ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.392.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 392/2022-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2022 o dovolání, které podal obviněný P. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2021, č. j. 10 To 301/2021-113, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 54/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. 8. 2021, č. j. 14 T 54/2021-90, byl obviněný P. B. (dále jen „obviněný“) uznán vinným pokračující přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“).
2. Za shora uvedený přečin byl obviněný podle §353 odst. 1 tr. zákoníku za použití §62 a §63 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal státní zástupce odvolání v neprospěch obviněného. O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 11. 2021, č. j. 10 To 301/2021-113 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině obviněného odsoudil podle §353 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, pro jehož výkon obviněného podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým brojí jak proti výroku o vině, tak proti výroku o trestu. Obviněný své dovolání opírá o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), h) a i) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022).
5. Podle obviněného byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného při veřejném zasedání, které v jeho věci proběhlo dne 2. 11. 2021 od 13:00 na základě odvolání státního zástupce. Obviněný téhož dne v 9:46 telefonicky kontaktoval informační centrum krajského soudu, kterému sdělil, že se ze zdravotních důvodů nemůže dostavit na jednání. Obviněný v té době nebyl zastoupen advokátem. Nebyl poučen o skutečnosti, že odvolací soud může projednat věc bez jeho přítomnosti a nebyl dotázán, zda trvá na osobní účasti u veřejného zasedání. Předpokládal, že jednání bude odročeno na jiný den a svoji omluvu na výzvu soudu dotvrdí např. potvrzením od lékaře. Obviněný tvrdí, že mu v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny nebylo umožněno, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti.
6. Obviněný je dále přesvědčen, že v řízení nebylo spolehlivě prokázáno, že by poškozený měl důvodnou obavu o svůj život nebo zdraví, když bez prokázání této okolnosti nemohl obviněný naplnit skutkovou podstatu vytýkaného přečinu nebezpečného vyhrožování ve smyslu §353 odst. 1 tr. zákoníku.
7. Obviněný je naposledy toho názoru, že jeho jednání by mělo být právně kvalifikováno maximálně jako přestupek. Z toho důvodu má obviněný za to, že mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští, resp. trest uložený mimo trestní sazbu stanovenou zákonem.
8. Konkrétní návrh, jak by měl dovolací soud rozhodnout, dovolání obviněného neobsahuje.
9. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
10. S námitkou nepřítomnosti obviněného u veřejného zasedání před odvolacím soudem se podle státního zástupce odvolací soud dostatečně vypořádal. Obviněný se jen omluvil, nepožádal o odročení jednání. Jestliže tato okolnost podle judikatury umožňuje soudu rozhodnout v nepřítomnosti obviněného v hlavním líčení, tím spíše je toto možné i ve veřejném zasedání, které je co do přítomnosti obviněného úkonem méně významným (není těžištěm dokazování). V této části je tedy dovolání zjevně neopodstatněné.
11. Státní zástupce dále konstatuje, že obviněný v části dovolání brojí proti výroku o vině. Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž směřuje-li dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Proti výroku o vině odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu se obviněný nebránil, naopak se vzdal práva odvolání za sebe i za osoby oprávněné. Za této situace je tedy dovolání proti výroku o vině nepřípustné.
12. Argumentace obviněného, že mu nemůže být uložen trest podle trestního zákoníku, protože jeho jednání je přestupkem, se míjí s jakýmkoliv dovolacím důvodem.
13. Státní zástupce uzavírá, že dovolání obviněného je v části týkající se účasti při veřejném zasedání zjevně neopodstatněné, ohledně výroku o vině nepřípustné a ohledně výroku o trestu žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá. Navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné. Ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
15. Shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž s jednou níže popsanou výhradou splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
16. Nejvyšší soud nepřehlédl, že z dovolání obviněného (ani jeho následně doplnění) v rozporu s požadavky na obsah dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. není patrné, čeho se obviněný domáhá, když Nejvyššímu soudu nepředkládá konkrétní návrh, jaké rozhodnutí by měl Nejvyšší soud na podkladě jeho dovolání učinit. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud žádné z námitek obviněného nepřisvědčil, jak bude popsáno níže, nepovažoval za nezbytné formálně vyzývat obviněného k doplnění závěrečného návrhu, neboť by takový postup byl neúčelný. Shora popsaná vada nebránila tomu, aby se Nejvyšší soud dovoláním věcně zabýval.
17. Nejvyšší soud dále zkoumal přípustnost dovolání . Zjistil přitom, že pokud jde o námitky týkající se nepřítomnosti obviněného při veřejném zasedání a námitky proti výroku o trestu, je dovolání obviněného přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Naproti tomu v části, která směřuje proti výroku o vině je dovolání nepřípustné.
18. Jak již na to správně poukázal státní zástupce, jestliže bylo odvolání (státním zástupcem) podáno toliko proti výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr., shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 11 Tdo 286/2020). Zásadně totiž platí, že pokud soud druhého stupně některé výroky rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumal, ani nebyl povinen přezkoumávat (neboť ze strany obviněného nebyl podán řádný opravný prostředek a státní zástupce jej podal toliko proti výroku o trestu), není přípustné napadat výrok o vině dovoláním (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 6 Tdo 349/2021).
19. V projednávané věci je z protokolu o hlavním líčení konaném dne 5. 8. 2021 zřejmé, že obviněný se po vyhlášení odsuzujícího rozsudku vzdal práva na odvolání, a to i za osoby oprávněné. Odvolací soud následně k odvolání státního zástupce v neprospěch obviněného přezkoumával toliko výrok o trestu. Jak již tedy uvedl Nejvyšší soud výše, za této situace je dovolání proti výroku o vině v této části nepřípustné.
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
21. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), h) a i) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022).
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
23. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
24. Konečně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
25. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
26. Skutkový stav je při dovolacím přezkumu hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí zásadně vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
27. Do skutkových zjištění, k nimž na základě provedeného dokazování došel nalézací a případně odvolací soud, může Nejvyšší soud výjimečně zasáhnout právě a pouze v případech, které jsou vyjmenovány v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
28. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
29. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
30. Nejvyšší soud z podaného dovolání zjistil, že obviněný jím brojí jednak proti výroku o vině, jednak proti výroku o trestu, a dále se dovolává porušení ustanovení o přítomnosti obviněného při veřejném zasedání. Jak již Nejvyšší soud uvedl výše, dovolání proti výroku o vině je v projednávané věci nepřípustné, věcně se jím tedy Nejvyšší soud dále nezabýval.
31. Proti výroku o trestu obviněný brojí námitkou, že jednání, jehož se dopustil, je přestupkem. Není tedy možné mu za toto jednání uložit trest podle trestního zákoníku. Nejvyšší soud konstatuje, že takto pojatá argumentace se míjí s obviněným uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. i), a nelze ji podřadit ani pod jiný dovolací důvod.
32. Jak na to správně poukázal státní zástupce, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) se uplatní tehdy, jestliže byl obviněnému nesprávně uložen trest za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Citovaný dovolací důvod tedy navazuje na již učiněný závěr o tom, že se obviněný daného trestného činu dopustil, a není možné prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu zpochybňovat výrok o vině, proti němuž je v projednávané věci dovolání nepřípustné.
33. Zásah Nejvyššího soudu proti uloženému trestu by přicházel v úvahu pouze v případě, že by byl obviněnému za trestný čin, jímž byl uznán vinným, uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na tento trestný čin. Žádná z těchto situací v projednávané věci (při vázanosti výrokem o vině) nenastala a netvrdí to ani obviněný.
34. V případě trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně by zásah Nejvyššího soudu přicházel v úvahu toliko ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých , zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Uložení takového trestu by naplňovalo právě dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. [do 31. 12. 2021 označovaný písmenem h)].
35. Ani o takový případ se však v projednávané věci zjevně nejedná, když trest odnětí svobody na 6 měsíců je uložen v polovině zákonem stanovené sazby (až na 1 rok) za situace, kterou popsal odvolací soud v bodě 8. odůvodnění (obviněný nevede dlouhá léta řádný život, páchá opakovaně úmyslnou trestnou činnost, je pachatelem se ztíženými možnostmi nápravy, trestné činnosti se dopustil v prodloužené zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem).
36. Obviněný dále namítal porušení svého práva na přítomnost při veřejném zasedání , které bylo konáno o odvolání státního zástupce. Obviněný se dovolává čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (ústavní zákon č. 2/1993 Sb.), podle něhož má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti a také právo, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
37. Z obsahu spisu vyplývá, že v projednávané věci bylo obviněnému dne 27. 10. 2021 prostřednictvím Policie ČR doručeno vyrozumění o konání veřejného zasedání, které bylo nařízeno na den 2. 11. 2021 ve 13:00. V den konání veřejného zasedání obviněný v 9:46 telefonicky kontaktoval informační centrum krajského soudu, kterému sdělil, že se ze zdravotních důvodů (pravděpodobně chřipka) nemůže dostavit. O odročení jednání obviněný nepožádal a svou zdravotní indispozici ani následně žádným způsobem nedoložil.
38. Nejvyšší soud předně konstatuje, že odvolací soud se otázkou splnění podmínek pro rozhodnutí v nepřítomnosti obviněného zabýval v bodě 14. odůvodnění usnesení, když mj. uvedl, že obviněný jednak nežádal o odročení jednání, a jednak svou zdravotní indispozici nedoložil, ani neuvedl kontakt na ošetřujícího lékaře. Dále konstatoval, že obviněný před nalézacím soudem v potřebném rozsahu realizoval své právo vyjádřit se k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Nejvyšší soud se s uvedenou argumentací ztotožňuje a toliko nad její rámec uvádí následující.
39. Nejvyšší soud již dříve ve vztahu k přítomnosti obviněného při hlavním líčení uvedl, že soud nemůže postupovat v rozporu s ustanovením §202 odst. 2 tr. ř. jen tím, že konal hlavní líčení bez přítomnosti obviněného, třebaže obviněný svou nepřítomnost předem omluvil a jako důvod této nepřítomnosti uvedl např. svou pracovní neschopnost, protože zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nejsou nijak vázány na to, zda se obviněný omluvil, ani na to, co bylo důvodem jeho nepřítomnosti. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je zejména zajistit obviněnému reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Zásah do tohoto práva lze považovat za akceptovatelný, měl-li k němu soud zákonný podklad, a nebylo-li soudní řízení jako celek dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 7 Tdo 722/2021).
40. Trestní řád, který ústavní právo na přítomnost obviněného při projednání jeho věci blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného v hlavním líčení a ve veřejném zasedání, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Zatímco hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózní nejsou, poněvadž ve veřejném zasedání se rozhodují různorodé otázky, které mají z hlediska dopadu na obviněného rozdílný význam (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 8 Tdo 1097/2019).
41. Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení §263 tr. ř. Podle §263 odst. 4 tr. ř. platí, že hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby (§36) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.
42. Z toho a contrario vyplývá, že v ostatních případech veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného zásadně konat lze, což potvrzuje i rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Nedojde-li konáním veřejného zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti obžalovaného k porušení jeho ústavního práva podle čl. 38 odst. 2 Listiny, může odvolací soud konat veřejné zasedání k projednání odvolání i v nepřítomnosti obžalovaného, který o něm byl řádně vyrozuměn, přestože obžalovaný řádně omluvil svou neúčast, není-li zde překážka podle §263 odst. 4 tr. ř. Ustanovení o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného (např. §202 odst. 2 tr. ř.) se v případě veřejného zasedání neuplatní, a to ani za použití ustanovení §238 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 7 Tdo 88/2010).
43. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva [právo osobně se účastnit jednání soudu je nezbytnou součástí spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. c) Úmluvy] není osobní účast obviněného tak kriticky důležitá v případě odvolacího zasedání, jako je tomu v hlavním líčení (viz věc Kamasinski proti Rakousku, č. 9783/82, rozsudek ze dne 19. 12. 1989, aj.). Důležité je, aby konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu (jak Nejvyšší soud příhodně shrnul v usnesení ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 8 Tdo 1097/2019).
44. Za situace, kdy měl obviněný v hlavním líčení dostatečný prostor vyjádřit se k obžalobě (a dokonce se vzdal práva na odvolání), kdy se z jednání omluvil několik hodin před jeho konáním, nevyjádřil svůj zájem se jednání zúčastnit, nepožádal o odročení, a svou zdravotní indispozici (ani dodatečně) věrohodně nedoložil, dochází Nejvyšší soud k závěru, že ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání nebyla porušena. V této části tedy shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným.
45. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že ohledně výroku o vině je dovolání obviněného nepřípustné, ohledně výroku o trestu žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá, a ohledně účasti dovolatele u veřejného zasedání odvolacího soudu je dovolání zjevně neopodstatněné.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
46. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
47. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 5. 2022
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu