ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.2478.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 2478/2022-694
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně městské části Praha – Dolní Počernice , IČO 002 40 150, se sídlem v Praze 9 – Dolní Počernice, Stará obec 10, zastoupené JUDr. Irenou Baladovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Palackého 740/1, proti žalované NATURAL, spol. s r.o. , IČO 416 93 639, se sídlem v Praze 2, Rubešova 83/10, zastoupené JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská 1037/38, o zaplacení částky 1.213.874 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 49/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2022, č. j. 58 Co 88/2022-651, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 18. 11. 2021, č. j. 27 C 49/2012-595, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 767.592 Kč s příslušenstvím (výrok I.), žalobu co do částky 1.213.874 Kč s příslušenstvím a úroku z prodlení z částky 767.592 Kč od 11. 3. 2010 do 30. 5. 2012 v zákonné výši zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu (výroky III. a IV.). Žalobkyně se po žalované domáhala částky 1.981.466 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, neboť bez právního důvodu v období od 11. 3. 2010 do 31. 1. 2012 užívala pozemky parc. č. 1496/3, č. 1495/2 a č. 1496/1 v katastrálním území Dolní Počernice, obec Praha (dále jen „předmětné pozemky“), ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaná je přitom vlastnice souboru budov označených jako budova č. p. 831, situovaných na pozemku parc. č. 1496/3, které užívá jako čerpací stanici, prodejnu a autoservis. Žalovaná současně užívá i přilehlé pozemky parc. č. 1495/2 a č. 1496/1, jež slouží jako komunikace, neboť tvoří společně se zastavěným pozemkem jeden funkční celek. Jelikož žalovaná neprokázala existenci titulu, který by ji opravňoval užívat předmětné pozemky, dospěl soud prvního stupně k závěru, že se bezdůvodně obohatila (ve smyslu §451 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013), a pro určení rozsahu bezdůvodného obohacení provedl dokazování znaleckým posudkem. Vzhledem k tomu, že v dané kauze bylo provedeno více znaleckých posudků s odlišným závěrem pro tu samou posuzovanou věc, nechal obvodní soud vypracovat revizní znalecký posudek č. 775-1/2021 znalcem MBM-Hopet, s.r.o., z něj posléze také vycházel, neb jeho úvahy byly nejlépe (a to i při ústním jednání dne 17. 8. 2021) odůvodněny. Pro nadbytečnost potom zamítl návrh žalobkyně na vypracování dalšího znaleckého posudku. Obvodní soud tedy žalobě částečně vyhověl (do částky odpovídající shora uvedenému reviznímu znaleckému posudku) a ve zbývajícím rozsahu ji zamítl.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 5. 2022, č. j. 58 Co 88/2022-651, odvolací řízení o odvolání žalované proti vyhovujícímu výroku o věci samé (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně) zastavil (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně) potvrdil, změnil jej v nákladových výrocích (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud názor soudu prvního stupně co do vzniku bezdůvodného obohacení aproboval. Jelikož se odvolala rovněž žalovaná, která následně vzala své odvolání v plném rozsahu zpět, městský soud v dotčeném rozsahu odvolací řízení zastavil. K odvolání žalobkyně přezkoumal městský soud rozsudek soudu prvního stupně i řízení, jež jeho vydání předcházelo, přičemž se ztotožnil s úsudkem obvodního soudu, který při stanovení výše vzniklého bezdůvodného obohacení vycházel z revizního znaleckého posudku MBM-Hopet, s.r.o., a shodně s ním uzavřel, že závěry zmíněného posudku byly náležitě logicky a přesvědčivě odůvodněny, včetně jeho výhrad k ostatním znaleckým posudkům. Se soudem prvního stupně však nesouhlasil, pokud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, pročež v této části jeho rozhodnutí změnil.
3. Proti rozsudku Městského soudu v Praze co do výroku II. v části, v níž byl rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé potvrzen, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované usneseními Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1056/2012 a 28 Cdo 4558/2014. Dovolatelka nesouhlasí se závěry revizního znaleckého posudku znalce MBM-Hopet, s.r.o., stanovujícími obvyklou hladinu nájemného, které dle jejího názoru nebyly dostatečně a logicky odůvodněny s tím, že rovněž neodpovídají reálným cenám stavebních pozemků. Žalobkyně zároveň zpochybňuje způsob hodnocení důkazů – jednotlivých znaleckých posudků – oběma soudy a tvrdí, že totožná otázka byla soudy nižších stupňů, jakož i soudem Nejvyšším, opakovaně řešena v předchozích řízeních týchž účastníků se zcela jiným výsledkem. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil posledně zmiňovanému soudu k dalšímu řízení. Dovolatelka posléze dne 2. 9. 2022 zaslala Nejvyššímu soudu doplnění dovolání, k tomu však dovolací soud, jelikož bylo doručeno až po uplynutí zákonem stanovené dvouměsíční lhůty k jeho podání (bylo-li rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyni doručeno dne 29. 5. 2022), již nemohl přihlédnout [srov. §240 odst. 1, větu první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)].
4. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
5. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů.
6. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.
7. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Dovolání žalobkyně však přípustné není.
9. Podle účinné procesní úpravy přísluší dovolacímu soudu zabývat se výhradně otázkami právními (§241a odst. 1 o. s. ř.), nikoliv skutkovými (srovnej z mnoha např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3404/2020, ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3465/2019, či ze dne 6. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2739/2018; obdobně i usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 538/16, bod 10 odůvodnění), jež nemohou založit přípustnost dovolání. Rovněž je vyloučeno, aby přípustnost dovolání vyplynula z polemiky se skutkovými závěry nalézacích soudů. Dovoláním nelze úspěšně napadnout ani hodnocení důkazů odvolacím soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. Zákon nepředepisuje – ani předepisovat nemůže – pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro úvahy o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je tedy na zvážení soudu, kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srovnej mimo jiných usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1977/2022, nebo ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 589/2021).
10. Znalecký posudek je dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle §132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad §132 o. s. ř. Soud zkoumá přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010, či usnesení téhož soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 36/2020, i ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 209/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. I. ÚS 483/01). Má-li soud při rozhodování k dispozici více znaleckých posudků s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a proč nevychází ze závěrů jiného znaleckého posudku. Přitom i otázka, k jakému znaleckému posudku se soud v nalézacím řízení přikloní a ze kterého vyjde, je otázkou hodnocení důkazů (srov. kupříkladu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2002, sp. zn. 33 Odo 325/2001, či usnesení téhož soudu ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2123/2015, i ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1063/2020).
11. Ve světle shora uvedeného nezbývá než uzavřít, že v dovolání žalobkyně není nastolena žádná právní otázka ve smyslu §237 o. s. ř. Předestřené otázky jsou čistě skutkovými námitkami, konkrétně zpochybněním hodnocení důkazů (znaleckých posudků) soudem prvního stupně, která vzal odvolací soud za správná a na nichž soudy obou stupňů založily svůj závěr o výši náhrady za bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované užíváním předmětných pozemků bez právního důvodu, a dovolatelka tudíž neuplatnila jediný možný (způsobilý) dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. V dovolatelkou citovaných usneseních ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1056/2012, a ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4558/2014, se přitom rovněž připomíná vázanost dovolacího soudu skutkovými zjištěními instancí nižších.
12. V poměru k dovolací argumentaci se pak sluší dodat, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) posudky pečlivě, logicky a srozumitelně zhodnotil a vysvětlil, z jakého důvodu při stanovení výše bezdůvodného obohacení vzniklého za užívání předmětných pozemků ze strany žalované v rozhodném období vyšel právě ze znaleckého posudku znalce MBM-Hopet, s. r. o. (viz body 17. a 18. rozsudku odvolacího soudu či body 5. až 8. rozsudku soudu prvního stupně), o jehož správnosti neměl žádné pochybnosti, jakož i proč nepřihlédl k ostatním znaleckým posudkům předloženým v řízení a pokládal je za nepřesvědčivé, a tudíž v řízení nepoužitelné (viz bod 16. rozsudku odvolacího soudu a body 4. a 5. rozsudku soudu prvního stupně). Je proto možné uzavřít, že soudy obou stupňů přiléhavě a podrobně zdůvodnily, jakým způsobem znalecké posudky zhodnotily, přičemž jim nelze vytýkat ani to, že by se nevypořádaly s námitkami dovolatelky proti reviznímu znaleckému posudku, je-li z odůvodnění soudních rozhodnutí patrný pravý opak.
13. Z vylíčeného je zjevné, že na předmětné dovolání nelze pohlížet jako na přípustné, pročež je Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto na základě §243c odst. 3, §224 odst. l, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 10. 2022
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu