku procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale ve skutečnosti mu jen vytýká, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K těmto vadám může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady přípustnost dovolání (podle §237 o. s. ř.) nezakládají. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Ostatně řízení ani namítanými vadami netrpí, odvolací soud i soud prvního stupně svá rozhodnutí zcela dostatečně a náležitě v souladu s ustanovením §157 o. s. ř. odůvodnily, a napadené rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze považovat za překvapivé.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 7. 12. 2022
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu