ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.2293.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 2293/2021-299
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové věci žalobkyně S. f. c. O. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Andrejem Gundelem, advokátem, se sídlem v Brně, Anenská 58/26, PSČ 602 00, proti žalovanému M. H. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ondřejem Zaorálkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Kpt. Vajdy 3046/2, PSČ 700 30, o zaplacení 349.751 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 56/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 3. 2021, č. j. 8 Cmo 189/2020-261, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 12.100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 23. 7. 2020, č. j. 15 Cm 56/2020-67, Krajský soud v Ostravě uložil žalovanému, aby žalobkyni (dále jen „společnost“) zaplatil 349.751 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. 3. 2021, č. j. 8 Cmo 189/2020-261, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovoláním vymezená otázka (posuzováno podle obsahu dovolání), zda je přípustné, aby odvolací soud poté, kdy nastala koncentrace řízení podle §118b odst. 1 o. s. ř., provedl na návrh účastníka důkaz soudním spisem vedeným v řízení s „totožným“ předmětem, není způsobilá založit přípustnost dovolání (§237 o. s. ř.).
[5] Je tomu tak proto, že na posouzení této otázky napadené rozhodnutí nespočívá, a její řešení se tak nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3754/2016).
[6] Dovolatel při její formulaci přehlíží, že odvolací soud nevyhověl jeho návrhu na provedení důkazu soudním spisem z řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 46 Cm 149/2019 (resp. Vrchním soudem v Olomouci pod sp. zn. 5 Cmo 223/2020) nikoli proto, že jej dovolatel učinil (až) poté, kdy nastala koncentrace řízení , nýbrž proto, že jeho provedení považoval za nadbytečné. Tuto procesní situaci podle odvolacího soudu způsobil dovolatel tím, že rozhodná skutková tvrzení (týkající se otázky, zda jednal s péčí řádného hospodáře) – která měla být důkazem soudním spisem prokázána – učinil až v odvolacím řízení, tj. poté, kdy nastala koncentrace řízení podle §118b odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud k opožděně uplatněným skutkovým tvrzením dovolatele již přihlédnout nemohl.
[7] Otázku, zda dovolatel vykonával funkci předsedy statutárního orgánu s péčí řádného hospodáře, pak odvolací soud – s ohledem na procesní situaci v projednávané věci – posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že:
1) Je-li v řízení vedeném proti jednateli společnosti s ručením omezeným (jako žalovanému) posuzováno, zda jednatel způsobil společnosti škodu porušením povinnosti vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře, nese jednatel důkazní břemeno (toliko) o tom, že (v konkrétním případě) jednal s péčí řádného hospodáře.
2) Ve vztahu k ostatním předpokladům odpovědnosti jednatele za škodu způsobenou společnosti – tedy ohledně vzniku škody, jakož i příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním – nese důkazní břemeno (jakož i břemeno tvrzení) žalobce a nikoliv žalovaný člen orgánu.
3) Nesení důkazního břemene o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, předpokládá, že jednatel uvede okolnosti, z nichž plyne, že v konkrétním případě jednal s péčí řádného hospodáře (tedy že bude tvrdit rozhodné skutečnosti), a k nim označí důkazy, jimiž mají být tyto rozhodné skutečnosti prokázány. Netvrdí-li účastník řízení rozhodné skutečnosti, nemůže z povahy věci ani označit k těmto neexistujícím tvrzením důkazy. Z §194 odst. 5 věty druhé zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), tudíž plyne, že jednatel nese i břemeno tvrzení ohledně skutečností, svědčících ve prospěch závěru, že v konkrétním případě jednal s péčí řádného hospodáře.
4) Nepodaří-li se jednateli prokázat, že jednal s péčí řádného hospodáře, stíhá jej neúspěch ve sporu (za předpokladu, že je prokázán vznik škody, její výše i příčinná souvislost mezi jednáním jednatele a vznikem škody). Naproti tomu, nepodaří-li se prokázat vznik škody či příčinnou souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním, je tato objektivní nejistota přičtena k tíži žalobci.
5) Jestliže žalující společnost s ručením omezeným tvrdí a prokáže, že žalovaný jakožto jednatel společnosti vybral z jejího účtu či z pokladny postupně peněžní prostředky, aniž by bylo zřejmé, jak (na co) byly tyto prostředky využity, je žalovaný jednatel podle §135 odst. 2 ve spojení s §194 odst. 5 obch. zák. povinen tvrdit a prokázat, že tyto peněžní prostředky byly využity ve prospěch společnosti. Dokazování toho, že žalovaný peněžní prostředky využil pro společnost, totiž není důkazem vzniku škody. Jde o otázku jednání s péčí řádného hospodáře, ohledně které nese důkazní břemeno žalovaný.
[8] K tomu srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3775/2008, ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011, ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013, či ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 250/2015, ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4590/2016, ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 4163/2017, ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3553/2018, a nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1238/2019.
[9] Uvedené závěry, ač přijaté v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, se prosadí i při výkladu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014.
[10] V projednávané věci soudy uzavřely, že dovolatel porušil povinnost vykonávat funkci předsedy představenstva s péčí řádného hospodáře, neboť za společnost uzavřel smlouvu, na základě které společnosti vznikla povinnost uhradit advokátní kanceláři Brož & Sokol & Novák s. r. o. odměnu za právní služby poskytnuté nikoli společnosti, nýbrž třetím osobám, ve výši 297.721 Kč. Tomuto závěru soudů obou stupňů nelze – v poměrech projednávané věci – ničeho vytknout.
[11] Ani námitka dovolatele, podle níž v době splatnosti části pohledávky vůči společnosti Fotbalový klub Pardubice a. s. ve výši 600.000 Kč (31. 1. 2019), již nepůsobil ve funkci člena orgánu společnosti, a nemůže tak nést odpovědnost za to, že tuto část pohledávky společnost nesplnila, přípustnost dovolání nezakládá, neboť v souvislosti s ní dovolatel Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř.
[12] V důsledku této vady (§241a odst. 2 o. s. ř.), již dovolatel neodstranil v dovolací lhůtě (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva touto námitkou otevíranou; proto se jí nezabýval (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněný pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[13] Dovolání nečiní přípustným ani výhrada, podle níž dovolateli jeho „nepříznivý zdravotní stav neumožnil účastnit se jednání před soudem prvního stupně, ani omluvit svou neúčast u tohoto jednání a požádat o odročení tohoto jednání“. Dovolatel totiž při její formulaci vychází z opačného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, neboť podle skutkových zjištění soudu „pracovní neschopnost ani krátkodobá hospitalizace nebyly (…) způsobilé zabránit dovolateli, aby se ve věci vyjádřil“.
[14] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy obou stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
[15] A konečně, zpochybňuje-li dovolatel doručení předvolání k jednání soudu prvního stupně, vystihuje tím (údajnou) zmatečnostní vadu řízení podle §229 odst. 3 o. s. ř. Zmatečnostní vady řízení však nejsou způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., neboť k jejich prověření slouží žaloba pro zmatečnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 27. 11. 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jestliže z matečnostní vady řízení jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje §241a odst. 1 věta druhé o. s. ř., nelze pro jejich projednání připustit dovolání.
[16] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto, a tak společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
[17] Náklady dovolacího řízení vzniklé společnosti sestávají z odměny zástupce žalobkyně za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 27. 7. 2021) podle §6 odst. 1, §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 9.700 Kč a z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.100 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži žalovaného celkem 12.100 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. 1. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu