ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.594.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 594/2022-726
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. R., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 55 To 248/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 9/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 6 T 145/2019 , byl obviněný J. R. uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutkem popsaným ve skutkové větě citovaného rozsudku.
2. Za to byl jmenovaný obviněný odsouzen podle §234 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §82 odst. 1, §83 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle §229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), byl poškozený O. G. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal odvolání obviněný, v neprospěch obviněného proti výroku o trestu státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci a proti odkazujícímu výroku poškozený. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 55 To 248/2021, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), písm. e) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku, kterého se jmenovaný obviněný dopustil tím, že
v blíže nezjištěné době, nejpozději dne 21.4.2017, zneužil prázdnou listinu s podpisem O. G., nar. XY, přes který na laserové tiskárně natiskl směnku „bez protestu“ a tuto následně sám rukopisně vyplnil tak, že na ní uvedl údaje simulující to, že se jedná o směnku na částku 1.500.000 Kč vystavenou v Liberci dne 20.12.2015 za společnost E. E. C. výstavcem O. G., jejímž příjemcem „na řad“ je J. R., rodné číslo XY, splatnou 15.4.2016 na účet číslo XY a následně takto vytvořenou směnku dne 21.4.2017 v Liberci postoupil na „na řad“ společnosti PIXOMBU Consulting s r.o. se sídlem Přádova 2062/38 /na směnce chybně uvedeno 48/, Libeň, 182 00 Praha 8, IČO 04330722, která ji uplatnila u Městského soudu v Praze, kde je věc vedena pod sp. zn. 55 Cm 106/2017 .
4. Za to mu podle §234 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený O. G. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. ř. pak soud druhého stupně zamítl odvolání státního zástupce a poškozeného O. G.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že ve věci panuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů.
6. Obviněný soudům nižších stupňů vytýká nesprávné hodnocení objektivní a subjektivní stránky přisouzeného trestného činu. K prokázání toho, že nejpozději dne 21. 4. 2017 padělal předmětnou směnku tak, že na prázdnou listinu s podpisem G. na laserové tiskárně natiskl směnku, nebyly podle obviněného provedeny žádné důkazy, ze kterých by takové zjištění bylo možné učinit, a to ani v jejich vzájemné souvislosti. Zavinění v podobě přímého úmyslu k užití směnky jako pravé je pak podle obviněného dovozováno pouze z toho, že obviněný směnku padělal, musel tedy vědět o tom, že je padělaná (neboť bez znaleckého zkoumání toto nelze zjistit). Pokud však nebyl ve věci proveden jediný důkaz, který by prokazoval, že směnku padělal, nelze podle názoru obviněného z padělání směnky dovozovat jeho přímý úmysl k použití padělané směnky, když toto nebylo možno bez znalce zjistit.
7. Soudy obou stupňů založily podle obviněného svá skutková zjištění, resp. výrok o vině, na nepřímých důkazech, a to zejména na výpovědi G., znaleckém posudku RNDr. Musila a dalších listinných důkazech. Ze znaleckého posudku RNDr. Musila však podle obviněného lze dovodit pouze to, že se jedná s vysokou pravděpodobností o pravý podpis G. a že tento byl následně přetištěn nadvakrát směnkou, přičemž je významné, že nejdřív byla vytištěna červená část a teprve následně zelená část směnky. O tom, kdo, kde, kdy či na jaké tiskárně uvedenou směnku natiskl, znalecký posudek RNDr. Musila včetně jeho dodatku mlčí. Stejně tak G. při svém výslechu dne 6. 2. 2019 i před soudem dne 27. 10. 2020 opakovaně uvedl, že obviněnému žádnou prázdnou listinu s jeho podpisem nedal. Směnka však podle posudku byla natištěna pouze buď na prázdný papír s podpisem G., nebo na papír s červenou částí textu směnky s podpisem G. Znalec RNDr. Musil nestanovil, zda byl první podpis nebo červená část textu, nebo obojí současně. Znamená to tedy, že mohla být nejprve natištěna červená část textu a pak podepsána G., a směnka by tak byla vystavena právoplatně v souladu se směnečným zákonem a dále přetištěna zelenou textací opět G., aby takto „znehodnocena“ byla předána obviněnému a aby tento mohl být následně obviněn z jejího padělání. Tato verze vyplývající ze znaleckého posudku je nejenom stejně relevantní jako verze státního zástupce, ba naopak jde o verzi nejpravděpodobnější. Jedná se tedy o promyšlený postup G. Na základě znaleckých závěrů RNDr. Musila navíc podle obviněného nelze bez dalšího uzavřít, že směnka je falešná, neboť pokud byla vytvořena, jak uvádí obviněný, pak je v souladu se směnečným zákonem pravá a celé obvinění postrádá smysl.
8. Obviněný se domnívá, že nepřímé důkazy, na kterých soudy založily své zjištění, že padělal směnku, jednak nehovoří o tom, kdo směnku konkrétně padělal, zejména však nevylučují, že ji mohl padělat někdo jiný než obviněný, zejména G., jak obviněný po celou dobu řízení tvrdí, případně někdo jiný. Obviněný se naopak domnívá, že závěru, že směnku vyhotovil G., odpovídají provedené důkazy daleko více (např. směnka je zcela odlišná od běžných směnek G., směnka je druhým dotiskem vystavena na společnost E. E. C., nikoli na G., dokumenty, které obsahovaly podpisovou doložku, měl k dispozici a soudu vždy doložil G., který měl kdykoli k dispozici prázdný papír se svým podpisem). Vzhledem k tomu se v daném případě nejedná o ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících, nelze na jejich základě učinit jednoznačný závěr o vině obviněného. Je chybně dovozováno, že s ohledem na to, že se směnkou přišel obviněný, musel ji i padělat. Takový závěr však není ničím podložen a nebyly provedeny důkazy vylučující reálnou možnost, že pachatelem mohla být i jiná osoba. Obviněný se domnívá, že soudy obou stupňů nevyvrátily jeho obhajobu, že obdržel směnku od G. již takto pozměněnou. Předně se ani jeden za soudů nevyjadřuje k námitce obviněného, že jednak neměl žádný prázdný papír s podpisem G., což tento potvrdil, a dále že nedává žádný logický smysl, aby, pokud by tento papír s podpisem G. měl, aby na něj nejdříve natiskl červený text a měl tak zcela bezproblémovou směnku vůči G. jako fyzické osobě (nadto podpis G. nebyl jakkoli přetištěný tiskárnou a taková směnka byla i z pohledu znalce těžko zjistitelná jako padělaná), tuto bezvadnou směnku následně změnil tak, že dotiskl nakřivo zelený text, který jednak mění směnku vůči G. na směnku vůči společnosti E. E. C., tedy společnost obviněného, a dále zejména přetiskl podpis G., čímž se směnka stala znalecky snadno odhalitelná, jak se posléze ukázalo i v tomto řízení. Vzhledem k tomu, že uvedený logický rozpor není v odůvodnění soudů nižších stupňů vysvětlen, neodpovídají tyto požadavkům podle §125 odst. 1 tr. ř.
9. Obviněný dále uvádí, že při výslechu G. před soudem prvního stupně bylo dne 27. 10. 2020 postupováno podle §211 odst. 3 tr. ř. a poškozený byl dotazován na rozpory v jeho výpovědích před soudem a před policejním orgánem. V odůvodněních napadeného rozhodnutí i předcházejícího rozhodnutí soudu prvního stupně však zcela chybí zdůvodnění, proč své rozhodnutí opírají pouze o jednu z verzí jeho výpovědi, resp. na rozpory není vůbec poukázáno. Obviněný také poukazuje na to, že dne 27. 10. 2020 byl poškozený při svém výslechu konfrontován se svou listinou označenou jako „doplnění informací k podání vysvětlení“ ze dne 29. 7. 2017, přičemž následně však soudy obou stupňů tuto listinu zcela nepochopitelně odmítly provést k důkazu. Tím se podle obviněného dopustily nepřipuštění či dokonce znemožnění důkazu (tvrzení G. v minulosti doložené výpisy z účtu) týkajícího se hodnověrnosti provedeného důkazu (výslech G. v tomto řízení před soudem), ačkoliv se vlastně jednalo o formu druhotného důkazu (důkaz ohledně vypovídací hodnoty jiného důkazu). Takový postup je podle obviněného v rozporu s právem na spravedlivý proces. Pokud je v odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu odkazováno na to, že takové vyjádření nemůže mít povahu listinného důkazu ve smyslu §112 odst. 2 tr. ř., pak tento závěr je podle obviněného v rozporu se stanoviskem Nejvyššího soudu vydaným pod sp. zn. Tpjn 300/2019, ve kterém je sice řešena důkazní využitelnost trestního oznámení, avšak v podání G. označeném jako „doplnění informací k podání vysvětlení“ jsou taktéž přílohy a je tak možno obdobně využít tyto k důkazu.
10. Obviněný uzavírá, že ve věci nejsou skutková zjištění získaná způsobem, který odpovídá zásadám spravedlivého procesu, z nichž bylo možno nepochybně dovodit jednání obviněného spočívající v padělání směnky, a v návaznosti na to pak nelze při použití směnky dovodit úmysl obviněného k jejímu použití v rovině alespoň nepřímého úmyslu. Naopak lze s jistotou uzavřít, že řádně získaná skutková zjištění ohledně jednání spočívajícího v samotném padělání směnky jsou prakticky nulová a spíše hovoří pro závěr, že směnku vyhotovil G., který k tomu měl veškeré důvody, možnosti i podklady. S přihlédnutím k zásadě in dubio pro reo je pak podle obviněného s ohledem na to, že nelze vyloučit vyhotovení směnky třetí osobou, nutno mít za to, že obviněný směnku nevyhotovil, přičemž pokud ji následně použil (rubopisoval na společnost PIXOMBU Consulting), činil tak ve víře v její pravost (závadnost bylo možno zjistit pouze znalecky), tedy není zde ani v tomto ohledu úmyslné zavinění obviněného.
11. Zbývající část dovolání zahrnuje vyjádření samotného obviněného k nyní projednávané věci, ve kterém obviněný, jak i sám přiznává, laickým způsobem rozporuje jednotlivá skutková zjištění soudů nižších stupňů týkající se jeho viny.
12. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu a aby soudu prvního stupně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout, popř. aby jej sám zprostil obžaloby.
13. Obviněný své dovolání doplnil podáním ze dne 1. 7. 2022, ve kterém poukázal na to, že v trestní věci projednávané u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 9/2020 byl obviněný pravomocně zproštěn obžaloby pro skutek státním zástupcem právně kvalifikovaný jako přečin křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž G., který v této věci vypovídal ke zcela stejným okolnostem jako v nyní projednávané věci, byl Okresním soudem v Liberci shledán nevěrohodným s tím, že soud měl důvodné pochybnosti o tom, zda G. částku ve výši 1 500 000 Kč do společnosti E. E. C. vrátil. Svědectví G. je proto podle obviněného vysoce problematické. Podle obviněného je proto neudržitelné, aby stejný soud považoval výpověď stejného svědka ke stejným okolnostem v jednom případě za natolik věrohodnou, že není třeba se k jeho věrohodnosti blíže vyjadřovat (nyní projednávaná věc), a v druhém případě za natolik nevěrohodnou, že došlo ke zproštění obžaloby, přičemž v obou případech byl G. hlavním svědkem. Již z toho je patrno, že Okresní soud v Liberci se v nyní projednávané věci zcela nedostatečně zabýval věrohodností G. a postupoval vadně. Dále obviněný nově poukázal na podle něj zcela zásadní nově zjištěnou skutečnost, že přímo ve znaleckém posudku RNDr. Musila ze dne 12. 12. 2017 je na str. 15 znalcem uvedeno, že znaky technického padělání nebyly na předmětné směnce zjištěny. Obviněný má proto za to, že byl odsouzen za padělání směnky, která však nenese znaky technického padělání.
14. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve poukázala na skutkovou povahu uplatněné dovolací argumentace a na limity skutkového přezkumu v rámci dovolacího řízení spočívající v existenci zjevného (extrémního) rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů, určujícími pro naplnění znaků přisouzeného trestného činu, s obsahem provedených důkazů. Taková situace však podle státní zástupkyně v posuzovaném případě nenastala.
