ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.3541.2021.1
sp. zn. 27 Cdo 3541/2021-461
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky Mgr. Moniky Cihelkové , se sídlem v Praze 1, Vodičkova 707/37, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyně dlužnice P. u., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Jakubem Fröhlichem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Spálená 84/5, PSČ 110 00, za účasti 1) V. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Zuzanou Strakovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Konviktská 291/24, PSČ 110 00, 2) J. P. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 449/11, PSČ 140 00, 3) J. R. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrem Řehákem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Domažlická 1256/1, PSČ 130 00, 4) J. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Zuzanou Kudrnovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Žitenicích, Litoměřická 24, PSČ 411 41, 5) P. Ž. , narozeného XY, bytem XY, 6) P. B. , narozeného XY, bytem XY, ad 5) a 6) zastoupených Mgr. Aloisem Šatavou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1104/13, PSČ 110 00, 7) T. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ing. Adamem Černým, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 2, Dřevná 382/2, PSČ 128 00, 8) P. u. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené opatrovníkem Š. H., advokátem, se sídlem XY, 9) M. P. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 10) D. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené opatrovnicí B. H., advokátkou, se sídlem XY, 11) P. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 12) H. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a 13) H. R. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, o vyloučení členů statutárního orgánu z výkonu funkce, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 363/2015, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, č. j. 14 Cmo 415/2019-378, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem ze dne 16. 12. 2014 se navrhovatelka domáhá vyloučení účastníků 1) až 7) z výkonu funkce člena statutárního orgánu podle §63 až §65 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích, ve znění účinném do 31. 12. 2020; dále též jen „z. o. k.“).
[2] Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2019, č. j. 59 Cm 363/2015-318, návrh zamítl (výroky I. až VII.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VIII.).
[3] Jedná se již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když předchozí zamítavý rozsudek ze dne 30. 9. 2016, č. j. 59 Cm 363/2015-200, Vrchní soud v Praze (k odvolání navrhovatelky) zrušil usnesením ze dne 6. 6. 2018, č. j. 14 Cmo 497/2016-238.
[4] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky a druhého účastníka v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[5] Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[6] Ve vztahu k první otázce (zda jednání vytýkaná členům statutárního orgánu dlužnice učiněná po 1. 1. 2014 odůvodňují vyloučení těchto osob z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace) dovolatelka nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání; toliko uvádí, že jde o otázku „hmotného práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak“, aniž by uvedla, od kterého svého řešení takové otázky se má Nejvyšší soud odchýlit.
[7] Argument, podle kterého má být právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (ve smyslu odlišně od posouzení učiněného odvolacím soudem), významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. To ovšem z dovolání v nyní projednávané věci neplyne; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2733/2013, či ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2711/2020, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013, či ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14 (a v něm citovanou judikaturu). K náležitostem dovolání srov. dále stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.
[8] V důsledku popsané vady (§241a odst. 2 o. s. ř.), již dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení této otázky; proto se jí nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[9] Dovolatelkou zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož v řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce dle §63 až 67 z. o. k. nelze přihlížet k jednáním, jež byla (měla být) učiněna před účinností zákona o obchodních korporacích (tedy před 1. 1. 2014), a to z důvodu nepřípustnosti pravé zpětné účinnosti právních předpisů, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, uveřejněný pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 192/2018, a ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1831/2021, či nálezy pléna Ústavního soudu ze dne 28. 2. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 9/95, a ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96).
[10] Člen statutárního orgánu obchodní korporace může být za svá jednání při výkonu funkce postižen zásadně pouze podle právní úpravy účinné v době, kdy k těmto jednáním došlo. Otázka případné aplikovatelnosti §38l zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, není pro posouzení projednávané věci právně významná.
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 11. 2022
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu