ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.495.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 495/2022-207
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. T., nar. XY, bytem XY, XY, adresa pro doručování XY, XY, t. č. ve výkonu trestu ve Vazební věznici Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 12 To 199/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 2 T 40/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 19. 7. 2021, sp. zn. 2 T 40/2021 byl obviněný M. T. uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle §196 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 12 To 199/2021 , jímž obě odvolání podle §256 trestního řádu zamítl.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. d), h), m) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022. Obviněný namítl, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců mu byl uložen v rozporu s provedeným dokazováním a v rozporu se zákonnými zásadami pro ukládání trestněprávních sankcí. K tomu uvedl, že při veřejném zasedání předložil důkazní prostředky k prokázání jeho osobních a rodinných poměrů. Jeho současná manželka L. T. se dlouhodobě léčí s rakovinou prsu a je na jeho pomoci závislá. Obviněný proto navrhoval její výslech. Bez jeho pomoci je nemožné, aby léčbu úspěšně překonala. Uložením nepodmíněného trestu tak bude zásadně ohrožen zdravotní stav jeho manželky. Obviněný dále uvedl, že jeho výdělky byly zasaženy pandemií COVID-19, což byl jeden z důvodů, pro které nemohl řádně hradit výživné. Podle jeho mínění by měla být trestní sankce preventivní a zároveň by měla vést obviněného ke splnění povinnosti. Neměla by být přespříliš represivní a likvidační pro další osoby (jeho manželku). Uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody mu bude znemožněno napravit vzniklou situaci a i do budoucna ji nebude schopen řešit. Obviněný také namítl, že se konalo jednání v jeho nepřítomnosti, přestože zaslal soudu omluvu a žádost o odročení jednání. Tím, že této žádosti nebylo vyhověno, mu bylo znemožněno osvětlit, jaké jsou jeho aktuální osobní a rodinné poměry a jaký je aktuální zdravotní stav jeho ženy. Měl sice možnost se vyjádřit k věci na jednání dne 15. 12. 2021, avšak toto vyjádření se vztahovalo k předcházející době a k jeho majetkovým poměrům a důvodům, pro které nemohl hradit výživné, nikoliv k aktuálnímu zdravotnímu stavu jeho manželky. Soud tedy nesprávně posoudil osobní a rodinné poměry obviněného a na základě těchto skutečností uložil trest, který je v rozporu se zákonem.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1, odst. 2 trestního řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 12 To 199/2021, a přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat, eventuálně, aby zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 12 To 199/2021, jakož aby zrušil ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 19. 7. 2021, sp. zn. 2 T 40/2021 a nově rozhodl ve výroku o trestu tak, že se obviněnému ukládá trest odnětí svobody v délce trvání šest měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce trvání tři roky.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství . Státní zástupkyně tam činná uvedla, že obviněnému bylo umožněno využít práva na obhajobu v řízení před odvolacím soudem v rámci veřejného zasedání dne 15. 12. 2021, kdy deklaroval úhradu celého dlužného výživného, jakož i dluhu na výživném z minulosti. K úhradě jeho platebního závazku však dle sdělení matky nezl. AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym) obviněný nepřistoupil ani v termínu do 19. 1. 2022, na který bylo veřejné zasedání odročeno právě za tímto účelem. Veřejné zasedání se 19. 1. 2022 nekonalo z důvodu podezření onemocnění obviněného na Covid-19, které se nepotvrdilo. Nově nařízený termín veřejného zasedání na 26. 1. 2022 byl obviněnému znám a v této souvislosti vyjádřil svůj požadavek na jeho opakované odročení ve spojení s omluvou, že se pracovně nachází mimo bydliště. Z obsahu protokolu o veřejném zasedání ze dne 26. 1. 2022 vyplynulo, že se obviněný nedostavil, že byla konstatována jeho omluva, které nebylo vyhověno, jakož i skutečnost, že byl ze strany své obhájkyně Mgr. Veroniky Plačkové o termínu veřejného zasedání informován. K tomu státní zástupkyně uvedla, že pokud se tak stalo předcházejícího dne, tak z hlediska podmínek §233 odst. 2 trestního řádu při absenci zásadní změny projednávaných otázek postačovalo dodržení pětidenní lhůty k přípravě na veřejné zasedání při jeho prvém termínu. Podmínkou pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného je jeho řádné vyrozumění spočívající v doručení zásilky na adresu jeho trvalého bydliště a obsahující termín nařízeného jednání. Dle státní zástupkyně nebyla tato podmínka ze strany odvolacího soudu splněna. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu však dále uvedla, že je nutné jej posuzovat z formálního i materiálního hlediska ve vztahu k naplnění jeho obsahu. K faktickému naplnění se vyžaduje i jeho materiální existence. Obviněný v souvislosti se svou omluvou k předmětnému veřejnému zasedání žádný procesní úkon nenavrhl a i bez jeho slyšení bylo možné o jeho odvolání pouze proti výroku o trestu rozhodnout. K tomu státní zástupkyně dodala, že ze zprávy probační úřednice vyplynulo, že i přes vykonaný trest obecně prospěšných prací obviněný dále nehradil běžné výživné a je pro takové jednání znovu trestně stíhán. K námitce obviněného, že byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, jehož výkon neodůvodňují jeho aktuální osobní a rodinné poměry, státní zástupkyně uvedla, že výhrady proti výměře a druhu uloženého trestu lze namítat za splnění zákonných podmínek dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) trestního řádu, který však nebyl ze strany obviněného aplikován. Prostřednictvím jím označeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu lze namítat vady nesprávného hmotněprávního posouzení, zejména pochybení při ukládání souhrnného trestu, úhrnného trestu a společného trestu za pokračování v trestném činu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až 42 trestního zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 trestního řádu. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. K tomu dodala, že výrok o trestu odnětí svobody, který byl obviněnému uložen lehce nad polovinou zákonné trestní sazby dle §196 odst. 1 trestního zákoníku, odpovídá zákonným kritériím pro ukládání trestů. Ze strany soudů byl uložený trest i náležitě odůvodněn přesvědčivou argumentací vycházející z požadavku účelnosti trestního postihu obviněného za stavu, že se jeho mírnější formy nesetkaly s očekávaným účinkem. K poukazovaným rodinným poměrům, konkrétně onkologickému onemocnění jeho manželky, státní zástupkyně konstatovala, že nelze přehlédnout ani důvody, na jejichž podkladě rozhodl Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou usnesením ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 2 T 40/2021 tak, že se podle §323 odst. 1 trestního řádu zamítá žádost obviněného o odklad výkonu trestu odnětí svobody.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného M. T. tak, že se odmítá podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby takto bylo podle §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu rozhodnuto v neveřejném zasedání a dále vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v §265r odst. 1 písm. a), b) trestního řádu [§265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Obviněný M. T. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), h), m) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Obviněný k namítanému dovolacímu důvodu uvedl, že se konalo jednání v jeho nepřítomnosti, přestože zaslal soudu omluvu a žádost o odročení jednání a že mu bylo znemožněno osvětlit, jaké jsou jeho aktuální osobní a rodinné poměry, zejména aktuální zdravotní stav jeho manželky. Nejvyšší soud k tomu konstatuje, že obviněnému bylo umožněno využít práva na obhajobu v řízení před odvolacím soudem v rámci veřejného zasedání, které se konalo dne 15. 12. 2021 a při kterém deklaroval úhradu celého dlužného výživného, jakož i dluhu na výživném z minulosti. K úhradě jeho platebního závazku však obviněný podle vyjádření matky nezl. AAAAA a BBBBB nepřistoupil ani v termínu do 19. 1. 2022, na kdy bylo veřejné zasedání odročeno právě za tímto účelem. Veřejné zasedání se 19. 1. 2022 nekonalo z důvodu podezření na onemocnění obviněného nemocí Covid-19, které se nepotvrdilo. Nově nařízený termín veřejného zasedání na 26. 1. 2022 byl obviněnému znám a v této souvislosti vyjádřil svůj požadavek na jeho opakované odročení ve spojení s omluvou, že se pracovně nachází mimo bydliště. Z obsahu protokolu o veřejném zasedání ze dne 26. 1. 2022 vyplývá, že se obviněný nedostavil a byla konstatována jeho omluva, které však nebylo vyhověno. Rovněž byla konstatována skutečnost, že obviněný byl ze strany své obhájkyně Mgr. Veroniky Plačkové informován o termínu veřejného zasedání. Pokud se tak podle tvrzení obviněného stalo předcházejícího dne, tak z hlediska podmínek §233 odst. 2 trestního řádu při absenci zásadní změny projednávaných otázek postačovalo dodržení pětidenní lhůty k přípravě na veřejné zasedání při jeho prvém termínu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2001, sp. zn. 11 Tz 179/2001). Podmínkou pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného je jeho řádné vyrozumění spočívající v doručení zásilky s termínem nařízeného jednání na adresu jeho trvalého bydliště. Tato podmínka sice nebyla ze strany odvolacího soudu splněna, ale dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu je třeba posuzovat z formálního i materiálního hlediska ve vztahu k naplnění jeho obsahu. K faktickému naplnění tohoto důvodu se vyžaduje i jeho materiální existence. Proto za stavu, kdy obviněný neučinil žádný úkon, kterým by dal soudu najevo, že nelze ve věci rozhodnout bez jeho osobního slyšení, nebylo naplněno materiální hledisko dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 6 Tdo 1211/2011). Obviněný v souvislosti se svou omluvou k předmětnému veřejnému zasedání žádný úkon takové povahy neučinil a i bez jeho slyšení bylo možné o jeho odvolání pouze proti výroku o trestu rozhodnout. Navíc ze zprávy probační úřednice vyplynulo, že i přes vykonaný trest obecně prospěšných prací obviněný dále nehradil běžné výživné a že byl pro takové jednání znovu trestně stíhán. Porušení §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu s odkazem na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod tak s ohledem na reálnou možnost se k věci, jakož i k provedeným důkazům vyjádřit tak, jak vyplývá z poukazovaných okolností procesního postupu před odvolacím soudem, bylo možno spatřovat pouze z pohledu formalistického způsobu nazírání na uvedený aspekt výkonu jeho práva na spravedlivý proces.
Z hlediska posouzení dovolání a rozhodnutí o něm je významné, že novelou trestního řádu č. 220/2021 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2022 mj. ke změně ve formulaci dovolacích důvodů. Konkrétně byl do §265b odst. 1 trestního řádu zakomponován nový dovolací důvod označený písmenem g) , který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Současně došlo k přečíslování zbylých dovolacích důvodů. Tuto změnu trestního řádu je třeba reflektovat i v rámci rozhodování o podaném dovolání, přičemž při klasifikaci námitek obviněného pod jednotlivé dovolací důvody, stejně jako při hodnocení důvodnosti dovolání a posouzení skutečnosti, zda se uplatněné námitky s vytýkanými dovolacími důvody rozcházejí či nikoli, musí být v rámci dovolacího řízení vycházeno již z trestního řádu ve znění účinném po 1. 1. 2022. Nově tedy důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ani Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
K námitce, že jeho výdělky byly ovlivněny pandemií COVID-19, což byl jeden z důvodů, pro které nemohl řádně hradit výživné, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že tato námitka je založena na zpochybňování provedených důkazů a v důsledku toho na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci. Touto námitkou obviněný směřoval do hodnocení důkazů, jejichž prostřednictvím se snažil o prosazení pro něj příznivějších skutkových zjištění. Tato námitka je skutkového charakteru a z toho důvodu ji nelze považovat za relevantní ve vztahu k dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. Lze pouze poznamenat, že obviněný je mnohaletým neplatičem výživného, takto i před pandemií nemoci COVID-19.
K námitkám obviněného, že byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, jehož výkon neodůvodňují jeho aktuální osobní a rodinné poměry, je třeba pouze konstatovat, že výhrady proti výměře a druhu uloženého trestu lze namítat za splnění zákonných podmínek dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 , který spočívá v tom, že byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento dovolací důvod však obviněný výslovně neuplatnil. Prostřednictvím jím označeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze namítat vady nesprávného hmotněprávního posouzení, zejména pochybení při ukládání souhrnného trestu, úhrnného trestu a společného trestu za pokračování v trestném činu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až 42 trestního zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 trestního řádu. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud nicméně neshledal ani naplnění v dovolání výslovně neuplatněného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. i) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022. Výrok o trestu odnětí svobody, který byl obviněnému uložen lehce nad polovinou zákonné trestní sazby dle §196 odst. 1 trestního zákoníku, odpovídá zákonným kritériím pro ukládání trestů. Ze strany soudů byl uložený trest i náležitě odůvodněn přesvědčivou argumentací vycházející z požadavku účelnosti trestního postihu obviněného za stavu, že se jeho mírnější formy nesetkaly s očekávaným účinkem. K rodinným poměrům, konkrétně onkologickému onemocnění jeho manželky, lze odkázat na důvody, na jejichž podkladě rozhodl Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou usnesením ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 2 T 40/2021 tak, že podle §323 odst. 1 trestního řádu zamítl žádost obviněného o odklad výkonu trestu odnětí svobody.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m ) trestního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Ve své dovolací argumentaci obviněný k tomuto důvodu blíže nic konkrétního neuvedl, proto Nejvyšší soud pouze obecně konstatuje, že jelikož na základě dovolací argumentace obviněného nebylo zjištěno žádné pochybení zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, zjevně nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) trestního řádu.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 20. 7. 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu