ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.3043.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 3043/2022-788
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci navrhovatele: A. B. , narozený XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Paolou Spoladore, advokátkou, se sídlem v Praze 2, U Kanálky 1359/4, PSČ 120 00, za účasti: 1) Z. P. , narozená XY, bytem XY, a 2) A. I. P. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, obou zastoupených Mgr. Ing. Markem Švehlíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, PSČ 110 00, o určení, že A. B., narozený XY, byl ke dni své smrti jediným akcionářem společnosti A. I. P., a o určení velikosti jeho akcionářského podílu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 76/2011, o dovolání účastnic 1) a 2) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2022, č. j. 7 Cmo 67/2022-770, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Navrhovatel se návrhem doručeným soudu 17. 5. 2011 domáhá určení, že A. B., narozený XY, byl k okamžiku svého úmrtí jediným akcionářem společnosti A. I. P. (dále jen „společnost“), určení, že rozhodnutí jediného akcionáře společnosti ze dne 17. 12. 2010 je nicotné a „určení rozvržení základního kapitálu do akcií, určení formy druhu a jmenovité hodnoty akcií“.
[2] Podáním ze dne 20. 12. 2019 Z. P. (dále jen „Z. P.“) a společnost namítly nedostatek pravomoci českých soudů.
[3] Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 2. 2022, č. j. 75 Cm 76/2011-756, zamítl návrh na zastavení řízení z důvodu nedostatku pravomoci českých soudů.
[4] K odvolání Z. P. a společnosti Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 5. 2022, č. j. 7 Cmo 67/2022-770, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně „ve správném znění“ tak, že námitka nedostatku pravomoci českých soudů, vznesená Z. P. a společností, se zamítá.
[5] Z. P. a společnost podaly proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 věty první a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelky spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[6] Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
[7] Podle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.[1]
[2] Dovolatelky označily rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, vymezily rozsah, v němž je napadají, popsaly důvody dovolání a formulovaly dovolací návrh. K předpokladům přípustnosti dovolatelky uvedly toliko: „Podle účastníků jsou naplněny podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak.“.
[3] Argument, podle kterého „mají být otázky hmotného a procesního práva dovolacím soudem vyřešeny jinak“ (ve smyslu odlišně od posouzení učiněného odvolacím soudem) významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelek) dovolací soud odchýlit; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3736/2014, či ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3652/2014, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 (a v něm citovanou judikaturu), ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14, či ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. II. ÚS 1346/15.
[4] Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelky v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostály.
[5] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
[6] Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
[7] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu