ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.3587.2021.1
sp. zn. 26 Cdo 3587/2021-101
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně M. R. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Petrem Kafkou, advokátem, se sídlem ve Znojmě, Kovářská 307/6, proti žalované ZN BYTY s.r.o., se sídlem v Praze 1, Nekázanka 883/8, IČO 02821036, zastoupené JUDr. Simonou Lukas Bělákovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Lidická 905/5, o přezkoumání výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 7 C 342/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. srpna 2021, č. j. 19 Co 135/2021-59, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. srpna 2021, č. j. 19 Co 135/2021-59, a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17. června 2021, č. j. 7 C 342/2020-50, se zrušují , a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 17. 6. 2021, č. j. 7 C 342/2020-50, odmítl podání žalobkyně ze dne 22. 12. 2020, označené jako „návrh na přezkoumání výpovědi z nájmu bytu“ (výrok I.), a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (soud odvolací) usnesením ze dne 17. 8. 2021, č. j. 19 Co 135/2021-59, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud měl za to, že soud prvního stupně správně žalobu odmítl podle §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně přes výzvu soudu ze dne 19. 5. 2021, č. j. 7 C 342/2020-42, jež jí byla řádně doručena a v níž byla poučena o tom, v čem vady žaloby spočívají a jak mají být odstraněny, a také o tom, že v případě neodstranění vad uvedeným způsobem ve stanovené lhůtě, bude žaloba odmítnuta, vady žaloby v poskytnuté sedmidenní lhůtě neodstranila.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 o. s. ř. Dovolatelka k vymezení přípustnosti uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. K dovolacímu přezkumu otevřela otázku, zda by poučení dle §43 odst. 1 o. s. ř. mělo obsahovat i poučení o možnosti účastníka požádat o ustanovení advokáta k ochraně jeho zájmů, aby podání bylo (mohlo být) řádně doplněno. Odvolacímu soudu vytýkala, že nesprávným způsobem posoudil podmínky, za jakých soud prvního stupně odmítl její neúplné podání ze dne 22. 12. 2020. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal a rozhodl dle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“). Přitom shledal, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.), subjektem k tomu oprávněným - účastníkem řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je přípustné podle §237 o. s. ř. a také důvodné, neboť se odvolací soud při posouzení splnění poučovací povinnosti soudu prvního stupně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že poučit o možnosti uplatnit právo na ustanovení zástupce podle §30 odst. 1 o. s. ř. by měl soud každého účastníka, u nějž přichází v úvahu osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř. Takovým účastníkem bude zejména ten, u nějž se lze domnívat, že jeho osobní poměry (zdravotní stav, pokročilý věk, sociální postavení) nejsou příznivé. Uvedeného poučení by se proto mělo dostat takovému účastníku, z jehož projevů (podání či přednesů) či jiných skutečností za řízení zaznamenaných lze usoudit, že by zmíněné předpoklady pro ustanovení zástupce mohly být dány (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2249/2005, ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 22 Cdo 422/2009, či ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007). Nejvyšší soud pak v usnesení ze dne 28. 02. 2013, sp. zn. 30 Cdo 293/2013, uvedl, že z §30 odst. 1 o. s. ř. přímo plyne povinnost soudu účastníka, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), poučit o tom, že má právo požádat o ustanovení zástupce, jestliže je to nezbytné třeba k ochraně jeho zájmů (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4754/2016).
V dané věci podle obsahu spisu soud prvního stupně osvobodil žalobkyni od soudních poplatků na její žádost usnesením ze dne 08. 02. 2021, č. j. 7 C 342/2020-25. Proto bylo jeho povinností vyplývající z §30 odst. 1 o. s. ř. poučit žalobkyni o možnosti požádat o ustanovení zástupce, a to buď přímo v usnesení, kterým bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudního poplatku, nebo v následně vydaném usnesení ze dne 19. 5. 2021, č. j. 7 C 342/2020-42, vyzývajícím žalobkyni k odstranění vad žaloby (k tomu srov. vzor OSŘ č. 74), což neučinil.
Potvrdil-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž tento odmítl žalobu pro její neprojednatelnost, aniž by žalobkyni poučil o možnosti požádat o ustanovení zástupce (§30 odst. 1 o. s. ř.), přestože v řízení bylo zřejmé, že její poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků, odchýlil se od shora uvedené judikatury.
Ze shora uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadené usnesení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a podle §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (Okresní soud ve Znojmě).
Na soudu prvního stupně tak bude, aby věc projednal a rozhodl. V této souvislosti dovolací soud konstatuje, že z dovolatelkou podaného návrhu na zahájení řízení je ve smyslu §42 odst. 4 o. s. ř. patrno, čeho se návrh týká a co jím dovolatelka sledovala, stejně jako kterému soudu je určen a kdo jej činí, návrh byl podepsán a datován. Proto soud prvního stupně posoudí, zda jsou (vůbec) splněny podmínky pro postup dle §43 o. s. ř.
Soud prvního stupně je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 3. 2022
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu