ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.650.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 650/2022-376
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobkyně PROTI BEZPRÁVÍ 21 s. r. o. , se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 03991814, zastoupené Mgr. Michalem Bieleckim, advokátem, se sídlem v Praze 2, Koubkova 1726/8, PSČ 120 00, proti žalovanému P. K. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Bc. Ondřejem Říhou, LL. M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Na příkopě 583/15, PSČ 110 00, o zaplacení 21.346.345 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 228/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2021, č. j. 28 Co 195/2021-348, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se žalobou, která byla Obvodnímu soudu pro Prahu 4 doručena 19. 8. 2016, domáhá, aby soud uložil žalovanému – jakožto bývalému jednateli společnosti R. (dále jen „společnost“) – zaplatit žalobkyni 21.346.345 Kč s příslušenstvím z titulu jeho zákonného ručení podle §135 odst. 2 a §194 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013.
[2] Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 18. 1. 2021, č. j. 21 C 228/2016-313, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[3] K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 9. 2021, č. j. 28 Co 195/2021-348, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Žalobkyně podala proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění návrhu na zahájení řízení (resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně), není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. (srov. za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, či ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2816/2020).
[6] Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněný pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
[7] Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěrech, podle kterých:
1) pohledávka žalobkyně na náhradu škody vůči společnosti je s ohledem na námitku žalovaného, jako ručitele této pohledávky, promlčena.
2) pohledávka žalobkyně vůči žalovanému vzniklá z titulu jeho ručení za pohledávky žalobkyně vůči společnosti je promlčena.
3) žalovaný, jako jednatel společnosti, neporušil při výkonu své funkce povinnost jednat s péčí řádného hospodáře.
[8] Třetí závěr odvolacího soudu, jenž obstojí – v případě jeho správnosti – jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3158/2013), dovolatelka prostřednictvím otázky, jež by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř., nenapadá.
[9] Namítá-li totiž dovolatelka ve vztahu k tomuto závěru odvolacího soudu údajné vady řízení (rozpor závěru s provedeným dokazování, nevypořádání se s argumentací dovolatelky a nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu), přehlíží, že uvedené námitky nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), přičemž v souvislosti s nimi Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř.
[10] V důsledku této vady (§241a odst. 2 o. s. ř.), již dovolatel neodstranil v dovolací lhůtě (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva těmito námitkami otevíraných; proto se jimi nezabýval (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněný pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[11] S ohledem na uvedené závěry nemůže věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek předestřených v dovolání ovlivnit výsledek sporu (nemůže vést k rozhodnutí, jež by bylo pro dovolatele příznivější) a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 9. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu