ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.739.2022.1
sp. zn. 26 Cdo 739/2022-426
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně M. F. , bytem XY, zastoupené JUDr. Alicí Zachariášovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Krymská 1056/5, proti žalované SIGALIT, s.r.o. , se sídlem v Karlových Varech, Dr. Davida Bechera 903/19, IČO: 27128148, zastoupené Mgr. Sergeyem Zaripovem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 775/8, o vyklizení prostoru sloužícího podnikání, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 17 C 23/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. prosince 2021, č. j. 14 Co 109/2021-391, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.800,- Kč k rukám JUDr. Alice Zachariášové, advokátky se sídlem v Karlových Varech, Krymská 1056/5, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. prosince 2021, č. j. 14 Co 109/2021-391, k němuž se žalobkyně prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřila, odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolatelka v něm neuplatnila (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 věty první a odst. 3 o. s. ř. Ve skutečnosti totiž použila nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím se pokusila zpochybnit správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu, resp. způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění, a to především výpovědí svědkyň G. K. a I. U. K. D. a svědka G. F., včetně doplnění výpovědi naposledy zmíněného svědka formou notářského zápisu ze dne 19. dubna 2021. Pokusila se tedy zpochybnit správnost skutkových zjištění, která byla rozhodující pro skutkový závěr, že se jí nepodařilo prokázat, že by dne 7. ledna 2021 uzavřela se žalobkyní ústní dohodu o splacení dluhů vzniklých ze Smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 4. října 2019 a ani zpětvzetí výpovědi z nájmu, již jí jako nájemkyni dala žalobkyně (pronajímatelka) dne 18. prosince 2019. Z ustálené soudní praxe však vyplývá, že ani samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 8. března 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho usnesení ze 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu z 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatelka k dispozici nemá (viz ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.). Navíc skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou vadná v tom smyslu, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nejde zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). Lze tudíž uzavřít, že výtka nesprávného právního posouzení věci je ve skutečnosti založena výhradně na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění.
Vzhledem k charakteru ostatních uplatněných dovolacích námitek dovolací soud zdůrazňuje, že nejen skutkové námitky, nýbrž ani vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a 229 odst. 3 o. s. ř., dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle §237 o. s. ř.) nezakládají. Rovněž takové nezpůsobilé důvody však dovolatelka uplatnila, neboť odvolacímu soudu vytkla, že se v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal s její námitkou „o nesprávně vedeném výslechu svědka F.…, což představuje významnou vadu napadeného Rozsudku“ . Nad rámec řečeného dovolací soud přesto uvádí, že soudní praxe (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2731/2013 /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 13. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 750/14/, z 19. září 2018, sen. zn. 29 NSČR 174/2016, z 24. října 2018, sp. zn. 20 Cdo 3660/2018, či z 29. dubna 2021, sp. zn. 21 Cdo 900/2021 /ústavní stížnosti podané proti naposledy citovaným rozhodnutím odmítl Ústavní soud usneseními z 16. února 2021, sp. zn. I. ÚS 113/19, a z 24. listopadu 2021, sp. zn. II. ÚS 2057/21/) se ustálila v názoru, že z ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu z 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, uveřejněný pod č. 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo usnesení Ústavního soudu ze 14. června 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09). Rozhodnutí odvolacího soudu přitom uvedeným požadavkům vyhovuje; je pochopitelné, srozumitelné a spolehlivě z něj vyplývá, jakými úvahami se odvolací soud při budování svého právního názoru řídil. Vyjádřeno jinak, odvolací soud přesvědčivě, uceleně a logicky v právu vyložil, z jakých důvodů považoval rozsudek soudu prvního stupně za správný. V takovém případě tudíž nebylo zapotřebí, aby se jmenovitě vypořádal se všemi dovolatelčinými námitkami.
Pro úplnost pak zbývá dodat, že na otázce „doplnění svědecké výpovědi prohlášením ve formě notářského zápisu“ (navíc blíže nijak nespecifikované), jež podle dovolatelky doposud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá (nezávisí). Proto nemůže být dovolání pro její řešení přípustné (viz ustanovení §237 o. s. ř.).
Dovolací soud nepřehlédl ani dovolatelčino sdělení, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu „v plném rozsahu“ , tedy jakoby i jeho nákladový výrok II. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu z 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li (jako v tomto případě) splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku – §243 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. září 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či z 3. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 16. 5. 2022
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu