ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.292.2022.1
sp. zn. 30 Cdo 292/2022-260
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobce B. V. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 7 700 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 393/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2020, č. j. 11 Co 287/2020-213, takto:
I. Dovolací řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2020, č. j. 11 Co 287/2020-213, se v rozsahu dovolání do výroku III, vyjma potvrzení výroku rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, zastavuje .
II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhrady majetkové škody v celkové výši 7 700 000 Kč.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 5. 2020, č. j. 41 C 393/2013-181, nepřipustil rozšíření žaloby o požadavek žalobce ze dne 16. 2. 2020 na omluvu žalované (výrok I), zastavil řízení co do částky 294 950 Kč (výrok II), zamítl žalobu na zaplacení částky ve výši 7 405 050 Kč (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV).
Městský soud v Paze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem zastavil řízení o žádosti žalobce o ustanovení zástupce (výrok I), odmítl odvolání žalobce do výroku I rozsudku soudu prvního stupně (výrok II), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích II, III, IV (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 30. 12. 2020 včasné dovolání s návrhem „na odkladný účinek“ podle §243 o. s. ř., a současně i žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 4. 2021, č. j. 41 C 393/2013-235, rozhodl, že se žalobci nepřiznává osvobození od soudních poplatků a že se mu neustanovuje zástupce pro řízení. Odvolací soud usnesením ze dne 9. 8. 2021, č. j. 11 Co 270/2021-246, usnesení soudu prvního stupně potvrdil s upřesněním, že osvobození od soudních poplatků se nepřiznává a žalobci se zástupce neustanovuje pro dovolací řízení.
Usnesením ze dne 2. 11. 2021, č. j. 41 C 393/2013-251, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 14 000 Kč s tím, že nebude-li ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Usnesením z téhož dne, č. j. 41 C 393/2013-252, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta s tím, že nebude-li ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení předložena plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, bude dovolací řízení zastaveno. Na tuto výzvu reagoval žalobce ve stanovené lhůtě znovu žádostí ze dne 12. 11. 2021 a ze dne 15. 11. 2021 o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV. A XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 1 písm. d) Sazebníku poplatků 14 000 Kč.
Protože žalobce nebyl od povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolací řízení osvobozen a ve stanovené lhůtě tento poplatek nezaplatil, ačkoliv byl k tomu řádně soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení odvolacího soudu podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zčásti zastavil.
Nejvyšší soud nepřihlédl k opětovným žádostem žalobce o osvobození od soudních poplatků za dovolací řízení ze dne 12. 11. 2021 a 15. 11. 2021, neboť jeho poměry za účelem zvážení, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, již byly předmětem posouzení ze strany soudu prvního stupně i soudu odvolacího, kteréžto soudy naplnění těchto podmínek neshledaly, neboť žalobce věrohodně nedoložil svoje majetkové poměry. Žalobcovo jednání též uvedené soudy kvalifikovaly jako svévolné uplatnění práva. Dovolatel si při podání nových žádostí musel být vědom z předchozího řízení o žádosti, že imanentní součástí takové žádosti jsou žadatelem doložené jeho majetkové poměry nebo jejich případné změny, které by měly soudu prokazovat oprávněnost přiznání osvobození od soudního poplatku (zvláště za situace opětovných žádostí v krátké době po pravomocném rozhodnutí o v pořadí první žádosti). Z judikatury Ústavního soudu (srov. jeho nález ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, či usnesení ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 1968/19, dostupné na nalus.usoud.cz ), vyplývá závěr, že o opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení (zde dovolacího) je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení. Dovolatel však nové údaje ke svým majetkovým poměrům nedoložil. Pro výše uvedené by tak bylo zahájení opětovného řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků pouze formálním nehospodárným úkonem, a tak dovolací soud i z tohoto důvodu k žádosti dovolatele nepřihlédl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2019, sp. zn. 32 Cdo 4665/2018, dostupné na www.nsoud.cz ).
Dovolání žalobce není dle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Dovolání žalobce není dle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení, ať již co do potvrzení nákladového výroku v rozsudku soudu prvního stupně či co do výroku o nákladech odvolacího řízení.
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Pokud tedy odvolací soud odmítl odvolání žalobce do výroku I rozsudku soudu prvního stupně jako nepřípustné s ohledem na znění §202 odst. 1 písm. d), nemůže být v tomu odpovídajícím rozsahu proti uvedenému rozhodnutí dovolání přípustné, neboť je proti němu možno brojit žalobou pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání v dotčeném rozsahu odmítl.
V rozsahu, ve kterém není dovolání podle §238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§241b odst. 2 o. s. ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat.
Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle §3 odst. 3 a §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, zvážil, zda dovolateli podáním objektivně nepřípustného dovolání nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovolací soud o dovolání žalobce rozhodl v přiměřené lhůtě, nezabýval se již jeho návrhem na odklad vykonatelnosti či právní moci dovoláním napadeného rozsudku.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2022
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu