ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.496.2020.1
sp. zn. 29 Cdo 496/2020-3331
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců a/ AS ZIZLAVSKY v. o. s. , se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28490738, jako insolvenčního správce dlužníka Darren, s. r. o., se sídlem v Bystré, Sulkovská 482, PSČ 569 92, identifikační číslo osoby 25278711, zastoupeného JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem, se sídlem v Chrudimi, Tovární 1130, PSČ 537 01, a b/ Adnar pohledávky s. r. o. , se sídlem v Zaječicích 322, PSČ 538 35, identifikační číslo osoby 05564352, proti žalovaným 1/ V. H. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Radkem Látem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Smilova 547, PSČ 530 02, 2/ P. S. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, 3/ Ing. Davidu Jánošíkovi , se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 1105/36, PSČ 500 02, jako správci konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s., identifikační číslo osoby 00174131, zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, 4/ obci Brněnec , se sídlem v Brněnci, Moravská Chrastová 77, PSČ 569 04, identifikační číslo osoby 00276464, zastoupené Mgr. Jakubem Tučkem, advokátem, se sídlem v Praze, Provázkova 2265/20, PSČ 143 00, 5/ České republice - České správě sociálního zabezpečení, Krajské správě sociálního zabezpečení pro Pardubický kraj , se sídlem v Pardubicích, U Stadionu 2729, PSČ 530 02, a 6/ T. J. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, PSČ 110 00, o zaplacení částky 2 697 583 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 9 C 183/2007, o dovolání žalobce a/ proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 17. září 2019, č. j. 22 Co 349/2015-3278, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobce a/ je povinen zaplatit šestému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 23 474 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a/ a čtvrtým a pátým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách (dále jen „okresní soud“) dne 12. září 2007 se žalobce Darren, s. r. o., domáhal (po změně žaloby připuštěné usnesením okresního soudu ze dne 23. října 2008) po žalovaných (1/ V. H., 2/ P. S., 3/ Mgr. Petru Stejskalovi, LL. M., jako správci konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s., 4/ obci Brněnec, 5/ České republice - České správě sociálního zabezpečení, Krajské správě sociálního zabezpečení pro Pardubický kraj a 6/ T. J.) společně a nerozdílně zaplacení částky 2 697 583 Kč s příslušenstvím tvořeným specifikovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 12. září 2007 do zaplacení .
2. Podle žalobních tvrzení uzavřeli první žalovaný (tehdejší správce konkursní podstaty úpadce ) jako prodávající a žalobce jako kupující dne 1. června 2005 (respektive 2. června 2005) „smlouvu o prodeji podniku úpadce“ (žalobce míní, že nešlo o smlouvu o prodeji podniku a že smlouva byla od počátku absolutně neplatná). Dopisem z 13. září 2005 doručeným žalobci 16. září 2005 správce konkursní podstaty úpadce odstoupil od smlouvy o prodeji podniku. Žalobce již před uzavřením smlouvy o prodeji podniku dodával úpadci zboží, jehož cena v částce 2 697 583 Kč nebyla žalobci uhrazena. Jde o pohledávku za konkursní podstatou, která nebude uhrazena z konkursní podstaty pro nedostatek finančních prostředků. Žalobce požaduje žalovanou částku z titulu náhrady škody vůči prvnímu žalovanému jako bývalému správci konkursní podstaty a vůči druhému žalovanému jako nynějšímu správci konkursní podstaty. Proti třetímu žalovanému žalobce uplatňuje nárok na zaplacení ceny dodaného zboží. Ostatní žalovaní pak odpovídají žalobci za vzniklou škodu tím, že jako členové věřitelského výboru nepostupovali při výkonu funkce s odbornou péčí (nic neučinili a naopak schvalovali protiprávní jednání správce konkursní podstaty).
3. Usnesením ze dne 28. února 2013 Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích změnil usnesení okresního soudu ze dne 13. listopadu 2012 tak, že připustil, aby na místo dosavadního žalobce vstoupila ve vztahu k třetímu žalovanému společnost RANDA s. r. o.
4. Rozsudkem ze dne 11. března 2015, č. j. 9 C 183/2007-2017, okresní soud:
[1] Uložil třetímu žalovanému zaplatit žalobci b/ částku 2 697 583 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení, s tím, že plněním třetího žalovaného zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost prvního žalovaného (bod I. výroku).
[2] Uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobci a/ částku 2 697 583 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení, s tím, že plněním prvního žalovaného zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost třetího žalovaného (bod II. výroku).
[3] Zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce a/ domáhal zaplacení téže částky i po druhém, čtvrtém, pátém a šestém žalovaném (bod III. výroku).
[4] Uložil třetímu žalovanému zaplatit žalobci b/ na náhradě nákladů řízení částku 208 185 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám jeho zástupce (bod IV. výroku).
[5] Uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobci a/ na náhradě nákladů řízení částku 653 879 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám jeho zástupce (bod V. výroku).
[6] Uložil žalobci a/ zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 379 253 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám jeho zástupce (bod VI. výroku).
[7] Uložil žalobci a/ zaplatit čtvrtému žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 116 400 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám jeho zástupce (bod VII. výroku).
[8] Určil, že žalobce a/ a pátý žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení (bod VIII. výroku).
[9] Uložil žalobci a/ zaplatit šestému žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 381 209 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám jeho zástupce (bod IX. výroku).
[10] Uložil prvnímu a třetímu žalovanému zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 107 900 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí (bod X. výroku).
[11] Uložil prvnímu a třetímu žalovanému zaplatit rovným dílem státu na nákladech řízení částku 69 372,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí (bod XI. výroku).
[12] Uložil prvnímu žalovanému zaplatit státu na nákladech řízení částku 467 741 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí (bod XII. výroku).
5. Ve vztahu k čtvrtému, pátému a šestému žalovanému okresní soud ̶ odkazuje na ustanovení §420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2003, sp. zn. 25 Cdo 803/2003 (který je, stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu) ̶ dospěl k závěru, podle něhož členové věřitelského výboru neporušili žádnou povinnost. K tomu uvedl, že žalobce a/ „nespadá pod pojem konkursního věřitele“, když má za úpadcem pohledávku za podstatou ve smyslu §31 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). Členové věřitelského výboru nejsou povinni dohlížet na činnost správce konkursní podstaty „v každém ohledu“ a nejsou povinni hájit zájmy jiných osob než konkursních věřitelů. Jestliže správce svou činností poškozuje jiné osoby než konkursní věřitele, pak členové věřitelského výboru tím, že nezasáhnou, neporuší žádnou právní povinnost.
6. Proti rozsudku okresního soudu podali včasná odvolání žalobce a/ (proti bodům III. a VI. až IX. výroku), první žalovaný (proti bodům II., V., X., XI. a XII. výroku) a třetí žalovaný (proti bodům I., IV., X. a XI. výroku).
7. V průběhu odvolacího řízení došlo v okruhu účastníků řízení k následujícím změnám: Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích k návrhu žalobce b/ rozhodl usnesením ze dne 29. března 2017, č. j. 22 Co 349/2015-2178, podle §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tak, že namísto dosavadního žalobce b/ RANDA s. r. o. bude v řízení ve vztahu k třetímu žalovanému pokračováno jako s novým žalobcem se společností Adnar pohledávky s. r. o.
8. Usnesením ze dne 16. února 2016, č. j. KSPA 53 INS XY , Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích zjistil úpadek žalobce a/, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem ustanovil AS ZIZLAVSKY v. o. s.
9. Usnesením ze dne 22. června 2017, č. j. 43 K 21/2004-9387, Krajský soud v Hradci Králové zprostil Mgr. Petra Stejskala funkce správce konkursní podstaty úpadce a novým správcem konkursní podstaty ustanovil Ing. Davida Jánošíka.
10. Odvolací soud pak v záhlaví označeným rozsudkem:
[1] Potvrdil rozsudek okresního soudu v té části bodu III. výroku, jíž byla zamítnuta žaloba proti čtvrtému, pátému a šestému žalovanému, a dále v bodech VII., VIII. a IX. výroku (první výrok).
[2] Zrušil rozsudek okresního soudu v bodech I., II., IV., V., VI., X., XI. a XII. výroku a dále v té části bodu III. výroku, jíž byla zamítnuta žaloba proti druhému žalovanému, a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (druhý výrok).
[3] Uložil žalobci a/ zaplatit čtvrtému žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 117 370 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám jeho zástupce (třetí výrok).
[4] Uložil žalobci a/ zaplatit šestému žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 123 479 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám jeho zástupce (čtvrtý výrok).
[5] Určil, že žalobce a/ a pátý žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (pátý výrok).
11. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkami, které vznesl v odvolacím řízení žalobce b/. Námitku podjatosti soudců odvolacího senátu 22 Co posoudil jako nedůvodnou a k námitce nezákonného soudce dovodil, že senátu 22 Co byla věc přidělena v souladu s rozvrhem práce. Dále odvolací soud ̶ cituje též ustanovení §7 a §11 odst. 7 ZKV ̶ uvedl, že odpovědnost za škodu je formulována natolik obecně, že by měla pokrývat nejen škodu vzniklou účastníkům konkursního řízení (dlužníku a věřitelům), ale též osobám na řízení zúčastněným. Předpokladem vzniku odpovědnosti členů věřitelského výboru je prokázání porušení povinností, které jim ukládá zákon nebo soud. K výtce žalobce a/, že čtvrtý, pátý a šestý žalovaný měli zakročit proti nakládání s kupní cenou za prodej podniku (nevrácenou žalobci) a proti „prohospodařování“ majetku úpadce VITKA Brněnec a. s. , odvolací soud zdůraznil, že členové věřitelského výboru především dohlíží na činnost správce v tom směru, že schvalují výši a správnost jeho hotových výdajů a nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty. Věřitelský výbor nebyl oprávněn zastavit provozování podniku ani přikazovat správci konkursní podstaty, jaké pohledávky za podstatou má uhradit. Čtvrtý, pátý a šestý žalovaný tedy nemohli přikázat správci konkursní podstaty, aby vrátil žalobci a/ část zaplacené kupní ceny dle smlouvy ze dne 1. června 2005. Shodně s okresním soudem odvolací soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že čtvrtý, pátý a šestý žalovaný nepostupovali při výkonu funkce členů věřitelského výboru s odbornou péčí a že porušili povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem.
12. Proti té části prvního výroku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu v bodu III. výroku ohledně zamítnutí žaloby proti čtvrtému, pátému a šestému žalovanému, podal žalobce a/ dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v dotčeném rozsahu zrušil, včetně závislých výroků o nákladech řízení a věc vrátil k dalšímu řízení.
13. Přípustnost dovolání dovolatel vymezuje ve smyslu §237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i otázek, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny.
14. Dovolatel přednáší svou verzi událostí, uzavíraje, že stav konkursní podstaty úpadce je v důsledku hospodaření obou správců konkursní podstaty (a podle dovolání dovolatele též v důsledku zanedbání dohledu věřitelským výborem) takový, že nemohou být uspokojeny pohledávky za podstatou v nominální hodnotě 70 000 000 Kč. Dovolatel namítá, že při řešení otázek dohledu věřitelského výboru na činnost správce konkursní podstaty, schvalování výše a správnosti nákladů spojených s udržováním a správou podstaty, ochrany společného zájmů konkursních věřitelů, postupu členů věřitelského výboru při výkonu funkce a odpovědnosti členů věřitelského výboru za škodu vzniklou porušením povinností se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2015, sp. zn. 29 Cdo 289/2013, a usnesení odvolacího soudu ze dne 4. ledna 2012, sp. zn. 22 Co 526/2009.
15. Ve vazbě na ustanovení §11 odst. 5 a 7 ZKV dovolatel vyjmenovává povinnosti členů věřitelského výboru a uzavírá, že čtvrtý, pátý a šestý žalovaný nijak nekontrolovali činnost správce konkursní podstaty a nedohlíželi na jeho činnost s odbornou péčí. V důsledku nečinnosti tak umožnili správci činit kroky poškozující konkursní podstatu. Co do vzniku škody a vyvinění dovolatel poukazuje na to, že čtvrtý, pátý a šestý žalovaný se ani vyvinit nemohli, když „veškeré protiprávní jednání s přímou příčinou vzniku škody“ správci schválili. Dokonce byli proti tomu, aby správce byl odvolán z funkce pro porušování jeho povinností. Dle názoru dovolatele se soudy obou stupňů nevypořádaly s jeho tvrzeními k příčinám vzniku škody. Tyto skutečnosti dovolatel obsáhle popisuje v článku VI. dovolání. Závěrem dovolatel tvrdí, že ve věci rozhodl nezákonný soudce a že rozhodnutí odvolacího soudu bylo pro něj překvapivé.
16. Šestý žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, s tím, že dovolatel jím formuluje skutkovou verzi věci, kterou přitom zakládá na nepravdivých tvrzeních. Stejně tak dovolatel dezinterpretuje rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 4. ledna 2012. Zdůrazňuje, že k hospodářské ztrátě došlo výlučně jednáním společnosti Darren, s. r. o., která nesplnila své závazky ze smlouvy o prodeji podniku a neuhradila kupní cenu, v důsledku čehož byl správce nucen od této smlouvy odstoupit. Dále šestý žalovaný namítá, že dovolatel nevymezuje otázky přípustnosti tak, aby bylo možno se jimi zabývat. Nesouhlasí s názorem dovolatele, že odvolací senát ve věci rozhodoval v rozporu s rozvrhem práce.
17. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozsudku je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. též článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
18. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.
19. Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
20. Z hlediska úvah o přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. jsou především právně bezvýznamné ty výhrady dovolatele, jejichž prostřednictvím zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu. Z uplatněné dovolací argumentace je zřejmé, že její podstata spočívá především v polemice s hodnocením provedených důkazů, jak je provedly soudy nižších stupňů a s výsledkem tohoto hodnocení, projevivším se ve skutkovém závěru, podle něhož v řízení nebylo prokázáno, že čtvrtý, pátý a šestý žalovaný nepostupovali při výkonu funkce členů věřitelského výboru s odbornou péčí a že porušili povinnosti, které jim ukládá zákon nebo jim uložil soud.
21. K nemožnosti úspěšně napadnout samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) dále srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, uveřejněný pod číslem 179/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
22. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
23. V intencích těchto závěrů je zřejmé, že dovolatel (byť formálně namítá nesprávné právní posouzení věci) ve skutečnosti uplatňuje námitky proti skutkovým zjištěním a napadá skutkové závěry odvolacího soudu ve vztahu k výkonu dohledu věřitelského výboru. Tyto námitky dovolatel shrnuje v článku IV. dovolání (např. členové věřitelského výboru nedali pokyn k odvolání prvního žalovaného, nedohlíželi na neoprávněně vynakládané výdaje společnosti Syntex, Eurokredit, vyplácení odměn vedoucím pracovníkům, dále uvádí, že z konkursní podstaty zmizely zásoby v hodnotě přes 20 000 000 Kč a stroje v hodnotě přes 1 800 000 Kč bez získání finanční náhrady) a argumentuje jimi na podporu názoru, že čtvrtý, pátý a šestý žalovaný porušili své povinnosti. Prostřednictvím těchto výhrad však dovolatel (z obsahového hlediska) uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. (nepolemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem).
24. Dovolání Nejvyšší soud naopak shledává přípustným podle §237 o. s. ř. (když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., vypočtených v §238 o. s. ř.) pro posouzení dovolatelem předestřené problematiky odpovědnosti členů věřitelského výboru za škodu, která nebyla v uvedených souvislostech dovolacím soudem dosud řešena.
25. U přípustného dovolání přihlíží dovolací soud z úřední povinnosti i k vadám řízení uvedeným v §242 odst. 3 o. s. ř.; Nejvyšší soud se tedy nejprve zabýval dovolacími námitkami na podporu závěru o existenci takových vad.
26. Námitkou o nesprávném obsazení odvolacího soudu vystihuje dovolatel z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu §229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.
27. Zmatečnostní vady řízení nejsou podle §241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. způsobilým dovolacím důvodem (k jejich prověření slouží žaloba pro zmatečnost), lze k nim však přihlédnout u přípustného dovolání.
28. Meze zkoumání zmatečnostních vad řízení v rámci přípustného dovolání (v režimu §242 odst. 3 o. s. ř.) jsou ovšem vymezeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 59/2005, uveřejněným pod číslem 86/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 86/2006“). Z R 86/2006 (na něž Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje) se pak podává, že o tom, zda řízení před soudy nižších stupňů je postiženo zmatečností, nelze v dovolacím řízení provádět dokazování; podstatné je, zda zmatečnostní vada se podává ze spisu.
29. V daném případě tvrzení dovolatele, že odvolací senát 22 Co rozhoduje všechny věci vedené u okresního soudu, které mají původ v konkursním řízení úpadce a že právní závěry odvolacího soudu opakovaně odporují ustálené judikatuře dovolacího soudu, existenci dovolatelem tvrzené zmatečnostní vady nedokládá. Závěr, že řízení je postiženo tvrzenou zmatečností, na základě obsahu spisu učinit nelze a dovolání potud není důvodné.
30. Namítá-li dovolatel překvapivost rozhodnutí, pak pomíjí, že za překvapivé (nepředvídatelné) je považováno takové rozhodnutí, které z pohledu předcházejícího řízení originálním způsobem posuzuje rozhodovanou věc a jehož přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 29 Cdo 300/2010, uveřejněný pod číslem 32/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněný pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Taková situace však v projednávané věci nenastala. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu a za správné považoval i jeho právní posouzení žalobou uplatněného nároku ve vztahu k čtvrtému, pátému a šestému žalovanému. Skutečnost, že soudy založily svá rozhodnutí na závěru, s nímž dovolatel nesouhlasí, nezakládá porušení jeho práva na spravedlivý proces a rozhodnutí nelze z uvedeného důvodu považovat za překvapivé. Budiž dodáno, že dovolatel k námitce překvapivosti napadeného rozhodnutí pouze odkazuje na ustanovení §118a odst. 2 o. s. ř., aniž by blíže vysvětlil, jak postup odvolacího soudu zasáhl do jeho práv a o čem konkrétně měl být soudem poučen.
31. Jiné (než shora vypořádané) vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), se nepodávají ani ze spisu, takže zbývá určit, zda napadené rozhodnutí obstojí v rovině právního posouzení věci.
32. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
33. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2013 a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“):
Dle ustanovení §11 ZKV (ve znění účinném od 1. května 2000 do 31. prosince 2007) věřitelský výbor volí ze svého středu předsedu a místopředsedu, dohlíží na činnost správce, průběžně schvaluje výši a správnost hotových výdajů správce a nákladů spojených s udržováním a správou podstaty a plní úkoly stanovené tímto zákonem nebo uložené mu soudem. Je oprávněn podávat soudu návrhy týkající se průběhu řízení (odstavec 5). Věřitelský výbor je povinen chránit společný zájem konkursních věřitelů; členové a náhradníci věřitelského výboru jsou povinni při výkonu své funkce postupovat s odbornou péčí a odpovídají za škodu vzniklou porušením povinností, které jim ukládá zákon nebo jim uloží soud (odstavec 7).
Podle ustanovení §18a ZKV (ve znění účinném od 1. května 2000 do 31. prosince 2007) podnik se do soupisu zapisuje jako soubor; ze soupisu však musí být zřejmé, co vše do tohoto souboru patří ke dni soupisu (odstavec 1). Prohlášením konkursu nekončí provozování podniku. Toto provozování bude ukončeno jen tehdy, rozhodne-li tak po vyjádření věřitelského výboru soud (odstavec 2). Po prohlášení konkursu do rozhodnutí soudu o ukončení provozování podniku může správce se souhlasem věřitelského výboru učinit opatření potřebná k zajištění dalšího provozování podniku a se souhlasem věřitelského výboru uzavřít smlouvy o úvěru za účelem financování vývozu poskytnutého podle zvláštního zákona (§14a odst. 1); ustanovení zvláštních zákonů o podmínkách provozování podniku, popřípadě výkonu povolání či podnikání tím nejsou dotčena (odstavec 3).
Z ustanovení §420 obč. zák. (ve znění účinném od 1. ledna 1992 do 31. prosince 2013) plyne, že každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti (odstavec 1). Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena (odstavec 2). Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil (odstavec 3).
Z ustanovení §3028 odst. 3 o. z. se podává, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
34. Nejvyšší soud předesílá, že jeho judikatura je ustálena v závěrech, podle nichž:
1/ Za škodu vzniklou účastníkům konkursního řízení nebo třetím osobám v důsledku porušení povinnosti uložené správci konkursní podstaty zákonem nebo soudem v souvislosti s výkonem této funkce odpovídá správce konkursní podstaty podle §420 odst. 1 obč. zák. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. března 2003, sp. zn. 25 Cdo 2123/2001, uveřejněný pod číslem 88/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 88/2003“).
2/ Odpovědnost správce konkursní podstaty za škodu vzniklou účastníkům konkursního řízení nebo třetím osobám v důsledku porušení povinnosti uložené správci konkursní podstaty zákonem nebo soudem v souvislosti s výkonem této funkce je osobní majetkovou odpovědností správce konkursní podstaty. K tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 2225/2008, uveřejněného pod číslem 63/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 63/2006“), nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 2316/2009, uveřejněného pod číslem 149/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
3/ Smyslem dohlédací činnosti konkursního soudu je zajištění řádného a plynulého průběhu konkursního řízení a dodržování jeho pravidel všemi ostatními procesními subjekty. Rozhodnutí, jež konkursní soud vydává při dohlédací činnosti, proto mají operativně reagovat na problémy vzešlé z činnosti procesních subjektů v průběhu konkursního řízení způsobem co nejvíce naplňujícím smysl dohlédací činnosti soudu. Není přitom nikterak vyloučeno, aby do doby, než se stav vyvolaný pokynem soudu uděleným při výkonu dohlédací činnosti stane nevratným, soud vydáním dalšího (nového) rozhodnutí korigoval (v závislosti na nově vzniklé situaci v konkursu) některý ze svých předchozích pokynů či opatření. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2007, sp. zn. 29 Odo 1696/2005, uveřejněný pod číslem 88/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
4/ Správou konkursní podstaty se rozumí zejména činnost (včetně právních úkonů a opatření z ní vyplývajících), která směřuje k tomu, aby nedocházelo ke znehodnocení konkursní podstaty, zejména aby nedošlo k odstranění, zničení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní patří, aby majetek patřící do konkursní podstaty byl využíván v souladu se svým určením, jestliže tomu nebrání jiné okolnosti a aby se konkursní podstata rozmnožila, lze-li takovou činnost rozumně očekávat se zřetelem k jejímu stavu a k obvyklým obchodním příležitostem. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 197/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 2004, pod číslem 160.
5/ Smysl rozhodnutí konkursního soudu o ukončení provozování úpadcova podniku (§18a odst. 2 ZKV) tkví v tom, reagovat na zjištění, že další provozování podniku je nebo se zřetelem k očekávaným obchodním příležitostem s největší pravděpodobností bude (se zřetelem ke stavu úpadcova podniku, k nasmlouvaným kontraktům, ke konkurenceschopnosti nabízeného produktu a k dalším faktorům ovlivňujícím stav nabídky a poptávky na trhu, do nějž úpadce s produkty vyráběnými v jeho podniku vstupoval) ztrátové. Jde tedy o krok odůvodněný potřebou odvrátit újmu hrozící (ke škodě konkursních věřitelů) na majetku konkursní podstaty. O ukončení provozování úpadcova podniku soud může rozhodnout i bez návrhu (má-li podle stavu konkursního řízení a skutečností, které vyšly najevo v jeho průběhu, sám dostatek poznatků o ekonomické nevýhodnosti dalšího provozování podniku), v souladu s logikou věci se tak však děje především na návrh správce konkursní podstaty, na kterého prohlášením konkursu přešlo oprávnění nakládat s majetkem konkursní podstaty. Viz opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 197/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 1712/2008 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2012, pod číslem 40.
6/ To, že věřitelský výbor udělí správci konkursní podstaty souhlas s tím, aby činnosti, k nimž je povinen, zadal třetím osobám na účet konkursní podstaty, nezbavuje konkursní soud práva na základě posouzení konkrétních okolností případu uznání takto vynaloženého nákladu na účet podstaty odepřít (neschválit jej v režimu §29 ZKV). Ani informovaný souhlas věřitelského výboru nezbavuje správce konkursní podstaty povinnosti jednat při udržování a správě konkursní podstaty s odbornou péčí. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 66/2007, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 2011, pod číslem 119.
35. Z takto ustaveného právního a judikatorního rámce především plyne, že věřitelský výbor je orgánem reprezentujícím konkursní věřitele, jehož úkolem je dohlížet na činnost správce konkursní podstaty, průběžně schvalovat výši a správnost hotových výdajů správce a nákladů spojených s udržováním a správou podstaty (§11 odst. 5 ZKV). Kromě toho věřitelský výbor plní úkoly stanovené zákonem o konkursu a vyrovnání nebo uložené mu soudem.
36. Pro posouzení opodstatněnosti podaného dovolání je určující vymezit rozsah odpovědnosti členů věřitelského výboru za škodu. Z žalobních tvrzení dovolatele i z jeho dovolací argumentace je patrno, že dovolatel vychází z toho, že členové věřitelského výboru nekontrolovali správce a nedohlíželi s odbornou péčí na jeho činnost, přičemž z těchto skutečností dovozuje, že šlo o kroky poškozující všechny věřitele úpadce. Členům věřitelského výboru zejména vytýká, že nezakročili proti nehospodárnému provozu podniku úpadce.
37. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož odpovědnost za škodu členů věřitelského výboru podléhá režimu §420 obč. zák. Požadavek, aby členové věřitelského výboru při výkonu funkce postupovali s odbornou péčí (§11 odst. 7 část věty za středníkem ZKV), je posílen jejich povinností chránit společný zájem konkursních věřitelů (§11 odst. 7 věta před středníkem ZKV). Z dikce ustanovení §11 odst. 7 ZKV je patrno, že požadavky kladené na členy věřitelského výboru korespondují s povinnostmi správce konkursní podstaty vymezenými v §8 odst. 2 ZKV. Již z této argumentace plyne, že obdobně jako v případě správce konkursní podstaty (viz R 88/2003, R 63/2009) platí, že za škodu vzniklou v důsledku porušení povinnosti uložené členům věřitelského výboru zákonem nebo soudem v souvislosti s výkonem této funkce odpovídají členové věřitelského výboru podle §420 odst. 1 obč. zák. Odpovědnost členů věřitelského výboru je přitom osobní majetkovou odpovědností členů věřitelského výboru. Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti ani o tom, že odpovědnost členů věřitelského výboru je odpovědností za škodu vzniklou nejen účastníkům konkursního řízení (věřitelům uplatňujícím své nároky a úpadci), ale též za škodu vzniklou třetím osobám (včetně těch, jež v konkursním řízení uplatňují úhradu pohledávek za konkursní podstatou).
38. Namítá-li dovolatel, že povinnost členů věřitelského výboru dohlížet na činnost správce formulovaná v §11 odst. 5 ZKV není omezena jen na schvalování výše a správnosti hotových výdajů správce a nákladů spojených s udržováním a správou podstaty, pak přehlíží, že správce konkursní podstaty je samostatnou osobou, která není podřízena věřitelskému výboru a závazné pokyny mu může udělit pouze konkursní soud (§12 odst. 1 ZKV). Kromě součinnosti poskytované věřitelským výborem správci při provádění soupisu konkursní podstaty (§18 odst. 1 ZKV) je to právě oblast správy konkursní podstaty včetně provozování podniku, v níž se nejvýznamněji projevuje dohled věřitelského výboru na činnost správce. Průběžné schvalování výše a správnosti hotových výdajů správce konkursní podstaty a nákladů spojených s udržováním a správou podstaty věřitelským výborem (§11 odst. 5 ZKV) se promítá v tom, že konkursní soud nemá důvod později zkoumat podklady, na jejichž základě věřitelský výbor schválil hotový výdaj správce konkursní podstaty nebo náklad spojený s udržováním a správou podstaty. I tak ale závěr, zda šlo o výdaj nebo náklad, který mohl být zúčtován „na vrub“ konkursní podstaty činí konkursní soud při schvalování konečné zprávy dle §29 ZKV.
39. Přiléhavý je též závěr odvolacího soudu, že členové věřitelského výboru nejsou oprávněni zastavit provozování podniku či přikazovat správci konkursní podstaty, jaké pohledávky za konkursní podstatou má uhradit. Ukončení provozování úpadcova podniku je svěřeno konkursnímu soudu (§18a odst. 2 ZKV). Konkursní soud rozhodnutí o ukončení provozování podniku vydává zpravidla na návrh správce konkursní podstaty a po zjištění stanoviska věřitelského výboru, případně tak činí z vlastní iniciativy (bez návrhu). V situaci, kdy zákon o konkursu a vyrovnání ve vztahu k provozování podniku věřitelskému výboru neukládá žádné konkrétní povinnosti a vyjádření k otázce provozování podniku ve smyslu §18a odst. 2 ZKV si konkursní soud nevyžádal, přičemž současně není ani zřejmé, zda členové věřitelského výboru měli takové informace, z nichž by bylo možno usuzovat, že je třeba činit v rámci dohledu kroky (návrhy) k zabránění vzniku dovolatelem tvrzené škody, nelze dospět k závěru, že členové věřitelského výboru porušili povinnost postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí.
40. V případě úhrady pohledávky za konkursní podstatou jde o to, že nekonkursní pohledávky (nároky) věřitelé uplatňují u správce konkursní podstaty (nikoli u konkursního soudu přihláškou pohledávky), jenž je může uspokojit kdykoliv v průběhu konkursního řízení; co do náhledu na pohledávky za podstatou je správce konkursní podstaty na věřitelském výboru zcela nezávislý a uspokojení pohledávek za podstatou je odvislé od jeho uvážení (a stavu peněžních prostředků konkursní podstaty). Proto ani v tomto ohledu nejsou důvodné výtky dovolatele, že členové věřitelského výboru porušili své povinnosti v rámci dohledu na činnost správce konkursní podstaty.
41. Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je správné, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobce a/ zamítl jako nedůvodné (§243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
42. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce a/ bylo zamítnuto, čímž čtvrtému, pátému a šestému žalovanému vzniklo právo na náhradu jejich účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v případě šestého žalovaného sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 4. března 2020), která podle §7 bodu 6., §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí (z tarifní hodnoty ve výši 2 697 583 Kč) částku 19 100 Kč. Spolu s paušální částkou náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 4 074 Kč (§137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) tak dovolací soud přiznal šestému žalovanému k tíži žalobce a/ celkem částku 23 474 Kč. Čtvrtému a pátému žalovanému nevznikly (podle obsahu spisu) v dovolacím řízení žádné náklady.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 28. 4. 2022
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu