ECLI:CZ:NS:2022:28.ND.79.2022.1
sp. zn. 28 Nd 79/2022-213
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce L. G. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Petrem Tomanem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, proti žalovanému R. Š. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Petrem Opletalem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 454/2020, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 454/2020 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Brno - venkov.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 20. 11. 2020 u Obvodního soudu pro Prahu 5 žalobu na ochranu osobnosti, spolu s návrhem na přiznání nemajetkové újmy v penězích.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 1. 2021, č. j. 28 C 454/2020-150, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, č. j. 22 Co 52/2021-160, bylo rozhodnuto o místní příslušnosti soudu [o tom, že se věc nepostupuje Okresnímu soudu Brno - venkov, neboť soudem pro řízení místně příslušným je Obvodní soud pro Prahu 5 (jako soud žalobci na výběr daný ve smyslu §87 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“)].
Před zahájením jednání u soudu prvního stupně dne 13. 12. 2021 žalovaný navrhl přikázání věci Okresnímu soudu Brno - venkov z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o. s. ř.) a takto učiněný návrh následně doplnil i písemným podáním, doručeným soudu prvního stupně dne 30. 12. 2021. Akceptoval, že Obvodní soud pro Prahu 5 je soudem pro řízení místně příslušným. Navrhovanou delegaci odůvodnil tím, že k prokázání svých tvrzení navrhuje ve věci vyslechnout i svědky „působící“ u Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, kdy provedení těchto důkazů Okresním soudem Brno - venkov bude – i s ohledem na bydliště navrhovaných svědků – „účelnější a dostupnější“, přičemž v obvodu tohoto soudu má bydliště i žalovaný. Podle mínění žalovaného lze navrhovanou delegací předejít i případným spekulacím o možné podjatosti „soudů“,
mají-li být v řízení projednávány otázky týkající se jeho dřívější pracovní činnosti (coby ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu) související s prověřováním „pražských složek justice“, kdy i sám žalobce dříve působil při Vrchním státním zastupitelství v Praze. Jako politicky aktivní osoba má žalovaný silný zájem „očistit“ své jméno právě před soudem v místě svého bydliště, kde má i nejsilnější elektorát, a veřejnost má právo zúčastnit se soudního jednání. Delegace nebyla by dle názoru žalovaného v rozporu ani s principem hospodárností řízení, jestliže ve věci dosud nebylo provedené žádné dokazování.
Žalobce s podaným návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu Brno - venkov vyjádřil nesouhlas.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Podle §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 5 (jenž je soudem příslušným) a Okresnímu soudu Brno - venkov (jemuž má být věc přikázána) projednal žalovaným podaný návrh a shledal, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné předpoklady k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Důvody pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. (k delegaci vhodné) mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Předpokladem přikázání věci jinému soudu dle citovaného ustanovení je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci, přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, jenž má věc projednat, je základní zásadou. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve svazku č. 24, ročník 2001, str. 281; z judikatury Nejvyššího soudu pak např. usnesení ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalovaným uváděné důvody, resp. vyslovené obavy nejsou způsobilé prolomit výše popsaný ústavní princip, jelikož žalovaný neuplatňuje žádné okolnosti, na jejichž základě by bylo možné usuzovat, že požadovaná delegace věci Okresnímu soudu Brno - venkov by mohla vést k hospodárnějšímu, rychlejšímu či po skutkové stránce spolehlivějšímu a důkladnějšímu projednání věci. Takové okolnosti neplynou ani z obsahu spisu.
Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost a cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 29 Nd 131/2015). Stejně tak důvod pro přikázání věci jinému soudu nelze spatřovat ani v obdobných okolnostech na straně zástupců účastníků nebo v úvahu připadajících svědků (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 21 Nd 124/2019). Co se týče postupu soudu při dokazování, žalovaný navíc zjevně přehlíží možnost postupu předvídaného ustanoveními §39 a §122 odst. 1 o. s. ř. (provedení důkazu prostřednictvím dožádaného soudu), nehledě na to, že z jím podaného návrhu se ani nepodává, že jím navržení svědci mají bydliště právě v obvodu soudu, jemuž by věc měla být přikázána.
Stejně tak není důvodem k delegaci věci z důvodu vhodnosti ani vyjádřená nedůvěra některého účastníka v místně příslušný soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 32 Nd 56/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 21 Nd 576/2020). Je-li nedůvěra účastníka k soudu podložena skutečnostmi takové povahy a intenzity, že vyvolávají důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců, pak je třeba postupovat podle ustanovení o vyloučení soudců (§14 a násl. o. s. ř.); účastníci řízení mají právo se vyjádřit k osobám soudců, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, mohou uplatnit námitku podjatosti (srov. §15a o. s. ř.) a jsou-li vyloučeni všichni soudci příslušného soudu, je namístě delegace nutná (§12 odst. 1 o. s. ř.). [Z obsahu spisu se přitom podává, že o právu vyjádřit se k osobě soudkyně, jež má podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, byl žalovaný soudem poučen a námitku podjatosti soudkyně neuplatnil; viz protokol o jednání před soudem prvního stupně z 13. 12. 2021.]
Ani zbylé argumenty žalovaného (že má v obvodu Okresního soudu Brno - venkov sociální vazby, je zde politicky činný, má zde nejsilnější elektorát a že „také veřejnost má právo, aby se tohoto soudního jednání mohla zúčastnit“) pak také nelze považovat za právně relevantní důvody k delegaci věci jinému soudu ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. (tedy odůvodňující závěr, že delegace by mohla vést k hospodárnějšímu, rychlejšímu či po skutkové stránce spolehlivějšímu a důkladnějšímu projednání věci). K naposled uvedenému argumentu sluší se snad dodat, že veřejnost soudního jednání je zaručena (viz §116 o. s. ř., čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky) a navrhovaná delegace na ni nemá žádný vliv.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu Brno - venkov z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 2. 2022
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu