ECLI:CZ:NS:2022:33.CDO.1154.2022.1
sp. zn. 33 Cdo 1154/2022-1753
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce A. C., bytem XY, zastoupeného Mgr. Marianem Babicem, advokátem, se sídlem Opava, Nákladní 3002/2, proti žalovanému M. H. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Šárkou Boráňovou, advokátkou, se sídlem Hranice, Tř. 1. máje 2148, o 6 754 480,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 Cm 378/1997, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 2021, č. j. 8 Cmo 162/2021-1668, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 5. 2021, č. j. 5 Cm 378/1997-1645, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 954 408,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,61 % ročně z částky 5 800 000 Kč od 31. 12. 1996 do 16. 10. 1997, úrok z prodlení ve výši 14,61 % ročně z částky 3 600 000 Kč od 17. 10. 1997 do 19. 3. 2011, úrok z prodlení ve výši 14,61 % ročně z částky 3 404 453 Kč od 20. 3. 2011 do 25. 9. 2019 (výrok I.), zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci 2 197 780,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 16 % ročně z částky 5 800 000 Kč od 30. 12. 1996 do 30. 12. 1996, úrok z prodlení ve výši 1,39 % ročně z částky 5 800 000 Kč od 31. 12. 1996 do 16. 10. 1997, úrok z prodlení ve výši 1,39 % ročně z částky 3 600 000 Kč od 17. 10. 1997 do 19. 3. 2011, úrok z prodlení ve výši 1,39 % ročně z částky 3 404 453 Kč od 20. 3. 2011 do 25. 9. 2019 (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 11. 2021, č. j. 8 Cmo 162/2021-1668, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (v té době nezastoupený) dne 10. 1. 2022 dovolání, které dne 2. 4. 2022 doplnil prostřednictvím ustanoveného právního zástupce (advokáta), a které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).
Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl; zároveň se výslovně vzdal práva na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno; tuto otázku je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Závisí-li rozhodnutí odvolacího soudu na řešení více právních otázek, zkoumá dovolací soud přípustnost dovolání ve vztahu ke každé z nich zvlášť. Vždy musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci skutečně založen.
Žalovaný své povinnosti řádně (v intencích výše uvedených postulátů) vymezit přípustnost dovolání nedostál, prosazuje-li, že „ napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, když současně se jedná o rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí “, neboť nespecifikuje právní otázku, na níž závisí napadené rozhodnutí.
Prosazuje-li žalovaný, že má být dovolacím soudem (blíže nespecifikovaná právní otázka) posouzena jinak, pak z obsahu dovolání vyplývá, že tím měl na mysli, aby dovolací soud posoudil jinak otázku vyřešenou odvolacím soudem (tedy odlišně od odvolacího soudu), nikoliv – jak vyžaduje §237 o. s. ř. a jak též avizuje sám dovolatel – otázku již dříve vyřešenou dovolacím soudem. Jinak řečeno požadavek dovolatele, aby právní otázka řešená v souzené věci odvolacím soudem byla dovolacím soudem posouzena jinak, způsobilý založit přípustnost dovolání v režimu §237 o. s. ř. není. Poslední ze čtyř v citovaném ustanovení zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří totiž pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl dovolací soud odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se dovolatel mylně domnívá, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím.
Obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) žalovaný v dovolání pouze polemizuje s tím, jak odvolací soud postupoval a jak rozhodl. Absence údaje o tom, v čem podle dovolatele spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s §237 o. s. ř. a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti nepostačuje, aby dovolatel uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba (v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení) konkrétně vymezit též důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž takové vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16).
Pro úplnost - u výhrady, že došlo k porušení práva dovolatele na spravedlivý proces, jelikož mu bylo upřeno právo na ustanovení právního zástupce a vyřízení věci bez zbytečných průtahů, nejenže absentuje řádné vylíčení předpokladů přípustnosti dovolání, ale dovolatel jí nezpochybnil žádný právní závěr, na němž by bylo napadené rozhodnutí založeno, nýbrž odvolacímu soudu pouze vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí. K vadám řízení (jsou-li skutečně dány) však dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014).
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Žalovaný v dovolání výslovně uvedl, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu ve všech výrocích, tedy i jeho nákladový výrok, ve vztahu k němuž však není dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu