ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.1681.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 1681/2022-727
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce L. N. , nar. XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 363 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 16 C 144/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 5. 1. 2022, č. j. 16 C 144/2020-601, a proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 21. 2. 2022, č. j. 60 Co 33/2022-650, takto:
I. Dovolání žalobce proti výroku I usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 21. 2. 2022, č. j. 60 Co 33/2022-650, v rozsahu, ve kterém byl potvrzen výrok II usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 5. 1. 2022, č. j. 16 C 144/2020-601, a dále proti výroku II usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 21. 2. 2022, č. j. 60 Co 33/2022-650, se odmítá .
II. Ve zbylém rozsahu se dovolací řízení zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kroměříži jako soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 1. 2022, č. j. 16 C 144/2020-601, zastavil dovolací řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 6. 5. 2021, č. j. 60 Co 104/2021-472, (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II).
Usnesením ze dne 21. 2. 2022, č. j. 60 Co 33/2022-650, Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení soudu prvního stupně i proti usnesení odvolacího soudu, a to proti všem jejich výrokům, podal žalobce dne 23. 5. 2022 včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. V dovolání současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Dovolání žalobce v části směřující proti výroku I usnesení odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok II usnesení soudu prvního stupně, a v části směřující proti výroku II usnesení odvolacího soudu, není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné, neboť jimi bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Nejvyšší soud tedy dovolání v tomto rozsahu výrokem I tohoto usnesení podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Pokud se pak žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012, dostupná z www.nsoud.cz ).
Nejvyšší soud dále uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b o. s. ř. ve spojení s §104 odst. 1 větou první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).
Ve vztahu ke zbývající části dovolání je pak třeba poukázat na ustanovení §241 o. s. ř., které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání jako zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanoví §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle §241b odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v §241, postupuje se obdobně podle §104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle §238 přípustné.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v §241 o. s. ř. viz též §241b odst. 3 věta třetí a §243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neúspěšných žádostí o osvobození od soudních poplatků a žádostí o ustanovení zástupce, když jen v tomto řízení se jedná již o třetí žádost žalobce, neboť prvním dvěma nebylo vyhověno usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 9. 11. 2020, č. j. 16 C 144/2020-136, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 16. 2. 2021, č. j. 59 Co 297/2020-418, a usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. 8. 2021, č. j. 16 C 144/2020-503, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 1. 11. 2021, č. j. 60 Co 224/2021-535, když žalobu ve věci považovaly soudy za bezúspěšné a svévolné uplatňování práva. Opakované bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pak žalobce podával i v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 219/2015. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, dostupná z https://nalus.usoud.cz , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021).
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků za toto dovolání a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle §41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016).
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, nejsou tak splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání, když k jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů dovolací soud nepřihlížel, jak je uvedeno výše. Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil i ve zbývajícím rozsahu, ve kterém bylo napadeno usnesení odvolacího soudu.
Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, neboť žalobce si je této povinnosti dostatečně vědom. V této souvislosti lze především poukázat na žalobcovo podání ze dne 29. 7. 2021 na č. l. 499 a násl. spisu, jímž v souvislosti se svým dovoláním směřujícím proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 6. 5. 2021, č. j. 60 Co 104/2021-472, žádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, jakož i na navazující usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. 8. 2021, č. j. 16 C 144/2020-503, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 1. 11. 2021, č. j. 60 Co 224/2021-535, kterými nebylo žádosti žalobce vyhověno, a dále např. na řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 219/2015, kde sám o ustanovení zástupce pro dovolací řízení žádal a rovněž byl soudem ke zvolení zástupce pro dovolací řízení vyzýván (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, nebo ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1909/2021).
Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a jeho počínání v řízeních lze pokládat za obstrukční a sudičské, jak je uvedeno výše (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020, ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1184/2021, nebo ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1909/2021).
Nákladový výrok není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 7. 2022
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu