ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.1556.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 1556/2022-103
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce P. B. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 8 816 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 4/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2022, č. j. 70 Co 87/2022-87, takto:
I. Dovolací řízení se v rozsahu výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2022, č. j. 70 Co 87/2022-87, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 2. 2022, č. j. 45 C 4/2022-79, ve výroku I, jímž byla odmítnuta žaloba ze dne 23. 9. 2020, doplněná podáním ze dne 17. 1. 2022, zastavuje.
II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal zaplacení částky 8 816 000 Kč jako náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu. Jelikož žaloba nesplňovala základní náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení, vyzval Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 10. 1. 2022, č. j. 45 C 4/2022-69, k odstranění vad podání s poučením, jak je odstranit a zároveň žalobce poučil, že nebudou-li vady odstraněny, bude žaloba odmítnuta. Žalobce na výzvu reagoval žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů ze dne 17. 1. 2022 s tím, že důvody pro ustanovení neuvedl a žalobu věcně nedoplnil.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 2. 2. 2022, č. j. 45 C 4/2022-79, odmítl žalobu ze dne 23. 9. 2020, doplněnou podáním ze dne 17. 1. 2022 (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok III).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále také „dovolatel“), nezastoupený advokátem, v plném rozsahu včasné dovolání, aniž zaplatil soudní poplatek za dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Dovolání žalobce není dle §238 odst. 1 písm. h) a j) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení a v rozsahu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle §243c odst. 1 odmítl.
Jestliže dovolání není podle §238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§241b odst. 2 o. s. ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat.
Žalobci podáním dovolání vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 4 000 Kč.
Nejvyšší soud vyzval žalobce svým usnesením ze dne 14. 6. 2022, č. j. 30 Cdo 1556/2022-93, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč s tím, že nebude-li ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Výzva byla žalobci doručena dne 22. 6. 2022.
Nejvyšší soud nepřihlédl k žádosti dovolatele o osvobození od soudního poplatku za dovolání, která došla Nejvyššímu soudu dne 2. 8. 2022. Žádost o osvobození od soudních poplatků lze totiž s účinky zabraňujícími zastavení řízení pro nezaplacení poplatku dle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, podat nejpozději v poslední den lhůty určené soudem pro jeho zaplacení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ). Uvedené lze obdobně uplatnit i v případě postupu podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého bylo postupováno v nynější věci. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rovněž vyplývá, že adresuje-li účastník podání nepříslušnému soudu nebo podá-li je u nepříslušného soudu, lze lhůtu pokládat za zachovanou, pouze pokud je podání nepříslušným soudem ve lhůtě předáno soudu příslušnému nebo orgánu, který má povinnost je příslušnému soudu doručit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4113/2017). Dovolatel předmětnou žádost podal u ve věci nepříslušného Městského soudu v Brně, který ji předal Nejvyššímu soudu dne 2. 8. 2022, tj. 26 dnů po marném uplynutí lhůty, neboť posledním dnem lhůty určené soudem dovolateli k zaplacení soudního poplatku za dovolání (a tedy i k podání žádosti) byl čtvrtek 7. 7. 2022.
Protože žalobce ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil, ačkoliv k tomu byl řádně vyzván, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení odvolacího soudu podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v uvedeném rozsahu zastavil.
Nejvyšší soud nepřihlédl k neurčité námitce podjatosti vznesené dovolatelem, neboť Nejvyššímu soudu je z jeho vlastní činnosti k osobě dovolatele známo, že jmenovaný opakovaně podává soudům rozsáhlá podání, v nichž uplatňuje neurčité a neadresné námitky podjatosti soudců, popř. celých soudů, čímž zatěžuje řádný postup soudů v projednání jeho vlastních procesních návrhů. Argumentace obsažená v těchto podáních zpravidla není pro předmětné řízení, případně pro nastalou procesní situaci, relevantní. Takové jednání je třeba kvalifikovat jako zneužití procesních práv, které podle §2 a §6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, či ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2465/2017). Dovolatel byl nadto v jiných srovnatelných věcech Nejvyšším soudem opakovaně (ve smyslu §43 odst. 1 o. s. ř.) vyzýván k upřesnění námitky podjatosti [namátkou ve věci sp. zn. 30 Cdo 2906/2019, 30 Cdo 3181/2019 apod.], aniž by ji doplnil či opravil způsobem umožňujícím její věcné projednání.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 9. 2022
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu