ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2732.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 2732/2022-257
sp. zn. 30 Cdo 2734/2022
sp. zn. 30 Cdo 2735/2022
sp. zn. 30 Cdo 3184/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. R. , nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 188/2016, o dovoláních žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2017, č. j. 91 Co 168/2017-45, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2020, č. j. 91 Co 203/2020-187, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2021, č. j. 91 Co 83/2021-220, a usnesení Městského soudu v Praze ze 11. 1. 2022, č. j. 91 Co 438/2021-232, takto:
I. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2020, č. j. 91 Co 203/2020-187, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022, č. j. 91 Co 438/2021-232, se odmítají .
II. Dovolací řízení o dovoláních proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2017, č. j. 91 Co 168/2017-45, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2021, č. j. 91 Co 83/2021-220, se zastavují .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacích řízení.
Odůvodnění:
Žalobce – nezastoupen advokátem – podal dovolání (dovolání č. 1) proti shora identifikovanému rozsudku Městského soudu v Praze (dále též jen „odvolací soud“) ze dne 26. 7. 2017, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále též jen „soud prvního stupně“) ze dne 23. 1. 2017, č. j. 19 C 188/2016-24, kterým byla zamítnuta jeho žaloba, prostřednictvím které se domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplati mu částku 600 000 Kč s příslušenstvím, neboť dospěl k závěru, že k žalobci namítanému nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřeně dlouze vedeném řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 237/2012, nedošlo. Žalobce zároveň požádal o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 3. 2018, č. j. 19 C 188/2016-58, nebylo těmto žádostem vyhověno. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 22. 6. 2018, č. j. 91 Co 174/2018-72. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 30. 8. 2018 dovolání, přičemž řízení o tomto dovolání bylo nejprve zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. 3. 2020, č. j. 19 C 188/2016-176, avšak k odvolání žalobce bylo toto usnesení změněno usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 6. 2020, č. j. 91 Co 203/2020-187, tak, že se dovolací řízení nezastavuje. I proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání (dovolání č. 2). Nakonec však bylo řízení o dovolání žalobce ze dne 30. 8. 2018 přece jen pravomocně zastaveno pro nezaplacení poplatku z dovolání, a to usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 1. 2021, č. j. 19 C 188/2016-210, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 22. 3. 2021, č. j. 91 Co 83/2021-220, proti kterémužto usnesení žalobce opět podal dovolání (dovolání č. 3).
Žalobce dále podal v tomto řízení i dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 11. 1. 2022, č. j. 91 Co 438/2021-232, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 19 C 188/2016-226, o nepodjatosti asistentky soudce Mgr. Evy Matějčkové (dovolání č. 4).
Dovolání č. 2 není subjektivně přípustné. Podle ustálené soudní praxe je k podání dovolání (subjektivně) oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Jinak řečeno dovolání může podat jen účastník, jehož nároku nebylo zcela vyhověno nebo jemuž byla naopak soudem uložena povinnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura v čísle 3, ročník 1998, pod číslem 28, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v čísle 1, ročníku 2000 téhož časopisu, pod číslem 7, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Odo 2357/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 154). Dovolání č. 2 směřuje proti usnesení, kterým odvolací soud vyhověl odvolání žalobce a rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se dovolací řízení nezastavuje. Žalobce byl tedy v odvolacím řízení úspěšný, a rozhodnutí dovolacího soudu mu nemůže přinést procesně výhodnější výsledek odvolacího řízení.
Dovolání č. 4 pak není podle §238 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) přípustné objektivně, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání žalobce odmítnuto, a proti němuž je proto možno podle §229 odst. 4 o. s. ř. podat žalobu pro zmatečnost.
Dovolací soud proto ve výroku I tohoto usnesení dovolání č. 2 a 4 podle §243c odst. 1 o. s. ř. pro jejich nepřípustnost odmítl.
Co se týče dovolání žalobce č. 1 a 3, je třeba uvést následující.
Žalobce byl usneseními soudu prvního stupně ze dne 3. 8. 2018, č. j. 19 C 188/2016-75 a č. j. 19 C 188/2016-76, vyzván, aby za dovolání proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu zaplatil soudní poplatek a aby si pro účely řízení o dovolání zvolil zástupce z řad advokátů. Zároveň byl žalobce poučen o následcích nevyhovění těmto výzvám. Znovu byl žalobce vyzván, aby si pro zastupování v dovolacím řízení o dovolání proti témuž rozsudku zvolil právního zástupce z řad advokátů usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 12. 2019, č. j. 19 C 188/2016-166. Ani jedné z těchto výzev žalobce nevyhověl, přičemž v průběhu řízení či souvisejícího řízení o žalobě pro zmatečnost opakovaně žádal o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce z řad advokátů, aniž by dokládal dostatečně své majetkové poměry. Z tohoto důvodu nebylo jeho žádostem vyhověno (viz shora uvedená usnesení, dále usnesení odvolacího soudu ze dne 2. 10. 2018, č. j. 91 Co 174/2018-102, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2018, č. j. 4 Co 250/2018-110).
Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, jakož i z rozhodovací činnosti dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2971, 2972, 2973, 2974, 2975/2022) se nadto podává, že žalobce o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce z řad advokátů žádá v desítkách řízení a byl již nesčetněkrát vyzýván k osvědčení tvrzení o svých majetkových a výdělkových poměrech.
Návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je poskytování ochrany právům v souladu s čl. 90 Ústavy, představují zneužití práva, jež nepožívá právní ochrany (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2751/18, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2792/18, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. I. ÚS 3084/18; ke zneužití práva na osvobození od soudních poplatků srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2010, sp. zn. 4 As 38/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2424/2022). Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle §2 a §6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle §41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016).
Z odvolání č. 3 (ani z obsahu spisu soudu prvního stupně) nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, nejsou tak splněny podmínky pro pokračování v řízení o tomto dovolání. V situaci, kdy Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žalobce nesplnil podmínky pro to, aby mu byl ustanoven advokát pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu soudu prvního stupně neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud řízení o dovolání č. 3 podle §243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 zastavil.
Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), v daném případě (dovolání č. 3) k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Tímto postupem pak žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu, když podává mnohočetné návrhy na zahájení různých řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání; takové počínání pak lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4936/2017).
Dovolací řízení o dovolání č. 1 pak dovolací soud zastavil podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (viz čl. VI zákona č. 296/2017 Sb.), neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání, ačkoliv k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, přičemž z důvodů vyložených shora k opakovaným žádostem žalobce o osvobození od placení soudních poplatků dovolací soud nepřihlížel.
Výrok o náhradě nákladů dovolacích řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 11. 2022
JUDr. David Vláčil
předseda senátu