15. Státní zástupkyně je toho názoru, že způsob, jakým obviněný interpretuje znalecké závěry, rozhodně není akceptovatelný ve smyslu takového schůdného hodnotícího úsudku, podle nějž by bylo možno za autora zfalšované směnky označit poškozeného G. A to za stavu, že znalec určil obviněného jako pisatele rukopisných textů na směnce, dále stanovil technický postup jejího možného vyhotovení, jakož i dvě pravděpodobné matrice se shodnou textací, obsaženou ve směnce (smlouva o výpůjčce a potvrzení o doručení smlouvy o převodu akcií do společnosti). Jestliže tyto listiny v kompletní podobě jejich vyhotovení nebyl obviněný schopen (na rozdíl od poškozeného G.) předložit soudu, pak se jeho argument, že v takové podobě těmito listinami nikdy nedisponoval, nejeví s přihlédnutím k jejich právnímu významu přijatelným oproti zcela logickému úsudku soudu, že s listinou mohlo být manipulováno právě za účelem dotisku textace směnky. Grafologicky zjištěnou pravost podpisu G. pak soud nemohl posoudit takovým způsobem, že je autentickým a skutečným výstavcem předmětné směnky za stavu, že jmenovaný vyloučil eventualitu, že by obviněnému vědomě poskytl prázdný list papíru se svým podpisem, nota bene pak pokud si při jejich vzájemných dlouholetých obchodních vztazích takové eventuality nemusel být vědom. Podstatným totiž v této souvislosti zůstává zjištění, že v době, kdy měla být směnka vyhotovena a předána obviněnému, nebyl dán žádný právní titul k tomu, aby v postavení směnečného věřitele s nárokem na výplatu směnečné sumy ve výši 1 500 000 Kč figuroval, ale že to byl naopak on, který byl přesně takovou částku povinen uhradit poškozenému ze směnky již splatné, která měla podle směnečného prohlášení sloužit jako zajišťovací instrument ke kupní smlouvě na tam uvedenou nemovitost. Konečně nebylo možno přehlédnout, že existovaly i další splatné závazky obviněného, zajištěné směnkami a že tedy motivace k vyhovení, rubopisování a k následnému uplatnění předmětné směnky (ze strany jejího indosatáře - společnosti PIXOMBU Consulting) byla výlučně na jeho straně a dále že spadala právě do období, kdy jak on, tak i jeho společnost P., byli zatíženi vznesenými finančními nároky ze strany poškozeného G. Těmito okolnostmi odůvodněná motivace jednání obviněného k zastrašení obchodního partnera byla potvrzena i ze strany svědka Z. H., konkrétně pak ve snaze mu pomoci, neboť se podle jeho informací dostal do směnečné hry poškozeného G. Jmenovaný svědek pak v zastoupení společnosti PIXOMBU Consulting předmětnou směnku také uplatnil u Městského soudu v Praze. Bylo tomu tak poté, co mu rubopisovaná směnka byla předána právě ze strany obviněného. Uvedenému účelu takového postupu pak plně odpovídá, že se tak stalo pouze v rozsahu nevýznamného zlomku takto zajištěného platebního nároku, deklarovaného obviněným v postavení směnečného věřitele. Soudy dále nemohly akceptovat logiku té varianty skutkového děje, že by předmětnou směnku vystavil poškozený G., a to z těch důvodů, které se vztahují jednak v odlišnosti typů směnek používaných G., a především pro obsahové nesrovnalosti předmětné směnky z hlediska doby její splatnosti v návaznosti na datum splatnosti závazku, který zajišťovala; rovněž tak specifikaci právního subjektu jejího výstavce s ohledem na právní účinky uskutečněného právního jednání nemohly považovat za odpovídající (... srov. proč by tedy G. vystavoval směnku sám sobě?); v podrobnostech státní zástupkyně odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 21. na str. 8 shora. V tomto argumentačním kontextu pak na svém opodstatnění postrádá úvaha vztahující se k běžnému popíravému postoji skutečného výstavce směnky tak, aby na jejím podkladě nemusel plnit. Stejně tak lze podle státní zástupkyně v této souvislosti nahlížet na poukazovaný formální soulad vyplněného cenného papíru s jeho náležitostmi ve smyslu směnečného a šekového zákona ani (mimo rozhodné skutkové okolnosti posuzovaného případu) řešit otázku účetní evidence předmětné směnky v její bianco podobě.
16. Do komplexu těchto zjištění pak podle státní zástupkyně zapadá ta pasáž odůvodnění rozsudku odvolacího soudu pod jeho bodem 14., která se v rámci posuzovaného období zabývá povahou listin k osobě G. právě z hlediska autenticity jeho podpisů včetně té, která se měla vztahovat ke tvrzenému právnímu titulu, jež měl být ošetřen předmětnou směnkou (viz smlouva o výpůjčce ze dne 22. 12. 2015). Obviněným poukazované okolnosti, za kterých měl předmětnou směnku obdržet přímo od G., konkrétně pak při podepisování kupních smluv na koupi akcií a pozemků ve XY z majetku společnosti E. E. C. G., tak do popsaného stavu a vývoje obchodních vztahů s poškozeným rozhodně nezapadají.
17. Logika a přesvědčivost hodnotících úvah soudů, tak jak jsou v podrobnostech presentovány v odůvodnění jejich rozhodnutí na pozadí vývoje a stavu vzájemných obchodních vztahů mezi obviněným a poškozeným k rozhodnému období (padělání předmětného platebního prostředku za účelem jeho použití jako pravého), by podle názoru státní zástupkyně jen stěží mohla být narušena takovými argumenty jejich nepřijatelnosti, které jsou vytrženy z celého kontextu opatřeného důkazního podkladu předmětné trestní věci, jež byl podroben důslednému postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. Bylo-li jeho součástí vyhodnocení svědectví G. jako věrohodného z důvodů, které soud nalézací dostatečným způsobem vyložil pod bodem 14. na str. 6 odůvodnění jeho rozsudku, pak podle státní zástupkyně zůstává otázkou, ve kterých směrech má být výpověď tohoto poškozeného diskvalifikována z důvodu své vnitřní rozpornosti v porovnání s tou, kterou svědek učinil v rámci přípravného řízení (viz postup podle §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. ze dne 27. 10. 2020 v návaznosti na část svědecké výpovědi ze dne 6. 2. 2019), a tím i její stěžejní vypovídací hodnoty. Znovu proto poukazuje na to, že Nejvyšší soud není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu a dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek tak nemůže plnit funkci „dalšího odvolání“.
18. V souvislosti s vytýkatelností procesních pochybení v dovolacím řízení státní zástupkyně připomněla, že tato musí být založena na tvrzení, že je rozhodný skutkový stav věci poznamenán vadou své nepřezkoumatelnosti, založenou mj. i na opomenutých důkazech. Podle státní zástupkyně je navíc otázkou, jaké další a v rámci předmětného trestního řízení doposud nezjištěné informace, rozhodné pro posouzení vytýkaného jednání, by přineslo dokazování, založené na provedení důkazu „listinou“, nazvanou tímto svědkem G. jako „doplnění informací k podání vysvětlení“ ze dne 29. 7. 2017, které bylo obhájci obviněného umožněno přečíst v průběhu hlavního líčení ze dne 27. 10. 2020. Toto písemné vyjádření G. z předprocesního stadia předmětného trestního řízení bylo v souvislosti s uplatněným důkazním návrhem na jeho provedení ze strany odvolacího soudu zcela správně vyhodnoceno tak, že nemůže mít povahu listinného důkazu ve smyslu §112 odst. 2 tr. ř. Nemůže tedy po stránce procesní konkurovat následnému svědectví jmenovaného tak, aby bylo způsobilé figurovat v rámci předmětného trestního řízení jako legitimní důkaz. Současně nemohlo posloužit jako tzv. druhotný důkaz (tedy jako důkaz ohledně vypovídací hodnoty jiného důkazu), jehož důkazní význam v poměru k důkazu jinému, resp. k vypovídací hodnotě svědectví G., již obviněný nikterak nekonkretizuje. Jestliže v této souvislosti namítá, že se uvedený přezkumný závěr soudu odvolacího nachází v rozporu se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. Tpjn 300/2019, pak podle státní zástupkyně přehlíží, že se uvedený judikatorní odkaz týká pouze otázky zprocesnění trestního oznámení.
19. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a souhlasila, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
20. Na uvedené vyjádření státní zástupkyně reagoval obviněný replikou ze dne 28. 7. 2022, ve které vyjádřil zásadní nesouhlas s uvedeným stanoviskem. Má za to, že ani státní zástupkyně, stejně jako nižší soudy, se dosud stále nevypořádala s námitkou, proč by měl směnku dotiskovat na zelený text, když by tím změnil směnku „z G. na svoji společnost E.“, a dále proč přetiskl podpis G., čímž by se vystavil nebezpečí odhalení padělání směnky. V další části své repliky obviněný zopakoval, že poškozený G. byl v jiném trestním řízení shledán nevěrohodným (připomněl i podle jeho názoru vnitřně rozpornou výpověď tohoto svědka v nyní projednávané trestní věci), vyjádřil se k motivaci vyhotovení předmětné směnky, k možné interpretaci znaleckého zkoumání týkající se podpisu a zopakoval i svoji argumentaci týkající se listiny označené jako „doplnění informací k podání vysvětlení“ ze dne 29. 7. 2017. Závěr repliky pak spočívá v osobním vyjádření obviněného k nyní projednávané věci a ke stanovisku státní zástupkyně. Obviněný konečně setrval na svém dovolacím návrhu.
III.
Přípustnost dovolání
21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
22. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
23. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , patrně ve znění účinném do 31. 12. 2021, s tím, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
25. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
26. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný J. R. jím brojí proti výroku o vině zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §§234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku. Rozporuje zejména závěry soudů, že to byl on, kdo směnku padělal, a poukazuje na to, že směnku úmyslně padělal pravděpodobně sám poškozený a následně ji předal obviněnému, aby mu způsobil potíže. V této souvislosti namítá i absenci úmyslného zavinění ve vztahu k jejímu následnému použití (rubopisování). Obviněný rovněž nesouhlasí s tím, že listina ze dne 29. 7. 2017 označená jako „doplnění informací k podání vysvětlení“ nebyla soudy provedena k důkazu. Poukazuje též na to, že poškozený G. byl v jiném trestním řízení shledán nevěrohodným a na to, že podle znaleckého posudku nebyly na směnce zjištěny znaky technického padělání.
27. K takto vymezené dovolací argumentaci je nutno nejprve uvést následující. Obviněný své dovolací námitky uplatnil s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který podle něj byl naplněn tím, že rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že ve věci panuje extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů. Obviněný, resp. jeho obhájce, tak zjevně nevzal v potaz novelu trestního řádu, kterou došlo k novému zákonnému označení některých dovolacích důvodů v souvislosti se zakotvením nového dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který s účinností od 1. 1. 2022 spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy . Obviněným uplatňovaný důvod dovolání spočívající v nesprávném právním posouzení skutku je proto od uvedeného data označen pod písm. h) citovaného ustanovení trestního řádu. Argumentaci obviněného stran podle něj nesprávných skutkových zjištění, pokud jde o to, zda to byl on, kdo padělal předmětnou směnku, by pak s určitou dávkou benevolence (viz níže) bylo možno podřadit pod první alternativu nově zákonně zakotveného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, a argumentaci týkající se neprovedení důkazu listinou ze dne 29. 7. 2017 pak pod třetí alternativu tohoto dovolacího důvodu. Lze nicméně konstatovat, že uvedené vady týkající se označení příslušných dovolacích důvodů nebránily projednání dovolání.
28. Nejvyšší soud se nejprve zabýval stěžejní skutkovou námitkou obviněného, v rámci které zpochybnil závěr soudů, že to byl on, kdo předmětnou směnku padělal. Jakkoliv je nutno připustit, že tato námitka skutkové povahy byla uplatněna s poukazem zjevný rozpor příslušných skutkových zjištění soudů k této otázce s provedeným dokazování, je jí nutno vytknout absenci jakékoliv kvalifikované argumentace týkající existence zjevného (extrémního) rozporu skutkových zjištění s obsahem dokazování ve smyslu první alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný totiž v zásadě toliko pokračuje ve své dosavadní skutkové polemice a vyjadřuje nesouhlas s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů (zejména soudem nalézacím). Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů by však mohl přicházet v úvahu toliko v případě zjištění zjevného (extrémního) rozporu mezi těmito skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů [srov. první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022]. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu totiž ani po 1. 1. 2022 nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové a Nejvyšší soud jako soud dovolací se nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). O takovou situaci se i nadále jedná pouze v případě nejtěžších vad důkazního řízení, např. tehdy, pokud skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). To souvisí i s tím, že těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.).
29. Obviněný v podaném dovolání, stejně tak jako po celý dosavadní průběh trestního řízení, namítá, že ze zjištěných okolností nelze učinit závěr, že to byl on, kdo na podpis poškozeného natiskl směnku (rámeček a některé údaje), a že naopak nebylo vyvráceno, že směnku v takovém provedení mu předal samotný poškozený v úmyslu způsobit mu potíže. K této argumentaci Nejvyšší soud uvádí, že se nejedná o argumentaci kvalifikovanou ve smyslu první alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný v zásadě neargumentuje ve smyslu výše rozvedeného zjevného (extrémního) rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Nenamítá tedy, že skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení . Obviněný toliko nesouhlasí se závěry, které soudy na základě dokazování učinily. Tyto závěry navíc žádnými vadami, pro které by Nejvyšší soud mohl ve výjimečných případech zasáhnout do oblasti zjišťování skutkového a hodnocení provedených důkazů a jsou naopak logickým a nevyhnutelným výsledkem důkazního řízení, které bylo provedeno v souladu s požadavky uvedenými v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Lze navíc upozornit, že pokud obviněný v podaném dovolání toliko opakuje obhajobu, kterou uplatnil již v řízení nalézacím a odvolacím, přičemž soudy obou stupňů se s ní dostatečně a správně vypořádaly, je zpravidla takové dovolání nutno označit jako zjevně neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
30. Soudy nižších stupňů založily své závěry o vině obviněného žalovaným skutkem zejména na znaleckém posudku z oboru kriminalistiky, odvětví technické zkoumání písemností, vypracovaném znalcem RNDr. Miroslavem Musilem. Jmenovaný znalec popsal genezi vzniku předmětné směnky, přičemž poukázal na to, že pravý podpis výstavce (poškozeného G.) byl na dané listině jako první a teprve následně (přes tahy podpisu) na ni byly provedeny dva laserový tisky obsahující zbývající náležitosti směnky, vyjma údajů o místu, kde má být placeno, datu splatnosti a slovního vyjádření směnečné sumy. Právě posledně tři uvedené údaje byly na směnku ručně dopsány až následně, tedy poté, co byl proveden uvedený tisk (dva tisky), přičemž jejich autorem byl podle závěru znalce obviněný R.
31. Již na tomto místě je podle Nejvyššího soudu nutno učinit závěr, že v důkazním řízení bylo bezpečně prokázáno, že to byl právě obviněný R., kdo na list papíru obsahující podpis poškozeného provedl uvedené tisky, dopsal zbývající údaje a tím směnku padělal. Je přitom třeba konstatovat, že pro vyvození trestní odpovědnost za přisouzený zločin je rozhodné toliko zjištění o tom, kdo směnku coby platební prostředek padělal. Důvody, které obviněného k takovému činu vedly, popř. okolnosti předchozí vzájemné obchodní spolupráce mezi obviněným a poškozeným, na které obviněný v dovolání a jeho doplněních obsáhle poukazuje, či to, zda poškozený vrátil do společnosti E. E. C. finanční prostředky, tak mají pouze okrajový význam. V žádném případě však nelze přijmout obhajobu obviněného o tom, že mu poškozený předal již vyplněnou (a padělanou) směnku v úmyslu způsobit mu potíže při jejím uplatnění. Takovou obhajobu je naopak nutno označit za zcela nepřijatelnou, a to především proto, že to byl prokazatelně právě obviněný, kdo na částečně vyplněnou (vytisknutou) směnku ručně doplnil výše uvedené zbývající údaje, zejména pak slovní vyjádření směnečné sumy. Toto zásadní a na závěrech uvedeného znaleckého posudku založené skutkové zjištění přitom obviněný v rámci své obhajoby zcela pomíjí. Jeho verze o tom, že mu poškozený předal předmětnou směnku, záměrně padělanou, v úmyslu způsobit mu potíže, je však nepřijatelná již z toho důvodu, že si nelze rozumně představit, že by tak poškozený učinil, aniž by na směnku doplnil výše uvedené údaje dopsané obviněným.
32. Za ryze spekulativní je pak nutno označit obhajobu, v rámci níž si obviněný klade otázku, proč by směnku padělal zrovna takovým snadno odhalitelným způsobem. Není úlohou soudů, aby obviněnému odpovídaly na otázky po důvodu nezdařeného padělání, nýbrž jejich úlohou je toliko vyvození trestní odpovědnosti za toto padělání.
33. Soudy nižších stupňů se dále náležitě vypořádaly i s tvrzením poškozeného, který uvedl, že prázdný list se svým podpisem obviněnému nikdy nepředal. V tomto ohledu lze odkázat na bod 20. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 15. odůvodnění rozsudku soudu odvolacího, přičemž toliko na okraj Nejvyšší soud zdůrazňuje, že obviněný nebyl, na rozdíl od poškozeného, schopen předložit poslední stranu smlouvy, kterou s poškozeným uzavřel.
34. Pokud soudy při hodnocení provedených důkazů zohledňovaly i ostatní zjištění týkající se vzájemných obchodních transakcí mezi obviněným a poškozeným, které předcházely vzniku předmětné směnky, je tyto, jak výše naznačeno, nutno považovat toliko za podpůrné a bez přímého dopadu na vinu obviněného žalovaným skutkem. I kdyby totiž poškozený G. předmětnou částku společnosti E. E. C. nevrátil, nemohlo by ani takovéto případné (a ryze hypotetické) zjištění ničeho změnit na důkazně podloženém závěru, že to byl obviněný R., kdo, ať už jakýchkoliv pohnutek, směnku výše naznačeným a podrobněji v rozsudcích soudů nižších stupňů popsaným způsobem padělal. Z toho důvodu nelze ani výpověď poškozeného G. považovat za stěžejní, neboť závěr o vině obviněného vyplývá především ze znaleckého posudku RNDr. Musila. Z toho důvodu nelze ani přijmout obhajobu obviněného založenou na údajné nevěrohodnosti poškozeného a opřenou o rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 2 T 9/2020, kterým byl obviněný R. podle §226 písm. a) tr. zákoníku zproštěn obžaloby pro skutek, jímž měl spáchat přečin křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku. Je navíc skutečností, že v citované věci shledal soud poškozeného G. nevěrohodným toliko stran vrácení půjčky ve výši 1 500 000 Kč společnosti E. E. C., a nikoliv v souvislosti s údajným vystavením předmětné směnky.
35. Pokud obviněný v doplnění dovolání ze dne 1. 7. 2022 poukázal na to, že podle závěru znalce RNDr. Musila směnka nenese známky padělání, pak lze jednak upozornit na opožděnost této námitky, která byla uplatněna po uplynutí lhůty k podání dovolání (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 692/20), a jednak lze pouze pro úplnost uvést, že technické padělání předmětné směnky nebylo obviněnému vůbec kladeno za vinu. O technické padělání se totiž jedná např. v případě kopírování, předkreslení, protlačení nebo obtažení podpisu. O takovou situaci však v nyní projednávané věci nešlo, neboť bylo zjištěno, že podpis poškozeného na předmětné směnce je pravý. K padělání tak došlo dotištěním a dopsáním zbývajících údajů na list podepsaný poškozeným.
36. Obstojí i závěr soudů o naplnění subjektivní stránky přisouzeného přečinu. Příslušná dovolací námitka obviněného je navíc založeno primárně na popírání objektivní stránky, neboť obviněný absenci zavinění ve vztahu k použití směnky jako pravé dovozuje z toho, že směnku vůbec nepadělal a že mu ji již vyplněnou předal sám poškozený. Nejenže však bylo zjištěno, že obviněný směnku padělal, ale pochybovat nelze ani o tom, že tak učinil v úmyslu použít ji v neprospěch poškozeného jako pravou, což se také následně stalo, kdy obviněný směnku rubopisoval na společnost PIXOMBU Consulting, která ji následně vůči poškozenému soudně uplatnila.
37. Pokud jde o procesní výhradu obviněného týkající se použitelnosti dokumentu ze dne 29. 7. 2017 označeného jako „doplnění informací k podání vysvětlení“, je nutno zcela odmítnout obviněným tvrzenou podobnost této otázky (zda je procesně použitelný dokument obsahující doplnění podání vysvětlení) a otázky, zda a v jakém rozsahu je v trestním řízení jako důkaz (důkazní prostředek) použitelné trestní oznámení, která byla řešena ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. Tpjn 300/2019. Závěry uvedené v tomto stanovisku nejsou využitelné ani z obviněným tvrzeného důvodu, že toto se zabývá rovněž použitelností příloh (listin a věcných důkazů) připojených k trestnímu oznámení (např. u trestních oznámení správců daně daňová přiznání a související listiny, zejména zprávy či protokoly o daňových kontrolách). Procesní nepoužitelnost písemného podání, jímž poškozený doplnil své podání vysvětlení, je však dána zejména tím, že podání vysvětlení je procesním úkonem, o kterém musí být policejním orgánem sepsán úřední záznam. Pokud by bylo připuštěno, že podání vysvětlení, resp. doplnění takového vysvětlení, je možno učinit i mimo úřední záznam, písemným podáním adresovaným policejnímu orgánu, došlo by tím k obcházení uvedeného formálního postupu vyžadovaného trestním řádem. V poměrech nyní projednávané věci je však nutno zdůraznit zejména tu skutečnost, že obviněný v podaném dovolání neuvádí, jaké zásadní a pro meritum věci rozhodné skutečnosti měly být z uvedeného dokumentu získány. Jak bylo navíc již shora konstatováno, otázka věrohodnosti poškozeného není ve světle zjištění plynoucích ze znaleckého posudku RNDr. Musila, který popsal vznik směnky takovým způsobem, který vylučuje obhajovací verzi obviněného, rozhodující.
38. Z právě uvedených důvodů Nejvyšší soud uzavírá, že skutková zjištění soudů o naplnění objektivní i subjektivní stránky zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3, alinea první tr. zákoníku nejsou v žádném, natož extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Nemohlo tak dojít k naplnění uplatněného (byť toliko implicitně – viz výše v bodě 27. odůvodnění tohoto usnesení) dovolacího důvodu.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
39. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného J. R. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
40. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 9. 2022
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu