ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2895.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 2895/2022-385
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně E. M. , nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Lenkou Drápalovou, advokátkou se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 12, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 350 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 45/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2022, č. j. 19 Co 274/2021-327, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 6. 2021, č. j. 28 C 45/2018-282, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 800 Kč (výrok I), co do částky 317 200 Kč žalobu zamítl (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 300 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem v zamítavém výroku II změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni dalších 16 700 Kč, jinak jej ve zbývající části a ve vyhovujícím výroku I potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), dále rozhodl, že se žalované náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 300 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
V řízení se žalobkyně po žalované nejprve domáhala zaplacení částky 600 000 Kč, a to částky 500 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 88/2010 (dále jen „posuzované řízení“) a částky 100 000 Kč jako náhrady škody spočívající v blíže nespecifikovaných materiálních škodách, nákladech právních služeb, jízdném k soudům do Prahy, ubytování, poštovném, náplních do tiskárny aj. Následně, s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 11. 2019, č. j. 28 C 45/2018-104, řízení co do částky 250 000 Kč zastavil. Předmětem řízení zůstala částka 350 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení.
Rozsudek odvolacího soudu, a to ve všech jeho výrocích, napadla žalobkyně včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 a 3 věty první a §218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl zčásti pro nepřípustnost a zčásti pro vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a které nebyly žalobkyní v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud předně konstatuje, že dovolání do části výroku I napadeného rozsudku, kterou byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo žalobě co do částky 32 800 Kč vyhověno, a dále kterou byl změněn zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobě bylo vyhověno co do dalších 16 700 Kč, není subjektivně přípustné, neboť oprávnění dovolání podat (subjektivní přípustnost) svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší, popřípadě změní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2000, sp. zn. 31 Cdo 2675/99, citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz a rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz ).
Dovolání žalobkyně v části směřující proti výrokům II a III rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., jak byla ostatně žalobkyně v rozsudku odvolacího soudu řádně poučena.
Pokud jde o zbylou část dovolání směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu, kterou byla potvrzena nezměněná část výroku II rozsudku soudu prvního stupně o věci samé, žalobkyně uvedla, že spatřuje přípustnost dovolání v tom, že by vyřešená právní otázka měla být posouzena jinak. V dovolání žalobkyně vymezila dvě právní otázky.
V první řadě žalobkyně nesouhlasila s tím, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) snížil základní částku pro složitost řízení, kterou spatřoval v tom, že řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy, což odůvodnil odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009, a namítala, že v odškodňovacím řízení, ve kterém nejsou posuzovány složité právní otázky, nýbrž je významná délka trvání řízení, toto zohledňovat nelze. Tato otázka však byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s judikaturou soudu dovolacího, neboť kromě jiných důvodů složitosti věci (např. skutková složitost či existence mezinárodního prvku) může složitost spočívat i ve víceinstančnosti řízení. Řízení ve více instancích totiž obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, publikované pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Nejvyšší soud současně nevyhověl požadavku žalobkyně, aby uvedenou otázku vyřešil jinak, neboť neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit.
Co se týče druhé otázky, tedy nesouhlasu žalobkyně s krácením základní částky z důvodu zohlednění kritéria významu řízení, tak zde žalobkyně řádně neuvádí, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ohledně této otázky, tedy od kterého svého dříve přijatého řešení se má dovolací soud odchýlit. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uzavřel, že může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (§241a odst. 2 o. s. ř.). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení §237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit, nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Tento přístup pak byl potvrzen i ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněném pod č. 460/2017 Sb., kde Ústavní soud mimo jiné uvedl, že §241a odst. 2 o. s. ř. stanovuje srozumitelný, legitimní a přiměřený požadavek na obsah podaného dovolání. Není tedy v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pokud v případě, že dovolatel tento požadavek nesplní, Nejvyšší soud z tohoto důvodu podané dovolání odmítne. Dovolání tedy v této části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že k žádnému moderování (tedy ani ke krácení) základní částky z důvodu zohlednění kritéria významu řízení pro žalobkyni odvolací soud v napadeném rozsudku nepřistoupil (viz odstavec 22 odůvodnění napadeného rozsudku).
Pokud advokátka žalobkyně v dovolání na závěr uváděla, že na výslovné přání žalobkyně přikládá i dovolání sepsané samotnou žalobkyní a činí je součástí jí sepsaného dovolání, tak žádné takové podání k dovolání nepřiložila.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2022
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu