ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.2667.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 2667/2022-341
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) V. A. , narozeného XY, bytem XY, b) S. B. , narozeného XY, bytem XY, a c) K. L. , narozeného XY, bytem XY, všech zastoupených JUDr. Kristýnou Oberfalcerovou, DEA, DESS, advokátkou se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 64/3, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o převodu jiných zemědělských pozemků oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 147/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2022, č. j. 27 Co 23/2022-301, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku celkem 4 835,16 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Kristýny Oberfalcerové, DEA, DESS, advokátky se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 64/3.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Shora označeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 27. 10. 2021, č. j. 14 C 147/2021-253, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobci coby oprávněnými osobami smlouvu (v tam uvedeném znění) o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY [jako jiného zemědělského pozemku k uspokojení restitučních nároků žalobců podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů] a jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I.); k tomu bylo rozhodnuto i o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná (dále také jen „dovolatelka“). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že při řešení otázky, zda byly splněny předpoklady pro uspokojení žalobci uplatňovaného restitučního nároku převodem pozemku mimo veřejnou nabídku pozemků (na podkladě podané žaloby), se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka považuje za nesprávné odvolacím soudem učiněné závěry, že její postup ve vztahu k nároku žalobců lze kvalifikovat jako liknavý a že žalobci vyvinuli dostatečnou míru aktivity, jde-li o účast ve veřejných nabídkách pozemků, které dle jejího mínění měly patřičné kvalitativní i kvantitativní parametry; zastává názor, že požadavkem na přímý převod pozemku žalobci diskriminují jiné restituenty. Proti samotné převoditelnosti vybraného pozemku námitky nevznáší, za sporný považuje postup soudu vedoucí k jeho ocenění.
3. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
4. Dovolatelkou předestřenou otázku, za jakých předpokladů může oprávněná osoba uplatnit u soudu nárok na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku zahrnutí pozemku do veřejné nabídky, odvolací soud napadeným rozsudkem vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (reflektující i rozhodování Ústavního soudu o dané otázce), na níž není důvodu čehokoliv měnit (srov. zejm. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; nález Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, publikovaný pod číslem 33/2004 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu; nález Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, publikovaný pod číslem 174/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu; či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, uveřejněný pod číslem 531/2005 Sb.).
5. Úvaha odvolacího soudu ústící v konkluzi, že postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobců v posuzované věci lze kvalifikovat jako liknavý, nepřiměřená není a nejde o úsudek učiněný mechanicky toliko na podkladě zjištění o době prodlení s uspokojením restitučního nároku (či na dovolatelkou uváděné „historické liknavosti“), nýbrž na komplexním posouzení všech okolností, včetně zohlednění aktivity žalobců [zejm. jde-li o jejich četnou účast v nabídkových řízeních, kdy ovšem veřejné nabídky pozemků postrádaly takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby jejich prostřednictvím mohly být uspokojeny (zbytkové) restituční nároky žalobců]; k rozsahu přezkumné činnosti dovolacího soudu v tomto směru srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1787/2015, a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015.
6. K revizi úvah soudů nižších stupňů, jež se nesou v rovině skutkových zjištění, dovolací soud podle účinné procesní úpravy povolán není a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem; k tomu srov. např. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněného pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či obdobně i usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 538/16, bod 10. odůvodnění. Proto ani námitky dovolatelky připínající se k soudem učiněným zjištěním (co do účasti žalobců v nabídkových řízeních či parametrů veřejné nabídky pozemků v poměru k jimi uplatňovanému nároku) nemohou založit přípustnost dovolání (na niž lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 věty prvé o. s. ř.).
7. V situaci prokázané liknavosti žalované, kdy se oprávněná osoba může domáhat uspokojení nároku žalobou na převod konkrétního vhodného pozemku mimo proces veřejných nabídek, nelze postup žalobců využívajících tohoto práva (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) pokládat na diskriminující vůči ostatním oprávněným osobám (k tomu znovu srovnej především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
8. Odvolacím soudem učiněné posouzení se neodchyluje ani od jiných dovolatelkou odkazovaných rozhodnutí dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4926/2017, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 822/2021), jež se otázkou aktivního přístupu oprávněné osoby při uspokojování jejího restitučního nároku zabývají (v souladu s ustálenou judikaturou) právě se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem jednotlivých posuzovaných případů a kdy v dovolatelkou odkazovaných sporech šlo o posouzení situací skutkově značně odlišných (oprávněné osoby se neúčastnily veřejných nabídek buď vůbec či jen sporadicky a zjevně účelově až v době bezprostředně předcházející podání žaloby, jinak o saturaci svého nároku neusilovaly). Napadený rozsudek není v kontradikci ani k závěrům odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, v němž dovolací soud vytkl soudům nižších stupňů nesprávnost závěru právě o absenci liknavosti žalované (jejího předchůdce – Pozemkového fondu České republiky), jenž v odkazovaném sporu soudy učinily bez zohlednění všech relevantních okolností včetně doby a důvodů prodlení.
9. Nelze pak nezmínit, že ke stejným závěrům (o liknavosti žalované, jde-li o části nároků, jejichž nositeli jsou žalobci a/ a c/) dospěly soudy již dříve i v jiném řízení (ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 8 C 28/2018) a tyto jimi učiněné závěry byly – jako konformní s konstantní judikaturou – aprobovány i soudem dovolacím (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2517/2019, na které i soudy nižších stupňů – při nezměněných poměrech co do liknavosti žalované – opodstatněně odkazují).
10. Ze shora uvedeného plyne, že není naplněno žádné z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. (že je rozhodnutí odvolacího soudu v otázce označené dovoláním v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, aniž byly by dány důvody k jinému posouzení této dovolacím soudem již vyřešené otázky).
11. Jestliže pak dovolatelka kritizuje i závěr o ocenění požadovaného náhradního pozemku, postrádá dovolání ve vztahu k dané otázce zákonem stanovené obligatorní náležitosti, zejm. pak řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nehledě na to, že tato dovolatelkou vznesená kritika o nesprávném postupu při ocenění (že „cenu si tak stanovil sám žalobce“) není korektní v situaci, kdy soudy nižších stupňů i v tomto směru vycházely z odborného posouzení relevantních okolností znaleckým posudkem (při zohlednění ceny oddělené a vydání nepodléhající části pozemku, s využitím znalkyní současně určené ceny pozemku i za m 2 ).
12. Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; dovolání žalované bylo odmítnuto a k nákladům (oprávněných) žalobců, jež se prostřednictvím své zástupkyně z řad advokátů vyjádřili k dovolání, patří odměna advokátky za zastupování v dovolacím řízení (určená z tarifní hodnoty 10 067,60 Kč) v částce 3 696 Kč [§6 odst. 1, §7 bod 5., §8 odst. 1, §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokátky stanovených paušální částkou 300 Kč (§13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 839,16 Kč.
13. Rozhodné znění občanského soudního řádu (ve znění účinném od 30. 9. 2017) se podává z článku II. bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
14. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu ( www.nsoud.cz ), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu ( http://nalus.usoud.cz ).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 10. 2022
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu