ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.1003.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 1003/2022-214
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně NOWASTAV akciová společnost , se sídlem Praha 3, Malešická 2679/49, identifikační číslo osoby 00565679, zastoupené Mgr. Lucií Benešovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Palackého 715/15, proti žalované Generali Česká pojišťovna a.s. , se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení 1 724 262,02 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 102/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2021, č. j. 36 Co 192/2021-177, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 2. 2021, č. j. 42 C 102/2018-148, rozhodl tak, že základ nároku uplatněného žalobou je dán a žalobkyni vznikl nárok na plnění z pojistné smlouvy č. 1030120265.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 9. 9. 2021, č. j. 36 Co 192/2021-177, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky 1 724 262,02 Kč s příslušenstvím zamítá, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 27. 9. 2012 byla mezi žalovanou jako pojistitelem a žalobkyní jako pojistníkem (a zároveň i pojištěným) uzavřena rámcová pojistná smlouva č. 1030120265 o škodovém stavebním pojištění. Její součástí byl odkaz na doplňkové pojistné podmínky DPP 110, které stanovují, že „odchylně od ZPP STA 2005/01 poskytne pojistitel pojistné plnění za ztráty, škody nebo odpovědnost, pokud byly způsobeny přímo nebo nepřímo dešťovými srážkami, povodní nebo záplavou, pouze pokud byla při plánování a realizaci projektu učiněna dostatečná bezpečnostní opatření. Dostatečnými bezpečnostními opatřeními se rozumí, že byly zohledněny hodnoty týkající se srážek, povodní a záplav ze statistik příslušné meteorologické služebny pro dané místo pojištění za posledních 20 let. Pojistitel neposkytne pojistné plnění za ztráty, škody nebo odpovědnost, které vzniknou v důsledku toho, že pojištěný ihned neodstranil z vodního toku (vedoucího místem pojištění) překážky (např. písek, stromy), které brání volnému průtoku vody lhostejno, zda tento vodní tok vede vodu nebo ne“ . Dne 28. 5. 2014 došlo v místě pojištění ke škodní události v důsledku dešťů a zvýšené hladiny vody v korytě řeky Berounky, žalovaná nicméně odmítla plnit s odůvodněním, že žalobkyně nesplnila pojistné podmínky, když nezohlednila hodnoty týkající se srážek, povodní a záplav ze statik příslušné meteorologické služebny pro dané místo pojištění za posledních 20 let.
Po právní stránce odvolací soud věc posuzoval podle právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (tj. k okamžiku uzavření smlouvy), s tím, že předmětné ujednání doplňkových pojistných podmínek DPP 110 tvořících součást rámcové pojistné smlouvy vyložil tak, že úkolem žalobkyně bylo dílo zajistit proti dvacetileté povodni. Uzavřel, že za situace, kdy žalobkyně stavbu zajistila jen proti šedesátidenní vodě, jí právo na pojistné plnění ze smlouvy nevzniklo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).
Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být odvolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Takovou otázku je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Závisí-li rozhodnutí odvolacího soudu na řešení více právních otázek, zkoumá dovolací soud přípustnost dovolání ve vztahu ke každé zvlášť. Vždy musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci skutečně založen.
Požadavek uvedený v §241a odst. 2 o. s. ř. není naplněn, vymezí-li dovolatel v dovolání pro řešení určité právní otázky více předpokladů přípustnosti, které si vzájemně konkurují (vzájemně se vylučují). I v takovém případě dovolání trpí vadou, neboť neobsahuje náležitosti podle §241a odst. 2 o. s. ř. (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4283/2014, nebo ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3883/2015).
Žalobkyně své povinnosti řádně vymezit přípustnost dovolání v intencích výše uvedených postulátů nedostála, uvedla-li, že „přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se v posuzované věci odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe odvolacího soudu, že je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka jinak“ . Měl-li se (např.) podle žalobkyně odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nemůže být dovolání ve vztahu ke stejné právní otázce založeno na tom, že tato otázka je dovolacím soudem řešena rozdílně.
Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s §237 o. s. ř. a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti nepostačuje, aby dovolatel uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba (v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení) konkrétně vymezit též důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž takové vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16).
Dovolatelka uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil předmětné ustanovení DPP 110. Vytýká mu, že - při dodržení výkladových pravidel daných ustálenou judikaturou - měl dovodit, že při uzavírání smlouvy nebylo možné povinnost zabezpečit stavbu proti 20-leté vodě sjednat, neboť taková vůle na straně žalobkyně nebyla. Výklad odvolacího soudu považuje za nepřípustně extenzivní, neboť v textu dotyčného ujednání není uvedeno, že zohlednění údajů znamená učinit zabezpečení proti 20-leté vodě, nadto splnění takové podmínky bylo nereálné. Dovolatelka připomíná, že podle ustálené judikatury projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první tohoto výrazu použila.
Dovolatelka u svých námitek ohledně nesprávného právního posouzení podmínek pro neposkytnutí pojistného plnění ze strany žalované sice neformulovala konkrétní otázku hmotného práva, ovšem z obsahu dovolání vyplývá, že se jedná o otázku výkladu smluvního ujednání obsaženého v doplňkových pojistných podmínkách k rámcové pojistné smlouvě, konkrétně toho, zda předmětné ujednání opravňovalo žalovanou k odmítnutí pojistného plnění. Dovolatelce nelze přisvědčit, že odvolací soud předmětné ujednání nesprávně vyložil.
Odvolací soud posuzoval, zda žalovaná oprávněně odmítla poskytnout pojistné plnění, přičemž vycházel z ujednání doplňkových pojistných podmínek DPP 110, podle kterého „ odchylně od ZPP STA 2005/01 poskytne pojistitel pojistné plnění za ztráty, škody nebo odpovědnost, pokud byly způsobeny přímo nebo nepřímo dešťovými srážkami, povodní nebo záplavou, pouze pokud byla při plánování a realizaci projektu učiněna dostatečná bezpečnostní opatření, jimiž se rozumí, že byly zohledněny hodnoty týkající se srážek, povodní a záplav ze statistik příslušné meteorologické služebny pro dané místo pojištění za posledních 20 let; pojistitel neposkytne pojistné plnění za ztráty, škody nebo odpovědnost, které vzniknou v důsledku toho, že pojištěný ihned neodstranil z vodního toku (vedoucího místem pojištění) překážky (např. písek, stromy), které brání volnému průtoku vody lhostejno, zda tento vodní tok vede vodu nebo ne “. Citované ujednání podrobil výkladu, přičemž je hodnotil ke dni uzavření rámcové smlouvy. Zdůraznil, že na posouzení (výklad dotyčného ujednání sjednaného v rámcové smlouvě) nemůže mít vliv to, zda žalobkyně v daném konkrétním případě mohla či nemohla doplňkovým smluvním podmínkám vyhovět, neboť nešlo o ujednání individuálně sjednané za účelem pojištění výstavby díla na Kaceřovském mlýně. Dotyčné ujednání vyložil prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů) a logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů), přihlédl k jeho účelu, přičemž zohlednil, že žalobkyně si při sjednávání pojištění musela být omezení pojistného rizika vědoma a neměla se spoléhat, že ke zvednutí hladiny na úroveň (zde pouze dvouměsíční vody) nedojde. Jiný výklad - že zohlednění statistických údajů nemělo spočívat v realizaci bezpečnostních opatření - podle odvolacího soudu nedává smysl.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud se při výkladu dotyčného smluvního ujednání neodchýlil od obecných pravidel pro výklad právního úkonu (pojistných smluv) formulovaných zákonem (§35 odst. 2 obč. zák. ve spojení s §261 odst. 7 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů) a reflektovaných v rozhodovací praxi (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 30 Cdo 3221/2006, ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo 864/2008, nebo ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2757/2016).
Námitka, jíž žalobkyně prosazuje, že při uzavírání smlouvy neměla vůli sjednat povinnost zabezpečit stavbu proti dvacetileté vodě, je námitkou skutkové povahy, která přípustnost dovolání nezakládá. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevu vůle smluvních stran ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Skutkový základ sporu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný; je pro dovolací soud závazný. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, který dovodil, že vůlí smluvních stran bylo podmínit výplatu pojistného plnění (v případě pojistných rizik dešťové srážky, povodeň nebo záplava) povinností žalobkyně (pojištěné) zajistit pojištěné dílo proti dvacetileté povodni, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Námitka žalobkyně, že podle ustálené judikatury je třeba projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila (podpořená odkazy na nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 182/01 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 30 Cdo 3221/2006), přípustnost dovolání nezakládá, neboť odvolací soud závěr o tom, že by inkriminované ustanovení smlouvy, resp. výraz v něm užitý připouštěl různý výklad, neučinil. Na předestřené otázce výkladu projevu vůle obsahujícího výraz připouštějící různý výklad tudíž není napadené rozhodnutí založeno.
Žalobkyně sice výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci nevznesla; navíc dovolání směřující proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu